Slovo autos znamená v řečtině sám. Osamělost s uzavřením se do vlastního světa je dosud považována za nejnápadnější projev autismu. První lékařské popisy autismu pocházejí z let 1943 - 1944 a jejich autory jsou lékaři Leo Kanner a Hans Asperger. V současnosti je autismus řazen do skupiny neurovývojových poruch. Jedná se o celoživotní postižení, proto se v současné době stal celospolečenským problémem. Incidence je udávána 10 - 20 autistů na 10 000 živě narozených dětí (tedy 1 případ na 500 - 1000 dětí). Je zřejmé, že se nejedná o vzácné onemocnění. Je zajímavé, že postihuje častěji chlapce, a to v obvykle udávaném poměru 3:1 až 4:1 k dívkám.
Pro poruchy autistického spektra jsou charakteristické poruchy ve třech základních okruzích:
I když diagnostika autismu je obvykle možná až ve 3 letech života, odlišnosti ve vývoji a chování dítěte mohou být nápadné již v prvních měsících života a pak dále v časném dětství. Typické je, že vázne běžná interakce matka - dítě (pozitivní a "potěšená" reakce při mazlení s odezvou smíchu). Dítě bývá odtažité, vzdálené, nerado se chová, chybí sociální úsměv. Nenavazuje vzájemný empatický oční kontakt, i když je ho schopné, téměř nikdy nesleduje směr pohledu jiné osoby. Hraje si o samotě, nevyhledává společnost jiných dětí ani dospělých, působí dojmem, že žije ve vlastním světě. Často bývá charakterizováno jako klidné a hodné, pohraje si samo, je samostatné a dává přednost sebeobsluze. Některé úkony se dokonce naučí dříve než vrstevníci. Nereaguje na své jméno, neřekne si, co chce, někdy působí dojmem, že neslyší nebo slyší zvuky, ale nereaguje na řeč, nemává na rozloučenou. Dítě není schopno sdílené pozornosti.
Nedokážeme zaměřit pozornost dítěte na věci, na které jej upozorňujeme. Chybí deklarativní ukazování, což znamená, že dítě nás nenutí věnovat pozornost věcem v jeho okolí. Chybí napodobivá hra, není schopno si hrát "na něco" (symbolická hra na rodinu, školu). Některé činnosti preferuje a dělá s velkou chutí i zručností stále dokola, např. skládání kostek do řad. Může preferovat mechanické hračky a věci denního života spíše technického rázu (pračky, radiopřijímače, mlýnky) před "soft" hračkami typu plyšových medvídků a zvířátek. Provádí zvláštní pohyby a motorické zvyklosti. Chodí po špičkách, třepe či kroutí rukama bez emočního kontextu, poťukává, pouští a stříká vodu. Často bývá opožděný vývoj řeči, chybí žvatlání či je monotónní, řeč není užívána k sociální komunikaci. Existují tzv."červené praporky", tedy zmeškané milníky řečového a sociálně interaktivního vývoje, které by nás vždy měly nutit k zamyšlení, zda se nejedná o dítě postižené autismem. Na druhé straně neuvěřitelná pestrost příznaků nás u konkrétního autistického dítěte může překvapit abnormální zdatností v mechanickém zapamatování a nevyčerpatelné oblibě memorování dlouhých příběhů a pohádek po jednom či dvou posleších. Nic z výše popsaného neplatí zcela absolutně a u všech dětí stejně a naopak mnohé zde nebylo zmíněno.
Předškolní a starší autistické děti a mladiství nadále nerozumí symbolům odpovídajícím jejich mentálnímu věku. Protože symbolika tvoří základ lidské komunikace a obráží se v mimice, pantomimice i řeči, nechápou to, co vidí, slyší a prožívají. Řeč sice někdy dobře ovládají, ale nechápou význam používání jazyka pro komunikaci mezi lidmi. Jejich slovní projev bývá stereotypní, pedantický, fádní, bez intonace a emocí, se zvláštní dikcí. Jejich zrakový kontakt může působit dojmem "pohledu skrz", bez komunikačního významu. Jsou doslovně vázáni na realitu, nechápou kreativitu a proměnlivost lidského chování, ironii, žert, lež a skrytý význam. Okolní svět je pro ně příliš abstraktní. Chybí jim schopnost empatie a spontaneita, jejich chování je "strojové". Žijí mezi lidmi lhostejní k jejich pocitům a osoby je zajímají méně než předměty. Nejsou schopni navazovat normální mezilidské vztahy, nejsou empatičtí a odmítají jakékoliv změny. Mají chudou fantazii a představivost, milují stereotypy a preferují je. Jejich zájmy jsou omezené, i když někdy dovedené až k absurdní dokonalosti. Jako příklad může posloužit dokonalá znalost telefonních seznamů a jízdních řádů.
MUDr Hana Ošlejšková na Klinice dětské neurologie LF MUa FN Brno Dětská nemocnice Černopolní 9, 625 00 Brno.
Na tento text navazuje článek Jaké jsou děti s autismem - 2. díl
(dětský autismus, Aspergerův syndrom, atypický autismus, dětská desintegrační porucha a Rettův syndrom)
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
Článek je zařazen v těchto kolekcích:
