Pohádková dramatika ‒ „O Červené karkulce“, I. část

Úvod

Seriál pohádková dramatika pokračuje hrami a aktivitami motivovanými dětmi velice oblíbenou pohádkou „O Červené karkulce“, kterou publikoval ve své knize „Špalíček pohádek“ František Hrubín v roce 1962. V dramatických aktivitách se děti přímo setkávají s řešením konfliktů mezi dobrem a zlem, kdy dobro nakonec vždy zvítězí. Hry rozvíjejí zejména improvizační a komunikativní dovednosti u dětí převážně předškolního věku. Při pravidelném zařazování dramatických aktivit do vzdělávací nabídky v mateřských školách lze z dětí vychovat zdatný dramatický kolektiv, který bude schopen své schopnosti a dovednosti získané v lekcích tvořivé dramatiky aplikovat do svého běžného života.

Červená karkulka

Autor: Michael Novotný

Vlku, vlku! Zprávu nesu!
Vyhýbej se radši lesu!
Myslivec v něm roznáší,
že ti kožich vypráší.

1. Na pravdu a lež

Časová dotace: 5–7 minut
Věková kategorie: 5–6 let
Cíl: koordinace pohybů, rozvoj komunikativních dovedností
Počet dětí: neomezen
Pomůcky: míč
Prostorová organizace: školní třída

Popis hry:

K této dramatické hře si předem připravíme lehký (nejlépe molitanový) míč. Děti se poté rozestaví po obvodu kruhu a jedno z nich začne vyprávět pohádku „O Červené karkulce“ tím způsobem, že ve vyprávění vyřkne nějakou lež, například „byl jeden chlapeček, ten se jmenoval Honzík a maminka jej poslala k dědečkovi“. Až dořekne tuto lež, hodí míč svému libovolnému kamarádovi a ten oponuje, například „to není tedy vůbec pravda, nebyl to chlapeček, ale holčička, nejmenoval se Honzík, ale Karkulka a nešel dědečkovi, ale babičce“. Pak sám pokračuje ve vyprávění příběhu a opět říká nějakou lež. Hra takto pokračuje až do skončení příběhu.

2. Vlk chodí po lese

Časová dotace: 3–5 minut
Věková kategorie: 4–6 let
Cíl: rychlost, postřeh
Počet dětí: neomezen
Pomůcky: obušek (hadrový pytel naplněný molitanovými kousky)
Prostorová organizace: školní třída, přírodní prostředí, zahrada MŠ

Popis hry:

Před začátkem hry se děti naučí krátkou říkanku, kterou budou během hry říkat:

Vlk po lese chodí,
všichni se ho bojí.
My do lesa nechodíme,
proto se ho nebojíme.

Děti se posadí po obvodu kruhu. Jedno dítě bude vlk, který má v ruce hadrový obušek, a chodí kolem dětí. Všichni říkají říkanku, a až jí dopoví, tak vlk bouchne obuškem jedno ze sedících dětí. To vstane a snaží se vlka chytit. Ten před ním utíká kolem kruhu, a až bude chtít, tak si sedne na místo uvolněné po dítěti, které jej honí. Pokud však bude vlk dostižen, zůstává stále vlkem, pokud ne, tak se vlkem stává dítě, které jej nedostihlo.

3. Kampak, kam, Karkulko?

Časová dotace: 3–5 minut
Věková kategorie: 4–6 let
Cíl: rychlost, postřeh
Počet dětí: neomezen
Pomůcky: židle
Prostorová organizace: školní třída

Popis hry:

Po herním prostoru rozmístíme židle, kterých je o jednu méně než hrajících dětí. Pak určíme jedno dítě, které bude Karkulka. Děti se pohybují všemi směry po prostoru a ptají se Karkulky „kam jdeš, Karkulko?“. A ta jim odpovídá „jdu k babičce“. Děti se ptají „a jak je to daleko?“, Karkulka odpovídá například „čtyři kroky sloní“. A všechny děti udělají čtyři sloní kroky. Pokud však karkulka odpoví „já nejsem Karkulka, já jsem vlk!“, všichni včetně Karkulky se musí posadit na židli. Na koho židle nezbude, stává se Karkulkou, a hra pokračuje stejným způsobem.

4. Karkulko, kde jsi?

Časová dotace: 3–5 minut
Věková kategorie: 5–6 let
Cíl: rychlost, postřeh, smyslové vnímání
Počet dětí: neomezen
Pomůcky: obušek (hadrový pytel naplněný molitanovými kousky)
Prostorová organizace: školní třída, přírodní prostředí, zahrada MŠ

Popis hry:

Děti utvoří velký kruh tím, že se postaví po jeho obvodu. Předem určíme dvě děti, Karkulku a vlka, kterým zavážeme oči, a postavíme je dovnitř kruh. Vlk drží v ruce hadrový obušek a ptá se Karkulky „Karkulko, kde jsi?“. Karkulka se jen tenkým hláskem potichoučku ozve „tady“. Vlk se snaží bouchnout obuškem do míst, odkud Karkulku slyšel, a zasáhnout ji. Pokud se mu to podaří, obě děti si role vymění. Prostřídáváme takto dvojice dětí do té doby, dokud se všechny děti v rolích nevystřídají.

5. Utíkej, Karkulko!

Časová dotace: 3–5 minut
Věková kategorie: 4–6 let
Cíl: rychlost
Počet dětí: sudý
Pomůcky: žádné
Prostorová organizace: školní třída, přírodní prostředí, zahrada MŠ

Popis hry:

Tato hra vyžaduje velký herní prostor. Děti se rozestaví po prostoru a ve dvojicích se postaví proti sobě, spojí ruce a vytvoří domeček. Dvě děti budou představovat Karkulku a vlka. Úkolem vlka je chytit Karkulku. Ta se může před chycením zachránit tím, že vběhne do libovolného domečku a zadečkem vystrčí jedno dítě z dvojice a zaujme jeho místo (stává se tedy součástí domečku). Dítě, které bylo takto vystrčeno, se stává Karkulkou a vlk nadále honí ji. Pokud ji však vlk chytí před tím, než se stane součástí domečku, stává se Karkulka vlkem a vlk Karkulkou.

6. Situační scénka

Časová dotace: 5–10 minut
Věková kategorie: 5–6 let
Cíl: improvizace, kooperace
Počet dětí: neomezen
Pomůcky: žádné
Prostorová organizace: školní třída, přírodní prostředí, zahrada MŠ

Popis hry:

Paní učitelka napíše na malé papírky nějakou charakteristickou vlastnost, kterou bude mít vlk nebo Karkulka. Děti si pak každý jednu z vlastností vylosují a paní učitelka jim pošeptá, která to je. Děti si tyto vlastnosti mezi sebou nesdělují. Začínáme rozehrávat situační scénku. Potká se jeden vlk s jednou Karkulkou a oba ztvární onu vlastnost, kterou si vylosovali, například veselý, smutná, bojácný, mrzutá, zlý, žárlivá aj. Ostatní děti, které nejsou momentálně v roli, hádají, jaké vlastnosti vlk s Karkulkou předvádějí.

Závěr

První hra „Pravda a lež“ bude děti zcela určitě velice bavit, protože jakési „vymýšlení“ patří neodmyslitelně k dětství. Doporučuji dohlédnout při hře na to, aby se prostřídaly všechny děti. Někteří totiž mívají tendence házet míč pouze svým nejoblíbenějším kamarádům a na ostatní děti by se ve hře nedostalo a byly by pasivní, což v dramatice nelze dopustit.

Hra „Vlk chodí po lese“ je obdobou známé a dětmi oblíbené hry „Na peška“. Opět je potřeba dohlédnout na prostřídávání dětí, proto je dobré určit si pravidlo, že každé dítě sedící v kruhu může být vlkem pouze jednou (vyjma případu, kdy je chyceno, a v roli vlka tedy zůstává). Pro ztížení pravidel můžeme dát instrukci, že než se bude moci vlk posadit na uvolněné místo, musí nejméně třikrát oběhnout děti v kruhu.

U hry „Kampak, kam, Karkulko“ je vhodné určit si časový limit, po který budeme s dětmi hru hrát. Důležité je také pravidlo, že nikdo se nesmí na židličku posadit dříve, než Karkulka dořekne větu „já nejsem Karkulka, já jsem vlk“. Doporučuji také mít ke hře dostatečně velký prostor s ohledem na počet dětí, potažmo židlí.

Hra „Karkulko, kde jsi?“ by měla být hrána v absolutním tichu, proto musíme děti dopředu instruovat, že by měly být potichu. Děti totiž mají tendenci vlkovi napovídat, jakým směrem má obuškem máchnout. Pokud máme větší počet dětí (dvacet a více), pak doporučuji vytvořit dvě herní skupiny z důvodu, aby děti, které zrovna nejsou v roli, neměly dlouhý prostoj. Hra by je pak mohla přestat bavit.

Hra „Karkulko, utíkej“ by mohla mít jistá rizika, například v dlouhém působení některých dětí v pasivní roli domečku. Pokud se tedy vlkovi nebude dařit dlouho Karkulku chytit, pak hru můžeme přerušit a děti v rolích prostřídat. Pokud budeme hrát tuto hru s ještě ne tolik dramaticky zkušeným kolektivem dětí, může se nám z počátku zdát chaotická. Tento problém se však časem vyřeší tím, že děti při častějším opakování hry získají herní jistotu. Situační scénka umožňuje dětem se svým osobitým způsobem vyjadřovat a dát najevo své pocity. Velmi mile mne děti překvapily, jakým způsobem ztvárňovaly jednotlivé vlastnosti. Opravdu se dovedou do svých rolí vžít a vcítit.