Program je inspirovaný povídkou Mytí od J. Čapka. Je určen pro děti ve věku 4–7 let. Děti společně prochází příběhem o chlapci Toníkovi, který se nerad myl. Přestože je program postaven na práci s příběhem, je možné využívat i jednotlivé činnosti zvlášť.
Program je zaměřený na rozvoj komunikačních schopností, imaginace, podporu altruismu, rozvoj smyslového vnímání.
Učitelka si nasadí šátek, zástěru, v ruce má košík s různými druhy mýdel. Uprostřed třídy si před očima děti vyrobí improvizovaný stánek – např. z molitanové kostky – a začne vyvolávat: „Kupte si mýdlo, voňavé mýdlo...“ Děti se sbíhají ke stánku a začíná spontánní hra na nakupování, prodávání, smlouvání cen. Trhovkyně se jim potom představí jako teta Běta z Machova a začne jim povídat, že je moc ráda, že si chtějí koupit mýdlo, protože u nich ve vsi se jeden kluk nechtěl umývat a dopadlo to s ním moc špatně. ...možná by mu děti ale mohly pomoci.
„Děti, jestli se chcete se mnou vydat Toníkovi na pomoc, musíme se nejdřív trošku rozcvičit, abychom na to měli sílu.“
A – Byla malá bublina
Děti stojí v těsném kroužku a drží se za ruce. Začínají básničku šeptem, potom se jako bublina rozpínají a zesilují hlas, až prasknou.
Byla malá bublina,
bublila, se bublila, a jak tloustla,
místo jídla, napila se vody z mýdla.
Prásk!
A praskla!
To má z toho, že mi ani nenabídla.
B – Co mi nejvíc voní?
Po třídě jsou na zemi rozmístěná mýdla, děti je všechna obejdou a očichají, zůstanou stát u toho, které jim nejvíce voní. Prohlédneme si, kolik dětí u jakého mýdla zůstalo. Co jim vůně připomíná?
C – Mýdlový detektiv
Jedno dítě je detektiv a má zjistit, kde se ztratilo mýdlo. Jedno dítě má mýdlo schované v dlaních. Detektiv obchází děti a očichává je, dokud mýdlo nenajde.
„Děti, jde vidět, že se rozhodně mýdla nebojíte a že už můžeme vyrazit zachránit Toníka. Cesta je ale daleká – pojedeme autem, na koni a lodí. Každý dopravní prostředek bude mít jiný zvukový signál (Orffovy nástroje).“
Učitelka slovy popisuje cestu, děti se podle toho pohybují. Když uslyší zvukový signál, představují jízdu v jiném dopravním prostředku, ty se čím dál rychleji střídají. Nakonec zastaví na kraji Machova.
Učitelka schová ve třídě panenku- chlapečka (omyvatelnou panenku ve špinavém oblečení). Úkolem dětí je maňáska Toníka najít poslepu podle zvukového signálu.
Učitelka – přehraje úvodní etudu s maňáskem Toníkem – Toník pláče, protože už ho ta špína začala trápit. Nahromadilo se na něm tolik špíny, že na něm začaly růst kopřivy, a ozobávají je husy, a to ho bolí. K tomu smrdí tak, že se mu každý vyhýbá a stará vrba od bažiny si ho chce vzít za muže. Toník vůbec neví, co s tím.
Nejdříve mu vypereme oblečení.
A – Pračka z padáku
Děti se chytnou po obvodu padáku. Zkouší tři programy pračky 1 – pračka pere pomalu – děti pohupují padákem, 2 – pračka pere středně rychle, 3 – pračka pere velkou rychlostí – děti rychle třepou padákem.
Učitelka vždy s dětmi řekne: Máma pere prádlo, drum, drum, drum, až se třese celý dům (úryvek z básně F. Hrubína). A potom zavolá číslo – děti začnou prát určenu rychlostí.
Ve druhé fázi hry učitelka hází do pračky-padáku malé míčky a volá, co je to za věci. Když řekne s hodem míčku název oblečení, děti budou prát jako v předchozí hře, když řekne věc, která do pračky nepatří, balónek musí společně z padáku vyhodit.
B – Děti jako pračka
Některé oblečení ještě zůstalo špinavé, musíme ho hodit do větší pračky. Děti se v kruhu chytnou kolem ramen, tvoří buben pračky. Paní učitelka tam nahází imaginární oblečení, nasype prášek a nastává řízená improvizace – praní. Děti se otáčí jako buben pračky, podle povídání paní učitelky probíhá předpírka, hlavní program, máchání, ždímání. Paní učitelka nezapomene mačkat knoflíky, točit kolečky a kontrolovat světýlka. Když praní skončí, děti se promění v prádlo, paní učitelka je vytahá z pračky, rozprostře je po zemi a nastává krátká relaxace.
Oblečení už je čisté, teď musíme vydrhnout Toníka.
A – Mycí masáž
Děti pracují ve dvojicích, paní učitelka je instruuje. Jeden je Toník, druhý jej umývá – masíruje. Děti se navzájem drhnou, masírují. Nezapomeneme obohatit instrukce o používání voňavého mýdla, pěnivého šampónu atd., jemné houby, ... – Průběh hry je přizpůsoben věku a zkušenostem dětí.
B – Myčka
Na Toníkovi zůstalo pořád mnoho špíny, vyrobí pro něj speciální myčku.
Děti se postaví do dvojstupu obličejem k sobě, vytvoří uličku. Představí si, že jsou mycí stroj, na rukách mají jemné houby a kartáčky a spoustu voňavé pěny.
Děti jedno po druhém prochází mycí uličkou a kamarádi je myjí. Ti, co prošli, se staví na konec řady a pokračují v mytí ostatních.
Pozn. U dětí je potřeba věnovat pozornost navození atmosféry klidného, jemného mytí – představy velké, jemné houby na rukou, krásně bublavé pěny...
Bohužel Toník ještě není úplně čistý. Děti tedy s paní učitelkou vyrazí do mýdlárny tety Běty, kde pro něj vyrobí speciální mýdlo.
A – Mýdlová kouzla
Teta Běta děti přivítá a předvede jim, jak vyrábí mýdlo.
Do velké mísy nasype nastrouhaná mýdla různých barev. Sype je z výšky, aby se rozšířila vůně a zvýšil vizuální efekt. Potom do mýdla nalije z výšky vodu a začne hmotu promíchávat. Děti mohou zkusit promíchávání rukama také. Vytvoří se velká mýdlová koule.
Pozn. Je možné děti také zapojit do přípravy – strouhání mýdla, mýdlovou hmotu lze také rozehřát na sporáku, lépe potom drží pohromadě.
B – Mýdlová koule
Děti si po kruhu posílají mýdlovou kouli, každý ji prozkoumá čichem, hmatem, zrakem a nějak ji promění, upraví její tvar. Na konci si říkáme, co nám připomíná, mluvíme o zážitcích.
C – Mám mýdlíčko, mám
Aby mýdlo fungovalo, musí se předávat z lásky.
Zahrajeme si hru „Mám mýdlíčko, mám“ (variace na Mám šáteček, mám). Děti zpívají a předávají si mýdlo.
D – Speciální mýdlo pro Toníka
Každé dítě dostane kousek mýdlové hmoty, může z něj vymodelovat jakýkoliv tvar. Zkouší možnosti mýdlové hmoty. Vymodelují speciální mýdlo pro Toníka.
Děti se sesednou kolem velkého lavoru s vodou, položí kolem něj svá mýdla. Zavolají na Toníka – učitelka s panenkou přijde. Děti ji začnou postupně svými mýdly v lavoru omývat. Mohou u toho zpívat – mám mýdlíčko, mám, komu já ho dám, žádnému jinému než mému milému, tomu já ho dám.
Děti společně panenku umyjí, osuší a oblečou do čistých šatiček.
Přijde se za nimi rozloučit ještě teta Běta, poděkuje jim za záchranu Toníka a řekne jim, že si tato kouzelná mýdlíčka, která vyrobily, mohou vzít s sebou domů. Zopakuje s i s nimi celý příběh, proberou témata, která děti zaujala. Popřeje jim šťastnou cestu.
Jedná o poměrně organizačně náročný program – jako ostatně každá činnost s vodou a malými dětmi. Prostřednictvím práce s příběhem a imaginací dětí poměrně snadno přistoupily na pravidla a program si naplno užily. Je však třeba dobře promyslet přípravu a motivaci dětí, zaměřit se na vytvoření kouzelné atmosféry. Práce s mýdlovou hmotou je pro děti velmi zábavná a obohacující. Jde dále rozvíjet – přidávání různých bylinek a koření do mýdel, využívání formiček... Výroba voňavých mýdel má také poměrně velký citový náboj – vyrábí vlastníma rukama z voňavé hmoty dárek pro někoho. Užívají si ji i děti, které nerady pracují s keramickou hlínou – mýdlo je pro ně čistý materiál. Práce s mýdlovou hmotou spolu s hrou s pěnou na holení se mi u těchto dětí osvědčila jako 1. krůček na cestě k hlíně.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
