Charakteristika a cíle integrovaného bloku: Seznamování dětí s historickými památkami a kulturním děním přístupným jejich rozumovým schopnostem. Posilovat jejich prožitky a vést je k povědomí, že kultura je samozřejmou součástí života každého jedince. Naučit děti základní orientaci a pohybu ve městě, základům cestování a chování v dopravních prostředcích.
Očekávané výstupy: Znalost a vnímání kulturních památek; kultivované chování v divadle, v muzeu, na výstavě i dopravních prostředcích; umět být aktivní, mít chuť se ptát a dozvídat se nové informace - samostatně formulovat myšlenky, sdělení, otázky i odpovědi, vyjadřovat a sdělovat své prožitky, pocity a nálady různými prostředky (řečovými, výtvarnými, hudebními, dramatickými apod.); bezpečný pohyb po městě.
Časový rozsah: 1 x týdně po celý rok
Věková skupina: 4 - 6 let
Cesty za kulturou jsou pevnou součástí našeho programu již pěknou řádku let. Původně jsme naše výlety organizovali v průběhu středečního dopoledne, a tak vznikl název STŘEKULT. Ten se vžil tak, že jej používáme i dnes, byť chodíme v úterý.
Projekt je zaměřen na předškolní děti, ale ve druhém pololetí se některých akcí účastní i některé děti mladší a rozumově vyspělejší. Níže uvedené akce jsou doplňovány, popř. obměňovány dle potřeb a aktuálních nabídek. V jarních a podzimních měsících jezdíme každý týden, v zimním období 2x do měsíce.
Děti doprovází vždy dvě dospělé osoby (zpravidla 2 učitelky). Rodiče jsou v dostatečném předstihu informováni o náplni výjezdu za kulturou, aby věděli, kdy ráno odcházíme ze školy a jak mají být děti oblečené. Ke kulturnímu zážitku totiž patří nejen pěkné chování, ale i vhodné oblečení a patřičné těšení se.
Stále častěji se setkáváme s jevem, že děti neznají cestování MHD. Rodiče je do i z MŠ vozí osobními automobily. Při našich výletech za kulturou využíváme autobusů, tramvají i metra. Pro bezpečnější a pohodlnější cestování rozdělujeme děti na dvě skupiny, do všech dopravních prostředků nastupuje každý sám, s případnou dopomocí dospělého a hned si najde místo, kde se může bezpečně držet.
Toto uspořádání nám zajišťuje nejen větší pohodlí a bezpečnost, ale má i jiný význam. Děti mají do jisté míry možnost volby, se kterým kamarádem budou cestovat. V menší skupině nejsou tak hlučné. Pokud jsou v dopravním prostředku místa k sezení, učí se ohleduplnosti. Nejdříve se posadí děti menší a děvčata, pak teprve chlapci. Pokud nastoupí starší člověk, snáze mu uvolní své místo k sezení. Svěření péče staršímu dítěti o mladší dítě je posílení jeho sebevědomí a osobní zodpovědnosti. Při delším cestování si děti na podnět učitelky pro druhou skupinu připravují hádanky týkající se cesty, shlédnutého představení apod.
Dalším úskalím našich cest je pohyb v centru města. Je samozřejmé, že děti musí jít v útvaru (na vycházkách v okolí školy chodíme ve volné skupince). Jdou ve dvojicích, jeden hlídá druhého. Děti se učí chodit vpravo, bezpečně se vyhnout překážce, přecházení na přechodech pro chodce řízených i neřízených semaforem, chodit na silnici apod.
V okamžiku kdy se skupiny spojí, si o zážitcích vypravují. Cestu i kulturní zážitek hodnotí a komentují. To vše posiluje mezilidské vztahy a pocit sounáležitosti. Děti se učí přemýšlet, diskutovat a svobodně vyjadřovat svůj názor. To, co osloví jednoho, může být pro druhého nepřijatelné. Učitelka (pro sebe) hodnotí průběh, chování a reakce dětí. Ty pak konzultuje s kolegyněmi. To všem pomáhá více poznat jednotlivé děti a volit vhodný přístup ke každému jednotlivci.
Po návratu tyto zážitky pak doslova obracíme naruby. Malujeme, zpíváme, povídáme, hrajeme si divadlo apod. Nezanedbatelnou částí je i povídání o bezpečnosti. Například řešíme otázku "co bys dělal, kdybychom tě zapomněly v metru? V autobuse? Znáš své jméno a adresu? Telefonní číslo? Víš na koho se obrátit? Šel bys s cizím člověkem?" apod.
Pro nástin možných cílů Střekultu uvádíme přehled některých akcí, které jsme absolvovali:
| Divadla - Akcent, Mlejn, Minor, Divadlo V Dlouhé, Divadlo Komedie Hudba - koncert v LŠU, koncerty souboru Lučinka Muzea - Národní, Náprstkovo, policie (dopravní výchova) Výstavy - dle aktuální nabídky Planetárium - 4x ročně Toulky Prahou - viz níže ZOO - celodenní výlet |
Jako příklad jsou rozpracovány Toulky Prahou.
Praha je město plné nádherných kulturních památek, které do našeho hlavního města každoročně přiláká turisty z celého světa. Protože jsme to my, kteří v tomto městě žijeme, zařadili jsme do našeho STŘEKULTU oblast: Poznej a pochlub se, že znáš dominanty Prahy.
Poznej, je asi jasné, ale pochlub se? To je motivační část. "Představte si děti, že k vám přijedou na návštěvu přátelé z venkova nebo dokonce ze zahraničí a vy nejenom, že budete znát název památky, kterou si vaši hosté budou chtít prohlédnout, ale budete jim umět i něco o této památce povědět." V každé třídě se najdou jedinci nejevící o kulturní památky pražádný zájem, ale jsou i tací, kteří si toulky Prahou zamilují.
Každé vycházce předchází povídání, čtení pověstí nebo prohlížení diapozitivů s obrázky Prahy. Je velmi zajímavé, že promítání diapozitivů, které je zcela statické, v dnešní přetechnizované době děti doslova uchvacuje. Cvakání a posunování obrázků v diaprojektoru a zobrazování na plátně je pro děti kouzelným zážitkem. Formu přípravy volíme podle toho, kam jdeme a co potřebujeme předem vědět.
V září pravidelně zahajujeme výletem na Petřín. Tam již většina dětí byla s rodiči a tak jim stačí připomenout lanovou dráhu, hvězdárnu, rozhlednu a bludiště. Výlet je spojen se sběrem kaštanů pro zvířátka. Ve škole máme batůžky na záda. Tedy každé dítě si nese svůj batůžek. V jednom pak je lékárnička se základním vybavením (dezinfekce, náplast, obinadlo, nůžky), v jiném kapesníky, v dalším sáček se sladkostmi. Tyto důležité věci nesou asistenti ve svých batůžcích.2
Cesta v dopravních prostředcích probíhá již popsaným způsobem. Na Petřín vyjedeme lanovou dráhou. Povídáme o lanovce, o výhledu na Prahu, zmíníme se o Pražském hradu, chrámu Sv. Víta, rozhlížíme se. Po dojezdu obdivujeme krásný růžový sad a prohlížíme si petřínskou hvězdárnu. Vydáváme se, už ve zcela volné skupince, směrem k rozhledně. Cestou si připomínáme její výšku a počet schodů. Diskutujeme nad účelem rozhledny apod.
Dalším naším cílem je bludiště. Cestou si prohlížíme Hladovou zeď a diskutujeme nad jejím názvem. A už jsou tady kaštany. Prohlížíme si listy, abychom bezpečně poznali, pod kterým stromem najdeme kaštany. Děti si dají své batohy "na klokana" (na bříška) a radostně sbírají. Batůžky jsou za chvilku skoro plné a je čas k návratu. Vracíme se k lanovce a nezapomeneme na krásný stroj, který je zde vystaven jako ve výkladní skříni a pomůže nám pochopit princip pohonu lanovky.
Po návratu do školy se radíme, co s kaštany uděláme. Děti se zpravidla chtějí se svým "úlovkem" pochlubit doma, a tak se po bouřlivé diskusi dohodneme, že si pro dnešek půjčí školní batůžky domů, ale část kaštanového pokladu odevzdají do společné ošatky. Je velmi zajímavé pozorovat reakce dětí při odevzdávání kaštanů do společných zásob. Někdo je velkorysý, někdo se naopak těžce loučí třeba jen s velmi malým množstvím. Jsou i takoví, co dohlížejí na odevzdaný počet kaštanů. Doslova kaštany přepočítávají.
Všechno, co děti viděly a zažily, výtvarně zpracováváme. O zážitcích si povídáme. Máme oblíbenou knihu, kterou napsal Jiří Žáček. Najdeme tam něco o Petříně? Zkusíme sami složit verš? Víme, jak vypadá list stromu, pod kterým najdeme kaštan? Víme, kolik měří rozhledna? V hodnotící činnosti tohoto konkrétního výletu zjistíme, že jsme s dětmi situačně využili sběr kaštanů, z nichž si děti ve školce vyráběly různé věci - děti si tím procvičily manipulační dovednosti, při počítání kaštanů se zdokonalují v matematickém procesu, prakticky poznávají, jak vypadá list kaštanu a jeho plod apod. Děti získaly mnohem více konkrétních výstupů než jsme předpokládali, což mnohdy zjistíme až v evaluačním a hodnotícím procesu.
Obdobným způsobem pojímáme i další toulky Prahou (např. na Pražský hrad).
Tyto toulky Prahou, jak si je pro sebe nazýváme, nám přinášejí neopakovatelné zážitky. Kdybychom stejnou cestu absolvovali stokrát, vždy bude jinak zajímavá. Vždy poznáme a zažijeme něco nového a neopakovatelného.
Je samozřejmé, že si všechny děti z našich toulek neodnesou stejné prožitky a poznatky. Zde se ukáže, jakým způsobem tráví volný čas v rámci rodiny. Kdo chodí na výlety, kdo tráví čas na chalupě, kdo u televize. Někoho radost z poznání osloví více, někoho méně. Ale semínko je zaseto a doufáme, že vyklíčí.
Co se týče ostatních kulturních aktivit, každého osloví něco jiného. Zde se vytváří prostor pro diskuse o viděném a slyšeném. Zcela určitě se děti setkávají s něčím, co je pro ně úplně nové. To v nich vyvolává nové pocity, nutí je to k otázkám, provokuje to jejich fantazii a představivost. Chápou, že krásné a čisté prostředí je pro všechny důležité, chránit a udržovat památky z dob minulých je pro společnost přínosem.
Vnímají dění kolem sebe. Setkávají se s neobvyklými situacemi, učí se je pod citlivým dohledem třídit, hodnotit a správně na ně reagovat. Zcela určitě si osvojily zásady bezpečného pohybu ve městě. Naučily se základům chování v dopravních prostředcích všeho druhu. Vnímají zájem turistů o kulturní památky našeho města, posiluje to jejich zájem o tyto památky a ve snaze porozumět jinému jazyku zvyšuje jejich potřebu se jazykům učit. Mají potřebu své zážitky a prožitky vyjádřit všemi dostupnými prostředky, které jsou jim nabídnuty.
(názvy kapitol, které se vztahují k tématu a jsou z výše jmenovaných knih).
Vyšehrad - Vojvoda Krok, Kněžna Libuše, O Horymírovi, O založení Prahy
Slavín - Němcová, Smetana
Pražský hrad - založení hradu, Karel IV, chrám Sv. Víta, o zvoncích z Lorety, o Daliborce
Karlův most - pověst o Bruncvíkovi, Mostecká věž
Petřín - lanovka, rozhledna, bludiště, o Hladové zdi
Staroměstské náměstí - Mistr Hanuš
Nerudova ulice - o domu U Turkovy hlavy, o dvou bezhlavých z Nerudovy ulice
Obora Hvězda - muzeum M. Alše - ilustrace z knihy A.Jiráska Staré pověsti české, Betlém
1 "Nastupujeme velkým krokem, nikdy neskáčeme! Stojíme s mírně rozkročenýma nohama, pravou rukou se držíme madla a díváme se dopředu. Stojíme, nikdy se nesnažíme popojít. Při výstupu rovněž neskáčeme a pozor! Okamžitě postupujeme dále a na stranu, aby nám kamarád neskončil na zádech." Tyto pokyny se opravdu vyplatí neustále opakovat. Můžete si stokrát myslet, že děti jsou již dokonalými cestujícími metrem, vzápětí se vám těsně před výstupem někdo otočí dozadu a neštěstí je hotovo.
2 Kdo je to asistent?. Každým rokem přejdou z I. oddělení děti do oddělení druhého. "Už nejsem maláč, ale velkáč". Děti, které zůstávají v oddělení velkých dětí již druhým rokem - "jsem velkáč asistent". Asistenti jsou již zkušenými velkáči. Pomáhají nově příchozím s orientací ve třídě, při pobytu venku, na výletech, se sebeobsluhou. Učitelka je pověřuje drobnými úkoly. Jsou příkladem menším dětem. V mnoha oblastech táhnou svými znalostmi a zkušenostmi mladší děti, a tím zvyšují úroveň třídy.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
