Školní knihovny mají v českém edukačním prostředí velice zajímavé postavení. Na jednu stranu jsou spojené s relativně dlouhou a bohatou tradicí, na straně druhé jsou to právě knihovny, na kterých se významným způsobem projevují jakékoli škrty ve školních rozpočtech. Tímto procesem došlo k paradoxní situaci, kdy školní knihovny nejsou téměř využívány a jejich knižní fond je často zastaralý a méně obsáhlý než ten, který mají žáci k dispozici na jiných místech (ve veřejných knihovnách či dokonce doma). To vedlo postupně k tomu, že v řadě škol jsou knihovny buď čistě formální a zcela nevyužívané, v lepším případě zřídka navštěvované místnosti, které pro školu ani pro žáky nepředstavují významnější benefit.
Jako nový impuls se jeví nástup informační výchovy do škol a snaha o rozvoj čtenářské gramotnosti, která je v posledním období velice intenzivně akcentována. Proto jistě nebude bez užitku se podívat na možnosti, které pro školní knihovny tyto změny nabízejí. Je zajímavé sledovat, jakým způsobem jsou navzájem porovnávány jednotlivé knihovny – jedním z kritérií může být počet svazků, jiným množství čtenářů nebo hodnota knižního fondu. Ukazuje se ale, že hlavní hodnota knihovny je v sociálním kapitálu; tedy v jejich zaměstnancích a vztazích, které vytvářejí se svým okolím či čtenáři.
Zvláště v menších obcích může být význam školní knihovny významný i pro ostatní obyvatele, pokud se podaří dosáhnout toho, že se stane knihovnou částečně veřejnou a tak bude přenášet kulturu také mimo studentské komunity. Knihovna má zcela zásadní význam pro celý ekosystém školy – měla by být místem, kde se setkávají pedagogové různého zaměření, diskutují spolu neformálním způsobem a vzájemně se obohacují.
V následujícím článku se pokusíme ukázat některé možné aspekty role knihoven v informační výchově, ale také v kontextu celkového klimatu školy, rozvoje čtenářské gramotnosti nebo konceptu komunitní školy.
Jedním z hlavních pilířů, na kterých by měla školní knihovna jedenadvacátém století stavět, je práce na informační výchově, a to nejen žáků, ale také pedagogů. Často dochází k situacím, kdy žáci jsou schopni mnohem efektivněji vyhledávat informace, publikovat atp. lépe než jejich vyučující. V tomto ohledu je činnost knihovny dovnitř školy mimořádně významná, neboť zvyšuje kvalifikaci pedagogů a tím nepřímo ovlivňuje celou kvalitu výuky. My se ale spíše zaměříme na vzdělávání žáků, pro které je školní knihovna primárně určená.
Je zajímavé, že informační výchova je integrovaná do výuky informatiky a výpočetní techniky. Osobně se ale domnívám, že má-li škola možnost, měla by zvážit existenci samostatného předmětu informační výchovy. Předně tím uvolní časové možnosti pro výuku informatiky jako takové a současně otevře dveře systematickému vzdělávání v oblasti práce s informacemi, a to odborníkem na toto téma (tedy knihovníkem). V době vzniku informační společnosti se jeví takovýto krok jako nevyhnutelný.
Knihovník by se v tomto ohledu měl aktivně podílet na výuce, která by měla vést žáky k tomu, aby byli schopni najít potřebnou informaci, zvážit její validitu a kvalitu, vhodným způsobem ji zpracovat a publikovat. V informační výchově nesmí chybět ani otázky etické, nebo problematika efektivního čtení, citací a mnoho dalšího. Jde o dovednosti, které není možné jednoduše žákům předat přednáškou nebo systematickým výkladem, ale je třeba, aby si tyto činnosti vzdělávaní sami vyzkoušeli. Zde je třeba intenzivně podporovat mezipředmětové vazby. Ostatně tomu, jak by měla informační výchova na školách vypadat, jsme se již intenzivně věnovali.
Knihovny by se měly naučit efektivně pracovat s elektronickými zdroji, kterých je i zdarma k dispozici veliké množství. Tvorba podpůrných databází pro jednotlivé předměty či témata, seznamování žáků s databázemi a dalšími zdroji odborných dat by mělo být jednou ze stěžejních činností knihoven.
Je zajímavé, že se poměrně často odděluje informační výchova od čtenářské gramotnosti. Přitom spolu velice úzce souvisí. Nebo by alespoň měly. V informační výchově nejde o samoúčelné hraní si s daty, ale o práci s informacemi. Stejně tak není cílem čtenářské gramotnosti prosté přečtení určitého kvanta textu, ale také jeho kvalita, aby četba přinášela nové informace, a tak působila (nejen) na rozvoj čtenářova intelektu. V tomto ohledu jde o dvě strany téže mince.
Do této oblasti bude patřit jistě i propagace elektronických knih. Čtečky jsou stále rozšířenější a navíc je možné k četbě použít tablety či větší mobilní telefony. Je proto nanejvýš vhodné, když je knihovna schopná vytvářet soubory knih, které je možné žákům doporučit a které jim budou přístupné a zajímavé. Asi jen málo kdo bude číst Aloise Jiráska či Svatopluka Čecha, ale výběr je mnohem větší a knihovna by se měla aktivně podílet na tom, aby se v této oblasti mohli žáci dobře orientovat a měli přístup ke zdroji, který jim poradí, co by si mohli přečíst.
Movitější školy mohou samozřejmě nabízet také výpůjčky samotných čteček, které mohou obsahovat zakoupený knižní fond. Jistě jde o oblast, která není nejlevnější, ale na druhou stranu je pro žáky přitažlivá a lze na ni relativně snadno získávat dotace. Elektronické knihy jsou rozhodně něčím, co může mladé lidi ke čtení přivést.
Zajímavé mohou být také akce směřované na popularizaci konkrétního autora. Obvykle je vhodné zvolit nějaké významné výročí. Lze například uspořádat soutěž nebo promítnout film na motivy knihy a ukázat třeba i samotnou osobu autora v jiném světle, než jak je obvykle vykreslován ve školních učebnicích. Doplňkem mohou být také výstavy zajímavých knih nebo autorská čtení.
Součástí podobných projektů může být také tematický web nebo soutěž o něj mezi žáky, kteří budou mít (například v týmech po třech) vytvořit maximálně zajímavou prezentaci a vhodným způsobem ji propagovat. Podobné aktivity jsou užitečné hned z několika důvodů. Sami žáci se musí o vybrané osobnosti něco dozvědět, přečíst si alespoň část jejího díla, informace vhodně zpracovat a efektivně je dát na web. Také následná péče o dlouhodobou návštěvnost (která bývá obvykle spojována s nutností aktualizovat obsah) může být v mnohém užitečná nejen pro čtenáře těchto webů, které mohou často propagovat autory kvalitní, avšak třeba nikoli příliš známé, ale také pro jejich tvůrce.
Významnou roli může knihovna sehrát také v oblasti podpory samostatné autorské tvorby žáků, měla by jim zajistit inspiraci, vedení i patřičný servis s případným vydáním díla a jeho propagací. Právě podpora knihovny v oblasti tvůrčího psaní může být pro řadu žáků důležitá a může se v ní nabízet spojení s informační výchovou. Jak napsat historickou povídku bez znalostí reálií a užitečných podrobností? Jen velmi těžko. Proto se zde může knihovník vhodným přístupem postarat o to, aby se mladý autor naučil vyhledávat ty zdroje, které bude pro svoji práci potřebovat a efektivně z nich čerpat.
Knihovna nabízí zcela přirozeně kontakt mezi jednotlivými disciplínami, které jsou na školách vyučovány a které se sebou často příliš nekomunikují. Pokud se do jejího budování zapojují všechny předmětové komise, může se z knihovny poměrně snadno stát jakési vědecké centrum školy. Místo, odkud budou žáci čerpat informace pro studentské odborné činnosti (SOČ), olympiády či obyčejné referáty. Také v těchto oblastech hraje důležitou roli znalostí management, kterému by se v rámci systematického vzdělávání v oblasti informační výchovy měli žáci učit.
Nemusí být přitom institucí pasivní, spíše naopak by se měla na poli vzdělávání snažit vystupovat co možná nejaktivněji. Může jít o pořádání různých přednášek, setkáními nad knihou atp. Z hlediska informační výchovy je možné se v podobných aktivitách podívat také na oblasti, které na informační výchovu navazují a které budou (především v budoucnu) velice důležité – HCI (interakce člověka s počítačem), dialogové systémy, sémantický desktop a web nebo umělá inteligence. To všechno jsou témata, která se přímo informační výchovy týkají, základní edukační rámec překračují, ale přesto jsou přitažlivá a pro žáky zajímavá.
Na to přímo navazuje rozměr knihovny jako místa setkávání. Literatura není něčím izolovaným, ale kulturním a vyžadujícím určitou sociální atmosféru. Nemusí jít jen o diskuse nad nějakou knihou či literárním problémem, ale třeba jen o prosté bytí spolu pro lidi, kteří chtějí v tichosti číst a pít čaj či kávu. Myslím, že úzkostné obavy knihovníků o knihy nejsou na místě – je důležité, aby se četlo, a nikoli aby škola měla co nejpečlivější a nejzachovalejší fond mrtvých nevyužitých knih. Smysluplné jsou také projekty, kdy žáci sami mohou navrhovat, co by se do knihovny mělo koupit, a pak o návrzích hlasují. Opět jde o jejich přitáhnutí do knihovny a vytvoření zájmu o to, co se v ní děje.
V posledních letech se relativně často mluví o tom, že knihovny jsou překonaným fenoménem, který nemá ve srovnání s internetem co nabídnout – zdroje jsou podstatně užší, knihy nemají fulltextové vyhledávání a ani se nevlezou v počtu několika stovek do kapsy. To jsou skutečnosti, které si musí jejich provozovatelé uvědomit a patřičným způsobem na ně reagovat.
V článku jsme ukázali, jakou roli mohou knihovny – jsou-li aktivní a dostane-li se jim dostatečně kvalifikovaného a kvalitního knihovníka – sehrát v oblasti informační výchovy nebo rozvoje čtenářské gramotnosti. Obě složky jsou velice úzce propojeny a pro úspěch žáků ve světě, kde hlavním hospodářským statkem jsou informace, jsou zcela klíčové.
Takto fungující knihovny mohou sehrát významnou úlohu také v projektech komunitních škol nebo budování příznivého a tvůrčího ekosystému na školách, který bude pro žáky silně stimulující. Samozřejmě je možné zmínit také možnost zapojení se do řady mezinárodních projektů, například prostřednictvím sítě eTwinning.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
