Nové tradice a jejich využití

Současná doba přináší mnoho nových podnětů, a proto je nezbytné vyrovnat se  s nimi a pokusit se jich využít při práci se žáky. V příspěvku vycházíme z vlastních, ale i ze zahraničních zkušeností a předkládáme několik námětů pro tvůrčí práci žáků.

Halloween, jeden z nejpopulárnějších svátků ve Velké Británii a v Americe, získává pevné postavení také mezi našimi svátky. Motivuje různé akce určené dětem, a to v rámci okresů, krajů i celé naší republiky. Tento pohanský svátek připadá na 31. října a je spojen s  keltskou oslavou nového roku. Náhodná není ani souvislost se svátkem Památky zesnulých, neboť šlo o pokus nahradit pohanskou slavnost svátkem novým.

Na první pohled spočívá rozdíl v atmosféře oslav. Melancholická nálada hřbitovů listopadových dnů přímo kontrastuje s reji čarodějnic a strašidel v průvodech na počest halloweenu. Symbolem tohoto svátku jsou oheň, čáry a kouzla, netopýři, pavouci, kočky, supi, čerti, vampíři, různá monstra, lebky, náhrobní kameny a to vše bývá dokresleno úplňkem, strašidelnými vykotlanými stromy apod. Obdobné motivy jsou vyobrazeny také na pohlednicích a pozdravech, které si mladí lidé u příležitosti tohoto svátku posílají.

Hlavním symbolem ovšem zůstává tykev. Tradice je motivována starou legendou, neboť lidé věřili, že té noci se domů vracejí duše zemřelých. Svítilny z vydlabaných tykví (dříve i z vydlabaných řep) mají nejen „posvítit mrtvým na cestu“, ale také uchránit živé před zlými duchy. V současné době se oslavy přenášejí i do škol v anglosaském prostředí. Večer svítí před domy vyřezané dýně na znamení toho, že děti mohou do domu přijít a že budou obdarovány sladkostmi. Kolem domů lze někde napočítat dokonce deset i více tykví, lze spatřit i různé kostlivce a další výzdobu.

Nevíme, nakolik se právě tato tradice stane pro nás vlastní, ale předložíme několik námětů, které by mohly  motivovat  přípravu projektů zaměřených na svátky v roce a tradice.

Vedle přípravy různě vydlabaných tykví se můžeme zaměřit na  společnou oslavu spojenou s podáváním typických jídel, připravených nejčastěji z dýně, a žáci tak mohou pod vedením učitele dokázat svou fantazii při kuchařském umění. Protože velký význam má  barevnost, osvědčilo se např. hojné využívání kečupu (např. nakrájený párek vhodně ozdobený kečupem a třeba i mandlí). K pití lze nabídnout červenou hroznovou šťávu anebo u našich dětí oblíbený punč bez alkoholu, složený ze šťávy z červených pomerančů, šípkového čaje a dochucený šťávou z vylisovaných pomerančů.

Z psychologie víme, že děti, ale i dospělí mají zálibu v přestrojování, v převtělení sebe do bytosti jiné. S tím souvisí barevnost kostýmů a vhodné využití barev i fantazie při průvodu masek. Osvědčilo se nám využívání pohádek o čarodějnicích a čarodějích s tím, že každé zlo je potrestáno. Může jít o příběhy ze známých knih pro mládež, z televizních seriálů anebo dáme přednost fantazijním příběhům, které si žáci sami vymyslí.

Doporučujeme rovněž spojení tzv. čarování se seznámením s léčivými bylinami, např. heřmánek symbolizoval mír a harmonii,  vůně bylin i koření pomáhaly při vybavování dalších asociací (skořice – jablkový  závin; hřebíček – perník, svařené víno apod.). Připravovali jsme z bylin a koření fiktivní nápoje, které měly lidem pomáhat, popisovali jsme jejich přípravu i účinky – pochopitelně  vždy pozitivní. Podařilo se nám také oživit  prostory školy fiktivními bytůstkami, jež by nám měly pomáhat. Jde nejen o hru, ale také o uplatnění zásad  z přípravy popisu. Z tvorby žáků uvádíme:

Skřítek tahákovníček bydlí v pouzdře, je asi 4 cm vysoký, má zelené oči, malý nosík, malá ústa, nosí černé kalhoty se žlutými hvězdami, červenou košilku se zlatými knoflíky a zelený klobouček se sluncem na čele. Velmi dobře napovídá, protože ve skřítkovské škole dával dobrý pozor.

K další „bytostem“ žáci řadili: Radílek veselý žije na lavicích a radí hodným dětem při prověrkách. Telinka se narodila s prvním televizorem a snaží se o to, aby se všechny pořady líbily dětem. Okeník obecný přebývá v hlavách žáků. Podařilo se nám vytvořit celou kartotéku malých strašidel, která jsou s námi ve škole i doma.

K rozvoji fantazie přispělo i vytváření strašidýlek dalších. „Čarovali jsme” se třemi různými souhláskami, které žáci libovolně doplňovali samohláskami nebo dvojhláskami tak, aby vzniklo slovo, jež ve slovníku nenajdeme. Teprve děti ho naplňují novým obsahem.

Ze souhlásek P, M, V se zrodila čarodějnice Pamáve. Stala se miláčkem, ba dokonce symbolem třídy. Žáci vyprávěli nejen o ní, ale i o tom, co se svou čarodějnicí prožili nebo by chtěli prožít. Podle představ a nákresů žáků  jsme oblíbenou čarodějnici vyrobili a lze říci, že ji všichni bez odmlouvání poslouchali. Pokud je pokárala či napomenula, reagovali na její výhrady daleko lépe než na domluvy učitele. Pochvala od oblíbené čarodějnice byla pro ně největší odměnou. Žáci vyšších ročníků si mohou vyrobit např. svou „čarodějnou knihu”, zaplnit ji různými vyprávěními, kouzly, popisy apod. Nesmí však opomenout opálit jednotlivé listy papíru, aby „kniha” vypadala „starobyle”.

Pedagogické fakulty připravují budoucí učitele, a proto je třeba zaměřit se i na negativní stránky, které s tímto svátkem souvisí. Dospělí mohou slavit v barech či hostincích,  mládež na diskotékách, ale nesmíme zapomenout, že tento svátek je spojen také se satanismem a různými okultními vědami. Na uvedené skutečnosti je třeba studenty upozornit. Měli bychom mít na paměti, že můžeme dělat cokoli, bavit se, ale nikomu nesmíme škodit.

Svátek sv. Valentýna  je především pro starší občany svátek bez tradice a bez kořenů. Historie svátku vychází jednak z pohanské tradice starověkých římských slavností na počest přírody, lásky a plodnosti, jednak z křesťanské tradice, podle níž jde o oslavu mučedníka Valentýna, pomáhajícího zamilovaným. Již v 16. století se objevují první valentýnské dárky a přání. Malé kartičky se rozdávaly anonymně, jako je tomu mnohdy i v současnosti. Masová výroba papírových „valentýnek“ začíná ve 40. letech 19. století. Dárky jsou většinou ve všech zemích stejné: květiny, čokoládové bonbony a samozřejmě přáníčka.

Podle výzkumů se jich každoročně na světě pošle přes miliardu. Neobdarovávají se však pouze zamilovaní, dárky mohou dávat i rodiče dětem a naopak. Vzpomínky na první valentýnský dárek jsou u mnoha zahraničních kolegů spojeny s prvními roky školní docházky. Děti si dárky nejen kupují, ale hlavně vyrábějí. Nejčastěji jde zase o bonbony, papírová srdce s nápisem, častým dárkem jsou i objímající se plyšoví medvídci aj. Je to období spojené s velkými láskami, ale mnohdy i s prvním zklamáním. K vysvětlení situace někdy přispějí romantické příběhy, které si mohou připravit i sami žáci.

Svátek sv. Valentýna  nabízí různé možnosti využití nové tradice při školních i mimoškolních činnostech. Psaní dopisů bez chyb, dopisy a přání adresovaná různým osobám, vyprávění skutečných či fiktivních příběhů apod. Přípravu květinových dárků můžeme spojit se seznámením s různými květinami, u starších žáků třeba i s květomluvou a její tradicí. Vedeme žáky k projevování radosti z dárků, k citovým prožitkům a k tomu, aby si uvědomili, že i ta sebemenší maličkost obdarovaného vždy potěší.

Je třeba žáky uvádět do nově vznikajících tradic a učitele připravit na možnost využití nových trendů v našem životě. Upozornit bychom měli i na mnohdy pouze  komerční využití pro naši zemi netypických svátků. Vždy zdůrazňujeme pozitivní skutečnosti, a zvláště pak schopnost vyjádřit své city, vztah k druhým lidem, které máme rádi a kterých si vážíme. 

Literatura

KROBOTOVÁ, M. Spisovná výslovnost a kultura mluveného projevu. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta, 2000. ISBN 80-244-0187-8. 
KROBOTOVÁ, M. Cvičení z české stylistiky. Olomouc : Vydavatelství UP, 2003. ISBN 80-244-0608-X .
KROBOTOVÁ, M. – HOLOUŠOVÁ, D. Vliv tradice a prostředí na rozvoj komunikativních dovedností žáků. In Cesty demokracie vo výchove a vzdelávaní. VI. ročník. (Zborník príspevkov z konferencie, ktorá sa konala v decembri 2001.) Bratislava : Univerzita Komenského, Pedagogická fakulta, 2002, s. 37–41. ISBN 80-88868-77-7.
KROBOTOVÁ, M. – HOLOUŠOVÁ, D. Méně známé tradice a jejich místo při školních i mimoškolních činnostech žáků 1. stupně základní školy. In Cesty demokracie vo výchove  a vzdelávaní. Bratislava : Univerzita Komenského, 2003, s. 123–125. ISBN 80-88868-85-8.