Řepa

Téma: Řepa

Úvod: Týdenní plán pro práci se středně těžce a těžce mentálně postiženými dětmi ve speciální třídě

Cíl: Hlavním cílem je seznámení dětí s podzimní přírodou a plody, které nám nabízí. Dále se snažíme posilovat smyslové vnímání, rozvíjet hrubou i jemnou motoriku a řečové a vyjadřovací schopnosti.

Cílová skupina: věk žáků 6 až 9 let, středně těžké až těžké mentální postižení

Motivace: Na podzim vrcholí na zahradách a polích sklizeň. Dozrává ovoce a zelenina, na polích brambory a cukrová řepa. Pro tento týden jsme pro naši práci vybrali povídání o řepě. O takové, jakou ze země tahali babička s dědou, ale i takové, ze které se vyrábí cukr.

Popis činností:

1. Pohádka O veliké řepě

Pomůcky: kniha, obrázky, provázek, gumoví panáčci

Učitelka vypráví pohádku O veliké řepě. Vyprávění je doplněno obrázky. Obrázky pokládáme za sebe, jako kdyby postavičky stály v řadě. Ukazujeme si, co to znamená, když někdo „táhne“, aby vytáhl řepu ze země. Podle schopností dětí dáme dětem do ruky provaz a přetahujeme se s nimi. Některé děti si učitelky posadí před sebe, naproti sedí další učitelka s dítětem a s dopomocí se přetahujeme. Táhnutí doplňujeme slovním povzbuzováním: „Péťa táhne, hej rup...“ A na druhé straně: „Teď táhne Jíťa...“

Potom zavoláme další dítě: „Pepo, pojď nám pomoci, ať přemůžeme Jíťu.“ ... Takto se přetahujeme vsedě, ve stoje, v kleku, vleže.

Rozdáme dětem obrázky a znovu vyprávíme pohádku. Děti mají obrázky v rukou, položené na kolenou nebo na zemi před sebou, některé děti pracují s učitelkou. Voláme na dědu, babku, kočku, ... a prohlížíme si obrázky. Vše doprovázíme zvuky – pes: haf, kočka: mňau, myš: ííí.

Děti z družiny pro nás namalovaly obrázky s dějem této pohádky, prohlížíme si tedy i jejich obrázky a hledáme řepu, kočičku, pejska, holčičku, ... (příloha č. 1)

__________________________________________________________________________

2. Dramatizace pohádky

Rozdáme dětem obrázky s postavičkami z pohádky „O veliké řepě“. Je to dobré pro názornost. Říkáme: „Pepa je řepa, Jitka je vnučka, paní učitelka Míša je babička, ..."

Učitelka vypráví pohádku:

Vyrostla nám řepa. Byla veliká, převeliká.
(jedno z dětí sedí na zemi a představuje řepu)

Přišel k ní dědeček, táhl, táhl, ale nevytáhl.  
(dítě, které představuje dědečka, táhne za ruce dítěte-řepy)

Dědeček volá babičku.

(dítě-dědeček volá: „Babičko, pojď mi pomoct!“)

Přijde dítě-babička (nebo paní učitelka) a táhne spolu s dědečkem...

Takto se to opakuje, až se do řady přiřadí vnučka, pes, kočka, myš a společně všichni řepu vytáhnou.

Tato hra děti velice baví a vždy si zažijeme mnoho legrace.

___________________________________________________________________________

3. Stavění gumových panáčků za sebe do řady

Pomůcky: gumoví panáčci

Dětem podáváme do ruky panáčky a ukazujeme jim, jak je stavět za sebe, jako v pohádce O veliké řepě. Dobré je, když bychom měli k dispozici panáčky – pejska, myšku, kočku, holčičku, babku, dědu. Potom bychom mohli ještě názorněji s pohádkou pracovat. My jsme tyto figurky neměli, pracovali jsme tedy s různými gumovými zvířátky a také s obrázky většího formátu (příloha č. 2).

Pro tuto činnost je možné použít i obyčejné kostky, kousky stavebnice apod., děti je mohou stavět na sebe, za sebe, vedle sebe, ... Vše učitel komentuje slovy: „Velká kostka za malou, červená kostka za modrou, už máme dvě kostky, teď tři kostky, ...“

__________________________________________________________________________

4. Třídění

Pomůcky: obrázky kočiček, pejsků

Třídíme obrázky kočiček a pejsků na samostatné hromádky, dále podle velikosti malé a velké kočky a malí a velcí pejskové. Děti motivujeme pohádkou: „Najdi kočičky, které pomohou vytáhnout řepu“, případně dáme před dítě na jednu stranu pejska, na druhou stranu kočičku a dítěti podáváme obrázky s tím, že je bude dítě třídit. Toto je možné bez hlasového doprovodu nebo s doprovodem, tedy: „To je kočička, dáme ji ke kočičkám“ ... (příloha č. 3)

Děti se středně těžkým mentálním postižením mohou ke kočičkám či pejskům přidávat číslice. Naše děti zatím zvládají určování počtu 1 a 2.

Při této příležitosti si povídáme s dětmi o kočičce a pejskovi. Jak vypadají, čím se živí, kde bydlí, kdo jsou jejich mláďátka, jak se myjí, jak mluví, ...

Děti rádi zpívají, takže můžeme zařadit písničky: Kočka leze dírou, Skákal pes, Utíkej, Káčo, utíkej atd.

________________________________________________________________________

5. Cukr – smyslová výchova

Pomůcky: cukr krupice

Děti ochutnávají cukr, snahou je vnímání sladké chutě a pocitů žáků – chutná/nechutná.

________________________________________________________________________

6. Výroba svícnu z kostek cukru – pracovní výchova

Pomůcky: kostkový cukr

Společně s dětmi nejdříve vyndáme několik kostek cukru na talířek. Potom děti zkouší stavět věž z kostek cukru. Pro děti, které mají problémy s jemnou motorikou, je tato činnost náročnější, pracují většinou pod vedením nebo dopomocí další osoby. Zručnější děti však zvládnou postavit z kostek i ohrádku, do které potom umístíme zapálenou svíčku, spustíme žaluzie v oknech a pozorujeme světlo.

Děti s těžkou mentální retardací většinou kostky cukru ochutnávají, je vhodné dohlédnout na množství snědeného cukru.

1. Svícen z cukru

Autor díla: Michaela Krajská

_________________________________________________________________________

7. Grafomotorické cviky – psaní, rozumová výchova

Pomůcky: papír, pastelky, obyčejná tužka

Myška hledá cestičku k řepě (příloha č. 4).

_________________________________________________________________________

8. Básnička doplněná pohybem – pohybová výchova

O veliké řepě

Vyrostla si řepa v poli,                                                         
křičí, že chce ven,                               (ze dřepu stoj, ruce vzhůru)
že ji celé tělo bolí,                              (hladíme si tělo, jako by nás bolelo)                         
že nastal ten den.                                                                  

Přišel děda, táhl, táhl,                                                                      
nestalo se nic,                         (ukazujeme, jak děda táhne, kroutíme hlavou, jako že to nejde)
volal babku, že to půjde,           (ruce k puse, jako bychom volali babičku)                           
až jich bude víc.                                                                    

Babka přišla, táhnou, táhnou,           
řepa drží dál,                                      (znovu táhneme, kroutíme hlavou)               
pojď k nám, vnučko, pomoz taky,      (ukazujeme rukou, jako když k nám má jít vnučka)
za ruku ji bral.                                                                                  

Táhnou, táhnou, řepa pláče,                                                
já už musím pryč,                               (táhneme, kroutíme hlavou)                          
proste pejska chundeláče,                  (ruce do pozice prosení, prosíme pejska)
snad má v boudě rýč.                                                 

Ani pejsek nemá sílu
řepo, poraď nám,                               (táhneme, kroutíme hlavou)
zavolejte kočku k dílu,             (voláme na kočičku, možno doplnit hlasem – čiči...)
velkou hlavu mám.

Kočka mňouká, už jsem tady,
řepo, zkus to teď,                                (táhneme, kroutíme hlavou)
řepa radí, pozvěte sem ještě               (prst k hlavě, jako když nás něco napadne)
myšku naposled.

S myškou se jim dílo daří,
hej rup, řepa povolí,               (táhneme, táhneme, padáme k zemi, válíme se po podlaze)
válejí se na hromadě
všichni v brázdě na poli.

Poučení z toho plyne,
pomoc velkou cenu má,                     (kýváme hlavou, jako že to tak má být)
pomáhejte, děti milé,                          (podáváme si ruce, jak jsme to společně zvládli)
práce bude hotová.

Autorka: Michaela Krajská