Válečná propaganda je jednou z kategorií propagandy, kterou je možno nalézt v teoretické literatuře. Právě válečné konflikty jsou bytostně spjaty s propagandou, která vytváří určitou bojovou taktiku. Odborníci v tomto ohledu hovoří o neoddělitelnosti války a propagandy.
Z historického hlediska lze počátky propagandy nalézt už v dobách starověkého Řecka. Pokud jde o dobu poloviny minulého století, propagandistické taktiky se také kvůli pokroku ve vývoji komunikačních prostředků značně zmodernizovaly a válka se stala více než kdy dříve záležitostí komunikace.
Podle dostupných odborných zdrojů, z nichž mnohé chápou propagandu jako formu komunikace, je konceptem propagandy primární cíl přesvědčit nepřítele, aby kapituloval. Propagandistické snahy se tak odrážejí přímo v podobě válčení jako strategie. Aby byla propaganda efektivní, pracuje zjednodušeně řečeno se třemi základními a navzájem propojenými prvky: (1) s rétorikou, (2) s mýtem a (3) se symbolikou.
V souvislosti s mocí jazyka jsou často uváděny příklady z nacistického Německa. Obecně řečeno, řečové figury (analogie, metafory) sehrávají klíčovou roli pro jakýkoli důležitý akt persvaze. Rétorika je jasná a srozumitelná a poskytuje oporu a navíc nefunguje jen v oblasti psaného, slyšeného nebo mluveného slova. Je možno hovořit také o tzv. vizuální rétorice, která často nahrazuje artikulační schopnosti. Existují důležité neverbální kanály, jimiž lze sdělovat význam: mimika obličeje – úsměv, vrásky, zvednuté obočí nebo třeba svraštělé čelo. S tím spojený politický vliv rétoriky je jistě kapitolou samou pro sebe. Teoretikové uvádějí nesčetné příklady, kdy se moc odvozovala od řečnických schopností politiků. Například Churchillův úspěch tkvěl principiálně v rétorice (stejně silně jako ve vojenské strategii).
Tento další propagandistický prvek se k propagandě váže prostřednictvím nacionalismu. Lze o něm mluvit jako o jádru propagandy. V různých konfliktech se nejednou ukázalo, že právě nacionalismus může tvořit podstatnou náplň propagandistických tendencí.
Pro pochopení propagandy ve válce hraje důležitou roli také symbolika, která pro propagandu představuje jakousi „vnější slupku“, bez níž by nebyla jednoznačně srozumitelná. Kontrola určitých symbolů je pak také důležitá pro uplatňování politické autority. Neúspěch při kontrole symbolů znamená zároveň i politický neúspěch. Symboly mohou převzít a dokonce uzurpovat politickou autoritu a jejich vyjádření ve fyzickém smyslu, tedy prostřednictvím nějaké věci, dokonce může symboly ztělesnit. Například deštník Nevilla Chamberlaina se stal v době jeho vlády symbolem nečinnosti britské politiky.
Takové užívání symbolů pak vede k vytvoření nového druhu vlády – tzv. „symbolické vlády“. Tento koncept je spojen se symbolickým jednáním a rétorikou jakožto základními organizujícími principy spotřebovávajícími většinu vládního potenciálu. Neméně důležitou roli pak v tomto ohledu hraje vůdce. Dá se říci, že symbolická vláda je nemyslitelná bez vůdců, kteří fungují jako herci a zákonodárci zároveň. Ve Spojených státech je tato situace odvozena od trojí role prezidenta, který funguje jako monarcha, šéf exekutivy a vrchní velitel ozbrojených sil. Takovou úlohu nelze vykonávat bez určitého symbolického přikrášlení.
Pro příklad uvedených myšlenek netřeba chodit daleko do historie. V průběhu války v Iráku roku 2003 se například americký prezident George W. Bush často objevoval ve vojenské bundě. Samotné jeho velkolepě zinscenované přistáni na letadlovou loď Abraham Lincoln bylo symbolickým aktem par excellence. Zorganizovala jej Bushova administrativa, aby vylepšila prezidentův mediální obraz.
Při zinscenované mediální události prezident oděný v uniformě Top Gun vystupoval z letadla, které bylo označeno logem „George Bush, vrchní velitel“. V pozadí při následném projevu nešlo přehlédnout plakát „Mise splněna“. Jednalo se o gigantickou událost těšící se velké mediální pozornosti. Je ovšem velmi diskutabilní, nakolik splnila svůj účel, protože takové podívané jsou předmětem mnohočetných interpretací a často mají nejednoznačný účinek. Idea symbolické vlády, která se výrazně projevuje právě v ozbrojených konfliktech, je proto nedílně spjata vedle rozebraného vizuální aspektu (symbolismu) také s rétorikou.
Literatura:
Kellner, Douglas (2007). „Lying in Politics: The Case of George W. Bush and Iraq.“ s. 132–134. in Critical Methodologies. Vol. 7. London : Sage.
O’Shaughnessy, Nicolas J. (2004). Politics and Propaganda: Weapons of Mass Seduction. Manchester : Manchester University Press.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
