Logopedická péče v praxi

Řeč je důležitým dorozumívacím prostředkem a ne každé dítě se ji naučí snadno a bez problémů. Vše, co se v raném či pozdějším dětství děti naučí s doprovodným pohybem rukou (paci, paci), nohou (jedna, dvě) nebo zapojením celého těla (Já mám oči), si zapamatují delší dobu, zatímco básnička bez pohybového doprovodu se časem z paměti vytratí.

Ve třech letech může dítě zpočátku některé hlásky i vynechávat. Velkou roli určitě sehrává řečový vzor, motivace, učení hrou. Pokud však podobná mluva přetrvává a náprava se nedaří, doporučuji v každém případě návštěvu logopedické poradny. Je pravdou, že čím dříve, tím lépe. Doporučila bych začít s odstraňováním nesprávné výslovnosti nejpozději kolem čtvrtého roku. Nesprávná výslovnost může totiž neblaze ovlivnit školní výsledky ve čtení a psaní. Není to tak všude, ale ze své zkušenosti mohu říci, že za optimální považuji navštěvovat logopeda pravidelně alespoň jedenkrát týdně.

Logopedická péče probíhá v naší ZŠ v Chodově po celý první stupeň tři hodiny týdně. Vzhledem ke zhoršující se řečové vybavenosti přicházejících prvňáčků v posledních letech je o ni velký zájem. Aby práci bylo možné absolvovat ve skupinách, jsou žáci rozděleni podle věku. První a nejpočetnější skupinu tvoří žáci 1. ročníků. Ve druhé jsou žáci 2. a 3. ročníků - mají podobnou slovní zásobu, umí již všechna písmena. Ve třetí skupině jsou žáci 4. a 5. ročníků. Během prvního měsíce školního roku dostávají žáci prvních ročníků přihlášky, žáci vyšších ročníků (2. - 5. tříd) si je vyzvedávají dle své úspěšnosti při nápravě v předešlém školním roce.

Žáky si předem rozdělím, dle již zmiňovaného pravidla, do tří skupin. Při úvodní hodině zjišťuji kvalitu výslovnosti - formou hry, vyprávění zážitků z prázdnin nebo ze školy, z třídy a s každým žákem pracuji individuálně. Během první hodiny si také s žáky určíme pravidla a vysvětlíme si, jak bude každá hodina probíhat. V úvodu většinou hrajeme hru, která procvičuje hlas a dech, v hlavní části hodiny probíhá individuální náprava výslovnosti a v závěru hodiny zhodnotíme naši práci a končíme společnou hrou nebo soutěžemi.

K výuce využívám řadu jednoduchých, vlastnoručně vyrobených pomůcek či obrázkových skládanek, obrázková a později písmenková domina, logopedické kostky, puzzle, pexesa, obrázky s vyhledáváním rozdílů, prstové i malované říkanky, krátké popěvky, hry se slovy, hru na nekonečnou větu.

Uvádím několik námětů na skupinovou činnost. Například "Hlasová hra ZOO" je zároveň i pohybovou zábavou. Jmenuji zvířátka - děti je napodobují nejen hlasem, ale i pohybem. Stejná pravidla má i hra "Na dvoře". Další je "Hra Mláďátka", ve které žáci dané zvířátko (třeba kočičku) napodobují pohybem i hlasem od malinkého koťátka (schouleně klečí a mňoukají co nejvyšším a slabým hláskem) po velkou kočku (žáci postupně cvičí kočičí hřbet a mňoukají hlasitě).

Dechová hra "Balónek" patří mezi oblíbené. Hraje se v tureckém sedu a spočívá v maximálním nádechu - poté si žáci balónek propíchnou (ukazováčkem se dotknou ramene či bříška) - a co nejpomaleji vydechují. Aby se při výdechu nedalo podvádět (každý rád vyhrává), vydechujeme na hlásky ššš.

Pokud žák nezvládá sykavky (š, č, ž), dovolím mu vydechovat na samohlásky (í, é,...) a ostatním zdůvodním, že tento balónek je pruhovaný, a tak "uchází" jinak. Je zajímavé, jaké pokroky u žáčků během roku nastanou. Vítěz zakřičí, jak nejvíc hlasitě umí - HURÁ. Dobu výdechu je možno měřit a do tabulky na papíru či na tabuli zaznamenat. Měřím časy při každé hře, protože měření přidá na soutěživosti. Při měření výdechového času žáci vydechují individuálně. U mladších zapisuji já, u starších vítěz minulého kola.

"Ponorka" je podobná hra, při které se trénuje práce s dechem. Dechové hry jsou velmi důležité zejména u žáků trpících koktavostí či nesprávným dýcháním během mluveného projevu. Hra začíná ve stoji - vztyčíme jednu ruku (radar), nadýchneme se na maximum a začínáme se potápět. Při potápění opět vydechujeme na hlásky šššš a pomalinku si sedáme do dřepu nebo kleku. Kdo vydrží s dechem nejdéle, je pro příští hru kapitánem ponorky a startuje její potopení.

Všechny hry hrajeme v kruhu nebo půlkruhu, na koberci, u tabule. Nedoporučuji hrát tyto hry v lavici, protože zde dochází ke ztrátě kontaktu a ze zábavy se stává školní povinnost. Po zakončení her žáci zasednou do lavic, kde již očekávají zadanou činnost. Při každé nové hlásce cvičíme výslovnost a správný postup i nastavení mluvidel, které popíši v sešitě - aby rodiče doma věděli, jak postupovat při domácí přípravě.

V závěru hodiny si zahrajeme oblíbené hry Kuba řekl, Všechno lítá, Cukr, káva. Děti jsou hravé, a proto také často volím hry, při kterých vyzdvihnu, kdo a jak při hodině pracoval. U těch menších jsou to Mlsná kozo, Kukačko, zakukej, Samá voda, přihořívá, hoří!, skupinkové puzzle, u starších pexeso, domino, sestavení rozstříhaných obrázků a u těch nejstarších puzzle jednotlivců, papírové skládanky nebo Nekonečná věta.