Jak motivovat malé strávníky

Pracuji jako vedoucí stravování v MŠ šestým rokem a v současné době mám na starosti 112 malých strávníků. Uvědomuji si, že děti začínají v mateřské škole získávat zkušenosti v těch nejzákladnějších potřebách, každodenních rituálech a s tím spojených pocitech, které je budou provázet celý jejich další život.

Po zvládnutí všech předpisů, nařízení, normativů a administrativy, která k této práci patří, jsem si záhy uvědomila, že znát agendu nestačí. V dnešní době plné rychlých občerstvení, hamburgerů, hot dogů a podobných "dobrot" není jednoduché děti vést ke zdravé výživě. Myslím si, že je potřeba s dětmi systematicky pracovat i v této oblasti a postupně jim potraviny představovat, povídat si o nich, vysvětlovat, k čemu a proč jsou důležité, ukazovat, dát jim možnost zúčastnit se přípravy pokrmů, aby si k nim děti vytvořily pozitivní vztah. Jednoduše - je potřeba je zaujmout.

Dobře spolupracuji se svými kolegyněmi, učitelkami, které souhlasí s mými názory a aktivně mi pomáhají. Vítám jejich nápady, které s problematikou stravování souvisejí, a ráda se zapojuji do aktivit, které pro děti na téma stravování vymýšlejí.

Nejsem nakloněna jakékoli jednostranné stravě, vegetariánství či makrobiotice. Nové potraviny, které se k nám poslední dobou dostávají na trh, zařazuji do jídelníčku v menší míře pravidelně. Jsem přesvědčena, že člověk má jíst především takové potraviny, které se pěstují v prostředí, kde žije. Jídlo by mělo být voňavé, chutné, hezky upravené, konzumované v příjemném prostředí. Návyky správného stravování je nutné vytvářet doma, v mateřské škole, ve škole.

Samozřejmě i já stěží odolávám tlaku svého synka, který také rád jí hranolky s kečupem a nugetky z "mekáče". Snažím se ho doma zapojovat do přípravy některých jídel a musím říci, že se k práci staví velice šikovně a se zájmem. Jeho nechuť k různým potravinám se začíná zmenšovat, dokonce občas je z něj i gurmán, a to byl jako maličký hodně špatný jedlík.

Je třeba připomenout a v dětech pěstovat i druhou stránku stravování, a sice společenskou. Sama pocházím z kuchařské rodiny, ve které se vždy dobře vařilo, vím, co je to požitek z dobrého jídla. Rádi se scházíme při různých akcích a vymýšlíme něco dobrého. Vím, jak moudré bylo od našich babiček a dědečků, když každý pátek sezvali všechny členy rodiny. Babička napekla voňavé buchty a vždy připravila něco dobrého. Popovídali si, co za celý týden zažili a na další setkání se zase těšili. I u nás doma rodiče dbali na společné stolování. O víkendu jsme mimo jiných aktivit měli i společné obědy a večeře. Vzpomínám si, jak ráda jsem o sobotách a nedělích vstávala a celé rodině připravovala bohaté snídaně do toho nejlepšího jídelního servisu, který jsme doma měli. Dnes mám svou rodinu, ráda se ve vzpomínkách vracím ke krásným chvílím, kdy jsme byli všichni spolu, v kuchyni to vonělo, a snažím se na tuto tradici navázat.

Na začátku školního roku, kdy k nám přijdou nové děti, je situace nejsložitější, protože mnohé pláčou, nechtějí jíst nebo se bojí vzít cokoli do pusy. Navíc u mnohých udělá samozřejmě své nepřítomnost maminky. Děti do jídla zásadně nenutíme. Pokud ho úplně odmítají, snažíme se jim milým přístupem vysvětlovat, proč jídlo mají alespoň ochutnat, přivonět, prohlédnout. Mnohdy se je opravdu podaří přemluvit.

S vytrvalostí a trpělivostí takto zvykáme děti na naši "školkovou" stravu. Pokud se stane, že dítě opravdu jídlo odmítá, může si vybrat třeba jen ovoce nebo zeleninu a pití. Za šest let si vzpomínám matně asi na dva takové extrémní případy.

Máme určitou skladbu osvědčených pokrmů, které děti mají rády. Postupně zařazujeme do jídelníčku různé druhy masa, zeleniny, ovoce, luštěnin, mléčných pokrmů. Každý den mě zajímají zbytky - jejich množství, charakter, vše vyhodnocuji. Vím, že se nesmím nechat prvním nezdarem zviklat. Například, pokud se nám vrátí zpět polévka, která obsahovala větší kousky zeleniny, které děti odradily, příště je napůl rozmixujeme a postupně budeme přidávat větší kousky zeleniny či masa. Rozmixovanou polévku můžeme doplnit třeba nudličkami či hezkými těstovinami.

Malé děti mají jemné smysly. Chtějí jídlo bez větších překážek při kousání, voňavé a chutné (ne tzv. jalové). Podobným způsobem podáváme dětem pomazánky, omáčky a saláty. Snažím se vytvářet jídelníček velmi pestrý s nejrůznějšími ingrediencemi a příjemnými názvy. I ty rády děti slyší. Zcela určitě má na ně pozitivní vliv, pokud slyší ráno od rodičů, kteří jim předčítají z jídelníčku, že dnes bude třeba křupavá houstička s tvarohovou pěnou s bylinkami a krájená zeleninka. Navíc mám pořád v hlavě větu jedné paní doktorky, na jejíž přednášce o výživě jsem kdysi byla: "Děti někdy musí až 11x ochutnat, aby nabyly důvěru k podávanému jídlu a nenásilně si na něj zvykly." Násilnou formou si mohou vypěstovat na celý život odpor, to mnozí jistě ze svých zkušeností známe.

Velice se nám osvědčily naše společné pátky, kdy se děti zapojují do přípravy svačinek. Paní kuchařky připraví pěnu nebo pomazánku. Záměrně vybírám takové, které jim tolik nechutnaly nebo se jim nelíbily - špenátová, drožďová, fazolová, sojová, rybí atd. Tento fenomén zapůsobil úžasně. Pokud dětem dáme možnost zapojit se a připravit si pomazánku samostatně, tak snědí dvakrát větší množství, než při běžné svačince, a lehce zapomenou, že jim minule nechutnala. Rodiče si přicházejí pro recepty na naše pomazánky, které dětem chutnají.

Při konzumaci ovoce a zeleniny se mi osvědčilo podávat dětem tác s různými druhy. Děti nemají pocit, že jim je něco nuceno, ale vyberou si, co mají rády. Většinou ochutnají postupně všechno. Nyní máme spotřebu ovoce a zeleniny mnohem větší, než na začátku roku. A jedinci, kteří jedli jenom mrkvičku, dnes už jedí cokoli a mnohdy si přidávají. Velice se nám osvědčily tvarohovo-jogurtové krémy s mraženým ovocem (maliny, lesní ovoce, ostružiny, borůvky), které jsou velice oblíbené.

Z našich "kulinářských" hodin bych ráda uvedla např. výrobu dětské pizzy, zdravého mlsání, vaření bezinkové šťávy, včetně vlastnoručního sběru, bylinkový týden, kdy se děti velmi podrobně seznamovaly s účinky bylinek a každý si mohl přivonět, prohlédnout, uvařit a ochutnat čaj, týden zdravé výživy, kdy se děti seznamovaly se semínky, s celozrnným pečivem, mléčnými výrobky, samy si vyráběly zdravé sýrové lodičky se zeleninovým nákladem. Další akcí bylo nakličování semínek jako zdroje energie a vitamínů v jarním období, výroba zeleninového salátu, pečení preclíků, perníčků, rohlíků atd. Děti poznávají všechny potřebné suroviny, připravují si těsto, krájí, míchají, strouhají, válí, vykrajují, tvarují, mašlují, posypávají a nakonec ochutnávají.

Rodičům zprostředkovávám veškeré stravovací aktivity s dětmi na fotografiích, zveřejněných na nástěnkách. Pro mnohé jsou inspirací v domácím prostředí. Děti mají okolo sebe množství obrázků a nástěnek, týkajících se stravy. Pro rodiče jsou k dispozici různé informace ze světa zdravé výživy a správného životního stylu, brožurky s našimi tradičními jídly, vánočními a velikonočními specialitami. Naše poznatky jsou velice pozitivní, dětem se akce moc líbí.

Ráda jsem se podělila o pár osobních zkušeností, které jsem jako hospodářka v MŠ načerpala za téměř šest let práce. Věřím, že se nám i nadále bude dařit rozvíjet v dětech jejich dobré stravovací návyky, abychom za pár let nemuseli čelit velkým zdravotním problémům, které z nesprávného stravování mohou nastat.