Čeština trochu jinak aneb Nebojme se hub

Mezi základní oblasti, na něž je zaměřena pozornost současných vzdělávacích dokumentů, patří komunikační výchova a integrace poznatků – ty mají sloužit k učení žáků a chápání světa ve vzájemných souvislostech. Ve volbě témat dávají tak učitelům naprostou volnost – záleží potom na nich, zda dokážou své žáky zaujmout a motivovat k další práci. Jako příklad využití námětu k integraci poznatků a práci s informacemi jsme si vybrali houby – jde totiž o oblast velmi dobře známou, neboť sběr hub patří v České republice k „národnímu sportu“. Zaměříme se nyní na tuto tematiku v návaznosti na jednotlivé vzdělávací oblasti a průřezová témata.

Jazyk a jazyková komunikace

Houby jako gramatické učivo

Řadu možností k využití v hodinách českého jazyka nabízí především pojmenování z oblasti mykologie.

Největší rozmanitost najdeme v lidových názvech hub, jejichž jména byla odvozena podle charakteristické vlastnosti plodnice:

• podle jejího tvaru, často bývá houba přirovnávána metaforicky k částem lidského nebo zvířecího těla (jelení kopýtko, myší ouško, srnčí parůžky, na Slovensku například barania hlava);
• podle povrchu plodnice: jelenice, sametka, loupák;
• podle barvy plodnice: bílá liška, kuřátka, housátka, kravinec.

Častá jsou pojmenování podle vlastností dužniny, jako jsou:

• tuhost: křemenáč, skalní hřib;
• barva dužniny: kozí sýr, máselník, kravička (podle přítomnosti mléka v ryzcích);
• pach a chuť: smraďoch, hořčák, kyselák, mandlová houba, peprník.

Mnohé houby dostaly název podle místa výskytu: osičník, březovák, borovák, podjedlák, dubák aj., nejčastěji jde o houby, jež vytvářejí tzv. mykorhizu, tj. vztah s určitou rostlinou (stromem, keřem či travinou).

Časté je rovněž pojmenování podle doby výskytu příslušné houby: březnovka, májovka, havelka, václavka (na Slovensku michalica).

V názvosloví hub se často odráží také možnost jejich kulinářského využití: gulášovka, máčkový hřib, syrovinka, nejznámější je v této souvislosti zřejmě muchomůrka růžovka a její lidové pojmenování masák.

Ve skladbě se dá těchto pojmenování užít jako vhodných příkladů spojení přívlastku shodného (nejčastěji adjektivního) s podstatným jménem, jedná se ovšem o odborné názvy, proto je shodný přívlastek na druhém místě: kozák habrový. Najdeme ovšem i příklady na shodný přívlastek vyjádřený podstatným jménem: hřib kovář, hřib koloděj – oba názvy v sobě ukrývají dvě staré profese, jež bývaly v jednom cechu: koloděj („dělatel“ kol či vozů) a kovář, přičemž název pochází od tvaru klobouku, ale zejména  od jeho  barvy (temné  a špinavé jako v kovárně, obr. č. 1).

V pojmenování hub najdeme také různé typy složenin (například suchohřib hnědý, hřib žlutomasý aj.).

Houby jako námět do slohového vyučování

V názvech hub se objevují také lidová křestní jména: honzík, janek, k posledně uvedenému se dokonce pojí krátké vyprávění:

„Žil prý v jisté vesnici muž jménem Jan N., který byl, jak lid říká, tak tvrdý, že nikdy nestonal a umřel, maje kolem 100 let. Dosud se mezi lidem říká o zdravém člověku: Ten je tvrdý jako Janek. Poněvadž pak křemenáč  jest též tvrdý a nikdy nečerviví (jest vždy  zdravý), pokřtil ho lid křestním jménem onoho zdravého muže. Tolik vědí staří lidé.“ (ČČH, s. 120)

Kromě vypravování spojeného s příhodami při sběru hub se z dalších útvarů nabízí využití tohoto námětu například při různých druzích popisů, a to přes prostý a odborný popis, popis pracovního postupu (může jít například o přípravu houbového jídla) až k odbornému výkladu či úvaze na ekologické téma. Právě tyto náměty jsou určitým přechodem k využití tematiky hub při uplatňování mezipředmětových vztahů, principu integrace poznatků a při realizaci různých druhů projektů.

Houby jako námět k integraci poznatků a projektům

Člověk a příroda

Přírodopis

V souvislosti s ochranou přírody můžeme hovořit o zásadách chování v lese (ty jsou dostupné například na stránkách České mykologické společnosti), o ochraně přírody a houbách jako indikátoru jejího znečištění. V rámci ekologické výchovy můžeme také zmínit chráněné houby, jež jsou uvedeny v Červené knize chráněných a ohrožených druhů a jejichž seznam můžeme najít na stránkách České mykologické společnosti. Patří sem například hřib královský (obr. č. 2). V souvislosti s tím se dozvíme některé nové pojmy (např. mykorhiza – symbiotické soužití hub s kořeny vyšších rostlin aj.).

Dalším námětem jsou houby jako pomocníci, nabízí se využití hub v jídelníčku (recepty), houby jako pomocník při léčbě civilizačních chorob (viz dále) a využití hub při úpravě životního prostředí (například hub dřevokazných při odstraňování pařezů). Postupně se tak dostaneme až k pěstování hub (může jít o dlouhodobý projekt například při pěstování hlívy ústřičné) apod.

Chemie

Houby se mohou projevit ovšem také jako nebezpečné zejména pro ty, kteří je nedostatečně znají či je zneužívají. A tak se můžeme věnovat prevenci otrav a houbám jedovatým, například popisu nejjedovatější z nich, muchomůrky zelené (obr. č. 3), spojenému s poznatky z oblasti chemie a mykologie; důležité jsou zejména rozlišovací znaky u této muchomůrky: „kalich smrti“ jako metaforické pojmenování pro pochvu houby a typicky zelená barva klobouku, dále zákeřnost této muchomůrky vzhledem k jedům, jež obsahuje (jde o jedy termostabilní, tedy ty, jež nezničíme převařením houby, jak je tomu například u jinak jedlé čirůvky fialové apod.).                                    

Zde se můžeme zmínit  o některých pověrách: podle jedné z nich se jedovatá houba pozná podle toho, že její dužnina v ústech pálí, tento znak se ovšem dá uplatnit pouze u rodu holubinka, naopak jedovaté houby mnohdy chutnají výborně. Konečně se můžeme dostat k houbám v hodinách věnovaných problematice drog, v tomto směru jsou u nás jistě nejnebezpečnější houby z rodu lysohlávka (pbr. č. 4).

Zeměpis

I u nás se vyskytují houby, jež k nám byly přivezeny z jiných zemí i kontinentů a působí poněkud exoticky již na prvý pohled: můžeme je žákům ukázat a oni pro ně mohou vymýšlet vhodný název. Jde například o různé druhy hvězdovém (obr. č. 5) a zejména o květnatec Archerův (obr. č. 6). Žáci mohou odhadnout, jak a odkud se asi tato houba dostala do Evropy a posléze do České republiky a potom konfrontovat své domněnky se zjištěnými poznatky.

Člověk a zdraví

Výchova ke zdraví

V této oblasti můžeme uplatnit například naše znalosti o houbách v souvislosti s jejich léčebnými účinky. Houby totiž neobsahují jen stopy minerálů, ale podle výzkumů z posledních let také řadu látek protirakovinných a zejména látky, jež snižují hladinu cholesterolu a cukru v krvi apod. V této souvislosti se můžeme bavit o hlívě ústřičné (obr. č. 7), japonské „houbě mládí“ šii-také (český název houby je houževnatec jedlý, obr. č. 8) a jiných.

Pokud je na škole zanícený mykolog a jsou vhodné podmínky, může celý projekt věnovaný houbám vyvrcholit společnými návštěvami lesa a výstavkou nasbíraných hub.

Je zřejmé, že podobně jako u každého zpracovávaného námětu záleží především na učiteli, jak dokáže své žáky pro dané téma získat. Jinak řečeno: pokud není učitel sám pro svou práci zapálený, je mu jeho snaha v hodinách mnohdy houby platná…

Seznam použité literatury

Časopis československých houbařů, 1947-1948, roč. 25, s. 120.

Semerdžieva, M. a Veselský, J. Léčivé houby dříve a nyní. Praha: Academia 1986.

http://www.naturfoto.cz

http://www.myko.cz