Všichni to asi známe. Na střední odbornou školu nám přicházejí absolventi základních škol s dovednostmi, které „jaksi“ na gymnázium nestačí, ale pro učební obor jsou přece jen tzv. nadprůměrné. Střední školou tito jedinci více méně proplouvají, snažíme se jim předat veškeré poznatky, o nichž jsme my, učitelé, přesvědčeni, že si je mají osvojit. Žák s pochvalami absolvuje odborné praxe, úspěšně si při studiu přivydělává na pozicích, které by po absolvování mohl zastávat, a maturita se blíží.
Žáka však čeká novinka – společná část maturitní zkoušky – a výběr druhého předmětu. Co ale zvolit? Jazyk? Vždyť sotva rozumí, když vyučující promluví či pustí nějakou nahrávku. Nebo snad matematiku? Ale pro uplatnění v oboru mu stačí umět sčítat a ovládat procenta a vše ostatní v matematice je pro něj „španělská vesnice“. Jakou volbu vlastně má? Může v takovém případě vůbec o volbě hovořit?
Myslím, že může, ale je třeba, aby se v tomto zlomovém momentě prosadila autorita vyučujících, neboť jen oni jsou schopni žákovi navrhnout schůdnou variantu a nějak mu v jeho tápání pomoci. Pokud jsou číslice a symboly strašákem a žák je jen s velkou námahou dokáže interpretovat, je zbytečné přistupovat na volbu matematiky jen proto, že se v rámci maturity napíše jeden didaktický test a kamarádi si matematiku zvolili.
Průchozí variantou se v tomto případě při správné motivaci žáka, což je asi nejdůležitější faktor v celém procesu přípravy, stává právě cizí jazyk. Žák sice musí zvládnout tři dílčí části, avšak každá z nich vyžaduje trochu jinou dovednost. A zde se nám, vyučujícím, otevírá prakticky neomezené pole možností, jak s žáky pracovat.
Pomineme-li v tomto příspěvku ústní část, snad nejproblematičtější oblastí se jeví poslech a čtení s porozuměním. Máme-li navíc žáka dyslektika, nezbývá, než ho naučit strategii výběru textů. V čem spočívá taková strategie? V tom, že žák dokáže spolehlivě vybrat texty, které začne řešit jako první, a nebude se stresovat tím, když něco vynechá, nestihne. Jak ho tuto strategii naučíme? Pomocí různých variant testů, které si sami můžeme z dostupných materiálů nakombinovat, a sledováním, jak žák při řešení jednotlivých typů úloh postupuje a s jakým výsledkem. Zjistíme tak jeho silné i slabé stránky, za silné ho samozřejmě pochválíme. Tam, kde se nezadařilo, provedeme s žákem analýzu, a pokud je úloha tzv. nad jeho síly, naučíme ho, aby ji řešil až v momentě, kdy mu zbude volný čas a vše ostatní má hotovo, že se skutečně svět nezboří, když nějaký úkol nebude mít vyřešen.
A u poslechu? Zvolíme podobnou strategii. Pracujeme s různými typy nahrávek a vždy dopředu sdělíme, na co se má náš žák soustředit. Zde je opět nejdůležitější žáka naučit, že je potřeba porozumět celku, a ne se zarazit při prvním neznámém slovíčku, zatímco nahrávka běží a jemu unikají další možné souvislosti.
A slovo závěrem? Dilema, co si vybrat, tady sice existuje, ale žák, který ví, čeho chce dosáhnout, je schopen tomu podřídit nejen svůj volný čas, ale mnohdy překonat i sám sebe a příjemně překvapit své okolí. A pokud neví, tak se vynaložená námaha ze strany vyučujících míjí účinkem. Pokud žákovi nevyhovují formy přípravy ve škole, neznamená to automaticky, že u maturity neuspěje. Možností, jak si v dnešní době internetu, masmédií a jazykových škol cizí jazyk osvojit, je nepřeberné množství, jen je třeba chtít a začít s průpravou dříve než o svatém týdnu.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.