Absence kontextu vyplývající z uplatňování principu neutrality ukazuje ještě na jednu vlastnost dnešních médií: a sice názorovou homogenitu mediálního pole [1]. Neutralita, která zamezuje novináři vnášet do sdělení vlastní interpretace, vytváří tlak na produkci syntetických tvrzení, která existují v jakémsi vakuu, bez vazeb a vztahů k dalším tvrzením a jejich reálným předobrazům. Pouze takováto forma prezentace reality je v mediálním systému založeném na objektivnosti a neutralitě přípustná. Konečným důsledkem je skutečnost, že všechna média předkládají o světě táž sdělení.
Ujasněme si to: princip objektivity a neutrality má zajistit, že úsudek publika nebude ovlivněn subjektivním postojem novináře. Nehovoří se ovšem vůbec o převažujícím postoji konkrétního média, resp. vlastníků konkrétních novin, rozhlasové nebo televizní stanice. To neznamená, že takové postoje neexistují a že nepronikají do mediálních sdělení. Naopak, tyto postoje vycházející z ekonomicko-politických potřeb vlastníků médií jsou v médiích více či méně explicitně přítomny vždycky. Jsou totiž součástí oficiální vládnoucí ideologie a podporují pozici stávajícího mocenského systému, který umožňuje médiím udržovat symbolickou moc a z této moci profitovat. Novináři jsou těmi, kdo mohou konkrétní problematické prvky oficiální ideologie vynést na veřejnost a mnohá rozhodnutí moci a jejich motivy zpochybnit. Proto je jim, v souladu s principem neutrality, zapovězeno zaujímat a veřejně prezentovat k jednotlivým obsahům veřejné diskuse vlastní postoje.
A pokud bylo řečeno, že převážná většina těchto obsahů v médiích pochází z oficiálních zdrojů, je zřejmé, jak silnou pozici vládnoucí ideologie ve veřejné, médii zprostředkované diskusi zastává. Je tedy možno vyvodit závěr, že mediální systém tvoří jako celek monopol na prosazování konkrétního ekonomicko-politického postoje (ideologie), přičemž si své postavení chrání vyžadováním důsledné neutrality nejslabšího, protože autonomního a myslícího, článku celého soukolí, a tím jsou novináři. Princip neutrality tedy neslouží k tomu, aby zamezil ovlivňování úsudku publika, ale aby zamezil jeho ovlivňování nežádoucím směrem, který neodpovídá zájmu vlastníků médií a spřízněných ekonomických a politických elit. Udržovat monopol na prosazování vládnoucí ideologie je základní funkce a smysl medií v postmoderní společnosti a objektivita je klíčovým nástrojem, který to umožňuje.
Existuje ještě jeden prostý argument pro tvrzení, že mediální obsahy prezentují svět vždy stejně nebo velmi podobně. Pokud by totiž existovala názorově pluralitní média, nebylo by principu neutrality vůbec zapotřebí, respektive byl by zbytečný. Není totiž nutné, aby bylo každé médium nestranné, pokud existují média, která přinášejí alternativní obsahy. Ne jedno objektivní médium, ale pouze názorově rozmanitý mediální systém vytváří podmínky pro svobodnou tvorbu úsudku. A co víc, umožňuje vytvářet skutečně kompetentní úsudek, protože jednotlivé postoje médií by, v konkurenci s jinými, neobstály bez řádné a promyšlené argumentace. Paradoxně přesně takový byl charakter médií před nástupem profesionální žurnalistiky a zanikl spolu s požadavky objektivity a nestrannosti. Princip neutrality tak namísto toho, aby poskytl publiku prostor pro svobodné a autonomní tvoření úsudku, tuto možnost člověku odebral, když vytvořil prostředí, ve kterém není možné vybírat, protože všechna sdělení jsou stejná.
[1] Mediální pole jako médii produkovaný komunikační systém, ve kterém probíhá veřejná diskuse, je tvořen konkrétním okruhem témat selektivně nastolených silnými médii. Tato témata jsou dále přejímána ostatními médii, přičemž ústřední princip objektivity determinuje způsoby jejich zpracování a směřuje k produkci obsahově i formálně podobných sdělení (viz efekt „zestejňování“ mediovaných sdělení in Burton, Jirák, 2003).
Literatura:
BURNS, L. S. Žurnalistika. Praha : Portál, 2004.
BURTON, G., JIRÁK, J. Úvod do studia médií. Brno : Barrister & Principal, 2003.
HAUSER, M. Marx redukcionista i metafyzik. Britské listy, 2. 9. 2009.
MANDER, J. Čtyři důvody pro zrušení televize. Brno : Doplněk, 2000.
McCHESNEY, R. Problém médií. Grimmus, 2009.
McQUAIL, D. Úvod do teorie masové komunikace. Praha : Portál, 1999.
POSTMAN, N. Ubavit se k smrti. Praha : Mladá fronta, 1999.
SKALKOVÁ, J. Pedagogika a výzvy nové doby. Brno : Paido, 2004.
THOMPSON, J. B. Média a modernita. Praha : Karolinum, 2004.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Tento článek je zařazen do seriálu Média z pohledu kritické mediální pedagogiky - objektivita.
Ostatní články seriálu:
