Cílem ŠVP je vést děti k poznání, že svět má svůj řád, je rozmanitý a pozoruhodný. Člověk ho může svými aktivitami podporovat a zlepšovat, existují však také procesy, které přírodě škodí. My budeme podle našich možností přírodě pomáhat. Našim pomocníkem je panáček Čin.
Jak se Čin narodil
Příběh panáčka Čina začal ve věži činěveského kostela Svatého Václava, kde žijí snad jen netopýři, ale hlavně holubi, kteří tam mají hnízda a úkryt před kočkami z celé vesnice. V hnízdech se vždy na jaře objevila vajíčka, holubice seděly a zahřívaly je, aby se vylíhla holoubátka. Jedna holubička byla už z toho vydařeného jara celá netrpělivá, a tak si nevšimla, že mezi čerstvě vylíhnutými holoubátky zůstalo ležet jedno malé vajíčko.
Možná řeknete, že se dostatečně nezahřálo, když všechna ptáčata opustila hnízdo. Ale stal se zázrak. Vajíčko se začalo v hnízdě všelijak převalovat a nadskakovat. Až jednou při tom dovádění puklo, ve skulince se objevila nejprve zvědavá očka a pak "lup" a už byl venku celý panáček.
Napadlo vás určitě - "To je ale nesmysl, z vajíček se líhnou jen ptáčci." Vzpomeňte si ale na maminku. Ta také někdy řekne o rozpustilém dítěti, že se vylíhlo asi z divokých vajec. Toto zapomenuté vajíčko bylo asi takové a panáček bude malý zvědavý neposeda. Neměl maminku, ale protože byl z rodu skřítků, dokázal se o sebe po narození postarat.
Jméno neměl, ale brzy si ho našel a vybral sám. První hlásek, který slyšel až do věže, hovořil cosi o Činěvsi. Do té výšky se doneslo už jen čin. Slůvko se mu líbilo, proto se pojmenoval Čin. Jediné, co mu vadilo, byla ta velká samota nahoře ve věži. Holubům na jejich "vrků" už stokrát odpověděl a oni jiné řeči nevedli. Tak se jednou chytil holuba Bubláka za křídlo a šup - už byl dole na plácku před mateřskou školou, kde ho našly děti.
Naším záměrem je vytváření vztahu k prostředí, v němž dítě žije, osvojování jednoduchých poznatků o světě a životě. Snažíme se děti vést k poznání, že změny způsobené lidskou činností mohou prostředí chránit a zlepšovat, ale také poškozovat a ničit. Budeme v dětech pěstovat schopnost vážit si života ve všech jeho formách, povedeme děti k úctě k vlastnímu životu a péči o něj. Jednoduchými činnostmi v péči o okolí budou spoluvytvářet zdravé a bezpečné prostředí.
Všechny tyto činnosti, dovednosti a prožitky by měly v dětech probouzet sounáležitost s živou i neživou přírodou, lidmi, společností, planetou.
Příroda, nejbližší okolí:
Svět kultury:
Svět techniky:
Vytváříme prostor k práci s přírodním a jiným dostupným materiálem, zaměřujeme se na rozvoj tvořivosti. Nabízíme příležitosti pro řešení a samostatné zvládnutí přirozených i modelových situací formou tvořivé dramatiky, námětových a didaktických her. Pečujeme o živou přírodu - péče o zakrslého králíka, kterého chováme již několik let. Společně s dětmi ho krmíme, čistíme mu klec. Na podzim sbíráme kaštany pro lesní zvěř, které předáváme do hájovny. S prvky pěstitelské práce seznamujeme děti péčí o pokojové květiny a o záhonky na školní zahradě. Při zprostředkování poznatků nabízíme dětem prohlížení encyklopedií, videotechniky, fotografií a obrazového materiálu.
Prostřednictvím pohádky či dramatizace děti seznamujeme s nebezpečím v přírodě (rostliny, zvířata), nebezpečnými produkty lidí (drogy), s riziky všeobecné závislosti (televize, počítačové hry, alkohol, kouření). Aktuální problémy budeme s dětmi probírat v komunitním kruhu dle potřeby a přání dětí.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.