Morální rozvoj v rámci OSV – mravní kvality jako „učivo“

„Že se nestydíš... Chovej se slušně… On je netaktní… Teda, to je ale podraz… Lhářko… Taková bezohlednost…   … A je to proti dobrým mravům …“ a tak dále a tak dále. Slýcháme (nebo říkáme) to denně. Každý takový výrok, nebo jeho pozitivní opak (!) značí nějakou lidskou vlastnost nebo rys chování tak či onak se týkající morálky „všedního dne“.

Osobnostní a sociální výchova (dále OSV) sleduje tři oblasti rozvoje životních dovedností: osobností, sociální a morální. Morální výchovu (dále MV) reprezentují tematické okruhy „Řešení problémů a rozhodovací dovednosti“ a „Hodnoty, postoje, praktická etika“ [1]. „Výchova charakteru, slušného chování a výchova k hodnotám sice prolíná prakticky celou osobnostní a sociální výchovou, ale je natolik závažná, že je nutné jí věnovat samostatný tematický okruh“,  praví se v preambuli k tematickému okruhu „Hodnoty, postoje, praktická etika“ (v knize uvádějící doporučené očekávané výstupy průřezového tématu OSV – Valenta, 2011, zákl. příručka, s. 17).

A dále (tamtéž): „Témata okruhu jsou: a) analýzy vlastních i cizích postojů a hodnot a jejich projevů v chování lidí; b) vytváření povědomí o morálních kvalitách typu odpovědnost, spolehlivost, spravedlivost, respektování apod.; c) pomáhající a prosociální chování (člověk neočekává protislužbu); d) praktické dovednosti rozhodování v eticky problematických situacích všedního dne.“

V tomto článku bychom se rádi zastavili u výše uvedeného bodu b). Ten obsahuje stručný výčet několika morálních kvalit, rysů, vlastností, hodnot, ale i praktických behaviorálních dovedností člověka (dovedností chování, resp. jednání).

Cílem tohoto příspěvku je více konkretizovat, které kvality či vlastnosti atd. mohou být předmětem zájmu mravní výchovy v rámci OSV. A dále: nabídnout učitelům věnujícím se této problematice rozsáhlejší soubor mravních vlastností, aby se tak zvětšil výběr témat, jimiž se mohou – v rámci tematického okruhu „Hodnoty, postoje, praktická etika“ – věnovat.

Text se nechce zabývat teorií morálky, etikou, „čistotou“ terminologie v této oblasti či „nespornými / nediskutabilními“ definicemi pojmů atd. [2] Předkládá především vybrané inspirace (viz zdroje na konci textu) přinášející ony rysy, vlastnosti apod.

Znamenité pole pro hledání podobných inspirací poskytují zdroje vázané na světový trend označitelný jako „character education“ (výchova charakteru).  Pojem se užívá obvykle ve dvou významech. Jeden je širší: výchova charakteru je (de facto) mravně-občanskou výchovou, často se zvýrazněnou dimenzí rozvíjení různých osobních vlastností a sociálních dovedností. Druhý je užší (a ve vztahu k obsahu pojmu „charakter“[3] přesnější): výchova charakteru je edukační práce s hodnotami a určitými osobnostními rysy, které lze označit za „mravní“; s rozhodováním v hodnotově dilematických situacích; se společensky i osobně žádoucím jednáním dětí a mládeže atd. Kořeny tendence nalézáme cca od 60. do 80. let XX. stol. zejm. v USA (v evropských edukačních systémech se na sklonku tohoto období začíná objevovat termín osobnostní a sociální výchova – „personal and social education“). Pod pojmem „character education“ pak najdeme množství různých projektů a programů [4] (u nás je znám Olivarův program „Výchova k prosociálnosti“, jehož název je zde překládán jako „Etická výchova“).

Obsah (učivo) řady projektů výchovy charakteru je strukturováno – mimo jiné – i ve formě „inventářů“ různých žádoucích vlastností (rysů atd.), hodnot a způsobů chování.

Nejde přitom vždy výhradně jen o mravní rysy. Některé projekty „výchovy charakteru“ překračují hranice mravní výchovy a blíží se svou tematikou širším projektům osobnostního a sociálního rozvoje. V některých z inventářů „výchovy charakteru“ tedy nalézáme vedle rysů (chování) tradičně úzce spojovaných s morálkou, jako jsou např. spravedlivost nebo pravdomluvnost, také rysy, kvality či dovednosti, které bychom přiřadili v OSV např. k tématům „Rozvíjení poznávacích funkcí“, „Seberegulace“, (sociální) „Kreativita“, „Psychohygiena“ či „Efektivní komunikace“ (kupř. pozornost, opatrnost, flexibilita, vynalézavost, spokojenost, asertivnost apod.). Některé z těchto rysů podporují mravní jednání. Mohou ale též mravní rozměr zcela postrádat – např. vynalézavost … zločince. Některé inventáře také skutečně obsahují i „opaky“ pozitivních vlastností (např. zbabělost jako charakterový rys se záporným znaménkem). K tomu nicméně dlužno poznamenat, že při konkretizacích obsahu jednotlivých vlastností se autoři inventářů obvykle snaží definovat – kupř. – onu vynalézavost pozitivně  jako rys společensky prospěšný.

Toto „široké“ pojetí kvalit charakteru však připomíná, že mravní či hodnotový rozměr nemají jen eticky jasně profilované situace – např. situace obrany žáka proti šikaně –, ale i situace, u nichž tento rozměr nemusí být vždy zcela zjevný. Jde o běžné situace – např. řeč zdravotníka k seniorovi: Obsah promluvy je věcný. Její „laskavý“ tón zní ale spíše tak, jako by senior nebyl jen stár, nýbrž byl i rozumu mdlého… Tónem je snižována osobní hodnota naslouchajícího a v tom je nesporně mravní dimenze této jinak zcela běžné životní situace.

Další pozornost v tomto článku chceme věnovat především těm rysům, které jsou – podle pramenů i podle našeho názoru – blízké pojetí tematických okruhů „Hodnoty, postoje, praktická etika“ v RVP ZV a „Morálka všedního dne“ v RVP G. 

Vybrali jsme několik zahraničních projektů. Pojmy v nich uváděné jako „učivo“ rozdělíme do dvou (již výše zmíněných) skupin.  

A.  Ty, které reprezentují přímo jisté mravní vlastnosti či rysy nebo hodnoty vyznávané v souvislosti s každodenní morálkou a je možné naplnit je chováním (např. čestnost).

B.  Ty, které vyjadřují spíše jisté předpoklady mravního jednání nebo rysy výhodné pro mravní jednání, ale nelze jednoznačně říci, že jde přímo o mravní vlastnosti (např. rozhodnost, která primárně nesouvisí s mravností, ale může ji v řadě situací vydatně podpořit – např. při rychlém zásahu ve prospěch člověka, kterému někdo upírá jeho práva atd.).

Toto dělení je ovšem jenom pracovní a nikterak nemá bránit vlastnímu čtenářovu porozumění níže uvedeným pojmům (nechceme tedy o něm vést polemiku). Jednotlivé pojmy definujeme jen „prvoplánově“. Pro jejich zpřesnění doporučujeme obrátit se nejprve k základním slovníkovým výkladům.

A.  Mravní vlastnosti a chování/jednání

I. Obecná kategorie, která se objevuje ve výčtech mravních rysů je obvykle formulována takto:

ctnost – mravní čistota – počestnost – mravnost

II.  Mravní vlastnosti či rysy nebo hodnoty vyznávané v souvislosti s každodenní morálkou, které se naplňují chováním/jednáním: 

• altruismus (jednání se zřetelem k druhému člověku, vesměs se zřetelem k jeho zájmům,  prospěchu, potřebám);
• diskrétnost (jde spíše o ne-jednání, tedy o to, že jedinec nerozšiřuje osobně citlivé informace  o jiném jedinci);
• dochvilnost (jednání – dodržení daného nebo domluveného/slíbeného časového pořádku);
• důvěryhodnost (obraz jedince v myslích druhých jako osoby, jejímž slovům a skutkům je  možno důvěřovat; vychází z  jednání jako je spolehlivost, dodržování slibů, pomoc a  podpora atd.);
• hrdost (vědomí některých vlastních hodnot spojené s pozitivním prožitkem těchto; ideálně se  projevuje vyrovnaným jednáním – tedy nikoliv nadutostí a vychloubáním);
• loyalita (druh věrnosti, ochota hlásit se k jinému člověku, podporovat „svou“ instituci atd. –  může se obrátit v neetickou podporu negativních cílů jiných osob atd.);
• mírumilovnost (schopnost řešit jednáním konflikty neagresivně, efektivně /asertivně/ čelit  agresím; schopnost konflikty svým jednáním nevyvolávat);
• odpovědnost (schopnost přijmout osobní podíl na průběhu a výsledku situace, akce, řešení  problému a v souladu s tím jednat /i za cenu neúspěchu/ a nést důsledky atd.);
• odvaha (schopnost překonat strach, zábrany atd. a jednat ve prospěch vzniku či řešení dobré věci);
• ohleduplnost (vnímavost vůči druhým spojená se snahou nezasahovat je svým jednáním na citlivých místech, nedotýkat se jejich osobnosti atd.);
• ochota odpustit (schopnost překonat vlastní např. citové zranění, dotčenost ega či mrzutost  z komplikací způsobených druhým člověkem a v souladu s tím jednat);
• péče o druhé (ochota pomoci zajistit druhému jeho potřeby, zejm. v situaci, kdy toho není  sám schopen);
• poctivost (jednání, které není zaměřeno na krádeže, podvody atd., nýbrž probíhá v souladu s požadavkem pravdivosti, zachování práv druhých i svých, v souladu se společensky stanovenými pozitivními pravidly, zákony atd.);
• pokora (vědomí, že jedinec sám není nejúžasnější bytostí a vzorem pro celý svět, nýbrž že i  jiní lidé, živočichové, jevy atd. mají hodnotu, která v některých parametrech může převyšovat podobné parametry u jedince; projevuje se vyrovnaným jednáním);
• pozornost (ve smyslu „pozorný člověk“; jednání, které vychází ze sledování/pozorování  potřeb druhého);
• pozornost vůči rozlišení „dobrého“ a „špatného“ (schopnost vnímat a rozlišovat skutky  jsoucí v souladu se společensky uznávanými pozitivními hodnotami nebo ne);
• pravdivost-pravdomluvnost (především schopnost nepodvádět a  /pokud by to samo nebylo neetické/ pojmenovávat věci tak,  jak jsou, a konat skutky tak,  jak by měly být /v souladu  s morálkou/ konány;
• připravenost pomoci (ochota pomoci druhému v situaci, kdy to potřebuje – projevuje se jednáním);
• respekt – vůči druhým, ale i sobě (respekt je založen de facto na procesu konfrontace hodnot vyznávaných jedincem a hodnot „obsažených“ v jiných lidech či jevech atd.; projevuje se  třeba i nesouhlasným nebo kritickým, ale neútočným /neagresivním/ neurážlivým způsobem jednání akceptujícím jinakost);
• schopnost jednat v souladu s pravidly (akceptování pravidel, pozor na obrat k „slepé  poslušnosti“ nebo jednání v souladu se „špatnými“ pravidly);
• smysl pro povinnost (viz též odpovědnost; jednání v souladu s tím, co je „předepsáno“ jako jednání náležité /nutné ke zdárnému naplnění/, výsledku určité sociální role nebo co se očekává od lidí jako „nutné“ chování v určitých situacích; „předpis“ nemusí mít jen podobu „institucionálního pravidla“, viz např. morální povinnost;
• soucit (citově podložené pochopení pro – vesměs – potíže druhého člověka; projevuje se obvykle sdílením a pomocí);
• spolehlivost (může být podobným „obrazem“ jedince v hlavách druhých, jako výše uvedená důvěryhodnost; projevuje se chováním, které je v souladu s dohodami, obsahuje základní jistoty potřebné pro „provoz“ vztahu mezi lidmi atd.);
• spravedlivost (v konečném důsledku jde o jednání, které rozhoduje/rozsuzuje/hodnotí jak v souladu s předem danými pozitivními/morálními/zákonnými pravidly, tak v souladu s osobními možnostmi jedince a skutečnou podstatou řešené situace);
• slušnost (jednání vykazující respekt k hodnotám; neurážející druhé, odmítající neetické praktiky jako korupci; pomluvy; podvody);
• taktnost (slušné jednání vyhýbající se urážkám, atakům na partnerovo ego, ironizování jeho vzhledu či vlastností, otevírání témat, o nichž partner nechce hovořit atd.);
• tolerance (ochota akceptovat /snášet jiné/, v tomto případě pro jedince spíše nepříjemné skutečnosti; může se obrátit v /nejen tichou/ podporu negativních jevů);
• úcta (postoj vůči druhému, oceňující jeho jisté kvality a připisující druhému hodnotu; projevuje se zájmem, „uctivým“ chováním, nesoupeřivostí, ale i ochotou k jistému podřízení či sebeomezení);
• upřímnost-otevřenost (viz též pravdivost; založeno na ochotě „neobelhávat“ druhého; projevuje se zhusta jednáním, které řeší problémy otevřenou /nikoliv „lstnou“/ komunikací,  vyjadřováním vlastních potřeb a pocitů atd.);
• velkomyslnost/nemalichernost (předpokládá schopnost rozlišit „podstatné“ a  „nepodstatné“ v dané situaci; tedy např. potlačení potřeby zvýrazňovat hnidopišsky nepodstatné prvky v určité situaci nebo v jednání druhého; jindy jde o chování jedince, které vyžaduje jeho osobní investici i za cenu jeho „nepohodlí“ – např. „pomoc nepříteli“;  „přehlédnutí“ akceptovatelné chyby, která ale dopadne i na jedince atd.);
• věrnost (stálost zejm. vztahu; spojená se  stálostí některých vztahových hodnot a určitou jistotou atd.);
• zásadovost (vyznávání deklarovaných hodnot; projevuje se konsistencí názorů /vyslovených postojů/ a jednání; pozor na její obrat v rigiditu postojů a jednání);
• zdvořilost (viz též slušnost, respektuje společenské normy, vykazuje jistou úctu). 

 B.  Vlastnosti vytvářející předpoklady mravního jednání

 I.  Obecné kategorie/předpoklady podporující mravní jednání:

• vyrovnanost (osobní vyrovnanost = zdroj osobní spokojenosti; vědomí svých pozitiv; efektivně zvládnutá míra osobních deficitů; brzda jednání sebeprosazujícího, poučujícího,  vychloubačného; nepřátelského vůči druhým atd.);
• sebedisciplína-sebekontrola (pro mravní jednání důležitá schopnost / dovednost seberegulace; např. jednání v souladu s morálkou, byť v rozporu s vlastním chtěním).

II.   Konkrétní vlastnosti, rysy, dovednosti (kompetence) atd. vytvářející příznivé předpoklady pro vznik a působení vlastností sub A/2

 Jde často o obecné předpoklady pro různé typy činností/jednání, tedy nejen jednání mravního.

• asertivnost (komunikační dovednosti umožňující hájit vlastní práva prosazovat vlastní  požadavky, aniž by se útočilo na práva druhého); 
• disciplinovanost (schopnost dodržovat normy, pravidla atd.);
• houževnatost (schopnost jít důsledně za cílem);
• kooperativnost (soubor dovedností pro spolupráci);
• laskavost /přátelskost (obecně pozitivní vztah k jiným lidem, živočichům atd.);
• objektivnost (schopnost vnímat a posuzovat lidi,  jevy, situace tak, aby to bylo co nejblíže skutečnosti…);
• nadšení (vesměs citově angažovaná investice osobní energie v dané situaci);
• osobní integrita (viz výše osobní vyrovnanost);
• píle (ochota investovat do aktivity čas, sílu, energii atd.);
• porozumění druhým (mj. též schopnost vidět věci očima druhých);
• pozitivnost (osobnostní orientace na dobré stránky života);
• pozornost zaměřená na druhé (schopnost efektivně vnímat druhé a rozumět jejich chování a jednání – součást sociální inteligence);
• přátelskost (schopnost nacházet v lidech stránky, které jedinci umožní jednat s nimi partnersky, přátelsky atd.);
• přemýšlivost (schopnost efektivního uvažování a trefné racionality při řešení problémů);
• rozhodnost (schopnost ujasnit „si“ podstatu situace a přijmout /pokud možno/ adekvátní a vesměs rychlé / včasné rozhodnutí);
• sebedůvěra (pozitivní /avšak realistický/ postoj vůči sobě samému založený na znalosti vlastních možností a /z hlediska morálky/ na využití opory ve vlastních kladných rysech; důležitá pro „vyrovnanost“!!! – viz výše);
• schopnost být vděčný (umět připustit si a zejm. ocenit pomoc druhých);
• schopnost radovat se (viz pozitivnost);
• schopnost sdílet (emoční předpoklad, schopnost empatovat, ochota a dovednost, naslouchat druhým a „vyměňovat“ si pocity a zkušenosti);
• svědomitost (schopnost jednat důkladně a důsledně);
• trpělivost (schopnost zvládat běh věcí, často jeho časový rozměr či jeho „temporytmus“,  který není zcela v souladu s představami jedince);
• vlídnost (obecný rys jednání – příjemné jednání, jednání s pochopením, se zřetelem k druhému atd.);
• vytrvalost (viz i houževnatost; ochota překonávat překážky na cestě k cíli).

 ________________________________________________________________________

Text je součástí výstupu řešení výzk. záměru MSM 0021620862 – hl. řešitel: prof. V. Spilková – a podkladovým materiálem připravovaného textu „Didaktika osobnostní a sociální výchovy“. 

Zdroje:

Building character [online]. Character Council of Greater Cincinnati and Northern Kentucky. [cit. 3. 5. 2011]. Dostupný na: http://www.charactercincinnati.org/qualitieslisting.html.
Character Kids Traits and Virtues [online]. Character Kids. [cit. 7. 7. 2011]. Dostupný na: http://www.character-kids.com/charactereducationtraits.htm.
List of character traits [online]. Character in action. [cit. 5. 3. 2011].  Dostupný na: http://character-in-action.com/category/character-traits/
PILAŘOVÁ, H. Osobnost 3. – charakter – definice, složky, vlastnosti, charakter zdravotníka [online].  Metodický portál RVP, 2009. Dostupný na: http://wiki.rvp.cz/Kabinet/Ucebni_texty/Psychologie_pro_st%C5%99edn%C3%AD_%C5%A1koly/Osobnost_3._ch
arakter__definice,_slo%C5%BEky,_vlastnosti,_charakter_zdravotn%C3%ADka.
Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha : VÚP, 2007.
Rámcový vzdělávací program pro gymnázia. Praha : VÚP, 2007.
Seven charakter traits in education. [online] Beacon Character Centre. [cit. 7. 7. 2011]. Dostupný na: www.beaconlearningcenter.com/documents/2080_01.pdf.
Teaching guides for middle school [online]. [cit. 18. 2. 2010]. Dostupný na http://www.goodcharacter.com/TeacherResources.html.
VALENTA, J. Osobnostní a sociální výchova [online]. [cit. 15. 9. 2010]. Dostupný na: http://pedagogika.ff.cuni.cz/?q=node/157. 
VALENTA, J. Osobnostní a sociální výchova. In Pastorová, M. (ed.) a kol. Doporučené očekávané výstupy. Metodická podpora pro výuku průřezových tématv základních školách. Praha : VÚP, 2011, s. 9–22.   http://www.vuppraha.rvp.cz/wp-content/uploads/2011/07/DOV-ZV1.pdf.VALENTA, J. Osobnostní a sociální výchova v základních školách. Doporučené očekávané výstupy – podrobné rozpracování. In Pastorová, M. (ed.) a kol. Doporučené očekávané výstupy. Metodická podpora pro výuku průřezových témat v základních školách. Praha : VÚP, 2011, XVII. s.   http://www.vuppraha.rvp.cz/wp-content/uploads/2011/07/Priloha-ZV1.pdf.  
What is Character Education? [online]. Character Ed. Net. [cit. 7. 7. 2011].  Dostupný na: http://charactered.net/main/traits.asp. 
18 good charakter traits [online]. Project Spotlight. University of Alabama. [cit. 20. 4. 2003]. Dostupný na: http://www.spotlites.com. 

[1] … v RVP ZV. V RVP G pak tuto problematiku reprezentuje tematický okruh „Morálka všedního dne“.

[2] Pojmy „mravní – morální – etický“ tu pracovně bereme jako synonyma a nerozlišujeme tedy v jejich obsahu.

[3] Slovo „charakter“ opět – šířeji – může označovat soubor vlastností člověka, věci, krajiny atd. V užším smyslu pak toto slovo označuje soubor mravních vlastností a hodnot (projevujících se především chováním).

[4] Základní informace o celé tendenci, včetně diskuse týkající se problémů se skutečnou efektivitou výchovy charakteru či problémů ideologické povahy (náboženské versus civilní projekty) viz: http://en.wikipedia.org/wiki/Character_education.