Období podzimu nepředstavovaly jenom zralé plody hrušek, jablek, švestek a hroznů, ale také drůbež, která se chovala hlavně od jara do podzimu, kdy se pěkně vykrmená vhodně upravila na Svatomartinské hody. Hody představovaly podzimní oslavu muzikou a tancovačkou, zároveň přehlídku veškeré úrody i výpěstků na svátečním stole. Zvlášť oblíbeným tradičním jídlem byla pečená husa nebo kachna s dušeným zelím.
Svatý Martin – 11. listopad je den, kdy končí sklizeň a práce na polnostech a otevírá se nám další roční období – zima. Legenda o sv. Martinovi vypráví, že jako mladý pán musel nedobrovolně vstoupit do císařské armády k jezdectvu, kde se musel zúčastňovat vojenských bitev. Jednou potkal chladem třesoucího se žebráka, Martin se s ním podělil o polovinu svého pláště, aby ho ochránil před zimou. Bylo to právě v období, kdy se mění počasí a z krásného slunného podzimu, plného zralého ovoce, se stává pozdní a chladné počasí. Následující noci po tomto dobrém skutku, který vykonal, měl zvláštní vidění ve snu, kde se mu zjevil onen žebrák v podarovaném plášti a vyčítal mu nesmyslnou bojovnost s vojsky. Mírumilovný Martin usoudil, že musí žít jiným a lepším životem. Tak se stalo, že odešel od vojska. Stal se dobrým poustevníkem, který pomáhá chudým a zároveň ochraňuje zvířata. Protože se o něm jako o bývalém dobrém vojákovi hodně mluvilo, často byl vyobrazován na koni s půlkou vojenského pláště a žebrákem, stává se tak patronem – představitelem vojáků. Martin je uctíván jako ochránce koní. Prostý lid ho považoval za ochránce hus.
Často si ho připomínáme se známou pranostikou: „Svatý Martin přijíždí na bílém koni“. Pranostika nám jednoznačně připomíná, že se blíží čas zimních večerů. Posledním plodem země, který má v sobě poslední paprsek slunce, je vinná réva. Proto se stal Svatý Martin patronem vojáků, koní, jezdců, hus a vinařů.
Co všechno víme o počasí?
Básnička: Žáček, Jiří – Jaké bude počasí?
Milí posluchači,
připravte se na frontální poruchu!
Nebude-li pršet,
přijde po suchu.
Nebude-li hezky,
bude proměnlivo.
Radši seďte doma,
načněte si pivo. Děti ovšem limonádu!
Nebude-li vedro, může být i mráz.
Cože?
Že to motám?
Ale prosím vás!
Počasí je mrška,
milí posluchači –
dělá si z nás švandu!
Zeptejte se radši
těch, co mají revma –
ti vám povědí,
jestli bude bouřka
nebo náledí.
A tím dělám tečku
za předpovědí. [1]
Co je to pranostika?
Na svatého Martina, bývá dobrá peřina.
Svatý Martin přijíždí na bílém koni.
Přijede-li na šedém (mlhy), bude zima střídavá.
Přijede-li na žlutém (sucho), bude tuhá a suchá zima. [2]
Spolu s dětmi se vydáme na vycházku do místní myslivny, kde máme předem domluvenou schůzku. Děti zde mají možnost vidět myslivecké trofeje různých zvířat. Navíc nám pan myslivec popovídá o honu na zajíce nebo na jinou škodnou zvěř.
Další možnou variantou je návštěva vinice, podíváme se, jak zrají hrozny, a povíme si, co se z nich vyrábí.
Pohybové hry:
Na husičky:
Dvě děti – Slunce a Měsíc – stojí proti sobě a tvoří vzpažením bránu.
Ostatní děti – husičky – chodí v zástupu kolem brány a drží se v pase.
Brána říká: „Husičky, husičky, poleťte!“
Husičky: „Nesmíme.“
Brána: „Pro koho?“
Husičky: „Pro pána.“
Brána: „Pán není doma, jel do Berouna
pro bílého berana
se zlatýma rohama.“
Husičky táhnou – běží – do brány a křičí: „Kejha, kejha, kejha, kejha!“
Když chce proletět poslední, brána se zavře a husička uvázne mezi Sluncem a Měsícem.
Brána se ptá: „Husičko, kdes byla?“
Husička odpovídá: „V zahrádce.“
Brána: „Co s tou zahrádkou?“
Husička: „Sázet salát.“
Brána: „Co s tím salátem?“
Husička: „Jídlo mít.“
Brána: „Za to musíš, husičko, naše být.
Komu se dáš? Sluníčku nebo Měsíčku?“
Husička si vybere a postaví se za toho, komu se dala.
Hra se opakuje. Když jsou chyceny všechny děti, začnou se „Slunečníci“ a „Měsíčníci“ přetahovat přes čáru.
Při větším počtu dětí zkrátíme dialog mezi branou a chycenou husičkou nebo mohou děti vytvořit více bran. [3]
Na vojáky:
Potřebujeme papírové vojenské čepice, pro každé dítě jednu.
Na švédských lavičkách jsou rozloženy v řadě papírové čepice.
Děti pochodují po obvodu tělocvičny. Rytmus jim udáváme bubínkem nebo slovem.
Učitelka jmenuje postupně děti, které pochodují nejlépe v daném rytmu a s pěkným držením těla i hlavy.
Vybrané děti si nasadí čepice a jdou vnitřním okruhem v protisměru.
Učitelka opravuje, upozorňuje na vzorné vojáky, až se postupně zařadí všechny děti.
Hru můžeme zpestřit i některými povely, jako např.: Čelem vzad! Pozor! Pohov! apod.
Na myslivce:
Děti stojí ve velkém kruhu. Jedno dítě, myslivec, je uprostřed kruhu a má v ruce míč, kterým se snaží zasáhnout zajíce.
Děti, zajíci, uhýbají, uskakují, ale z kruhu se nesmějí vzdálit.
Zasažené dítě se stává pomocníkem myslivce. Pomocníci mohou míč jen sbírat, ale sami nestřílejí.
Po určité době učitelka myslivce vymění a pomocníci se vracejí zpět do hry. [3]
Vyrobíme si „Martinské kuželky“:
Materiál:
Postup:
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.