Odborný článek

Poznáváme Martina

3. 11. 2011 Předškolní vzdělávání
Autor
Bc. Hana Hrabalová

Anotace

Dětem představujeme tradici pozdního chladného podzimu – svátek svatého Martina. Na známé pranostice vysvětlujeme změny počasí a zároveň objasníme význam slavné postavy. Postava Martina nám předkládá citlivý a ohleduplný přístup k ostatním lidem a sociální soudržnost.

Charakteristika  období a motivace:

Období podzimu nepředstavovaly jenom zralé plody hrušek, jablek, švestek a hroznů, ale také drůbež, která se chovala hlavně od jara do podzimu, kdy se pěkně vykrmená vhodně upravila na Svatomartinské hody. Hody představovaly podzimní oslavu muzikou a tancovačkou, zároveň přehlídku veškeré úrody i výpěstků na svátečním stole. Zvlášť oblíbeným tradičním jídlem byla pečená husa nebo kachna s dušeným zelím. 

Svatý Martin  11. listopad je den, kdy končí sklizeň a práce na polnostech a otevírá se nám další roční období – zima. Legenda o sv. Martinovi vypráví, že jako mladý pán musel nedobrovolně vstoupit do císařské armády k jezdectvu, kde se musel zúčastňovat vojenských bitev. Jednou potkal chladem třesoucího se žebráka, Martin se s ním podělil o polovinu svého pláště, aby ho ochránil před zimou. Bylo to právě v období, kdy se mění počasí a z krásného slunného podzimu, plného zralého ovoce, se stává pozdní a chladné počasí. Následující noci po tomto dobrém skutku, který vykonal, měl zvláštní vidění ve snu, kde se mu zjevil onen žebrák v podarovaném plášti a vyčítal mu nesmyslnou bojovnost s vojsky. Mírumilovný Martin usoudil, že musí žít jiným a lepším životem. Tak se stalo, že odešel od vojska. Stal se dobrým poustevníkem, který pomáhá chudým a zároveň ochraňuje zvířata. Protože se o něm jako o bývalém dobrém vojákovi hodně mluvilo, často byl vyobrazován na koni s půlkou vojenského pláště a žebrákem, stává se tak patronem  představitelem vojáků. Martin je uctíván jako ochránce koní. Prostý lid ho považoval za ochránce hus.

Často si ho připomínáme se známou pranostikou: „Svatý Martin přijíždí na bílém koni“. Pranostika nám jednoznačně připomíná, že se blíží čas zimních večerů. Posledním plodem země, který má v sobě poslední paprsek slunce, je vinná réva. Proto se stal Svatý Martin patronem vojáků, koní, jezdců, hus a vinařů.

Co všechno víme o počasí?

  • Kdo předpovídá počasí?
  • Jak se předpovídalo počasí dříve?

Básnička: Žáček, Jiří – Jaké bude počasí? 

Milí posluchači,
připravte se na frontální poruchu!
Nebude-li pršet,
přijde po suchu.
Nebude-li hezky,
bude proměnlivo.
Radši seďte doma,
načněte si pivo. Děti ovšem limonádu!
Nebude-li vedro, může být i mráz.
Cože?
Že to motám?
Ale prosím vás!
Počasí je mrška,
milí posluchači –
dělá si z nás švandu!
Zeptejte se radši
těch, co mají revma –
ti vám povědí,
jestli bude bouřka
nebo náledí.
A tím dělám tečku
za předpovědí.
[1]  
 

  • Jak si představíme déšť, sucho, hezké počasí, proměnlivo?
  • Básník nám doporučuje sedět doma? Proč?
  • Jak si představíme vedro nebo mráz?
  • Co je to mrška? Kdo si z nás dělá švandu?
  • Kdo má revma? A co to je?
  • Co je to bouřka? Náledí?
     

Co je to pranostika?

  • Jedná se o průpovídku, kterou často dáváme do souvislosti s dlouhodobou zkušeností ročního období. 

Na svatého Martina, bývá dobrá peřina.
Svatý Martin přijíždí na bílém koni.
Přijede-li na šedém (mlhy), bude zima střídavá.
Přijede-li na žlutém (sucho), bude tuhá a suchá zima.
[2]  

  • Pozorování počasí, jak bylo včera, jak je dnes?
  • Malování obrázků počasí – vítr, mráz, sníh, déšť.
  • Poslouchání zvuků  představujeme šustění papírem (vítr a bouře), bubnování na různé povrchy (déšť) atd.
  • Podpora vyprávění o obrázku – o pěkném nebo ošklivém počasí.
     

Tematická vycházka za myslivci nebo za vinaři:

Spolu s dětmi se vydáme na vycházku do místní myslivny, kde máme předem domluvenou schůzku. Děti zde mají možnost vidět myslivecké trofeje různých zvířat. Navíc nám pan myslivec popovídá o honu na zajíce nebo na jinou škodnou zvěř.

Další možnou variantou je návštěva vinice, podíváme se, jak zrají hrozny, a povíme si, co se z nich vyrábí. 

Pohybové hry:

Na husičky:

Dvě děti  Slunce a Měsíc  stojí proti sobě a tvoří vzpažením bránu.
Ostatní děti  husičky  chodí v zástupu kolem brány a drží se v pase.

Brána říká: „Husičky, husičky, poleťte!“
Husičky: „Nesmíme.“
Brána: „Pro koho?“
Husičky: „Pro pána.
Brána: „Pán není doma, jel do Berouna
            pro bílého berana
            se zlatýma rohama.

Husičky táhnou  běží  do brány a křičí: „Kejha, kejha, kejha, kejha!

Když chce proletět poslední, brána se zavře a husička uvázne mezi Sluncem a Měsícem.

Brána se ptá: „Husičko, kdes byla?
Husička odpovídá: „V zahrádce.
Brána: „Co s tou zahrádkou?
Husička: „Sázet salát.
Brána: „Co s tím salátem?
Husička: „Jídlo mít.
Brána: „Za to musíš, husičko, naše být.
            Komu se dáš? Sluníčku nebo Měsíčku?

Husička si vybere a postaví se za toho, komu se dala.
Hra se opakuje. Když jsou chyceny všechny děti, začnou se „Slunečníci“ a „Měsíčníci“ přetahovat přes čáru.
Při větším počtu dětí zkrátíme dialog mezi branou a chycenou husičkou nebo mohou děti vytvořit více bran. [3] 

Na vojáky:

Potřebujeme papírové vojenské čepice, pro každé dítě jednu.
Na švédských lavičkách jsou rozloženy v řadě papírové čepice.
Děti pochodují po obvodu tělocvičny. Rytmus jim udáváme bubínkem nebo slovem.
Učitelka jmenuje postupně děti, které pochodují nejlépe v daném rytmu a s pěkným držením těla i hlavy.
Vybrané děti si nasadí čepice a jdou vnitřním okruhem v protisměru.
Učitelka opravuje, upozorňuje na vzorné vojáky, až se postupně zařadí všechny děti.
Hru můžeme zpestřit i některými povely, jako např.: Čelem vzad! Pozor! Pohov! apod.

Na myslivce:

Děti stojí ve velkém kruhu. Jedno dítě, myslivec, je uprostřed kruhu a má v ruce míč, kterým se snaží zasáhnout zajíce.
Děti, zajíci, uhýbají, uskakují, ale z kruhu se nesmějí vzdálit.
Zasažené dítě se stává pomocníkem myslivce. Pomocníci mohou míč jen sbírat, ale sami nestřílejí.
Po určité době učitelka myslivce vymění a pomocníci se vracejí zpět do hry. [3]

Vyrobíme si „Martinské kuželky“:

Materiál:

  • plastové láhve, barevný papír, noviny, červený krepový papír, nůžky, lepidlo.

Postup:

  • připravíme si plastovou láhev, kterou můžeme naplnit pískem, abychom ji později mohli použít pro hru,
  • nastříháme (natrháme) si různé geometrické tvary různých barev a velikostí z barevného papíru,
  • plastovou láhev polepíme barevnými tvary,
  • vytvoříme papírovou čepici z novin a dolepíme střapec z krepového papíru a nalepíme jej na láhev.

Literatura a použité zdroje

[1] – ŽÁČEK, J. Na svatýho Dyndy. 1. vydání. Praha : Albatros, 2005. 90 s. ISBN ISBN 80-00-01513-7.
[2] – MUNZAR, J. Medardova kápě. 2. vydání. Praha : Horizont, 1986. 240 s.
[3] – JUKLÍČKOVÁ-KRESTOVSKÁ, Z. Pohybové hry dětí předškolního věku. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1989.
[4] – HORÁČKOVÁ, Jaroslava. Zpívejme si, zpívejme 2. Kroměříž : Přikrylová Milada Plus, 2006.
Soubory materiálu
Typ
 
Název
 
doc
414.06 kB
Dokument
Martinské kuželky
doc
807.62 kB
Dokument
Písnička o Martinovi

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Bc. Hana Hrabalová

Hodnocení od recenzenta

Tým RVP.CZ
3. 11. 2011
Článek je inspirativní, zajímavý.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Klíčové kompetence:

  • Předškolní vzdělávání
  • Kompetence k učení
  • má elementární poznatky o světě lidí, kultury, přírody i techniky, který dítě obklopuje, o jeho rozmanitostech a proměnách; orientuje se v řádu a dění v prostředí, ve kterém žije
  • Předškolní vzdělávání
  • Sociální a personální kompetence
  • je schopno chápat, že lidé se různí a umí být tolerantní k jejich odlišnostem a jedinečnostem
  • Předškolní vzdělávání
  • Činnostní a občanské kompetence
  • ví, že není jedno, v jakém prostředí žije, uvědomuje si, že se svým chováním na něm podílí a že je může ovlivnit

Organizace řízení učební činnosti:

Skupinová, Frontální

Organizace prostorová:

Školní třída