Tento článek je popisem výukové hodiny, která si kladla za cíl umožnit získání geometricky správné představy zdánlivého pohybu Slunce po obloze vůči světovým stranám v různých zeměpisných šířkách a jeho důsledků pro osvětlení krajiny a budov a propojení s poznatky o oběhu Země kolem Slunce.
1. fáze - Metoda výkladu doprovázeného názornou demonstrací (frontální metoda)
Učitel zopakuje učivo o pohybu Země kolem Slunce. Sám demonstruje pohyb globem kolem žáka, který na globus svítí zdrojem světla. Podlaha třídy reprezentuje rovinu ekliptiky, konstrukce globu určuje úhel naklonění zemské osy. V rámci opakování a demonstrace se učitel zaměřuje na důsledky oběhu Země kolem Slunce, zejména na různý úhel dopadu slunečních paprsků v různé dny roku a v různých zeměpisných šířkách. K demonstraci použije delšího úzkého ukazovátka jako jednoho z "paprsků" Slunce.
2. fáze - Metoda názorně demonstrační, forma skupinové práce
Učitel rozdá do skupin (2 - 4 žáci) rozstříhaný obrázek
 |
| 1. Osvětlení severní polokoule během roku 1 |
Obrázek zobrazuje oběh Země a osvětlení severní polokoule ve dvanácti obrázcích, učitel obrázek rozstříhá na dvanáct nebo šest dílů tak, aby na každém bylo jedno (dvě) znázornění osvětlení severní polokoule. Učitel nechá skupinu sestavit obrázek do původní podoby.
3. fáze - Metoda problémového výkladu doprovázeného názornou demonstrací
Učitel problémovým výkladem rozebírá osvětlení severní polokoule ve dny slunovratů a rovnodenností, žáci současně sledují výklad, demonstraci a sestavené schéma na lavici. Během demonstrace učitel stále upozorňuje na rozdílný úhel dopadu slunečních paprsků a rozdílný přísun energie.
4. fáze - Metoda názorně demonstrační, forma skupinové práce
Učitel do skupin rozdá obrázek "Zdánlivá dráha Slunce na severním pólu." a problémovým výkladem vysvětlí, proč je tato dráha důsledkem jevů, jež byly demonstrovány v předchozí fázi.
 |
| 2. Zdánlivá dráha Slunce na severním pólu 2 |
Zadá skupině vytvořit obrázek "Zdánlivá dráha Slunce na jižním pólu". Během tvorby obchází skupiny a kontroluje správnost.
5. fáze - Metoda názorně demonstrační, v simulaci praktická, forma skupinové práce
V této fázi je vhodné, pokud to nábytek v učebně umožňuje, zorientovat žáky tak, aby čelo jejich lavice bylo obráceno tam, kde je v učebně jih. V učebnách s okny na západ tedy zůstanou lavice na místě, s okny k jihu se žáci i s lavicemi otočí čelem k oknu atd.
Učitel do skupin rozdá obrázek "Zdánlivá dráha Slunce v naší zemi" a doprovodí jej krátkým problémovým výkladem (např: "Je u nás někdy polární noc?").
 |
| 3. Zdánlivá dráha Slunce v naší zemi 3 |
Učitel zadá do středu krajiny na obrázku pozorovatele, zenit (nadhlavník) a směrovou růžici v krajině. Pak obchází skupiny a kontroluje jejich práci. Nejčastější chybou je, že žáci nevidí, že obrázek je "3D", a vedle směrů sever - jih - východ - západ je na obrázku směr "nahoru" k zenitu.
Po vyhotovení směrové růžice nechá učitel obrázek "zorientovat" tak, aby směrová růžice na obrázku odpovídala směrové růžici učebny. (Pokud již učitel žáky učil pracovat s kompasem, mohou žáci orientovat obrázek s jeho pomocí. Pokud má učitel k dispozici specializovanou učebnu zeměpisu, může se směrová růžice namalovaná na stropě učebny stát její pěknou dekorací.
6. fáze - Metoda názorně demonstrační, forma skupinové práce
Učitel nechá žáky k vyznačeným polohám Slunce na obrázku "Zdánlivý pohyb Slunce v naší zemi." přiřadit ze skládačky náčrtky odpovídajících osvětlení severní polokoule použité ve fázi 2. Zároveň zadá úkol doplnit do obrázku dráhu Slunce v dnešní den (datum napíše na tabuli) a přiřadit k němu ze skládačky osvětlení severní polokoule aktuálního měsíce. Během kontroly úkolu učitel s žáky o dráze Slunce diskutuje a demonstruje s žáky jeho dráhu pohybem ruky, střídavě hledíc z okna učebny a do zorientovaného obrázku.
V dané fázi práce je možné zavedení pojmu "výška Slunce nad obzorem" - je na zvážení učitele o pojmotvorných dovednostech jeho žáků. Pokud k zavedení pojmu učitel přistoupí, může tak učinit pomocí obrázku "Chlapec demonstruje výšku".
 |
| 4. Chlapec demonstruje výšku 4 |
Pokud žáci nemají z matematiky správný pojem úhlu, doporučujeme zavést pojem výška neodborně, přibližně, bez využití pojmu "úhel". Pokud učitel ví, že žáci z matematiky mají bezpečně osvojený pojem úhlu, může v této fázi do obrázku nechat načrtnout spojnice "pozorovatel - poloha Slunce v poledne" a vyznačit úhel výšky slunce nad obzorem a ztotožnit jej s úhlem dopadajících paprsků. (Spojnice kreslí odlišnou barvou než směrovou růžici!)
Učitel nechá žáky doplnit do náčrtku přibližné časy východu a západu Slunce ve dny slunovratů odhadem dle jejich zkušenosti, čas východu a západu Slunce v den rovnodennosti (6:00 a 18:00 místního času) by žáci měli znát. Rozšíření pro nadané žáky: Přesný čas východu a západu slunce ve dny slunovratů a v den výuky může nechat učitel vyhledat nadaného žáka v tabulce z Hvězdářské ročenky.
7. fáze - Metoda názorně demonstrační a praktická
Učitel do skupiny rozdá čtyři obrázky okna (severní, jižní, západní a východní) a úkolem skupiny je do obrázku doplnit dráhy Slunce ve dny slunovratů a rovnodenností. (Pokud skupině nezbývá pro práci mnoho času, může splnit úkol pouze pro případ jednoho okna na jednu světovou stranu.)
8. fáze - Metoda názorně demonstrační a výkladová, forma frontální
Vybraní žáci ze skupin se správným řešením demonstrují svá řešení a v rozhovoru s učitelem vysvětlují, proč je z daných oken během roku Slunce viditelné zrovna takto.
9. fáze - Domácí zadání, metoda názorně demonstrační, forma samostatné práce
 |
| 5. Zdánlivá dráha Slunce na rovníku 5 |
Poznámka: Převzatá zobrazení obsahují data rovnodenností (21.3. a 23.9.) a slunovratů (21.6. a 21.12.). Učitel by měl upozornit žáky, že v některých letech (v současnosti ve většině let) dochází k okamžikům slunovratů a rovnodenností ve dny po (před) těmito daty. Podle zvážení učitele je možné všechna data v obou zobrazeních nahradit pouze označením typu "den letního slunovratu".
1 Obermann, A.: Zeměpis pro IV. ročník gymnasií. Praha: SPN, 1969, s. 27.
2 Kastner, J. - Vilímek, V. - Rybová, I.: Mapy, příroda, životní prostředí. Praha: Scientia, 1997, s. 11.
3 Kastner, J. - Vilímek, V. - Rybová, I.: Mapy, příroda, životní prostředí. Praha: Scientia, 1997, s. 11.
4 Hötzl, J.: Zeměpis pro měšťanské školy I. Praha, 1933, s. 31.
5 Kastner, J. - Vilímek, V. - Rybová, I.: Mapy, příroda, životní prostředí. Praha: Scientia, 1997, s. 11.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
