K historii mediální objektivity

Příspěvek má ambici shrnout krátce některé důležité historické poznatky o široce diskutovaném pojmu mediální objektivity. Úvodem však třeba upozornit na jeho nutnou obsahovou redukci, kterou vedla snaha vytyčit nejdůležitější pojmy a učinit obsáhlý a velmi komplexní problém srozumitelným pro širokou odbornou veřejnost.

Obecně lze říci, že z historického hlediska se požadavek objektivity novinářské profese začal naplňovat během 19. a začátkem 20. století jako výsledek tří základních vlivů: 1) filosofického, 2) technologického a 3) ekonomického.

1) Filosofický aspekt

V 19. století začalo objektivitu formovat pozitivistické uvažování. Přístup k vědeckému poznání, který stojí na pozorování, experimentu a dedukci, kladl důraz na existenciální oddělení pozorovatele a pozorovaného. To podle pozitivistického uvažování mohlo za předpokladu dodržení určitých postupů přinést pravdu o pozorovaném jevu. Novináři se tak po vzoru sociálních vědců snažili získat prestiž empirických věd. Odprostili se od literární tvořivosti a věřili, že mohou stát stranou skutečného světa a informovat o něm pravdivě.

2) Technologický aspekt

K úsilí čelných myslitelů a novinářů hledat objektivní pravdu přispěl výrazně vynález fotografie, která dokumentovala skutečnost nezprostředkovaně, tedy bez subjektivního zásahu pozorovatele. Přestože je dnes obecně přijímanou pravdou, že fotografický snímek je výsledkem subjektivního pohledu na realitu, při jeho vnímání samotný subjekt přesto nabývá dojmu, že se jedná o skutečnost. Nárok novinařiny na objektivitu posílil později ještě film.

3) Aspekt ekonomický

Mechanismus komodifikace (podléhající trhu – pozn. red.) žurnalistiky se stal rovněž v 19. století dalším klíčovým faktorem při rozvoji mediální, resp. novinářské objektivity. Postupnou přeměnu novinářských produktů ve zboží, které podléhá mechanismům trhu, a vznik novinařiny, jakožto specifického druhu podnikání doprovázel požadavek nezávislosti médií na polických stranách, aby mohly noviny oslovit široké vrstvy obyvatelstva.

Mediální teoretikové hovoří také o vlivu dvou posledně uvedených ohledů na povahu novinářské práce samotné a na oboustranný vztah médií k publiku.

Zásadní vynálezy (telegraf, telefon nebo televize) se zapojily do žurnalistické profese a ovlivnily její samotnou definici. Přístroje vyžadovaly přesnost a správnost a navíc vyvázaly události z míst jejich vzniku, čím se určité dění tak stávalo komoditou, se kterou se obchoduje mimo původní kontext.

Komodifikace pomohla nejen ke zmírnění politického vlivu na média, ale také ochránila novináře v prostředí politického tlaku a nebezpečí. Reportéři mohli pokračovat v pokrývání konfliktů – neutrální postavení jim zaručovalo větší bezpečí. Jistou roli sehrála v etablování objektivity v mediálním kontextu také inzerce. Média se silněji koncentrovala na to, aby nabízela produkt s co možná největší přitažlivostí, který neurazí potenciálního distributora, inzerenta nebo konzumenta.

Právě ve vztahu k publiku počalo objektivní zpravodajství implikovat jakousi nepsanou smlouvu. Příjemce získal určité očekávání, že zprávám od podavatele může věřit a správně rozumět, což je kritérium, které stojí základem pro zhodnocování informační hodnoty zpráv a jejich vyhranění vůči propagandě, fikci, pomluvě a ideologii.

Objektivita ve zpravodajství (neboli mediální objektivita) je tedy výsledkem složitého procesu. Někteří autoři mluví v souvislosti s tím o „dědictví objektivity“, kterou lze chápat jako profesní ideologii formující každodenní pracovní postupy novinářů, a přesouvají se k definici samotného pojmu.