Vyučování přírodopisu ve Francii

Úvod

Co se učí (a jak) v biologii a geologii během základního vzdělávání ve Francii? A jaké klíčové kompetence si mají žáci z francouzského základního vzdělávání odnést? 

Nižší sekundární vzdělávání ve Francii probíhá v tzv. collèges, které odpovídají druhému stupni našich základních škol a nižším ročníkům víceletých gymnázií. Ročníku naší 6. třídy odpovídá le cycle adaptation – la classe 6^e (adaptační cyklus, třída šestá), naší 7.–8. třídě odpovídá le cycle central – les classes de 5^e et 4^e (centrální cyklus, třída pátá a čtvrtá). Třetím cyklem je pak le cycle d´orientation – la classe de 3^e (orientační cyklus, třída třetí), respektive poslední ročník nižšího sekundárního vzdělávání (derniére classe du collège). V centrálním cyklu ve francouzské 4. a 5. třídě si žáci mohou vybrat volitelné předměty (l´enseignements optionnels) k povinným předmětům (l´enseignements obligatoires).

Učivo přírodopisu se vyučuje v předmětu, který nese název Sciences de la vie et de la Terre (SVT), tedy Vědy o životě a o Zemi. Biologické učivo je ve Francii propojeno s učivem geologickým, kterému není věnován (téměř) celý ročník jako u nás, nýbrž toto učivo je zahrnuto již v la classe 6^e adaptačního cyklu, a to v tematickém celku Naše životní prostředí s 15hodinovou dotací, kde se žáci učí o půdě, horninách, vodě a atmosféře. Dále se geologické učivo probírá v centrálním cyklu (les classes 5^e et 4^e) a tematické celky, které se mu věnují, jsou tyto: Země se mění na povrchu (konec la classe 5^e a začátek 4^e) s doporučenou délkou 28 vyučovacích hodin; Stroj Země (la classe 4^e) s doporučenou délkou 10 vyučovacích hodin. V la classe 3^e není učivo geologických věd zahrnuto a obsahuje pouze učivo biologické.

Ke každému tematickému celku, respektive ke každému obsahu učiva v osnovách jsou připojeny kompetence (označené písmeny):

• I – savoir s´informer (umět vyhledávat informace);
• Ra – raisonner (rozumět, porozumět);
• Re – réaliser (uskutečnit, realizovat);
• C – communiquer (komunikovat). 

Le cycle d´adaptation – la classe 6^e

V tomto cyklu se francouzští žáci snaží zvládnout učivo následujících tematických celků:

1. Naše životní prostředí (Notre environnement);
2. Organizace živého světa (L´organisation du monde vivant);
3. Příjem potravy člověkem (Des pratiques au service de l´alimentation humaine). 

1. Naše životní prostředí (doporučená délka: 15 vyučovacích hodin) 

I – Vlastnosti našeho životního prostředí 

Obsah základních znalostí

Charakteristika prostředí způsobuje různé rozšíření živých organismů.

Jak na povrchu planety rozlišujeme naše životní prostředí: minerální složky prostředí (horniny, voda, atmosféra) jsou ve vzájemném kontaktu; živé organismy (živočichové, rostliny) ve vztahu ke složkám prostředí; ukázky lidských aktivit.

• Mezipředmětové vztahy (MV)*: fyzika/chemie – skupenství vody

Živé organismy nejsou rozděleny náhodně.

V našem životním prostředí se liší podmínky pro život, a tím i rozložení živých organismů.

Živé organismy obsazují biotopy, které odpovídají více méně striktním potřebám těchto organismů. Jejich rozložení může záviset: na přítomnosti či nepřítomnosti půdy; na obsahu využitelné vody (atmosférická, půdní, podzemní); na teplotě a na světlu. Může také záviset na aktivitách člověka.

• MV: fyzika/chemie – vlastnosti vody, hygroskopie, teplota, světlo

Kompetence:

• I – umět určit složky životního prostředí
• Ra – rozlišit živé a neživé
• I – zaznamenat několik členů fauny a flóry
• I/Ra – zjistit několik jejich možných vztahů
• Re – chovat nebo pěstovat sebrané živé organismy podle předpisů
• Re/C – uskutečnit nebo doplnit jednoduché studované odvětví
• C – odevzdat terénní práci: písemně, ústně nebo ji zachytit na fotografii či filmu
• I – pozorovat rozložení živých organismů v prostředí
• Ra – srovnání dvou rozdílných míst v blízkém prostředí s výskytem živých organismů
• I – zjišťovat přítomnost či nepřítomnost živých organismů podle rozdílných podmínek prostředí
• I – zjišťovat ve studované lokalitě výskyt stavu a kvality (zasolení nebo nezasolení) vody
• Ra – vyzkoušet (pozorováním, pokusem nebo podle nových údajů) hypotézu týkající se vlivu fyzikálně-chemického faktoru prostředí na výskyt či nepřítomnost živých organismů 

Obsah základních znalostí

Půda je prostředí tvořené z materiálů pocházejících z úlomků hornin a zbytků těl rostlin a živočichů. Půda chrání mnoho organismů.

Vlastnosti životního prostředí závisejí na dané situaci.

Místo, kde žijeme, je součástí zemského povrchu, který je rozdělen na klimatické zóny.

Sluneční záření a teplota se liší podle denního času a ročního období.

• MV: fyzika/chemie – skupenství vody

Voda přítomná v životním prostředí pochází z rozsáhlých zásobníků, stav vody na Zemi je určen, koloběh vody.

Za vlivu svých voleb úprav a voleb svých průmyslových a potravních potřeb člověk působí na prostředí.

Může se postupovat na příkladu: změny krajiny; vyčerpání využívaných přírodních materiálů; změny ve složení flóry a fauny; přesun odpadů.

• National Bureau (NB)**: Studium limitováno příklady přeměn a změn. 

Kompetence:

• I – pozorovat (na vlastní oči, lupou) a určovat jednotlivé složky půdy
• Re – získávat půdní organismy
• I – objevovat místa na mapě světa, planisféře a různých mapách, pohledy z letadla
• Re – měření teplot a slunečního svitu různě exponovaných míst v různém čase a v rozdílných periodách
• Ra – zjišťovat změny zaviněné člověkem ve studovaném prostředí (podle předešlého stavu nebo ve srovnání s podobným blízkým a méně poznamenaným prostředím
• Ra – spojovat vybrané materiály a jejich využití
• Re – objasnit vlastnosti dokazující toto využití

II – Rozmanitost. Příbuzenské vztahy a stavba organismů. 

Obsah základních znalostí

Živé organismy jsou velmi rozmanité.

Některá hlediska dovolují seskupovat druhy v systematické jednotky.

Stejný druh je pojmenován a zařazen pod stejným jménem, organismy, které se podobají, se stávají jinými druhy.

Druhy organismů jsou tříděny podle rozdílných hledisek.

Některá z hledisek dovolují klasifikaci živých organismů. Můžeme tedy rozeznávat: obratlovce (ryby, obojživelníky, plazy, ptáky, savce…); bezobratlé (měkkýše, červy, členovce – hmyz, pavoukovce, korýše, stonožkovce…); rostliny semenné (s květy); rostliny výtrusné (bez květů) – kapraďorosty, mechy, řasy, lišejníky, houby.

Všechny organismy jsou složeny z buněk.

Některé jsou složeny z jediné buňky, další jsou složeny z více buněk; buňka je stavební jednotka živých organismů. 

Kompetence:

• Ra – zařazovat živé organismy zachycené při pozorování: podle vybraných znaků; podle klasifikačních znaků
• Re – využití dichotomického klíče pro určování živých organismů a umístění organismů v systému (stejná věc s informačními zdroji z archivů)
• C – zařazovat jména těchto organismů v klasifikaci
• Re – vytvořit herbář (buď individuálně, nebo ve skupinách několika běžných nechráněných rostlin)
• I – pozorovat pod mikroskopem živočišný preparát, rostlinný preparát nebo jednobuněčný organismus

MV:

• praktické vyučování – vytvořit výrobek; doplnění realizace pozorování v části I; realizace, která přispívá k poznání žáků ve světě, jenž je obklopuje
• zeměpis – největší klimatické a biogeografické oblasti
• francouzština – uvést seznam, rejstřík, vedení kartotéky, návštěvy
• občanská výchova – vést k odpovědnosti k životu a k životnímu prostředí

2. Organizace živého světa (doporučená délka: 20 vyučovacích hodin)

Druhá část obsahuje tematický celek organizace živého světa s ohledem na problém osídlování prostředí ve vztahu k potravě, respektive výživě. Projednávaná témata zahrnují základní znalosti o rozmnožování a výživě. Základní pojmy byly už probírány v primární škole (rozvoj živých organismů, rostliny a živočichové, rozmnožování živočichů, znalosti o potravních řetězcích a potravních sítích) a jsou důležitým východiskem pro pochopení problematiky tohoto učiva. Výklady učiva jsou jednoduché. Pohyby a hibernace se vyučují zvlášť jako příklady změn osídlování. Učivo je zaměřeno především na praktické znalosti a dovednosti – měření a sběr živého materiálu v terénu. 

I – Osídlování prostředí 

Obsah základních znalostí

Živočichové a rostliny obývají prostředí díky reprodukci.

Obývání prostředí je zajišťováno u živočichů rozmístěním jedinců a reprodukcí, u rostlin rozptýlením spór nebo semen; pomocí specializovaných a nespecializovaných orgánů.

• NB: Samotný malý počet příkladů vytváří systematické učivo; 2 živočichové s larválním stadiem; 2 vybrané rostliny; nakreslit rozptyl semen a spór; způsoby vegetativního rozmnožování.

Obsazování prostředí se liší s klimatickými změnami během ročního období. Tyto odlišnosti závisejí na: rozmístění živočichů; střídání způsobů života u rostlin (jednoleté rostliny a trvalky) a živočichů (larvy a dospělci).

Člověk působí na osídlování prostředí.

Jeho vlivy jsou přímé nebo nepřímé. 

Kompetence a příklady aktivit:

• I – pozorování chovu ve třídě
• I – zjišťovat formy (dospělci, larvy) a způsoby rozmístění dovolující rozptyl živočichů
• I – pozorování semen, spór, sporangií a sporangioforů
• I/Ra – srovnávat semena podle tvaru a jejich způsobu rozšiřování
• C – nakreslit semeno, otevřený pestík
• Re – nechat vyklíčit semena, výtrusy
• I/Re – pozorovat a uskutečnit množení rostlin pomocí řízků a odnoží
• Re – provést rozbor květu, pozorovat pestík a vajíčka (původce semene) a pylové váčky (původce pylu)
• I – pozorovat vývoj rostliny namnožené z části kořene nebo stonku
• Ra/Re – pochopit a uskutečnit pokus pro objasnění hypotézy – podmínky klíčení semen, vliv dvou klimatických podmínek
• Ra – roztřídit trvalky a jednoletky
• Ra – srovnat způsob života larvy a dospělce a vysvětlit změnu prostředí druhu podle ročního období
• I – vyhledávat informace o lidských činnostech (odlesňování, lov): pozorování, texty, brožury 

II – Potravní vztahy 

Obsah základních znalostí

Živočichové a rostliny (s chlorofylem) mají různé potravní nároky.

Potravní režim: Živočichové se živí minerálními látkami a organickou hmotou, respektive látkami z jiných organismů – živočichů nebo rostlin.

Naproti tomu rostliny nepotřebují pro svou výživu to, co živočichové.

Podmínky zachycování světla, minerální látky.

• MV: fyzika/chemie – pevné a plynné roztoky

Výživa organismů závisí na minerálních látkách v prostředí.

Rozdílné druhy se formují do článků potravních řetězců a společně tvoří potravní sítě.

Všechny živé organismy jsou producenty.

Všechny živé organismy produkují svoji čistou hmotu počínaje buňkou: Rostliny (s chlorofylem) jsou primárními producenty, všechny ostatní organismy jsou sekundárními producenty, respektive konzumenty. 

Kompetence a příklady aktivit:

• I – pozorovat v blízkém prostředí projevy, stopy, značky potravy živočichů
• Re – rozpitvat vývržek dravce
• C – prezentovat řádným způsobem výsledky pitvy
• Ra – využívat klíče k určování kostí z vývržků pro hledání potravního vztahu
• I – vyhledávat v průvodci nebo v informačním archivu, čím se živí živočichové
• Ra/Re – sestavit a uskutečnit: pěstování experimentální kultury pro jasné ukázání potřeby minerálních solí u rostlin; rozšířit pomocí počítačové simulace
• C – načrtnutí potravního řetězce a jednoduché potravní sítě
• Re – uskutečnit měření vzrůstu hmoty
• C – prezentovat výsledky těchto měření v podobě plakátu, resp. posteru či tabule 

MV:

• francouzština – formulace otázek v podobě rozvitých vět; formulace odpovědí celou větou; znovu formulovat písemně

3. Příjem potravy u člověka (doporučená délka: 10 vyučovacích hodin)

Nárůst lidské populace předpokládá zvyšování produkce potravy. S tím souvisí i rozvoj vědy a techniky, jenž na druhé straně svými důsledky ovlivňuje životní prostředí. Základní znalosti tohoto tematického celku jsou rozvíjeny ve dvou oblastech: Chov a pěstitelství a Biologická přeměna. Chov a pěstování přímo ve škole žákům pomáhají osvojit si příslušné metodologické postupy a získat smysl pro přesnost a odpovědnost. Učivo je vhodné doprovázet vybranými příklady (např. o druzích chovu a pěstování –  rybářství, drůbežářství, produkce obilí, ovocnářství; o stavu našeho životního prostředí a zdraví, úctě k jiným organismům…). Téma kvašení vychází z pozorování a pokusů. Doporučeny jsou návštěvy odborníků ve třídách.

I – Chov a pěstitelství

Obsah základních znalostí

Člověk šlechtí zvířata a kultivuje rostliny pro zaopatření své potravy.

Zvíře je šlechtěné pro maso, mléko, vejce; rostlina je šlechtěna pro své plody, semena, hlízy.

Produkty chovu nebo pěstování odpovídají jedné nebo více složkám potravy člověka (tuky, cukry, škroby, bílkoviny).

• MV: fyzika/chemie – reaktivita

Chov a pěstování vyžaduje převahu reprodukce, dodávky živin a přizpůsobené podmínky.

Jedinci pro chov jsou získáváni reprodukcí (živočichové, rostliny) nebo vegetativně (rostliny).

Produkce vyžaduje zvláštní fyzikálně-chemické podmínky (teplota, světlo, dodávky kyslíku, vlhkost).

Dodávky živin jsou nezbytné (známé složení krmiv); závisejí na potřebách živočichů nebo rostlin.

Na kvalitativní i kvantitativní zvyšování produkce má vliv: reprodukce, podmínky chovu nebo pěstování, dodávky živin.

Uskutečněné podmínky upřednostňují růst a optimální reprodukci. 

Kompetence a příklady aktivit:

• I – pozorovat produkt chovu nebo pěstování
• Ra – spojovat termíny běžného života s vědeckou terminologií (maso – tělo – sval; běžně užívané a botanické názvy ovoce a zeleniny)
• C – nakreslit semeno, hlízu, ovoce
• I – zjišťovat jména hlavních složek lidské potravy (využití obalů a etiket)
• Re – jasně ukázat pomoc jednoduché manipulace nebo hlavní složení produktů (škroby, bílkoviny, cukry, tuky)
• I – informovat se (návštěva, anketa) o způsobech reprodukce živých organismů, o fyzikálně-chemických podmínkách v praxi, o předvídaných dodávkách živin
• I – hledat informace v psaných nebo audiovizuálních dokumentech
• Ra – znát způsoby reprodukce
• Ra – sestavit zařízení pro chov ve škole
• Re – uskutečnění chovu nebo pěstování ve škole a zajištění nezbytných podmínek
• Re – provádět měření vzrůstu velikosti nebo množství živočichů nebo rostlin
• C – opatřit seznam těchto měření
• C – sepsat anketu a vytvořit plakát se studovanými znalostmi
• Re/C – uskutečnit anketu a provést její vyhodnocení 

II – Biologická přeměna

Obsah základních znalostí

Některé potraviny vznikají přeměnou kontrolovanou člověkem.

Potravní produkty jsou výsledkem přeměny živočišné nebo rostlinné hmoty.

Opatřují člověku jednu nebo více složek své potravy.

Člověk k této přeměně používá mikroorganismy.

Během výroby se upravené mikroorganismy přeměňují kvašením na produkt za zvláštních fyzikálně-chemických podmínek.

Zvyšování produktu je získáno: pomocí výběru mikroorganismů; pomocí zlepšování kvality prvotní látky; pomocí dodržování hygienických předpisů. 

Kompetence a příklady aktivit:

• I – získávat informace z návštěv nebo audiovizuálních dokumentů
• Re – uskutečnění ankety
• C – zachycení počtu návštěv, anket: písemně, ústně, fotograficky nebo filmem na panelu, plakátu
• I – pozorovat kapku mléka, obilku pod mikroskopem
• Re – jasně ukázat hlavní složky primární hmoty a produkty (tuky, cukry, škrob, bílkoviny)
• I – pozorovat využitelné organismy pro výrobu
• Re – uskutečnit procesy kvašení
• Re – vyzkoušet vliv změny teploty na kvašení
• Ra – nacházet upravené podmínky pro uskutečnění pěstování mikroorganismů (prostředí, teplota, hygienické podmínky)
• Re – uskutečnit pěstování mikroorganismů podle předpisů
• C – načrtnout příslušné schéma výroby 

Le cycle central – les classes 4–5^e 

Vyučovací program centrálního cyklu zahrnuje nejen učivo biologických věd, ale také učivo věd geologických. Obsahuje následující tematické celky:

1. Funkce lidského těla a zdraví (la classe 5^e; doporučená délka: 19 vyučovacích hodin);
2. Rozmnožování člověka (5^e nebo 4^e; doporučená délka: 8 vyučovacích hodin);
3. Živé organismy ve svém prostředí (5^e nebo 4^e; doporučená délka: 18 vyučovacích hodin);
4. Země měnící se na povrchu (konec 5^e a začátek 4^e; doporučená délka: 28 vyučovacích hodin);
5. Stroj Země (4^e; doporučená délka: 6 vyučovacích hodin);
6. Dějiny Země a života (4^e; doporučená délka: 10 vyučovacích hodin).

Program pro centrální cyklus odpovídá perspektivě vyučování, které probíhalo v la classe 6^e, které usilovalo o homogenizaci nabytých žákovských vědomostí a zkušeností týkajících se znalostí a metod práce a porozumění základním aspektům a aplikacím vědy. 

1. Funkce lidského těla a zdraví (doporučená délka: 19 vyučovacích hodin)

Učivo předešlého ročníku (la classe 6^e) bylo zčásti věnováno tělesným funkcím živých organismů. Tentokrát jsou předmětem funkce lidského těla. Zaměření učiva vychází z několika předpokladů:

a) Učivo o člověku chybělo v předešlém ročníku (la classe 6^e); nyní vzbuzuje u žáků silný zájem a umožňuje udělat jim místo v předmětu výchovy ke zdraví.

b) Při sledování projevů funkcí lidského těla na příkladech, kde jsou pozorovatelné, se objeví schopnost žáků pro rychlé vytváření pojmů v tomto věku. Pojetí bude vytvářeno v průběhu cyklu.

c) Zaměření učiva dovoluje ukázat, že funkce lidského těla nejsou nezávislé, ale koordinované v celkové činnosti organismu.

Učivo o činnosti a funkci lidského těla souvisí s pochopením důležitosti pohybové aktivity, např. sportovní. Sledují se přímé projevy tělesných funkcí, vyhledávají se jednotlivé orgány, vysvětlují se jejich role a vzájemné vztahy, poruchy funkcí apod. Tento dynamický přístup poskytuje biologické základy pro skutečnou výchovu ke zdraví.

I – Pohyb a jeho řízení (doporučená délka: 6 vyučovacích hodin) 

Obsah základních znalostí

Při pohybu orgány fungují společně.

Kontrakce a koordinovaná uvolnění svalů zajišťují pohyby, které závisejí na způsobu rozmístění a upnutí svalů na kostech.

Kosti – rigidní orgány jsou spojovány klouby (kloubní vazy, kloubní chrupavka, kloubní maz – usnadňují jejich posun).

Funkce svalů je řízena centrálním nervstvem (mozek, mícha a nervy).

Pohyb může odpovídat vnější stimulaci, přijaté smyslovými orgány. Příslušná informace je přenášena do mozku (CNS) pomocí nervů.

Návyky zdravé životosprávy přispívají k dobré funkci nervového i pohybového aparátu.

Dobré držení těla a tělesná cvičení umožňují harmonický vývoj pohybových orgánů. Konzumace nebo absence některých látek (např. při dopingu nebo požívání alkoholu), resp. únava ovlivní nervový systém nebo poruší jeho funkci.

Příklady aktivit:

• I/C – popis vybraných svalových deformací pod kůží při jednoduchém pohybu
• I – určovat na staženém mrtvém zvířeti (králík, žába) pohybové orgány
• I – umístění svalů (jak stažených, tak uvolněných) při pohybu
• Re – vytvořit model svalů
• C/Ra – vytvořit seznam funkčního schématu stažených svalů
• I – určení spojení svalů a CNS při pitvě
• C – náčrt nervové soustavy obratlovců
• C – označení senzitivní (dostředivé) nervové dráhy při pohybu; nervový systém člověka
• I – radiografické pozorování pro zjišťování deformací při poranění kostry
• Ra – využití údajů pro zjišťování nebezpečných úrazů (na silnici, v zaměstnání) pod vlivem alkoholu či únavy
• Re – měření času reakce
• I/Ra – vyhledávat vztahy mezi deformacemi páteře a držením těla 

Kompetence:

• Vysvětlit pohyb a určovat orgány, které se na něm podílejí, a jejich role vzhledem k pohybové funkci.
• Spojovat a zaznamenávat funkční nákresy rozmístění svalů při pohybu končetin.
• Určovat podle dokumentů smyslové orgány uplatňující se při pohybu.
• Určit z dokumentu poškození kostry nebo svalů při pohybu.
• Spojovat deformace kostry s návyky držení těla; poruchy nervového systému, životní návyky.

II – Fyziologie těla a výživa (doporučená délka: 13 vyučovacích hodin) 

Obsah základních znalostí

Změny funkce jednotlivých orgánů se provádějí pomocí krve.

Svaly – bohatě prokrvené orgány, krev je stále zásobuje živinami a kyslíkem a odvádí CO₂. Stejné změny jsou uskutečňovány ve všech orgánech těla. Příjem kyslíku a odvádění CO₂ do a ze svalů závisí na jejich činnosti.

V plicích dochází k obohacování krve kyslíkem a k vylučování CO₂.

Příjem kyslíku a výdej CO₂ je usnadněn velkým povrchem plicních alveol a bohatým cévním zásobením.

Nadechování je umožňováno stlačováním a uvolňováním plic pomocí pohybů hrudního koše.

• MV: fyzika/chemie – směsi plynů, plyny rozpuštěné v kapalině

Škodlivé látky, hojné v životním prostředí, porušují dýchací soustavu. Některé z nich způsobují vážné choroby.

Využitelné živiny se neustále zpracovávají v trávicí soustavě.

Přeměna přijímané potravy se uskutečňuje v trávicí soustavě.

Úspěšná činnost trávení je usnadňována pomocí žvýkání a pomocí peristaltických pohybů.

Výživné látky se ze střev do těla rozvádějí pomocí krve.

Zdravý chrup a pravidelná strava podporují funkci trávicí soustavy a normální aktivitu všech orgánů.

Krevní oběh zajišťuje pozvolné změny na orgánové úrovni.

Krev proudí v cévách, žilách a vlásečnicích a tvoří uzavřený systém.

Krev je v těle poháněna srdcem – dutým svalem, rozděleným na 4 části, pravidelně se stahujícím.

Správné fungování kardiovaskulárního systému je podporováno tělesnou aktivitou; přejídání a stres jsou původci kardiovaskulárních chorob. 

Přehled aktivit:

• I – srovnání dechové a srdeční frekvence během tělesného cvičení
• Re – učivo o změně v příjmu kyslíku při odpočinku a při aktivitě (spirometr nebo číselné údaje)
• Re – objasnění příjmu kyslíku svaly a výdeje CO₂
• I – pozorování krevního řečiště v různých orgánech (zejména ve svalech a kostech)
• Ra – srovnání obsahu kyslíku, glukózy a CO₂ v krvi před a po průchodu svaly při odpočinku a při činnosti
• C – uskutečnění funkčního schématu ukazujícího výměnu látek mezi krví a svaly
• I – srovnání složení vdechovaného a vydechovaného vzduchu
• Re – měření množství kyslíku ve vdechovaném a vydechovaném vzduchu
• Ra – srovnání obsahu CO₂ ve vdechovaném a vydechovaném vzduchu
• I – srovnání množství plynu v krvi přicházejícího do plic a vycházejícího z plic
• I – pozorování plicních alveol pod mikroskopem
• C – vytvoření funkčního schématu plicní alveoly
• I/C – popis dýchacích pohybů
• I – pozorování hrudního koše (kostra, radiografie, model)
• I – pozorování dýchací soustavy savců
• I – pozorování dýchací soustavy na modelu
• C – načrtnutí lidské dýchací soustavy
• I – srovnání plic kuřáka a nekuřáka
• Ra – podle dokumentů uvést do vztahu onemocnění dýchací soustavy v souvislosti se znečištěním vzduchu
• Re – pozorování trávicí soustavy při pitvě malého savce
• C – načrtnutí schématu trávicí soustavy člověka
• C – pozorování obsahu orgánů trávicí soustavy
• I – pozorování modelu trávicí soustavy člověka
• Ra – uvedení do vztahu mezi krevním zásobením střev a vedením výživných látek krví
• C – načrtnutí cesty přijímané potravy a výživných látek
• I – srovnání rentgenu zdravého a zkaženého chrupu
• I – pozorování cév a žil (na příkladu srdce)
• I – pozorování sítě vlásečnic pod mikroskopem
• C/Ra – vysvětlit schéma cévní soustavy a určit význam cévního oběhu krve
• Re – uskutečnění příčného řezu srdcem (na úrovni srdeční komory)
• I – vyhledávat informace o kardiovaskulárních chorobách a jejich rizikových faktorech
• I – srovnání stavby zdravé cévy s cévou stiženou arterosklerózou 

Kompetence:

• Spojovat zvyšování srdečního rytmu a dechové frekvence při zvyšování zásobování svalů při tělesné námaze.
• Doplnit schéma ukazující vstupy a výstupy hladiny krve a živin v orgánech.
• Pochopit anebo uskutečnit ovládání objasňující příjem kyslíku a výdej CO₂ v živém orgánu.
• Vázat plicní ventilaci na výměnu plynů mezi krví a vzduchem.
• Pojmenovat orgány a popsat cestu vzduchu na obrázku nebo na schématu dýchací soustavy.
• Sestavit a doplnit funkční schéma plicní alveoly.
• Určovat dýchací pohyby a zjišťovat deformace hrudníku, změny objemu plic při nádechu.
• Objasnění přítomnosti CO₂ ve vydechovaném vzduchu.
• Spojovat porušování funkce dýchací soustavy v přítomnosti škodlivých látek.
• Spojovat přeměnu živin a jejich pohyb v krvi s jejich transportem do orgánů.
• Správně umístit orgány trávicí soustavy.
• Komentovat dokumenty představující trávicí soustavu a určovat potravní dráhy.
• Dokazovat nutnost zubní hygieny a pravidelného příjmu potravy. Určovat na schématu nebo ústně cesty živin ze střev, cesty kyslíku od plic k orgánu, cesty CO₂ od orgánů k plicím.
• Komentovat schéma cévní soustavy, ukazovat rozvod krve. Měření tepové frekvence.
• Dokazovat a jednoduše vysvětlit principy kardiovaskulárních chorob.

MV:

• francouzština: popis obrázku, objektu; psát odpovědi; vyjadřování názoru a jeho dokazování a obhajoba; tázat se a odpovídat – souvislosti otázek a odpovědí ve formě celých vět
• občanská výchova: právo a odpovědnost ke zdraví
• tělesná výchova a sport 

2. Rozmnožování člověka (doporučená délka: 8 vyučovacích hodin).

Ve věku, kdy žáci vstupují do la classe 5^e, jsou již částečně seznámeni s tímto učivem. Většinu informací jim předá rodina, důležité poznatky objevují také sami (při vstupu do puberty, ve filmech a rozhovorech s ostatními lidmi). Výuka je koncipována podobně jako předchozí část, učivo je opatřeno jednoduchým základem pro snadné porozumění probíraným jevům. Učivo lze probírat na konci la classe 5^e nebo v la classe 4^e. Podle věku, stupně zralosti a očekávání žáků může učitel učivo týkající se lidské reprodukce doplnit. Důležitou součástí jsou výklady o smysluplnosti plánování narození dítěte a o nemocích přenášených pohlavním stykem (AIDS apod.). Informace z tohoto tematického celku budou doplněny v la classe 3^e. Učivo bude také zařazeno v les classes 4^e a 3^e ve výuce plánované sexuální výchovy. Profesor biologie spolupracuje podle možností se zdravotníky. 

Obsah základních znalostí

Člověk v pubertě se stává schopným reprodukce.

Během puberty se objevují sekundární pohlavní znaky, začínají pracovat pohlavní orgány a dochází ke změně osobnosti.

U mužů je produkce pohlavních buněk nepřetržitá, u žen cyklická až do období menopauzy.

Varlata produkují spermie, vaječníky vajíčka.

V každém cyklu (28 dní) vaječník uvolňuje vajíčko a zároveň roste vnitřní stěna dělohy.

Pokud vajíčko není oplozeno, vnitřní stěna dělohy se odlupuje.

Lidský zárodek pochází z oplozené vaječné buňky. Je pokračováním pohlavního styku.

Pohlavní orgány dovolují realizovat pohlavní styk a produkují gamety.

Zárodek se zahnízdí v děloze, lidský druh je živorodý.

Změny mezi plodem a matkou jsou uskutečňovány placentou a pupeční šňůrou. Na počátku devátého měsíce je dítě při porodu vypuzováno děložními stahy. 

Příklady aktivit:

• I/C – určovat morfologickou a fyziologickou proměnu v pubertě
• I/Ra – srovnávat podle textů a videoprogramů chování adolescentů
• Re – pozorovat pohlavní soustavu při pitvě malého savce
• I – určení pohlavních orgánů na modelu nebo pitvaném zvířeti
• C/Ra – zhotovení funkčního schématu pohlavního ústrojí muže a ženy
• I – pozorování pohlavních buněk pod mikroskopem
• Ra – uvedení do vztahů mezi periodou menstruačního cyklu a tloušťkou děložní sliznice
• I – pozorování oplodnění podle videoprogramu
• Re – klasifikace časového pořadí při oplození
• C – uhnízdění zárodku (nidace) v děložní sliznici 

Kompetence:

• Zjišťovat fyzické, fyziologické změny a změny chování v pubertě.
• Vázat pohlavní orgány muže a ženy, jejich příslušné role – komentovat ústně nebo podle schématu.
• Srovnávat pohlavní buňky muže a ženy, jejich rytmus produkce a orgány, které je produkují.
• Odhadovat možné oplození ženy podle menstruačního cyklu.
• Vysvětlit anatomické a funkční vztahy mezi plodem a organismem matky.

MV:

• viz část 1

3. Živé organismy ve svém prostředí (doporučená délka: 18 vyučovacích hodin)

Učivo se omezuje na dvě tematické oblasti: dýchání a reprodukce. Směřuje ke třem cílům:

a) dosáhnout zobecnění příslušných poznatků;

b) ukázat, jak biodiverzita odpovídá různým prostředím;

c) vysvětlit vliv člověka na přítomnost a rozmístění živých organismů a zdůraznit lidskou odpovědnost v této oblasti.

Tento tematický celek připravuje žáky k lepšímu pochopení myšlenky evoluce. S výukou lze začít v la classe 5^e (Dýchání a obsazování prostředí) a dokončit ji v la classe 4^e (Pohlavní rozmnožování a stálost druhů v prostředí). Pro doplnění učiva lze provádět i praktická cvičení. Druhy, se kterými se žáci setkají, jsou zařazovány do systému, který byl vyučován v la classe 6^e. 

I – Dýchání a obsazování prostředí (doporučená délka: 10 vyučovacích hodin)

Obsah základních znalostí

U rostlin je jako u živočichů dýchání tvořeno příjmem kyslíku a vylučováním CO₂.

U mnoha živočichů je dýchání zajišťováno pomocí dýchacích orgánů (plíce, žábry, tracheje), které mají společné jemné stěny a rozsáhlý povrch výměny.

Dýchací pohyby živočichů zajišťují obnovování vzduchu nebo vody na kontaktu s dýchacím povrchem.

Rozdílné dýchací soustavy a také přídatné dýchací orgány umožňují organismům obývat rozdílná prostředí.

Dýchání je zajišťováno pomocí: plic, trachejí (suchozemští živočichové, vodní živočichové); žaber (většina vodních živočichů).

• NB: Inventář probíraných živočišných druhů dovoluje diskutovat o dýchání a obsazování daného prostředí. Učivo maximálně tří nebo čtyř příkladů umožňuje přesné stanovení uvažovaných způsobů dýchání.

Vlastnosti prostředí určují podmínky dýchání, a způsobují tak i rozmístění živých organismů.

Teplota má vliv na obsah plynů, resp. kyslíku ve vodě.

Rostliny přispívají k okysličování prostředí.

Člověk ovlivňuje kvalitu a rovnováhu prostředí změnami podmínek (teplota, škodliviny, vegetace) a mění tím i podmínky dýchání.

• MV: fyzika/chemie – plyny ve vzduchu a plyny ve vodě

Příklady aktivit:

• Ra/Re – koncepce a realizace pokusu pro objasnění změny dýchacích plynů u několika živých organismů, živočichů a rostlin, suchozemské a vodní prostředí
• C – popis dýchacích pohybů
• Re – objasnění funkčních schémat studovaných dýchacích orgánů
• Re – srovnání studovaných dýchacích orgánů s dýchacími orgány člověka
• Ra – roztřídění studovaných živočichů podle způsobu jejich dýchání a podle toho, jaké obývají prostředí
• Ra – uvedení do vztahů dýchacích pohybů s potřebou obnovování kapaliny na kontaktu s výměnným povrchem
• C/Ra – uvedení do vztahu mezi dýchacími orgány živočichů a jejich místem v prostředí
• Re – měření dýchací frekvence vodních živočichů při změně teploty
• Ra – vyhledávat vysvětlení rozdělení orgánů ve vodním proudu
• Ra – objasnění uvolňování kyslíku rostlinami 

Kompetence:

• Poznat dýchání u živých organismů – živočichů a rostlin za přijímání kyslíku a vylučování CO₂.
• Objasnit přijímání kyslíku a vylučování CO₂ při dýchání organismů.
• Spojovat dýchací a pomocné dýchací orgány živočichů s jejich prostředím.
• Znovu poznat dýchací orgány živočichů – plíce, žábry, tracheje a spojovat je s místem, kde žijí.
• Vysvětlit změny v osídlování prostředí při změně faktorů (teplota, škodliviny), a to v souvislosti s dýcháním.
• Pokusit se vysvětlit změny v dýchání živočichů při změně podmínek jejich prostředí. 

II – Pohlavní rozmnožování a stálost druhů v prostředí (doporučená délka: 8 vyučovacích hodin) 

Obsah základních znalostí

Každé rozmnožování vrcholí oplozením. Tím vzniká oplozená buňka, která je původem nového jedince.

Rozmnožování umožňuje druhům trvalou nepřetržitou existenci.

Samčí a samičí gamety mohou být produkovány dvěma rozdílnými jedinci nebo stejným jedincem.

Chování jedinců a atraktivnost gamet upřednostňuje oplození.

Vztahy existují mezi způsobem rozmnožování a místem života organismů.

Vnější oplození se uskutečňuje zpravidla ve vodním prostředí a doprovází ho velký počet spermií a vajíček.

Vnitřní oplození, viviparie, ochrana vajíček a mláďat je zajišťována na zemi, nejlepší forma rozmnožování. 

• NB: Při třídění probraných druhů je učivo omezeno na dva příklady vnějšího oplození (živočich a rostlina); jeden příklad vnitřního oplození u pozemních živočichů – oviparie; člověk – živorodost 

Podmínky prostředí ovlivňují počet rozmnožování, a tak i vývoj populací.

Lepší stav, resp. kvalita prostředí upřednostňuje či znemožňuje rozmnožování.

Přítomnost člověka, rozložení škodlivin, biologický boj; pomocí rozmnožování se rovněž ovlivňuje rovnováha mezi druhy. 

Příklady aktivit:

• Re – chování živočichů pro objasňování různých etap vývoje jedince
• C – uskutečnění schématu životního cyklu živočichů na základě pozorování
• Re – mikroskopické pozorování pohlavních buněk
• I/Re – praktické učivo: vnější oplození u živočichů (příklad: slávka jedlá, ježovka jedlá) a vodních rostlin
• I/Ra – srovnání počtu vajíček u suchozemských vejcorodých živočichů s vodními vejcorodými s vnějším oplozením
• Re – pozorovat pohlavní soustavu při pitvě zvířete
• Ra – srovnání vajíček vodních živočichů s vajíčky terestrických živočichů
• Re – pitva ptačího vejce
• Ra – uvedení do vztahu mezi vývojem populace a kvalitou prostředí
• I/Ra – vyhledávat z dokumentů příklady biologického boje při rozmnožování 

Kompetence:

• Znovu poznávat pohlavní rozmnožování. Oplození vajíčka je základem budoucího jedince.
• Diskutovat o vztazích mezi způsobem rozmnožování s jejich způsobem života.
• Spojovat vývoj populace druhu v závislosti na vnějších faktorech prostředí i na rozmnožování.

MV:

• francouzština (viz 1. část)
• občanská nauka – zdraví a jeho ochrana, zásahy do životního prostředí jsou studovány podle konkrétních situací 

4. Země měnící se na povrchu (doporučená délka: 28 vyučovacích hodin)

Tato část představuje žákům metody používané v geologii. Žáci se zabývají konkrétními projevy a činnostmi na zemském povrchu, které se projevují různými změnami povrchu Země v čase za spolupůsobení se živými organismy, tak aby pochopením současných jevů dovedli vysvětlit i jevy v geologické minulosti. Učivo o zdrojích surovin a jejich nebezpečí a učivo o životním prostředí může být tématem laboratorních prací žáků. Učivo tohoto tematického celku může být také rozděleno na konec la classe 5^e a začátek la classe 4^e. 

I – Vývoj krajiny: horniny, voda, atmosféra, organismy (doporučená délka: 15 vyučovacích hodin) 

Obsah základních znalostí

V krajině můžeme pozorovat interakce mezi horninami, vodou, vzduchem, rostlinami a člověkem.

Horniny jsou nejčastěji pokryté půdou, vegetací a někdy i zásahy člověka.

Horniny a jejich složky podléhají na zemském povrchu rozkladu anebo jsou rozpouštěny vodou jako hlavním činitelem: podle svých vlastností (dispozice, uspořádání částí, lámavost) jsou více či méně odolné účinkům vody; rostlinstvo se podílí na rozrušování hornin.

Rozpad hornin řídí uspořádání sypkého materiálu, spojených částic, které se hromadí na místě a podílejí se na vzniku půdy nebo jsou přenášeny transportními činiteli.

Na rozpouštění horninových částic se podílejí vodní roztoky.

Hlavně zdroje vody a jiní transportní činitelé jsou odpovědní za erozi a široce působí na utváření krajiny.

• MV: fyzika/chemie – rozpouštění pevných látek, plynů; homogenní a heterogenní směsi; suspenze; vlastnosti látek 

Sedimentární horniny jsou "archivy" dovolující rekonstrukci prvků dávných krajin.

Nové horniny vznikají z materiálů vzniklých erozí: zanechávané částečky pomocí transportních činitelů dávají vznik uloženinám nebo detritickým sedimentům; jiné sedimenty mohou vznikat vylučováním roztoků (tento jev je upřednostňován činností organismů); následkem zpevnění se nezpevněné sedimenty stávají zpevněnými sedimentárními horninami; přemístění minulých jevů v pozorování současné krajiny poskytuje rekonstrukci některých prvků v dávné minulosti.

Zkameněliny jako zbytky nebo stopy života v minulosti přinášejí informace o podmínkách života.

Nahromadění sedimentů poskytuje nepřetržitě možnou rekonstrukci vývoje krajiny nebo náhlých událostí (eventů). 

• MV: fyzika/chemie – rozpouštění pevných látek a plynů, CaCO₃, NaCl, vypařování, srážení, suspenze, fyzikální a chemické účinky a vlivy 

Geologické prostředí opatřuje lidstvu zdroje surovin.

Materiál je využíván buď přímo, anebo po průmyslovém zpracování podle daných možností.

Využití podzemních surovinových zdrojů je prováděno podle typu ložiska, jeho využitelného obsahu, technologických a zejména ekonomických možností.

Nerostné suroviny vznikaly během milionů let a jsou neobnovitelné. Jejich využití musí být spravováno podle předpokládaného vyčerpání zásob.

Člověk je odpovědný za své životní prostředí.

Respekt k vegetaci; stavba technických děl zaručujících zpomalení stékání a umožňujících vyhnout se degradaci půdy, zpomalovat erozi a předcházet záplavám.

Lidské činnosti mohou znečišťovat vodu.

Příklady aktivit:

• I – určování prvků místní krajiny během vycházky
• C – natočení videoprogramu, fotografování pozorování v terénu
• Ra – srovnání krajiny s jinou krajinou a navrhnutí hypotézy vhodné pro vysvětlení jejich rozdílů
• Re – poznávání vlastností hornin (soudržnost, porozita, propustnost, rozpustnost)
• I/Ra – srovnání erodovaných a neerodovaných hornin
• Ra – atmosférická eroze hornin
• Ra – rozdíly v pozorování dvou krajin v závislosti na druhu horniny
• Ra – uvedení do vztahu: vliv vody na horniny v podzemí
• Ra – vyhledávání matečné horniny ve vzorku půdy
• Re – pozorování činnosti ukazující výběr a třídění horninových částic podle jejich opracování během ukládání v horninovém koloběhu
• Re – koncepce a realizace ukazující sedimentaci ve vodě
• I – pozorování leteckých nebo satelitních snímků pro určování povrchu přítomné sedimentace v moři, estuárium
• Ra – uvedení do souvislostí mezi ukládáním materiálu v estuáriu nebo meandru a rychlostí vodního proudu
• Re – realizace ukazující srážení rozpuštěné vody při evaporaci
• Ra – uvedení do vztahu mezi ukládáním vápenitých sedimentů a činností jejich fyzikálních a biologických faktorů
• I – pozorování současných sedimentů uložených za pomoci vodního proudu nebo uloženin na mořském břehu
• I – určování zkamenělin podle klíče k určování zkamenělin
• Ra – srovnávání zkamenělin se současnými organismy pro zjišťování jejich prostředí
• Ra – uvedení do vztahu mezi vlastnostmi materiálu a jeho využitím
• I – zjišťování ložisek podle mapy
• Ra – odhad rezerv ložisek nerostných surovin
• I – vyhledávat informace o technikách těžby a jejím využití
• Ra – uvedení do vztahu mezi těžebními technikami, typy ložisek nerostných surovin a vlastnostmi materiálů
• I – srovnání doby těžitelnosti ložisek nerostných surovin s dobou jejich vzniku
• C – vyhledávat informace a realizace spisu (CDI) o zalesňování, vegetačním pokryvu upevňujícím půdu a nebezpečí znečištění vody 

Kompetence:

• Určit v krajině projevy eroze, denudace a sedimentace.
• Poznat stejnorodou a nestejnorodou horninu.
• Vysvětlit aspekty modelování krajiny v experimentu, který se opírá o vlastnosti hornin.
• Znát a umět vysvětlit působení erozních činitelů – vody a větru.
• Rekonstruovat dávnou krajinu podle sedimentárních hornin a zkamenělin, které obsahují.
• Poznat sedimentární horniny (vrstvy, zkameněliny) a největší místa sedimentace.
• Určovat zkameněliny podle klíče a předložit hypotézu o životě v minulosti.
• Diskutovat o výběru těžby ložisek nerostných surovin.
• Doložit evidenci vlastností nerostných surovin.
• Diskutovat např. o odpovědnosti člověka, jenž určuje kvalitu životního prostředí. 

II – Vývoj krajiny: účinky vnitřní činnosti Země (doporučená délka: 12 vyučovacích hodin) 

Obsah základních znalostí

Zemětřesení je výsledkem mohutných projevů (zlomů) v hlubinách zemské kůry; navenek se projevuje deformacemi zemského povrchu.

Stálé pnutí hornin vyústí v jejich náhlé protržení: ohnisko zemětřesení; od ohniska se zemětřesení šíří pomocí zemětřesných vln; zemětřesné vlny se registrují seizmografem a následně jsou vyhodnocovány.

Zemětřesení se často vyskytuje v některých pásmech na zemském povrchu.

Zemětřesení vzniká zejména podél oceánských hřbetů, horských pásem a hlubokomořských příkopů.

Vulkanismus je zakončen vylitím lávy na zemský povrch.

Projevy vulkanické činnosti jsou emise plynů a lávy, výbuchy úlomkovitého pevného materiálu.

Magma je roztavená kapalina o malém objemu v několikakilometrové hloubce.

Podle složení magmatu rozdělujeme erupce na několik typů o různé viskozitě lávy (omezit se jen na dva typy erupcí).

Etapy chladnutí magmatu – jeho podpovrchové ztuhnutí, kdy se vytváří sklo nebo krystaly, dává vznik vyvřelým horninám.

Struktura horniny uchovává patrné stopy podmínek tuhnutí magmatu.

Aktivní sopky jsou na Zemi rozloženy nepravidelně, a to jak na kontinentech, tak i v oceánech.

Vulkanická stavba na kontinentech se vyskytuje okolo Pacifiku nebo podél dlouhých zlomů.

Osní části hřbetů oceánského dna jsou vyplněny bazaltem.

Přítomnost hornin nebo starých vulkanických pásem dokazuje vulkanickou činnost v minulosti. 

• MV: fyzika/chemie – změny vlastností látek s teplotou, objemem, tlakem plynů; změny skupenství látek 

Aktivita planety představuje nebezpečí pro člověka.

Geologické nebezpečí je definováno zhodnocením daného reálného nebezpečí geologických jevů a pravděpodobností fenoménů, jako jsou zemětřesení, vulkanismus, sesuvy apod.

Člověk se zabývá: zjišťováním rizik a studiem jejich příčin; předpovídáním těchto rizik (vědecká kontrola rizikových míst, přizpůsobení konstrukcí, výchova a vzdělávání populace).

Příklady aktivit:

• I – pozorování fotografií a videoprogramů ukazující projevy zemětřesení a jejich následky
• Ra – uvedení do vztahu mezi seizmografem a šířením zemětřesných vln
• I/Ra – vyhledávat bezprostřední příčiny otřesů v dokumentech
• C – načrtnutí a umístění ohniska zemětřesení, epicentra a poruch původu zemětřesení v blokovém diagramu; zhotovení dráhy zemětřesných vln
• I/C – seznam a umístění zemětřesení na planisféře
• I/Ra – uvedení do vztahu mezi epicentrem a umístěním magmatického krbu
• C – schéma vulkanického krbu
• I – pozorování vulkanické horniny pod lupou (bazalt, trachyt)
• I/C – pozorování výbrusu vulkanické horniny pod mikroskopem
• I/Ra – uvedení do vztahu mezi pomalým a rychlým chladnutím s modelem vzniku různých struktur vulkanických hornin
• Ra – srovnání dvou typů erupcí podle videoprogramu
• Ra – uvedení do vztahu mezi viskozitou lávy a jedním typem erupce
• I/C – umístění vulkanických zón na planisféře
• I/Ra – pozorování podmořské mapy reliéfu a jeho vztahy s produkcí vulkanických hornin
• I – umístění starých vulkanitů na geologické mapě Francie
• I/Ra – rozpoznávání projevů vulkanismu v minulosti (sopečné kužele, krby, krátery, lávové proudy) na mapě nebo na leteckých snímcích
• I – vyhledávat informace o katastrofách v blízkém regionu, nebezpečí sopečné činnosti a zemětřesení ve Francii
• I – sledování videoprogramu o předcházení zemětřesení
• Ra – odhadnutí nebezpečí zemětřesení daného regionu podle dostupných dokumentů
• Ra – zhodnocení nebezpečí zemětřesení v regionu podle seizmologické mapy 

Kompetence:

• Spojit projevy zemětřesení s hloubkou.
• Popsat a vysvětlit rozdílné jevy pozorované při zemětřesení.
• Umístit zemětřesné zóny ve světě a ve Francii.
• Spojit vulkanickou činnost s přítomností a postupem tekutého magmatu.
• Popsat vývoj sopečných erupcí a vysvětlit vznik vulkanických hornin.
• Spojovat vznik vulkanické horniny podle studia její struktury.
• Umístit vulkanická pásma na glóbusu.
• Zjišťovat přítomnost vulkanických hornin daného regionu.
• Podle opatřených geologických dokumentů odhadnout nebezpečí a omezit rizika zemětřesení a  sopečné činnosti. 

MV:

• francouzština: rozumět souvislostem vysvětlujících textů, četba odůvodněných textů; pozorovat obrázky a jejich popis; četba vysvětlujících textů; dávat řád myšlenkám a informacím pro následnou argumentaci; spojovat tvrzení s důkazy
• zeměpis: větší typy krajiny tvoří dědictví prostředí, které je nutno spravovat a ochraňovat; velké společné regiony; částečná pozornost k regionu, kde se nalézá daná škola, důraz je kladen na krajinu; činnosti a události v daném regionu 

5. Stroj Země (doporučená délka: 6 vyučovacích hodin)

V předchozím tematickém celku, věnovaném vulkanismu a zemětřesení, žáci získali přehled o vnitřních geologických procesech. Nyní by si měli osvojit veškeré souvislosti týkající se vnitřní činnosti Země. Učivo je prezentováno jednoduchým a přístupným způsobem, některé jevy jsou ovšem ponechány stranou: například ty, které se týkají stavby Země.

Obsah základních znalostí

Vnější část Země je tvořena pohybujícími se deskami.

Obnovování a charakter zemětřesení spolu s projevy vulkanické činnosti dovolují vymezit zemské desky.

Rozdíly mezi rychlostmi zemětřesných vln v hloubkách dovolují rozlišovat rigidní litosféru a méně rigidní astenosféru.

Zemská kůra jako základní součást litosféry je tvořena z velké části granitem, který je obsažen v pevninské kůře. Oceánská kůra je tvořena bazalty. Peridotit vytváří základ litosféry i astenosféry.

Litosférické zemské desky se pohybují rychlostí několika cm za rok. Materiál zemských desek se tvoří na oceánských hřbetech, odtud je roztahován a následně mizí na konvergentním rozhraní.

Energie zemských desek pochází z vnitřku Země.

Zvyšováním teploty s hloubkou se projevuje tato energie.

Významná složka energie vychází z rozpadu radioaktivních prvků v hlubinách Země.

Pohyby desek přetvářejí litosféru.

Tyto pohyby zaručují pohyb kontinentů, vznik a zánik oceánů.

Srážka desek na konvergentním rozhraní způsobuje pružné a lámavé deformace litosféry (ohyb, pokles) a způsobuje vznik pásemných pohoří. 

Příklady aktivit:

• I/Ra – pozorování různé rychlosti zemětřesných vln v základech zemské kůry a cesty mezi litosférou a astenosférou
• C – umístění litosféry, astenosféry a zemské kůry na glóbusu
• I – určení pohybu a hranic mezi deskami podle mapy oceánského dna
• Re – uvedení do vztahu mezi přítomností zlomů, hlubinným zemětřesením a oceánskou litosférou
• I – vyhledávat a studovat dokumenty ukazující na zvyšování teploty s hloubkou
• Re – vytvoření makety spojení kontinentů Afriky a Jižní Ameriky
• I/Ra – rekonstrukce sunutí kontinentů, zánik oceánů a vytvoření horského pásma podle mapy nebo schématu
• I – označení světového obnovení deformací litosféry
• I – pozorování různých stupňů deformace hornin
• Re/Ra – vyrobení modelu ukazujícího tyto deformace

Kompetence:

• Navázat při umístění zemětřesení a sopečné činnosti na přítomnost zemských desek a jejich dynamiky.
• Připojit oceánské hřbety a oceánské zlomy, které vymezují litosférické desky.
• Komentovat funkční schéma vnější části, resp. zemské kůry, litosféry, astenosféry a svrchní části zemského pláště Země.
• Spojovat vznik a vývoj oceánů a vznik horských pásem s pohyby litosférických desek. 

MV:

• viz předchozí tematický celek 

6. Dějiny Země a života (doporučená délka: 10 vyučovacích hodin)

Původ sedimentárních hornin, spojený s rekonstrukcí dávných krajin, byl již probírán. V tomto tematickém celku jsou rozvedeny vztahy mezi historií Země a dějinami života. Učivo zahrnuje: a) vysvětlení evoluce, na kterou byli žáci připravováni zejména v la classe 6^e (učivo o dědičnosti organismů) a v centrálním cyklu; b) ukázání vzájemné souvislosti mezi geologickým vývojem a mezi biologickým vývojem – je zde zdůrazněna důležitost času v geologii. Učivo obsahuje jednoduché definice geologických ér a geologických period.

Obsah základních znalostí

Historie života je charakterizována vývojem a obnovováním druhů organismů.

V geologickém záznamu druhy mizí a znovu se objevují.

Skupiny organismů se vyvíjely během period, ustupovaly a vymíraly. 

• NB: Učivo přináší srovnání fosilních forem uvnitř geologického systému a mezi dvěma rozdílnými systémy. 

Druhy se přeměňovaly v druhy nové a všechny formy vznikaly společně.

Nový druh představuje společnou organizaci a novou charakteristiku vzhledem k bývalému danému předchozímu druhu.

Přítomnost mezičlánků posiluje myšlenku vývojové linie mezi skupinami.

Evoluční strom shrnuje předpokládané příbuzenství mezi druhy a skupinami se společným hypotetickým předkem. 

• NB: Příbuzenské vztahy jsou studovány na obratlovcích, zahrnujících primáty a člověka. Změny živého světa byly doprovázeny geologickými přeměnami Země. 

Země vznikla přibližně před 4,5 miliardami let. Vývoj – snížení povrchové teploty, vytvoření prvních vodních ploch – dovolil vzniku života přibližně před 1 miliardou let.

Geologické události určovaly zemský povrch, který deformoval prostředí a také podmínky života. Měnilo se pokrytí Země rostlinstvem.

• NB: Podporujeme na příkladech konce druhohor a zformování paleogeografie a klimatických podmínek čtvrtohor.

Geologické změny a vývoj živých forem byl použit pro rozdělení geologických ér a geologických period. 

Příklady aktivit:

• I/Ra – srovnání fauny a flóry v kambrickém a druhohorním křídovém moři
• I – vyhledávat informace o vývoji druhů velkých živočišných a rostlinných skupin z textů, grafů a obrázků
• I/Ra/Re – určování zkamenělin podle určovacího klíče zkamenělin
• I/Ra – srovnání tělní organizace obratlovců
• I/Ra – srovnání zkamenělin dvou nebo několika druhových linií pro určování jejich podobnosti a jejich rozdílů
• I/Ra – učivo o evoluci obratlovců s časovým zařazením a umístěním evoluce člověka
• Ra – srovnání podmínek na Zemi a jejich utváření před miliardami let
• I/Ra – stanovení vztahu mezi paleogeografickými změnami a klimatem
• Ra – vyhledávat vztahy mezi vymíráním, populační explozí a klimatem
• I – vyhledávat hypotézy o vymírání dinosaurů
• Re/C – provedení datování jednotlivých geologických ér a period 

Kompetence:

• Vysvětlit na příkladech obnovování žijících forem v čase.
• Umístit v čase objevení se různých skupin obratlovců.
• Předložit na příkladech vztahy mezi nastalými událostmi na povrchu Země a změnami živého světa.
• Umístit na časové ose éry: vznik života, objevení se života ve vzduchu, objev obratlovců a člověka, dvě geologické události (spojení kontinentů a orogeneze).

Le cycle d´orientation – la classe 3^e 

1. Genetika člověka (doporučená délka: 10 vyučovacích hodin)

Hlavní pojmy z oblasti genetiky poznali žáci již v předešlých třídách (druh, oplození…). Znalosti genetiky dovolují výklad o jednotnosti druhu a jedinečnosti každé lidské bytosti. Genetika bude znovu probírána v následujících tematických celcích a bude využita pro pochopení souvislostí. Mechanismy mitózy a meiózy a výklady o DNA nejsou v programu. Učivo o prevenci vzniku nemocí sem vnáší výchovnou složku. Žáci jsou připraveni na učivo poslední části vyučovacího programu, které v sobě zahrnuje odpovědnost v oblasti zdraví. 

Obsah základních znalostí

Každý jedinec představuje vlastnosti druhu s rozdílem, jenž je pro něj vlastní. To je výsledek exprese genů a vlivu životních podmínek.

Vlastnosti, které se nalézají v dalších generacích, jsou vlastnosti dědičné.

Životní podmínky mohou přeměňovat tyto vlastnosti a tyto vlastnosti nejsou dědičné.

Chromozomy jsou přenašeči genetického programu. Jsou stále přítomné v buněčném jádru a pozorovatelné během buněčného dělení.

Člověk má 23 párů chromozomů, z nichž je jeden pár tzv. pohlavních chromozomů.

Buňky organismů s výjimkou gamet obsahují stejný počet chromozomů.

Buněčné dělení: je zahajováno zdvojením každého ze 46 chromozomů; oddělováním chromozomů se do každé z dělících se buněk dostane 23 párů chromozomů.

Chromozomy nesou geny a ty určují dědičné vlastnosti.

Geny určují rozdílné vlastnosti, vyjádření genu – alela.

V buňce gen existuje ve dvou exemplářích – je umístěn ve stejné pozici na každém z chromozomálních párů.

Buňky obsahují pro stejný gen 2 alely, totiž 2 rozdílné alely. Exprimovat se může jen jedna z nich.

Každá buňka obsahuje společnou genetickou informaci jedince, jež je exprimována zčásti.

Každý jedinec vzniklý pohlavním rozmnožováním obsahuje jedinečnou genetickou informaci.

Během tvorby gamet obdrží každá gameta polovinu počtu chromozomů (u člověka 23). Při oplození vajíčka spermií je do nového jedince vložena polovina chromozómů od otce a polovina od matky.

Pohlavní rozmnožování vytváří náhodně novou genetickou informaci. 

Příklady aktivit:

• I/Ra – klasifikace vlastností jedince (specifické vlastnosti a individuální rozdíly)
• Ra – určování dědičných dispozic a vlastností podle genealogického stromu
• Ra – interpretace výsledků pokusů přenosu buněčného jádra
• I – pozorování chromozomů v buňkách
• Ra – uvedení do vztahu mezi pohlavím jedince a pohlavními chromozómy
• I/Ra – učivo karyotypu představuje anomálie chromozomů a vyhledávání anomálie karyotypu plodu
• I – sledování videoprogramu vývoje chromozomů během buněčného dělení
• Ra – srovnání karyotypu vajíčka a karyotypu buněk, které z něho pocházejí
• Ra – formulace hypotézy o mechanismu dovolujícím udržení počtu chromozomů během buněčného dělení
• I – pozorování chromozomální mapy homologických chromozomů
• Ra – uvedení do vztahu na příkladu předané genetické informace a předané vlastnosti (krevní skupiny AB0)
• I/Ra – srovnání chromozomální výbavy pohlavní buňky a buňky tělesné
• Ra/Re – práce s pomůckou ukazující tvorbu vajíčka a spermií
• Ra – vysvětlování vzniku oplozené vaječné buňky
• Ra – vysvětlování chromozomové anomálie tvořícího se vajíčka 

Kompetence:

• Spojovat vlastnosti organismů s vlastními geny a s vlivem prostředí.
• Rozlišovat vlastnosti druhu a individuální rozdíly.
• Určovat morfologické nebo fyziologické vlastnosti ovlivněné životními podmínkami.
• Využívat mikroskop pro pozorování chromozomů.
• Označovat části karyotypu (pohlavní chromozomy, počet a tvary chromozómů).
• Vysvětlit ústně nebo podle schématu nebo použít pomůcku pro provádění úplného přenosu chromozomů vaječné buňky.
• Určování buněk v dělící fázi pod mikroskopem.
• Stanovit vztah mezi genetickou informací a expresí dané vlastnosti.
• Vysvětlit originalitu každého jedince pomocí crossing-overu.
• Vysvětlit původ chromozomálních anomálií (aberací).
• Vysvětlit přítomnost zděděné vlastnosti jedince, u kterého známe jeho předky. 

2. Obrana organismu (doporučená délka: 8 vyučovacích hodin)

Tato část programu uvádí žáky do problematiky pochopení obranných reakcí organismu před antigeny z okolí. Základní znalosti, respektive pojmy jsou převzaty z běžných životních situací. Nejde jen o výčet nemocí, učivo se soustřeďuje na imunitní systém jako celek. Rozvinuté znalosti a pojmy vytvářejí přírodovědný základ, jenž je nutný pro hlubší a lepší porozumění léčbě a prevenci nemocí. Učivo také předkládá úvahy o individuální a kolektivní odpovědnosti za lidské zdraví. Výklad učitele může zahrnovat i následující témata: očkování, podávání séra, antibiotika, historie objevů v lékařské praxi. 

Obsah základních znalostí

Organismus je stále vystaven možnosti průniku částic vyskytujících se v jeho prostředí.

Mnoho mikroorganismů je stále v kontaktu s organismem; některé do něj přecházejí kůží nebo sliznicí a způsobují infekci. Mikroorganismy se přenášejí vzduchem, vodou, věcmi, krví anebo pohlavním stykem.

Viry způsobují buněčné infekce, bakterie ve vnitřním prostředí produkují toxiny.

Nebezpečí infekce je limitováno zánětem a využíváním antiseptik. Vhodná antibiotika ničí patogenní bakterie.

Používání prezervativu umožňuje bojovat proti nakažení pohlavními chorobami, zejména AIDS (SIDA).

Organismus stále určuje přítomnost cizorodých látek svým imunitním systémem a bojuje proti nim s různou úspěšností.

Orgány imunitního systému se podílejí na imunitních reakcích – kostní dřeň, lymfatické uzliny, brzlík, slezina; leukocyty, fagocytující buňky, lymfocyty.

Lymfocyty: lymfocyty B – produkují protilátky v krvi, séropozitivní schopné zachycovat antigeny a ničit je; lymfocyty T – ničí antigeny nebo viry.

Některé z lymfocytů si vytvářejí imunologickou paměť, jež je pak rychleji využita při pozdějším účinku antigenu na organismus.

Vrozená nebo získaná ztráta imunity ovlivňuje imunitní systém.

Produkce obranných buněk v krevní dřeni může selhávat.

Virus HIV, způsobující onemocnění AIDS (SIDA), napadá lymfocyty T, ve kterých se množí a způsobuje jejich zánik. Tyto lymfocyty pak nejsou schopny působit proti běžným onemocněním.

Vysvětlení léčby vyplývá ze znalosti funkce imunitního systému.

Očkování dovoluje organismu získat preventivní a trvalou imunitu proti určitým mikroorganismům.

Séroterapie poskytuje protilátky produkované živými organismy, je příčinou rychlé, ale krátkodobé imunity. 

Příklady aktivit:

• Re – příprava mikroskopických preparátů nepatogenních mikroorganismů
• I – pozorování mikroskopických preparátů nepatogenních mikroorganismů
• I/Ra – vyhledávání z dokumentů cesty přenosu mikroorganismů
• I/C – vyhledávání z dokumentů nejčastější pohlavní choroby
• I/Ra – snímání a interpretace antibiogramu
• Ra – porovnání vyšetření krve zdravého a nemocného člověka pro zjištění biologické role leukocytů
• I/Ra – mikroskopické pozorování různých typů leukocytů
• Re/C – stručná charakteristika funkčního schématu zánětlivé reakce
• I – pozorování fagocytózy
• Ra/C – načrtnutí podle dokumentů fagocytózy leukocytu
• Re – vytvoření pomůcky k objasnění vztahu antigen a protilátka
• I/Ra – čtení křivky produkce protilátek na kontaktu s antigenem
• I/Ra – využití transplantace kostní dřeně podle dokumentů
• I/Ra – využití dokumentů dokazujících infekci viru způsobujícího onemocnění AIDS (SIDA)
• I/Ra – využití historických textů – historické objevy očkovacích látek a sér
• Ra – srovnání principu očkování a podávání séra 

Kompetence:

• Diskutovat o přirozených bariérách a chování při ochraně proti vstupu mikroorganismů.
• Spojovat imunitní odpověď s přítomností antigenů.
• Umístit v organismu orgány imunitního systému.
• Umět používat mikroskop pro zjišťování druhu leukocytů v krevním roztěru.
• Spojovat zánět s imunitní reakcí.
• Popsat fagocytózu.
• Vysvětlit pojem séropozitivita.
• Určit každý typ leukocytu a jeho funkci při imunitní odpovědi.
• Dokázat důležitost podávání séra a pravidelného očkování.
• Vysvětlit krátkodobé účinky séra. 

3. Funkce organismu buněčná aktivita a změny prostředí (doporučená délka: 14 vyučovacích hodin)

V la classe 5^e učivo obsahovalo úvod do vztahů mezi funkcemi organismu a výživou. V la classe 3^e je učivo o funkcích organismu prohloubené, obsahuje změny těchto funkcí v závislosti na prostředí a učivo o buněčném metabolismu. Žáci se učí o fungování organismu při činnosti a během odpočinku, o metabolismu a vylučování odpadních produktů. Učivo je pro žáky motivující. Znalosti anatomie a fyziologie orgánů a orgánových soustav získané v la classe 5^e jsou znovu systematicky probírány a posilovány. Učivo se opírá o získané poznatky z fyziky a chemie (atomy, molekuly, chemické reakce, stavba látek). Informace o energetické složce sem nejsou zahrnuty; toto učivo bude probíráno ve fyzice. Četná propojení mezi SVT a FCH umožňují výměny mezi učiteli těchto předmětů – oběma předmětům jsou společné fyziologické vztahy člověka a prostředí. Tento tematický celek obsahuje také výchovnou složku týkající se výživy. 

Obsah základních znalostí

Chod organismu a změny vnějších podmínek jsou ve vztahu k buněčné aktivitě.

Funkce organismu závisí na specializovaných buňkách tvořících orgány.

Buňky potřebují pro svou funkci a obnovu látky a energii. Změny mezi organismy a vnějšími podmínkami umožňují uspokojovat tyto potřeby a odstraňovat odpadní látky.

Trávení je zajišťováno absorpcí živin z potravy.

Během trávení jsou vysokomolekulární látky rozloženy na nespecifické nízkomolekulární látky pomocí trávicích enzymů.

Konec trávení se nachází v trávicí trubici; výsledné malé molekuly jsou základními živinami: glukóza, aminokyseliny, karboxylové kyseliny, voda, vitaminy, ionty; vysokomolekulární látky typu celulózy jsou nestravitelné.

Živiny jsou vstřebávány v trávicí trubici a odváděny krví a lymfou.

• MV: fyzika/chemie – la classe 3^e: chemické látky, chemické reakce, reaktanty, produkty, zachování hmoty

Buňka využívá výživné látky zčásti pro tvorbu energie, zčásti pro tvorbu dalších látek.

Volná energie je užita pro chod buňky a zčásti se uvolní ve formě tepla.

Podle genetické informace buňky z přijatých živin vyrábějí nové molekuly potřebné k jejich funkci a k jejich obnovování. Asimilace.

Buněčné reakce produkují vodu a odpadní látky – močovinu, kyselinu močovou, CO₂.

• MV: fyzika/ chemie – la classe 3^e: molekuly, chemické reakce, stavba atomu, chemická energetika

Krev a lymfa přenáší živiny a kyslík a odvádí odpadní látky.

Krev je složena z plazmy a z krvinek. Plazma a lymfa utvářejí vnitřní prostředí.

Kyslík je přijímán v plicích plicními alveolami a je přenášen pomocí hemoglobinu v červených krvinkách.

Živiny se vstřebávají v tenkém střevě a jsou rozváděny krví a lymfou.

Odpadní látky buněčné aktivity jsou přenášeny plazmou do vnějšího prostředí: CO₂ plícemi, močovina a kyselina močová vylučovací soustavou; moč vzniká filtrací v ledvinách.

Lymfa je prostředníkem mezi buňkami a krví.

Znalosti živin (energií a látek) dovolují sestavit vyváženou potravu. Racionální denní výživa určuje množství potřebné potravy.

Pravidelnou dávku potravy a vyvážené množství jejích složek určuje racionální výživa. Kvalitativní i kvantitativní potřeby mohou být uspokojeny rozdílným potravním chováním, jež je závislé na chuti, kulturních návycích a používaných potravinách.

Přebytky cukru a tuků mohou způsobovat onemocnění (obezita, cukrovka, kardiovaskulární choroby).

Nedostatky některých živin (vitaminů, iontů a aminokyselin) jsou odpovědné za některé nemoci. 

Příklady aktivit:

• I – pozorování činnosti buněk
• Ra – uvedení do vztahu potřeby výživných látek a kyslíku s potřebou buněčné aktivity
• Re – realizace trávení in vitro
• Re – srovnání dialýzy glukózy a škrobu přes celofán
• Ra – schematizace vytvoření rozkládání molekul během trávení, molekuly vyšších mastných kyselin při trávení
• Ra – studium číselných údajů ukazujících cesty živin jdoucích z tenkého střeva do krve
• I – pozorování stěny trávicí trubice v různém měřítku
• Re – pokusy zjišťování přítomnosti bílkovin v organismu, přítomnost aminokyselin prokazující trávení
• Re/C – sestrojování modelů bílkovinných řetězců podle počtu aminokyselin
• I/Ra – využití číselných hodnot: rytmus buněčného cyklu
• I/C – pozorování a nákres krevního roztěru
• Re – činnosti ukazující rozsah zbarvení krve podle přítomnosti kyslíku
• Ra – srovnání obsahu živin před a po jídle podle číselných hodnot
• Re – rozbor moči objasňující principy jejího vzniku
• Ra – srovnání složení moči a krevní plazmy
• Re – pitva vylučovací soustavy malého savce
• I – pozorování čištění krve v ledvinách
• I – pozorování lokálního oběhu ve tkáni pro objasnění souvislostí mezi kapilárami a buňkami
• C – načrtnutí vztahů mezi plazmou, lymfou a buňkami
• I/Ra – roztřídění potravy podle jejího hlavního složení (z údajů) nebo podle její činnosti
• Ra – kritická analýza přijímání potravy za využití IT
• Ra – využití údajů pro zjištění vazeb mezi nadbytkem a nedostatkem potravy a nemocemi 

Kompetence:

• Vysvětlit buněčnou činnost, funkci organismu, změny vnějších podmínek.
• Určovat tkáňové buňky pod mikroskopem.
• Vysvětlit zásobování organismu živinami.
• Vysvětlit chemickou přeměnu živin na jednodušší molekuly pomocí trávicích enzymů.
• Spojovat chemické přeměny živin v potravě v průběhu trávení s absorpcí v tenkém střevě.
• Spojovat vlastnosti tenkého střeva s absorpcí.
• Spojovat příjem živin a kyslíku buňkami pomocí využitelné energie a produkcí látek.
• Vysvětlit obrovskou variabilitu bílkovin podle počtu aminokyselin v řetězci.
• Spojovat přizpůsobení znovu obnovovací funkce buněk.
• Určovat původ odpadních látek v krvi.
• Vysvětlit roli krve a lymfy mezi vnějším prostředím a buňkami.
• Určit a nakreslit složky krve podle mikroskopického preparátu.
• Spojovat úlohu přenosu látek krví podle jejího složení.
• Dokázat čisticí funkci ledviny.
• Umět zjistit polohu vylučovací soustavy podle dokumentů nebo na modelu.
• Využívat získaných znalostí pro porozumění rozboru moči.
• Schvalovat rozumné postoje ve složení stravy.
• Vyhledávat a pojmenovávat stanovené principy racionální výživy.
• Spojovat nemoci s přebytkem či nedostatkem potravy. 

4. Vztahy životního prostředí a nervové činnosti (doporučená délka: 7 vyučovacích hodin)

Poprvé se učivo nervové soustavy probíralo v centrálním cyklu. La classe 3^e na to učivo navazuje – ukazuje, jak se pomocí nervové soustavy zachycuje tok různých informací z prostředí. Žáci si na této úrovni musejí uvědomit vztah mezi motorikou a senzitivitou. Je také završen výklad o stavbě a funkci nervové soustavy. Učivo dále obsahuje informace o smyslové soustavě (specifika podnětů, receptorů; přenos pomocí nervových drah); nervová dráha není součástí programu. Žáci jsou připraveni ke vstupu do lycea, kde se probírají biochemické aspekty funkce nervové soustavy. Tato část programu poskytuje žákům rovněž přírodovědné základy pro výchovu ke zdraví a odpovědnosti s ohledem na reálné nebezpečí (toxikomanie, alkoholismus, prodloužená agresivní světelná a sluchová stimulace). Učivo souvisí s programem předmětu FCH v centrálním cyklu i v la classe 3^e.

Obsah základních znalostí

Organismus neustále přijímá informace o různých fyzikálně-chemických podmínkách prostředí.

Činnost receptorů se váže ke smyslovým orgánům a je spouštěna pomocí specifických stimulů, jež vyprovokují vytvoření nervových drah.

Šíření nervových drah do mozku se děje dlouhými nervovými vlákny, která začínají receptorem.

• MV: fyzika/chemie – oko, detekce světla (světlo a obrazy)

Senzitivita a motorika jsou projevem mozku, respektive jeho mozkové kůry.

Vnímání prostředí uvádí v činnost mozková centra, kde končí nebo začínají nervové dráhy.

Nervové spoje přenášejí signály mezi různými částmi mozku a vytvářejí paměť.

Efektory obdrží signál z mozku pomocí nervových drah.

Šíření nervových signálů probíhá podél nervových vláken a je řízeno mozkem.

Mozek je citlivý a křehký orgán, jeho funkce je podřízena přísným požadavkům.

Smrtí mozku končí život jedince.

Mozek je velmi citlivý na nedostatek kyslíku a glukózy.

Některé chemické látky, příliš mnoho světla a hluk poškozují jeho funkci.

Nervové signály jsou zpracovávány a přenášeny speciálními buňkami – neurony.

Neurony mezi sebou komunikují synapsemi za pomocí nervových přenašečů.

Léčiva (trankvilizéry, antidepresiva) fungují na úrovni nervových přenašečů a synapsí, způsobují změny nálady a chování.

Drogy fungují na této úrovni a jejich působení je nebezpečné, vážně poškozují vztahy mezi člověkem a jeho okolím. 

Příklady aktivit:

• I – určování smyslových orgánů
• Re – uskutečnění zjištění citlivosti kůže nebo rohovky
• I – pozorování preparátu kůže nebo rohovky
• Re – pitva oka savce
• I/Re – rozpitvání neuronu pro určení nervových vláken
• I – označení mozkových hemisfér a mozkové kůry
• Ra – uvedení do vztahu mezi poškozením senzitivity a poškozením mozkového povrchu nebo poškozením nervů
• Ra/C – nakreslení cesty odstředivých, respektive motorických drah od mozku k výkonnému orgánu
• I – pozorování neuronů pod mikroskopem
• Ra – analýza údajů o přežití mozkových buněk
• I – vyhledávat informace o vlivu poškození mozku na změnu chování
• I – pozorování neuronů pod mikroskopem 

Kompetence:

• Vysvětlit vnímání různých složek prostředí.
• Spojovat vnímání různých fyzikálně-chemických vlastností prostředí s funkcí receptorů.
• Vysvětlit pojmy nerv a nervové vlákno.
• Uskutečnit schéma nervového oblouku (receptor – senzitivní dráha – mozek – motorická dráha – efektor).
• Vysvětlit na konkrétním případu činnost senzitivních a motorických drah.
• Vysvětlit, proč je mozek křehkým orgánem.
• Diskutovat o užívání drog a nebezpečí přílišného světla a hluku. 

5. Lidská odpovědnost – Zdraví a životní prostředí (doporučená délka: 6 vyučovacích hodin)

Výchova a vyučování k odpovědnosti za své zdraví a za životní prostředí je předmětem závěrečné části vyučovacího programu la classe 3^e. Prohlubující učivo environmentální výchovy zde buduje přírodovědné základy v oblasti individuální i společenské ochrany zdraví a odpovědnosti za životní prostředí. Jsou zde zahrnuty jen skutečnosti důležité z hlediska života občana, učivo je zaměřeno na kvalitu životního prostředí, hospodaření s přírodními zdroji a přírodním bohatstvím a na prevenci před rozšiřujícími se globálními problémy. Poslední část učiva se zabývá bioetickými problémy a úvahami, které se připojují k učivu občanské výchovy (l´education civique). Boj proti přenosným pohlavním chorobám, jako je AIDS, je zařazen v 2. části.

Obsah základních znalostí

Společnost jako taková i každý občan jednotlivě nese odpovědnost za své zdraví.

Solidarita společnosti v otázkách zdraví.

Kolektivní opatření umožňují předcházet infekčním chorobám.

Některé infekční choroby se rychle šíří ve velkém počtu jedinců a vyvolávají epidemie. Jiné nemoci se projevují téměř stále stejným způsobem v určitém území – endemie.

Společnost povinným očkováním bojuje proti šíření infekčních onemocnění.

Techniky a metody dovolující mít či nemít děti.

Techniky oplození: asistovaná reprodukce; jak umělé oplození in vitro dává šanci sterilnímu páru možnost mít děti.

Za určitých podmínek může žena podstoupit dobrovolné přerušení těhotenství, ale pod lékařskou kontrolou.

Díky darovaným orgánům a darované krvi mohou být zachráněny lidské životy.

Možnosti transplantace orgánů.

Transfuze krve je možná jen za podmínek, při kterých nedochází k aglutinaci krvinek.

Lidstvo a každý občan nese odpovědnost za životní prostředí v celoplanetárním měřítku, což je také zárukou jeho zdraví.

Kontrola obrovského přísunu plynů – výsledků lidských činností; dokázat jejich vlivy a účinky na zdraví a životní prostředí: CO₂, CH₄ způsobují skleníkový efekt, NO_x, SO₂, SO₃ zvyšují lokální kyselost dešťů, jiné plyny poškozují ozonovou vrstvu; přízemní ozon významně ovlivňuje životní prostředí a zdraví.

• MV: fyzika/chemie – la classe 3^e: životní prostředí

Pozornost nadměrnému vymírání živočichů a rostlin: je způsobeno změnami životních podmínek; pro zachování genetického dědictví je nutné vyhýbat se poškozování biodiverzity.

Pro všechny tyto části je toto učivo spojováno s občanskou výchovou vyučovacího programu la classe 3^e – etické otázky (bioetika) 

Příklady aktivit:

• I/Ra – vyhledávat dokumenty o šíření infekcí a opatření proti nim
• I/Ra – povinné nebo doporučené očkování na mapě světa
• I/Ra – využití očkovacího kalendáře
• Ra/C – umístění na schématu pohlavní soustavy úrovně antikoncepčních prostředků
• I/Ra – určování případů sterility podle rentgenových snímků dělohy, počtu spermií
• I – pozorování různých etap oplození in vitro na videoprogramu
• I – pozorování a vývoj transplantace kůže
• Ra – uvedení do souvislostí mezi transplantacemi a imunitním systémem
• I – pozorování výsledků aglutinace krve
• Ra – uvedení do vztahu těchto výsledků s přítomností antigenu a protilátky
• I – četba tabulek indikujících recentní výkyvy atmosférické teploty
• Ra – srovnání rozšiřování alpských ledovců během dvou posledních století ve vztahu k teplotním výkyvům
• I/Ra – pozorování fotografií lesů, lidských poškozených staveb ve vztahu k lokálnímu znečištění atmosféry
• C – uskutečnění průzkumu vývoje ozonové vrstvy
• I – využití dokumentů ukazujících následky UV-záření na jiné organismy
• Ra – uvedení do vztahu: zvyšování obsahu ozonu v nižší atmosféře a jeho následky na lidské zdraví
• I/Ra – srovnání počtu druhů ve dvou rozdílných prostředích (město a les) nebo v prostředí různých dob
• Ra – učivo o zřizování národních parků 

Kompetence:

• Dokázat na základě přírodovědných údajů lepší péči o zdraví.
• Rozlišit epidemii a endemii.
• Vysvětlit zájem společnosti na očkování.
• Spojovat antikoncepci s plánováním reprodukce.
• Zjišťovat z biologických předpokladů důvody, jež mohly vést dvojice k použití antikoncepční metody, asistované reprodukce, potratu.
• Diskutovat o přírodovědné a sociální legitimitě transfuze krve nebo transplantace.
• Diskutovat na přírodovědném základě o odpovědnosti lidstva za následky jeho činnosti vůči životnímu prostředí v globálním celoplanetárním měřítku.
• Spojovat příklady obrovských emisí některých plynů a jejich možných účinků na zdraví a životní prostředí.
• Vysvětlit roli člověka v nakládání s biodiverzitou. 

Závěr

Vyučovací program SVT ve francouzských collèges se rozložením učiva celkem výrazně liší od bývalého vzdělávacího programu Základní škola. Od bývalých programů Národní škola a Občanská škola se liší méně, shoduje se s nimi v pojetí některých kompetencí i v celkovém pojetí učiva. Obsah učiva SVT je mnohem více rozvolněn a žákům je učivo vysvětlováno na jednoduchých příkladech. To, co si mají žáci odnést do vyššího sekundárního vzdělávání, je obsaženo ve výše uvedených kompetencích.

Srovnáme-li obsah toho, co by měl žák umět, když opouští nižší sekundární vzdělávání ve Francii a u nás, zjistíme, že český žák na tom bude lépe, pokud jde o faktické znalosti a pojmy, naopak francouzský žák toho bude co do faktických znalostí zřejmě znát mnohem méně, ale pravděpodobně bude lépe připraven nabyté znalosti obhajovat a diskutovat o nich.

Trendy našich bývalých vzdělávacích programů, zvláště Národní a Občanská škola, se ve svých cílech a záměrech přibližují záměrům jednotlivých kompetencí vyučovacího programu SVT ve Francii.

Z čeho se můžeme od francouzských kolegů poučit při tvorbě našeho školního vzdělávacího programu? Důležitý je především zvýšený ohled na samostatnou aktivitu a tvořivost žáků a snaha žáky nepřetěžovat. Toto je zvláště patrné při praktických činnostech, kterých je daleko více než u nás. Inspirativní jsou i některé aspekty sexuální výchovy a větší důraz na region, ve kterém daná škola sídlí. Najde se samozřejmě mnoho dalších příkladů, ale to už je věcí osobního pohledu na danou problematiku.

Cílem tohoto překladu a velmi stručného srovnání je podat námět k zamyšlení zejména kolegům – učitelům z praxe při jejich vytváření školních výukových programů, respektive ŠVP ZV (případně ŠVP ekvivalentních ročníků víceletých gymnázií), dále pak všem biologicky a geologicky orientovaným metodikům, didaktikům, koordinátorům i vedoucím pracovníkům ve školství, případně současným studentům učitelství přírodopisu, biologie, geologie.

V současné době (2011) je i v našich ŠVP ZV kladen větší důraz na užívání tzv. klíčových kompetencí. Z daného textu vyplývá, že po srovnání s francouzským programem a naším RVP ZV již není podstatný rozdíl.

*) MV – mezipředmětové vztahy  **) NB – Ministerstvo školství (National Bureau)