Nedávno jsem při úklidu narazila na několik starých, notně zaprášených čísel časopisu s názvem Hudební výchova. Ročník vydání 1955. Z obálky se přísně dívá fotografie busty B. Smetany, zažloutlé stránky dýchají starobou. Přesto jsem neodolala a začetla se do obsahu.
Hned na 1. stránce je oddíl Bibliografie – odkazy na nové metodické příručky, na nový časopis Lidová tvořivost, nové zpěvníky pro děti. Dále mě upoutá několik článků z dějin hudební výchovy, ovšem z pohledu tehdejšího autora. Následují četné metodické materiály, např. o úpravách a výběru písní pro školu, k poslechu hudby – dokonce několik modelových scénářů, jak ve škole pracovat s konkrétní poslechovou skladbou, včetně notových ukázek. Článek k otázkám nácviku písní a k proslulé intonační metodě B. Čeňka. Několik zajímavých medailónků osobností, notová příloha a také zprávy o hudebních akcích, informace o četných výchovných koncertech, výzkumech, atd. Vše na mě působí velmi autenticky, a dokonce zjišťuji, že těm starým dobám trochu závidím. Tolik snah o pozvednutí tehdejší hudební výchovy, tolik aktivit pro děti, materiálů pro učitele, nadšení pro reformy.
Od oné doby uplynulo více než půl století, avšak nás pedagogy s ní spojuje mnohé. O tom se může přesvědčit každý, kdo zalistuje staršími i novějšími čísly časopisu Hudební výchova. Ráda bych učitelům hudby a hudební výchovy připomněla, že tento časopis s téměř šedesátiletou tradicí existuje dodnes a má se stále k světu.
Časopis byl založen v r. 1953 pod názvem Hudební výchova. Vycházel tehdy pětkrát až desetkrát do roka, vydavatelem bylo SPN. Časopis si kladl za cíl řešit otázky hudební výchovy na školách všeobecně vzdělávacích všech stupňů a v dětských i mládežnických organizacích. Vedoucími redaktory byli V. Schmitt a od r. 1955 profesor J. Plavec.
Od r. 1958 byl časopis přeměněn na měsíčník s názvem Estetická výchova. Obsahový záběr se rozšířil na otázky hudební, výtvarné a všeobecně estetické výchovy na školách všech stupňů, vedoucím redaktorem byl profesor F. Holešovský.
V letech 1968–1970 se vrací název časopisu Hudební výchova ve formátu měsíčníku. Vedoucím redaktorem je R. Rajmon. Vydavatelem je SPN, patronát drží ministerstvo školství spolu s Čs. společností pro hudební výchovu.
V letech 1970–1990 se opět mění název na Estetickou výchovu a vedoucím redaktorem v letech 1972–1990 je doc. PhDr. František Sedlák, CSc.
Od r. 1989 začaly časopisu potíže finančního rázu, spojené s pozdějším zánikem SPN. Od r. 1990 až dosud vycházejí pouze čtyři čísla ročně. Nynější název časopisu je opět Hudební výchova, kterou jako čtvrtletník vydává Univerzita Karlova v Praze – Pedagogická fakulta, katedra hudební výchovy. Vedoucím redaktorem byl prof. PaedDr. Jiří Kolář, od r. 2006 se stává vedoucí redaktorkou doc. PaedDr. Hana Váňová, CSc.
Časopis Hudební výchova splnil požadovaná kritéria a ke dni 20. 6. 2008 byl zařazen na seznam neimpaktovaných recenzovaných českých časopisů pro oblast hudby (společně s časopisem Hudební věda). K tomu, aby jím zůstal, musí časopis plnit následující požadavky:
Časopis má široký obsahový záběr. Hlavní oblasti jeho zájmu lze stanovit takto:
V současném tvaru časopisu začíná každé číslo odbornými články z oblasti hudební pedagogiky, hudební psychologie nebo metodologie hudební výchovy. Autoři odborných článků, většinou renomovaní vysokoškolští učitelé, doktorandi nebo výkonní učitelé, se zaměřují na problémy těsně spjaté s hudebněvýukovým procesem a jeho aktuální problematikou.
Uprostřed každého čísla je vevázána notová příloha – písničky pro děti, pro dětské sbory, instruktivní skladbičky i interpretačně náročnější vokálně instrumentální skladby. Notová příloha se postupem času promění ve vítaný rezervoár materiálu pro různé příležitosti.
Dalším oddílem časopisu je část didakticko-metodická. Přináší popisy konkrétních hudebněvýukových projektů, dílčích tematicky ucelených hudebních či integrovaných činností, hudební pohádky, hudební dramatizace, podněty a nápady pro hlasovou a pěveckou výchovu, poslech hudby na všech stupních a typech škol, hudebně-pohybové a instrumentální činnosti, mezipředmětové aktivity. Uvedené činnosti lze dobře propojovat s běžnými postupy výuky podle standardních učebnic hudební výchovy a všechny jsou zcela v souladu s požadavky rámcových vzdělávacích programů a s filozofií kurikulární reformy.
Závěrečná část časopisu je věnována informacím o zajímavých hudebních akcích, medailónkům jubilujících osobností a recenzím nových publikací v oboru. Pravidelně je zařazována též rubrika O hudbě anglicky, kde si čtenář může procvičit odbornou angličtinu a využít k tomu i připojeného slovníčku. Průniky uměleckého malířství a hudby v historických minisondách jsou rovněž součástí každého čísla časopisu a mohou posloužit jako inspirace pro náročnější formy výuky estetické výchovy.
Široký rozsah témat článků a příspěvků čtenářů je zárukou, že si každý uživatel časopisu najde oblast, která jej zajímá a kterou bude moci využít při svých přípravách na vyučování, při studiu nebo jiné odborné práci. Jako dlouholetá odběratelka mohu říci, že v číslech časopisu často listuji a jsou pro mě milou připomínkou autorů a událostí ze světa hudební výchovy. Jako didaktický materiál a zdroj publikačních podnětů je časopis zcela nenahraditelný.
Adresa redakce:
Univerzita Karlova v Praze – Pedagogická fakulta – vydavatelství
M. D. Rettigové 4, 116 39 Praha 1
http://userweb.pedf.cuni.cz/hudebnivychova
Příloha č. 1: ukázka titulní stránky časopisu Hudební výchova, roč. 1998, č. 1.
Příloha č. 2: časopis Hudební výchova, roč. 2007, č. 3.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
