Rozhovory s obrazy / Galerie jako otevřený prostor inspirace / Emilia Medková a Toyen

Obr. 1 Toyen, Hlas lesa, 1934, olej na plátně / Moravská galerie v Brně

Pramen: expozice Moderní a současné umění Moravské galerie v Brně

Obr. 2 Emila Medková, Bez názvu, 1961, fotografie / Moravská galerie v Brně

Pramen: expozice Moderní a současné umění Moravské galerie v Brně

Obr. 3 Rozhovory s obrazy/ Galerie jako otevřený prostor inspirace/ Emilia Medková a Toyen

Autor: Mgr. Jitka Petřeková

Obr. 4 Rozhovory s obrazy/ Galerie jako otevřený prostor inspirace/ Emilia Medková a Toyen  Autor: Mgr. Jitka Petřeková   Obr. 5 Rozhovory s obrazy/ Galerie jako otevřený prostor inspirace/ Emilia Medková a Toyen/Dostaveníčko  Autor: Mgr. Jitka Petřeková   Obr. 6 Rozhovory s obrazy/galerie jako otevřený prostor inspirace/Emilia Medková a Toyen  Autor: Mgr. Jitka Petřeková

Komentář k fotografiím: Fotografie zachycují pohled do expozice a dokumentují aktivitu pedagogů přímo v expozici. Pedagogové reagují na umělecká díla po předchozím dialogu a prostřednictvím výtvarných technik rozvádějí tento dialog na praktické úrovni.

Východiska: Rozhovory s obrazy často koncipuji k cyklu Dostaveníčko, který je v Moravské galerii zajímavým dialogem uměleckých děl. Jedná se o intervence čili zásahy do stálých expozic, patří k oblíbeným metodám muzea umění, jimiž lze úspěšně rozšířit vnímání, nastolit nová témata a v neposlední řadě problematizovat povahu samotného žánru. Pod vedením kurátorů Moravské galerie v Brně tak vzniká cyklus uměleckých děl na návštěvě, který se odehrává souběžně ve všech stálých expozicích MG (moderního a současného, starého a užitého umění), v nichž si vždy na čas dají dostaveníčko díla z jiných sbírek galerie.

Cíle: Cílem tohoto setkání je vzájemná konfrontace děl dvou významných představitelek surrealistického období, Emilie Medkové a Toyen.  

Klíčová slova: malba, fotografie, světlo, stín, dynamika, ozvěna, hlas, intenzita a barva hlasu, zorné pole, barva, surrealismus  

Časová dotace: 120 minut

Dialog: V úvodu vždy představím krátce autory a jejich zařazení do uměleckohistorického kontextu, jejichž díla jsou východiskem dialogu a výtvarné interpretace. Dále probíhá dialog s pedagogy přímo nad představovanými díly formou kladených otázek, prostřednictvím kterých se dialog odvíjí.

Emilia Medková (1928–1985), nejvýznamnější představitelka české moderní fotografie. Fotografii studovala od roku 1945 na státní grafické škole v Praze. Setkání s Mikolášem Medkem pro ni znamenalo životní inspiraci a v roce 1951 se za něj provdala. Stýkali se s nastupující uměleckou avantgardou kolem surrealistické skupiny. Snažila se fotografií podchytit (zaznamenat) niterné pocity a stavy mysli.

Toyen (1902–1980), česko-francouzská malířka evropského surrealismu. Toyen byla svébytnou osobností a odmítla také své civilní jméno Marie Čermínová, přijala nesklonný a bezrodý pseudonym. Vystudovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. Vedle své tvorby se velmi aktivně zapojovala do nejaktuálnějšího dění na tehdejší umělecké scéně. Byla členkou Devětsilu a Spolku výtvarných umělců Mánes. V letech 1925–1928 žila spolu s Jindřichem Štýrským v Paříži, kde byla členkou surrealistické skupiny kolem André Bretona a Paula Eluarda. Celoživotní přátelství s Jindřichem Štýrským vyústilo ve společný odjezd do Paříže a ve vyhlášení vlastního uměleckého směru, artificialismu. Od konce 20. let tvoří pod vlivem Paříže první surrealistické obrazy. Později v roce 1934 založila spolu s Jindřichem Štýrským, Jindřichem Heislerem a Karlem Teigem Skupinu surrealistů v tehdejším Československu. S výjimkou války se účastnili všech mezinárodních surrealistických výstav. V roce 1947 odešla Toyen natrvalo do Paříže, kde se stala členkou Bretonovy surrealistické skupiny. Zvýšenou měrou se věnovala koláži, grafice a ilustracím knih svých surrealistických přátel.  

Otázky:

Realita versus nadrealita ve fotografickém médiu, jak se projevuje?

Kdy je fotografie nadreálná?

Jakým hlasem k nám promlouvá obraz Hlas lesa od Toyen?

Čím se obě díla sobě podobají?

Jaká mají díla společnou naléhavost sdělení?

Děsivé ticho v hlasech ticha, co si představíme pod tímto sdělením?

a/ Hlas – kresba

Jaká je intenzita Vašeho hlasu?

Jakou strukturu má Váš hlas?

Jakou barvu má Váš hlas?

b/ Les – kresba

Jaké jsou představy o vašem lese? 

c/ Vstupování do lesa – propojení kreseb

Kde je mé místo v lese, ve které části?

Bude Váš hlas v lese jiný?

Výtvarná interpretace: Propojení dvou odlišných médií a dvou výrazných představitelek surrealismu nabádá k interpretaci, která je také založena na pluralitě dvou. Zvolíme jednoduché kresebné záznamy (viz. bod a, b) – automatickou kresbu (podvědomé vnímání) spolu se stříbrným pigmentem, který odkazuje k fotografickému médiu – bromidostříbrné vrstvě citlivé na světlo. Interpretace je založena na imaginaci.

V prvních surrealistických dílech Toyen nalézáme jednak neurčitě definované objekty se silným libidinózním podtextem, jednak reálné předměty, které zapojením do neskutečného prostředí nabývají nových symbolických významů. Obraz Hlas lesa náleží do druhé fáze autorčiny surrealistické tvorby. Z obrazu vystupuje ústřední motiv, neidentifikovatelný organický tvar s prázdným temným středem, který se jakoby rozpíná do celého rámce obrazu. Strukturou motiv připomíná náznak nočního dravce – sovy. Malířka vizualizuje nejen hmatový pocit ze struktury ptačího peří, ale navozuje i slyšené zvuky. Pozdní obrazy Toyen si uchovávají z artificialismu zděděný cit pro smyslové kvality barvy a evokativní hodnotu čisté barevné struktury.

Na fotografiích Emilie Medkové  jsou často tvary tušené, nalezené, nekonkrétní. Zachycené věci a struktury se mění v očích diváka a každý svým vnímáním nalézá jiné souvislosti, jiná témata. Často je na fotografiích zachycena struktura – silně zde působí kolorit světla a stínu. Ve fotografii jsme zvyklí vnímat zprostředkovaně reálné světy. Jak tedy vnímat fotografii surrealistickou a jakými vizuálními prostředky toho docílíme?

Amorfní, neurčité tvary bychom mohli označit za spojující linii těchto dvou děl. Záleží, zda se nám pocit viděného zhmotní do hmatatelné struktury, nebo zůstane skrytý někde v podvědomí.

a/ Hlas – kresba; automatická kresba lineární

- vyjádřete v kresebných liniích intenzitu (sytost) svého hlasu.

b/ Les – kresba; strukturální záznam o představě lesa

- zakreslete svoji prvotní představu lesa, dojem za použití stříbrného pigmentu. Nakládání se stříbrným pigmentem je volné. Vždy je potřeba jej upevnit pomocí lepidla, na kterém bude ulpívat.

c/ Vstupování do lesa – propojení kreseb

Tímto bodem rozumíme propojení předchozích kreseb, a to protrháváním, perforováním apod. Jedna kresba prostupuje druhou a naopak. Vzájemně se prolínají, vrství se a stávají se postupně nositelem nového vyprávění, nového nečekaného příběhu.

Výtvarný materiál: stříbrný pigment, ploché štětce, disperzní lepidlo (pojidlo), tuhé lepidlo, klasický výkres (bílý, černý)

Poznámka a doporučení: Je vhodné pro výuku žáků využít reprodukce uměleckých děl, a to i způsobem, kdy pedagog sám zvolí díla napříč staletími, která tak konfrontuje vedle sebe. Pomocí reprodukcí je výběr děl mnohem širší. Ale myslím, že setkání s originály děl je mnohem více motivující, pestřejší a objektivnější. V této ukázce vycházím z daných možností Moravské galerie v Brně. Jednotlivé sbírky galerie jsou umístěny v různých budovách. I proto je v Moravské galerii v Brně zaveden cyklus Dostaveníčko, z něhož vychází tato aktivita (výtvarná interpretace). V galerijním prostředí není možné použití náročnějších výtvarných technik, proto jsou často výtvarné interpretace omezeny jen na přípravné skici apod.