Jak se všichni pustili do práce

Tento tematický celek byl realizován v rámci třídního vzdělávacího programu Zpátky do Afriky. S dětmi jsme řešili problém jak získat peníze, které potřebujeme na lodní lístek (více v příspěvku Zpátky do Afriky). V úvodu jsme s dětmi hledali odpovědi na následující otázky:

• Co to znamená, když se řekne „Bez práce nejsou koláče?“
• Jak pracuje tvůj tatínek a maminka (vyprávění, pantomima)?
• Čím bys chtěl být, až vyrosteš, a proč (rozhovory, kresba)?
• Kdo potřebuje ke své práci... (vařečku, metr, jehlu apod.) – diskuse, Kimova hra s nářadím.

Následně jsme se seznamovali s dalšími povoláními a řemesly a přemýšleli, jestli by nebyly vhodné k tomu, abychom získali peníze, které jsme tak „nutně“ potřebovali. Inspirací nám mohou být jednotlivé pohádky z knihy L. Štiplové Pohádky do postýlky (6).

1.  Pekaři

Pekař peče koláče
Až je sundá s pekáče
S mákem nebo tvarohem
Sníme je hned za rohem (1)

• Grafomotorické cvičení „Koláček“ – na velkou společnou plochu (pekáč) děti obkreslí koláč (využijeme šablonu, talíř, hrnec apod.), pak obrys vytáhnou suchým pastelem, pohyb je prováděn v rytmu říkadla.

• Překážková dráha „Pekárna“ – připravíme dráhu:

1. Těsto se hněte – obruče položené za sebou – skok snožmo.
2. Těsto kyne – odrazový můstek, dětská švédská bedna, žíněnka – výskok na překážku do stoje skrčmo, dlaně opřené o podložku. Vyvalujeme pecen – šikmá plocha (molitanové kostky překryté žíněnkou) – kotoul vpřed s dopomocí.
3. Pecny míří do pece – lavička – sun po břiše soupaž.
4. Bochníky jsou rozváženy do pekařství – kužele či kostky na vytyčení slalomové dráhy – lezení ve vzporu.

• Co náš pekař upekl – vytleskávání slabik – vá-no-čka, ro-hlík, chle-bí-ček apod. Také slova můžeme vytleskávat v rytmu ( např. „bác“– nota celá, „rohlík“ – noty půlové, „chlebíček“ – noty čtvrťové apod.). S dětmi několikrát vytleskáme, pak je necháme hádat – co jsme u pekaře koupili?

• Zpěv a tanec – „pekařský tanec“ – na píseň Pekař peče housky, ve dvojicích, jedno dítě představuje pekařku, druhé pekaře. Využijeme nahrávky z CD Řemesla (Emil Hradecký, hudební vydavatelství Hradecký). Součástí CD je i popis jednotlivých tanců.

• Pečeme – housky z kynutého těsta, koláče z kynutého těsta, závin, chléb, vánočku apod. Poměřujeme, vážíme, odhadujeme množství. Aktivitu můžeme také spojit se zaznamenáváním – dítě v roli pozorovatele vede záznamy, např. kolik koláčů se udělá z jedné dávky těsta, na arch papíru za každý koláč udělá čárka, křížek apod. Případně můžeme pracovat v několika skupinách a sledovat, kolik se které skupině podaří udělat koláčů z daného množství – stejně, více, méně... – a proč?

2.  Bednáři

• Pracovní list  Bednáři – jak se dělá sud. Dějová a časová posloupnost. Děti mají rozstříhat obrázky a znovu je nalepit ve správném pořadí (viz příloha 1).

• Zpíváme píseň „A já pořád kdo to je“, hra na rytmické nástroje. Pro první seznámení s písní je vhodnou motivací vyprávění příběhu na motivy této lidové písně. Např.  „Kdysi dávno, v jednom městě, už ani nevím, jak se to město jmenovalo, stál na náměstí dům. Byl dlouho na prodej, ale nikdo ho nechtěl koupit, povídalo se totiž, že v něm straší. Každý den, vždy ve stejnou dobu, byly totiž v domě slyšet podivné rány a nikdo nevěděl, odkud se tento podivný zvuk bere. O levném domě se doslechl jeden krajánek, jmenoval se, tuším, Lojza. Už měl trmácení po světě dost, rád by se usadil, i řekl si, že má pro strach uděláno a levný dům koupil. Nastěhoval se, vybalil si svých pár švestek, něco málo snědl a šel spát. K ránu ho ovšem vzbudily podivné tlumené rány. Lojza prošmejdil celý dům, ale nenašel nic, co by mohlo vydávat ten dunivý zvuk. Tak to šlo den za dnem a Lojza si už začínal naříkat: »Kdo to pořád tluče? Kdo mi nedá pokoje?« V tomto bodě necháme děti, aby zkusily příběh domyslet, dovyprávět. Následně jim zazpíváme písničku.

• Tanec bednářů – pochodový krok, cval stranou (nahrávka z CD Řemesla).

• Hra „Hledáme bednáře“ – rozvoj sluchového vnímání. Děti rozdělíme na tři až čtyři skupiny, každá má svou „bednu“ (Polykarpova stavebnice), každé dítě dostane jednu dřevenou paličku. Uprostřed stojí jedno dítě, má šátkem zavázané oči a snaží se určit, kde jsou bednáři, které slyší. Učitelka či jiné dítě vybírá skupinu, která bude „pracovat“ – bubnovat.

3.  Zedníci

Copak, páni stavaři?
Práce se vám nedaří?
V míchačce vám malta
z nudy metá salta!
Boří se vám lešení
vy nejste zděšení?
Padají vám cihly,
tak tak se mi vyhly! (5)

• Stavíme města z dřevěných kostek podle fantazie – jednotlivě, ve skupinách či společně. Se staršími dětmi můžeme zkusit postavit maketu našeho města. Jako předlohu využijeme mapu, nákres centra, případně podnikneme vycházku na rozhlednu, kostelní věž apod., odkud si děti zaznamenají tvar ulic viděných z výšky. Po příchodu do školky zkusíme rozmístit díly stavebnice či papírové krabičky do tvaru, v jakém jsou ulice opravdu uspořádané.

• Stavíme stavbu podle nákresu – připravíme nákresy staveb postavené z klasické dětské dřevěné stavebnice, obsahující krychle, hranoly, válce, jehlany, to vše v různých barvách. Děti motivujeme – zedník postupuje vždy podle plánu, který dostane. Děti si vyberou plánek, určí, jaké budou potřebovat díly a kolik, v jakých barvách, následně si je vyberou a zkusí z nich postavit požadovanou stavbu. Rozvíjíme předmatematické představy (příklady nákresů v příloze 2).

• Cvičíme jako zedníci – s destičkou:

1. Zkoušíme pevnost cihly – stoj spatný, deska mezi stehny, učitelka se ji snaží vytáhnout.
2. Pokládáme základy – sed, dbáme na správné provedení, destička opět zasunuta mezi stehny, zkoušíme, zda drží.
3. Stavíme zdi – sed klečmo, vzpažit, destičku držíme oběma rukama nad hlavou, rovná záda, hlava vzpřímená.
4. Děláme střechu – sed klečmo, desku položíme před sebe, položíme na ni dlaně, zkusíme zvednout kolena z podložky, paty tlačíme směrem k podložce, hlava v prodloužení trupu.
5. Konečně si můžeme v domě odpočinout – leh na zádech, destička je položena na břiše, nádech do břicha, pomalý výdech.

• Tančíme „zednický tanec“ – vnímání 3/4 taktu, tvoření zástupu (opět využijeme nahrávku).

• Vycházka do města – prohlížíme si domy, na místě kreslíme dům, který se nám líbí. Snaha zaznamenat detaily a jedinečnost vybraného objektu. Pro tuto aktivitu volíme část města bez silniční dopravy, park s výhledem na okolní domy apod. Budeme potřebovat tvrdý karton a obyčejné tužky.

• Vytváříme půdorys domu – nápodoba vzoru. Učitelka před dítětem poskládá ze dřívek (např. stavebnice Kapla, špejle, dřívka od nanuků)  půdorys nějakého domu, bytu, dítě zkusí udělat to samé.  Tuto činnost s dětmi provádíme individuálně.

• Kreslíme vysněný dům – kresba tuší a dřívkem, kolorování temperou, potravinářským barvivem, barevnou tuší.

• Vytváříme plánek stavby – za zástěnou, aby děti neviděly, postavíme z několika dílů jednoduchou stavbu. Každé dítě dostane jeden arch papíru a tužku a vyhledá si své „pracovní místo“. Jeho úkolem bude připravit pro zedníky nákres stavby. Děti se chodí dívat na postavenou stavbu, pak se vrací ke svému psacímu náčiní a snaží se zakreslit, jak stavba vypadala. Tímto úkolem procvičujeme zrakovou analýzu a syntézu a prostorovou představivost, děti kódují prostorové vztahy mezi objekty.

• Vytváříme domy, města – lepení domů ze špejlí, koláže z geometrických tvarů, z látek, skládání domů z papíru, vytváření trojrozměrného modelu města (domy z kostek, krabiček od čajů).

• Zpíváme píseň Dělání (3).

4.  Hrnčíři

• Pracujeme s hlínou – v závislosti na zkušenosti dětí, začátečníci se seznamují s vlastnostmi hlíny a způsobem jejího zpracování, vytvářejí jednoduché tvary podle vlastní fantazie mačkáním, hnětením, vyštipováním. Se zkušenějšími vytváříme jednoduché hliněné výrobky (šňůrková technika, vykrajování z plátu, z kuličky, otisky apod.).

Hliněný svícen Autor fotografie: E. Rybárová

• Hrnčíř potřebuje šikovné prsty – prstová cvičení – kresba do písku, vyhledávání předmětů bez zrakové kontroly, otevíraní dlaně po jednotlivých prstech, apod.

• Hra Na hrnčíře – děti se rozdělí do dvojic, jedno představuje hrnčíře, druhé hlínu. Hlínu je potřeba nejprve zpracovat. Dítě představující hlínu si lehne na podložku na břicho, druhé dítě ho jemně masíruje (hlazení, jemné hnětení, mačkání). Dětem zdůrazníme, že to nesmí bolet a že ležící dítě má právo kdykoli říct, že už mu to není příjemné. Když je „hlína zpracovaná“, obě děti se posadí na podlahu tak, aby jedno dítě bylo opřené zády o hrudník druhého, nohy jsou rozkročené, dítě hrnčíř svého partnera obejme a jemně s ním pohybuje (hlína na hrnčířském kruhu). Pak si děti role vymění. Při této činnosti je vhodné využít tichou lyrickou hudbu, děti by neměly mluvit, spíš se snažit vzájemně si naslouchat a vnímat neverbální komunikaci. Dítě představující hlínu vedeme k tomu, aby se uvolnilo a užívalo si péči, kterou dostává.

5.  Tiskaři

• Tiskař musí znát písmena – sluchové rozlišování prvního písmene ve slově – kolik známe zvířat na ...? (Aktivitu opět můžeme využít pro rozvoj předmatematických představ – děti vedou statistiku, za každé správné slovo udělají záznam, pak porovnávají, od které hlásky bylo zvířat, věcí nejvíce.) Třídění obrázků podle počátečního písmene (rozlišujeme s-z, š-ž, p-b apod.).

• Výroba tiskátka – z provázků nalepíme na dřevenou kostku jednoduchý motiv (např. spirálu), starší děti mohou zkusit vytvářet jednoduchý obrázek nalepováním provázků na větší dřevěný špalíček či prkénko.

• Tiskneme obrázek (např. přání), využijeme vyrobená tiskátka. (Tiskátko natiráme hustou temperovou barvou.)

Tiskneme Autor fotografie: E. Rybárová

• Hra na tiskaře – děti se rozdělí do skupin přibližně po pěti. Uprostřed herny připravíme jednotlivá písmena (pěnové puzzly, vystřižené z kartonu apod.), dostatečně velká. Každá skupina dostane čtvrtku, na které je velkými písmeny napsáno 1 slovo. Děti tiskaři mají úkol – sestavit z písmen stejné slovo, aby se mohla vytisknout knížka. Úkol je ztížený tím, že písmena chodí vyhledávat členové jednotlivých skupin postupně, tzn. děti se dohodnou, které písmeno budou hledat, dobře si prohlédnou tvar, následně zkusí stejný tvar vyhledat mezi ostatními písmeny, přinesou ho a zkusí ho správně umístit a zorientovat, v těchto činnostech se postupně střídají.  Nejde nám o znalost písmen, ani se je nesnažíme dětem pojmenovávat, jde nám o rozlišování tvaru a správnou orientaci.

• Tiskař pozná chybu – práce s pracovním listem, děti mají vyhledat obrázek, který je vertikálně či horizontálně otočený (příloha 3).

• Motivované cvičení – „Písmena“ – volný běh v prostoru, na signál zastavit a zaujmout polohu určitého písmene, napodobit učitelku (procvičujeme orientaci v tělním schématu a zároveň posilujeme a protahujeme jednotlivé svalové skupiny). Návrhy písmen jsou řazeny abecedně, vybereme z nich vhodná pro danou věkovou skupinu.

1. A – široký stoj rozkročný,
2. D – chytit se židle, nábytku, žebřin a kulatě vyhrbit záda,
3. F – stoj spatný, pravá ruka upažená, levou vedeme rovnoběžně s pravou,
4. H – stoj rozkročný na šíři ramen, špičky směřují dopředu, vzpažit, ramena tlačíme dolů, tělo zpevněné,
5. I – stoj spatný, zpevněné tělo,
6. L – sed vzpřímený,
7. M – stoj rozkročný, předklon, paže spojené dlaněmi směřují k zemi, hlava v prodloužení,
8. O – leh na zádech, chytneme kolena, hlavu přitáhneme ke kolenům,
9. T – stoj spatný, upažíme,
10. U – leh na zádech, vzpažíme, zvedneme obě nohy, paže i hlavu kousek nad podložku,
11. X – stoj rozkročný, vzpažíme, paže směřují mírně do stran,
12. Z – klek, předpažíme, mírný záklon, neprohýbáme bederní páteř.

• Hra Neposlušná písmenka – pět dětí si stoupne do řady, jedno dítě si je dobře prohlédne a snaží se zapamatovat si, jak děti stojí. Pak se otočí zády a děti se v řadě promíchají. Následně dítě hádá, co se změnilo, případně se snaží „neposlušná písmenka“ poskládat zase správně, jak byla. Ostatní děti sledují, zda se mu to povedlo. Děti různě prostřídáme.

Závěr

Celý tematický celek můžeme obohatit o exkurze, návštěvy muzeí, pozváním představitelů jednotlivých profesí do školky, apod. Důležité je, aby děti nezískávaly pouze vědomosti o lidské práci, ale dělaly praktické  zkušenosti, mohly experimentovat, zažít radost z dobrého výsledku i zakusit, že se vyplatí vytrvat a překonat i určité počáteční obtíže. V našem případě se osvědčilo spojení tohoto tématu s opravdovou potřebou peněz – děti následně vymyslely, že umíme dělat hezké věci, a pustily se do vyrábění nejrůznějších předmětů (svícny, misky, závěsné dekorace apod.), které pak prodávaly v „obchodě“ zřízeném na školní chodbě. A když jsme pak utržené peníze použili na splnění našeho velkého přání, radost dětí neznala mezí. A s ní byl spojen i prožitek, že bez „Práce opravdu nejsou koláče“. A to byl náš cíl.