Naše škola byla novostavbou a během vyučování jsme neustále slyšeli různá loupání, praskání a jiné zvuky. Žáci se ptali, co to slyší, a bylo jim sděleno, že to jsou školní skřítci, kteří ve škole žijí a vylézají, až když žáci odcházejí domů. Byli to prvňáčci, a proto lehce uvěřili.
Skřítci se stali součástí života třídy a postupně jim byly přisuzovány různé nepřístojnosti, nehody, záhady apod. Ve druhé třídě jsme se rozhodli, že v hodinách slohu vytvoříme seznam skřítků, popíšeme, co provádějí, a pojmenujeme je.
Před tím, než se žáci pustili do samostatné práce, byla zařazena příprava. Ve skupinách žáci sepisovali vhodná slova a sousloví, která se k jednotlivým bodům osnovy hodí. Každá skupina měla přiděleny k vypracování dva body osnovy, kromě bodů 1 a 6. Ve čtyřech skupinách pak byl každý bod zpracován dvakrát.
Po této fázi jsme si znovu rozdělili mezi skupiny jednotlivé body osnovy, tentokrát každá skupina zpracovávala jeden bod. Návrhy jednotlivých skupin jsme přečetli a doplnili ještě o další nápady z pléna.
Potom každý žák popsal jednoho skřítka. Žáci si tak procvičili jednoduchý popis osoby podle osnovy napsané na tabuli a také napsali kratičký příběh.
Osnova:
1. Pojmenování osoby (skřítka)
2. Celková postava
3. Hlava, obličej, vlasy
4. Typické oblečení
5. Povahové rysy
6. Krátká příhoda s osobou
Na závěr této hodiny každá skupina přepsala slova a sousloví na balící papír. Vznikla tak pomůcka i pro další hodiny slohu, kterou jsme mohli kdykoli využít.
A v tu chvíli se zrodil nápad - skřítkům připravíme knihu o nich samotných. Avšak dříve, než jsme se do toho pustili, následovala ještě další činnost, která s aktivitou ve fázi přípravy souvisí.
Po této přípravě v další vyučovací hodině, která nemusí bezprostředně navazovat, se pustili žáci do samostatného zpracování popisu své osoby. Tato práce jim zabrala přibližně 20 minut. Následovala veřejná prezentace vlastní práce žáků před třídou. V plénu potom žáci připomínkovali některé chyby a chválili vydařené obraty. Při této činnosti (čtení a hodnocení prací) je lépe, když vyvoláme nejprve žáky, u kterých v průběhu hodiny zjistíme, že se jim práce daří. Hodnocení provede nejprve učitel. Žáky tím učíme hodnotit práce spolužáků, učíme je, co a jak mají hodnotit. Pokud to mají již osvojené, je vhodné postup obrátit.
Celkově by v tomto případě mělo převládat kladné hodnocení, záporné, jestliže je to skutečně žádoucí, nepodávat nijak kategoricky. Po dvou až třech hodnoceních je možné přenechat počáteční iniciativu žákům, jen korigovat jejich vyjadřování a nakonec vše shrnout tak, aby autoru bylo jasné, co se mu povedlo a co by naopak mohl zlepšit. Toto veřejné čtení a hodnocení se dosti protáhne, proto je potřeba počítat ještě s další vyučovací hodinou.
Po hodnocení následovala úprava textu a jeho přepsání. V tomto případě bylo využito hodiny psaní.
K tvorbě knížky jsme využili texty, které vznikly v rámci přípravy. Ty jsme upravili a přepsali na počítačích. Též jsme se s žáky shodli, že chceme, aby knížka byla ilustrovaná. Ve výtvarné výchově jsme tedy vytvořili potřebné portréty.
V úvodu vyučovací hodiny bylo na tabuli připevněno několik obrázků z ilustrací knih, na kterých byla celá postava (portrét) - např. R. Pilař: Rumcajs, Manka, Cipísek, V. Fantová: Olympiáda kocoura Vavřince, Zd. Miler: Kubula a Kuba Kubikula, J. Trnka: Špalíček veršů a pohádek, H. Zmatlíková: Honzíkova cesta, V. Klimtová: Lexikon ohrožených druhů strašidel, K. Svolinský: Pohádky Boženy Němcové.
Zopakovali jsme si tak známé ilustrátory a žáci zároveň popsali některé obrázky. Následovala vlastní samostatná práce žáků. Formát čtvrtky byl A5 na výšku, při levém okraji vyznačený asi 2,5 cm široký pruh pro snadné svázání. Techniku jsem zvolili malbu temperou (resp. kresba tuší dřívkem a následně kolorování vodovými barvami, u kresby domácích miláčků - viz níže - jsem zvolila techniku zapouštění vodových barev do vlhkého podkladu a po zaschnutí dotvoření kresbou tuší dřívkem).
Jakmile jsme měli ilustrace hotové, následovalo vytvoření stránky s obsahem a titulní strany (společně se žáky - na základě jejich ústních návrhů případně doplněných náčrtem na papír jich bylo vytvořeno několik, následně jsme vybrali jeden). Všechny úvodní stránky a texty jsme vytiskli, přiložili jsme žákovské ilustrace a složili vše dohromady v takovém pořadí, aby to odpovídalo stanovenému obsahu, a odnesli do kopírovacího centra, kde nám knížku svázali kroužkovou vazbou. Kniha následně kolovala v rodinách všech žáků.
Celá akce s touto první knížkou měla velký úspěch, a proto jsme se rozhodli vytvořit několik dalších. Tématem byli např. rodinní příslušníci (maminky, tatínkové), domácí mazlíčci, vydařená dovolená apod. (Poznámka: Při zařazení článků na tato témata jsem vždy požádala rodiče o přečtení a udělení souhlasu. Tím jsem se chtěla vyhnout nebezpečí, že se někteří rodiče ohradí proti obsahu.)
Tuto aktivitu, tvorbu vlastní knížky, na které se podílí všichni žáci, jsem zkusila i v dalším třídním kolektivu. I zde jsem se přesvědčila, že tato práce se žákům moc líbí a dají si na zpracování velmi záležet. Nyní již nemusíme nosit knihu svázat do kopírovacího centra, protože vždy někdo z rodičů má tuto možnost a sám se nabídne.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
