Popsaná vyučovací hodina (český jazyk v 1. třídě ZŠ) nabízí jednu z možností, jak realizovat hodinu čtení a psaní, při kterém žáci v podstatě jen slabikují, učí se nová písmenka a píší do písanek. V takto naplánované vyučovací hodině se prolíná český jazyk jako takový nejen s dalšími vyučovacími předměty, jako jsou hudební výchova a prvouka (Člověk a jeho svět), ale přispívá i k rozvoji dětské imaginace, myšlení, sociálního cítění.
Nápad s oživením hodiny pomocí plyšové hračky žáky velmi zaujal. Nejvíce se jim ale líbila práce s imaginárním zvířátkem, kdy ho mohli hladit, drbat a chovat - pro žáky je tato činnost neobvyklá, a zároveň velice prospívá rozvoji fantazie a obrazotvornosti. Pokud se navíc učitel žáků zeptá konkrétní otázkou, jsou žáci nuceni svoje představy vyjádřit slovy, čímž dochází k propojení verbální a myšlenkové složky.
Tato vyučovací hodina je procvičovací, následuje po "zvládnutí" písmene k.
Přivítání se s žáky a zahájení vyučovací hodiny.
Seznámení s cílem hodiny ("Procvičíme si písmeno k a naučíme se psát velké A. A možná budeme mít i návštěvu.")
Motivace: hádanky pro žáky.
Je to ryba a nejčastěji ji vidíme o Vánocích. (kapr)
Je to domácí zvíře, má rohy a mečí. (koza)
Je velká, strakatá, dává mléko. (kráva)
Bydlí pod zemí, je slepý, často dělá na zahradě hromádky. (krtek)
Otázky učitele:
Na kterou hlásku všechna tato jména zvířátek začínají?
Znáte ještě jiná zvířátka, jejichž jména (myslí se názvy zvířátek, ne jejich vlastní jména) začínají stejně?
Učitel vypravuje: "Mám moc rád všechna ta zvířátka. Ale jestlipak jsme nezapomněli na moje nejmilejší? Kdo uhodne, které zvířátko mám nejraději? Je to kočka. Jednu malou mám i doma. Trošku zlobí, ale většinou je hodná..."
Učitele přeruší zvuk - nejvhodnější je domluvit se předem s šikovným žákem, aby na chvíli převzal roli kočky, aby párkrát z místa určeného učitelem zamňoukal.
Otázky učitele:
Co to mňouká?
Na jakou hlásku tohle slovo začíná?
Odkud to mňoukání přichází?
Zvedněte tu ruku, ze které strany ten zvuk přichází - která ruka to je?
Učitel pokračuje: "No to je přece Amálka (přinese od žáka plyšovou kočku), ona utekla a přišla za mnou, asi jí bylo smutno. Amálko, proč nejsi doma? Kde ses tu vzala?"
Učitel vypravuje: "Tohle je moje kočička Amálka, bydlí se mnou u mě doma."
Otázky učitele:
Víte, kde kočky bydlí? A kde bydlí třeba pejsci, koně, žížaly?
Jaké barvy můžou mít kočky?
Má někdo z vás doma kočku nebo jiné zvířátko?
Jak se kočky většinou chovají?
Kočka je maminka, tatínek je _______ (žáci doplní kocour), mláďatům se říká _______ (žáci doplní koťata).
Odkud znáte jméno Amálka?
Učitel vede žáky: "Představte si, že máte všichni takovou Amálku před sebou. Zavřete oči, pohlaďte ji, něžně ji oslovte, cítíte, jak je heboučká?" Žáci si mohou povídat o tom, jakou barvu má právě jejich kočka, jestli se zrovna chtěla mazlit nebo je třeba sekla do prstu. Rozvíjí se tak jejich fantazie - vše probíhá se zavřenýma očima.)
Učitel vypravuje a připravuje žáky k činnosti: "Co dělá kočička, když ji někdo krásně hladí? Ano, přede. Já jsem jednou hladila Amálku a ona předla a předla. Jenže Amálka není obyčejná kočka - ona přede písmenka pěkně za sebou a skládá je do slov. Najednou ale pod oknem zaštěkal pes, Amálka se lekla, pak zaštěkal ještě jednou a nit s písmenky se jí přetrhla, slova se roztrhla. Pomůžete jí ta slova znovu spojit?"
Učitel žákům rozdá do dvojic obálky s kousky slov a žáci mají za úkol slova spojit tak, aby využili všechny lístečky:
ko-leda
ko-lena
ka-meny
ku-lisa
ky-selé
Po předem určeném čase (asi 3 minuty) kontrola práce žáků, kočička s učitelem obchází dvojice. Učitel kontroluje také to, zda žáci rozumí významům slov.
Otázky a úkoly učitele:
Co je to koleda? Znáte nějakou?
Sáhněte si na kolena.
Popište, jak vypadá kámen.
Kde byste mohli vidět kulisu?
Jak byste se tvářili, kdybyste jedli něco kyselého?
Učitel: "Amálka by se chtěla naučit číst a slabikovat, aby si příště už sama mohla navázat písmenka do slov, až ji zase poleká pejsek. Pomůžeme jí?"
Využití slabikáře nebo jakéhokoli jiného přiměřeně náročného textu (nejlépe o kočce či jiném zvířátku).
Učitel: "Jak jinak by se mohla Amálka jmenovat, aby její jméno začínalo na A? (zapíše na velký list papíru, aby všichni žáci dobře viděli) A protože jsou to všechno jména, na začátku napíšu? (žáci napoví velké písmeno). Abyste mohli i vy ta jména napsat, naučíme se teď písmeno A, velké psací."
Na tabuli napíšeme několik písmen: A, K, B, U (i jiná) v psacím tvaru, žáci postupně chodí k tabuli a kroužkují písmena A.
Tvar velkého psacího A vykreslíme do vzduchu, mokrou houbou na tabuli, prstem do písku, tužkou na cvičný papír apod.
Během hodiny provádíme ještě následující činnosti:
Rozloučení s Amálkou (půjde si zase domů odpočinout). Zhodnocení hodiny, zopakování toho, co se žáci dozvěděli a naučili nového. Zpěv písničky kočičce Kočka leze dírou nejprve tak, jak ji žáci znají, podruhé "na mňau" (místo jednotlivých slabik vyslovovat mňau).
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.