V oblasti speciálního školství se pohybuji již téměř dvacet let a v boji s vyučovacím stereotypem jsem začala v srpnu 2010 studovat diplomový kurz Výchova a vzdělávání metodou Marie Montessori (dále MM) v Praze (viz www.montessoricr.cz, www.nienhuis.com). Kurz začíná tzv. úvodním týdnem, který proběhl na konci prázdnin, a ve dvou zbývajících dnech přípravného týdne jsem svou třídu přebudovala na prostředí, ve kterém jsem se odhodlala vyučovat metodou MM.
O této metodě jsem věděla jen okrajově: z přednášek paní Brunclíkové a paní Zelinkové a z několika brožur a knih. Již před lety jsem však sbírala informace o této metodě, zejména o pomůckách, které používá. Mnohé pomůcky jsem si vyráběla sama z papíru a lepenky a byly u mých žáků velice oblíbené.
Učím žáky s mentálním a kombinovaným postižením a ve třídě, kde se učíme, jsem vyměnila vybavení a pomůcky a přizpůsobila jsem ji podmínkám Montessori pedagogiky. Ocitla jsem se v neobvyklé situaci, kdy jsem musela rodičům svých žáků vysvětlit, že od počátku školního roku bude naše třída fungovat na jiných principech, než sami zažili, než jsem uplatňovala pro jejich žáky dosud, než je známý jako všeobecný způsob vzdělávání na jiných školách. Mluvila jsem o výhodách a nevýhodách, představovala základní vybavení, které jsem stihla připravit ve třídě, a očekávala jsem reakce rodičů svých žáků.
Reakce byly povzbudivé a my jsme začali pracovat podle principů Montessori pedagogiky.
Rodiče souhlasili. Ředitel školy souhlasil. Asistentka pedagoga, která je ve třídě, také byla pro. Já jsem byla nadšená a natěšená.
Ve třídě jsou žáci různého věkového složení. Učím tři žáky základní školy speciální a čtyři žáky základní školy speciální s rehabilitačním programem. Žáci jsou z pěti různých ročníků. Jsou ve věkovém rozpětí od 10 do 16 let. Podmínka věkové a ročníkové různosti požadovaná ve třídách MM byla splněna, aniž by to byla pro rodiče a pedagogy změna.
Třída vypadá jinak. Koberec není v rohu místnosti, ale uprostřed, a na něm je kobercovou lepicí páskou připevněn tvar elipsy. Elipsa slouží jako komunitní kruh, jako místo setkávání, místo pro vnímání a vytváření ticha, místa pro rozvoj hrubé motoriky, koordinace, rovnováhy, soustředění, kooperace, sociálního chování, respektování. Používá se většinou denně a žáci si ji velice oblíbili, včetně všech činností realizovaných na elipse.
Běžné pomůcky byly odstraněny. Zbyl jeden regál v rohu a policový systém. A na policích, na parapetech i na skříňkách jsou připraveny tácky s různým sypkým materiálem, který souvisí s chodem domácnosti. Také přibyla sestava z chemické laboratoře (různé kádinky, pipety, skleněné válce), která bude sloužit na přelévání tekutin. Vše je opravdové, nejlépe skleněné, porcelánové, aby to co nejvíce odpovídalo realitě. Nachystala jsem základní pomůcky na rozvíjení dovedností z oblasti praktického života a smyslové výchovy – dvou oblastí pedagogiky MM. Žádné hračky, náhražky, imitace. Vše slouží k rozvoji jemné motoriky, která je základem pro rozvoj psaní a dalších komunikačních dovedností.
Skupina žáků se znala navzájem z minulého školního roku: sociální vazby byly dány, přesto je možné navozovat větší pohodu ke spolupráci a kooperaci. U žáků s mentálním postižením to není snadné, avšak pomocí elipsy se o to pokoušíme. Elipsa je magie, je to tajemno, které vydává svou energii, a žáci ji přijímají a chápou svým skrytým smyslem, který se objevil a vede je při pomalé chůzi a v tichu.
Jak lze pracovat s žáky ve speciální třídě na elipse, popisuji v příloze, a jak se nám dařilo pracovat s metodou MM v dalších oblastech, popíšu v dalších článcích.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
Článek je zařazen v těchto kolekcích: