Taktilní vnímání a jeho rozvoj

1) Na první cvičení si vezmeme pytlíček z neprůhledné látky o velikosti 20x30 cm. Připravíme si dvě dvojice tvarově rozdílných předmětů (dvě kostky, dvě autíčka). Do pytlíčku dáme jednu kostku a jedno autíčko. Dítě vidí, co do pytlíku vkládáme. Pak dostane instrukci, vyndej autíčko, nebo vyndej kostku. Postupně dáváme do sáčku předměty různých tvarů i velikostí. Instrukce pak zní: „Vyndej velké auto“. „Vytáhni větší kostku“.

Obměnou tohoto cvičení je cvičení postavené opačně. V tomto případě dítě nevidí, co do sáčku vkládáme a jeho úkolem je poznat, co v sáčku je. Pokud rozvíjíme taktilní vnímání u dítěte s problémem s komunikací, můžeme použít fotografie, obrázky nebo piktogramy, předmětů vložených v pytlíčku. Nemusíme vkládat to konkrétní auto, ale jakékoli auto.

Dalším krokem je hledání tvarů. Dítě hledá ne trojrozměrné předměty, ale jen dvojrozměrné. Z tvrdého kartonu si vystřihneme v prvním kroku základní tvary – kruh, čtverec, trojúhelník a v dalším kroku můžeme použít auto, psa, žirafu. Dítě hledá dle pokynu daný tvar. Je to těžší, ale jako další stupeň tréninku skvělé.

Všechna cvičení lze použít nejen s pomocí pytlíčku, ale také jako práci se zavázanýma očima.

2) Taktilní vnímání můžeme trénovat i s pomocí hmatových desek nebo disků, které se dají koupit. Výroba je ale velmi jednoduchá – na dřevotřískové destičky o velikosti 10x10 cm nalepíte různé materiály (koberec, manšestr, bavlněnou látku, flís, vatu, umělou kožešinku, pleteninu, molitan, ale i písek, ostré a větší kamínky, rýži, čočku – prostě jen co fantazie a co domácnost dovolí). Destičky jsou vždy po dvou stejné a opět přichází na řadu pytlík. Do pytlíčku vložíme jednu destičku, kterou si dítě osahá a z druhé sady vybere stejnou. Časem se ovšem dítě může naučit omakat destičku v pytlíku a pak už jen bez dotyku a podle paměti vybrat ze sady tu správnou. Je pravdou, že vata a kamínky vypadají různě. Pokud nechcete propojovat taktilní a zrakové vnímání, tak je možné to ztížit. Do starého povlaku od polštáře naskládejte druhou sadu destiček a pak polštář zapněte tak, aby dítě mohlo prostrčit otvorem jen ruce. Tak musí pouze hmatem přiřazovat stejné destičky.

3) Další cvičení je hledání předmětů. V hluboké misce máme nasypanou rýži. Do misky zahrabeme malé předměty (většinou jsou to různé hračky z kindervajíček). Dítě dostane instrukci, aby našel myšku nebo autíčko apod. Rýže je velmi příjemná na dotyk, a když se v ní dítě hraboší, tak se mu zároveň i masírují ručičky.

4) Posledním nástrojem na taktilní vnímání je pískovnička. Pískovničky se dají zakoupit, ale jsou dle mého soudu velmi drahé. Lze si vyrobit dřevěnou krabici, do které nasypeme jemňoučký písek. V písku můžeme hledat různé předměty, od kamínků počínaje, přes mušličky až po knoflíčky. Fantazii se meze nekladou. Pískovnička je taková univerzální pomůcka. Dá se v ní prsty kreslit, trénovat grafomotoriku, hrát si s magnetem či stavět apod. Je prostě úžasná, ale i velice náročná na následný úklid, písek je pak všude. Vřele doporučuji, pokud ovšem člověk chce, aby sloužila svému účelu, je třeba počítat s tím, že po skončení práce pokoj či pracovna vypadá, jakoby se jím přehnala písečná bouře. Dá se to ale vyřešit tím, že si hrajeme venku.

1. Práce s pískovničkou

Autor © Věra Gošová