Žena v řídicí funkci – řešení konfliktů

1.      Konflikt jako součást života

V každém pracovním prostředí, stejně jako v rodině, se čas od času projeví konflikt (z lat. conflictus – srážka, střet něčeho s něčím), který nás může „zaskočit“, a tím i velmi znejistit nejen naše chování, ale především schopnost věřit si, že situaci zvládneme. Proto je dobré hned na začátku našeho pojednání si uvědomit, že konflikty, často nazývané problémy, nás provázejí celý život – jsou legitimní, to znamená, že:

1. Každý člověk má právo vyjádřit svůj názor, toto právo bychom měli plně respektovat, i když nemusíme s názorem druhého souhlasit.
2. Měla by být respektována svoboda slova a mluvčímu by se mělo naslouchat, tzn. pochopit, o co mu jde.
3. Měli bychom mít respekt k odlišnostem, přemýšlet o nich, nezatracovat je či jejich nositele.
4. Měli bychom si uvědomit, že právě odlišnost našich názorů vede k vytříbení názorů, a tím často k novému pohledu na daný problém. Jedná se vlastně o lidskou invenci.

V čem spočívá užitečnost konfliktů?

• Nutí nás neuzavírat se do sebe, ale brát v úvahu své okolí, podněty zvenčí, nutí nás zamyslet se nad jinými názory, rozdíly ve vnímání konfliktů, např. mezi muži a ženami, mladou a starší generací, rodiči a dětmi a podobně.
• Nutí nás přemýšlet a nacházet co nejlepší řešení. To samo o sobě pak vytváří podmínky pro naši kreativitu v komunikaci, v našem chování a jednání.
• Nutí nás vypěstovat si adaptabilitu k životu a dané situaci – učí nás nepodléhat stresu. Bez této dovednosti se manažeři jen těžce vyrovnávají s určitou skutečností.
• Bez konfliktů by každý tým, skupina, ale i rodina stagnovala – pasivní nebo lehkomyslný, nic neřešící přístup ke konfliktům vede k nezájmu o druhé, často i o nejbližší osoby, spolupracovníky. To pak vede k prohlubování nepříznivé atmosféry na pracovišti i doma.
• Nutí nás na sobě pracovat (měly by), pokud nechceme život brát pasivně.

Co byste ještě měli vědět?

Konflikty na pracovišti vznikají mezi jednotlivcem a skupinou, mezi členy týmu, mezi vedoucím a členy týmu. Často pramení z neuspokojení vlastního očekávání daného jednotlivce, jako např. neprosazení se, pocit nedostatečného ohodnocení, pocit podceňování své osoby jinými, ztráta zájmu o společný cíl a podobně. V konfliktu se vždy odráží naše psychická struktura – dítě, dospělý, rodič (E. Berne, podrobněji viz rovněž T. A. Harris). Co to přesně znamená? Že v určité situaci převládá chování podobající se spíše dětskému (tzn. umíněnému, vzpurnému, uraženému, náladovému) jednání. Nebo naopak převládá tzv. rodičovský postoj, to znamená převaha moralizování, kritizování, neochota diskutovat s mladší generací, využívání věkové převahy, prosazování „mám už zkušenosti“, „já to vím dobře, protože to tak bývalo vždycky“ a podobně. Ideální situace při řešení konfliktů by nastala tehdy, jestliže by obě zúčastněné strany přistupovaly ke konfliktu z hlediska „dospělého“, to znamená jednání uvážlivé, asertivní, zaměřené na skutečné vyřešení konfliktu se zachováním důstojnosti a respektování všech osob.

Na druhé straně vznikají konflikty i z podnětu vedoucího, který např. očekával od kolektivu nebo jednotlivce více, než bylo únosné. Podobně se konflikty projevují i v rodinném soužití.

Text celého článku naleznete v příloze.

Materiál byl poskytnut zdarma Nakladatelstvím Dr. Josef Raabe, s. r.o. z publikace Poradce ředitelky – Management školy.