Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Výchova demokratického občana - klima školy
Odborný článek

Výchova demokratického občana - klima školy

27. 11. 2004 Základní vzdělávání
Autor
PhDr. Věra Jirásková CSc.

Anotace

Průřezové téma Výchova demokratického občana klade důraz na propojení kognitivní složky s aplikačními schopnostmi žáků. K dosažení tohoto cíle napomáhá koncept otevřené školy s demokratickým klimatem.

Průřezové téma Výchova demokratického občana svými tematickými okruhy klade důraz na propojení kognitivní složky (poznatků, informací, teoretických znalostí, vědomostí) v oblasti fungování občanské společnosti, demokratického systému s praktickou (aplikační) schopností aktivní participace v uplatňování svých práv a povinností a z nich vyplývajícího vědomí odpovědnosti (a angažovanosti) v životě společnosti.

Proto je tu sledován záměr péče o demokratické klima školy nejen jako systémové záležitosti konceptu otevřené školy, ale především jako vytvoření vhodného prostředí pro aktivní účast žáků samotných.

Otevřená škola

V nejširším slova smyslu představuje koncept otevřené školy školu s demokratickým klimatem, atmosférou založenou na uplatňování demokratických vztahů, principů a hodnot v jejím každodenním životě.

Je nutné si uvědomit, že budování a posilování demokratického školního klimatu je založeno nejen na zkoumání interpersonálních vztahů učitelů a žáků uvnitř školy a pedagogického procesu, ale i nejširších podmínek, jak společnost působí a funguje a jak si je žáci, učitelé a celá veřejnost uvědomují. Klima školy a vyučovacího procesu nelze oddělit od světa prožívaného celou společností.

Tvorba lidsky autentického klimatu je v rukou každého z nás. Pozitivně vědními měřítky a výpočty není měřitelná, tedy ani jednoduše vnějškově srovnatelná. Jinak je tomu tam, kde škola a vztahy žáků, rodičů a učitelů ke škole jsou v centru společenského zájmu, jinak tam, kde z různých důvodů byla škola se svými úspěchy, potřebami i rituály (maturita aj.) záměrně či nezáměrně zbavena váhy a významu.

Mikroklima vyučovacího procesu může být ovlivněno jeho účastníky, nelze však zapomínat na to, že význam a váha školy, nadšení pro vzájemná setkání vrstevníků i generací atd. nezávisí jen na přímých účastnících vzdělávacího procesu.

Klima školy je tedy v obecném sociálním smyslu komplexní strukturou vztahů, v níž vzdělávání i sebevzdělávání má své nezastupitelné místo jako univerzální půda kultivace lidství. Klima vzdělávacího procesu je půdou pro setkání žáků a učitelů, cobyosob provázejících žáky k porozumění a svobodě. Míra porozumění světu, ve kterém žijeme, a míra osvobozující role klimatu v dosahování svobody a odpovědnosti našeho rozhodování není jednoduše změřitelná, ale jeho užitím chápeme hlubší vazbu k prožívané realitě školního (a nejen školního) provozu.

Pojmem otevřená škola pak tedy rozumíme tuto souvislost:

Míra otevřenosti školy (rodičům, veřejnosti, problémům apod.), to, kolik prostoru dává tzv. projektovému vyučování, participaci žáků a studentů na akcích organizovaných školou i jinými institucemi, a také míra koncepčnosti této spolupráce ovlivňuje poznávání občanských hodnot a postojů v praxi.

Pro žáky a studenty jsou tyto zkušenosti nezastupitelné. Setkání s realitou pro ně reprezentuje obeznámenost s konkrétními praktickými a aktuálními (nejen tedy teoretickými) problémy a - jak ukazují zkušenosti - více je to motivuje a vnitřně aktivizuje k promýšlení vlastních řešení, návrhů, koncepcí a snahám o nápravu.

Faktem je, že škola dnes již není primární institucí v obci. To ale neznamená, že by se měla vzdávat své role koordinátora výchovných, osvětových snah. Čím dál víc jsme však svědky izolovaného působení, izolovaných akcí jak jednotlivých institucí, tak školy. A pokud k nějaké spolupráci dochází, nebývá to spolupráce systémová. Proto stále většího významu nabývá koncept otevřených škol, snažících se překonat tyto bariéry a propojit školní život se životem v obci.

Zkušenosti ukazují, že škola s aktivními a angažovanými žáky, s demokratickým klimatem poskytujícím prostor pro vytváření samostatných vlastních projektů žáků a jejich aktivit ve prospěch celku, se stává pro obec, komunitu a celou společnost velkým přínosem. Takováto škola představuje pro své žáky efektivní "laboratoř demokracie" s efektivní výchovou k občanství.

Hlavní roli v působení na občanství v širším slova smyslu hraje občanská gramotnost, reprezentující především způsobilost k tomu, abychom mohli obstát v otevřené, demokratické a pluralitní společnosti, abychom byli kompetentními a odpovědnými občany. Občanské gramotnosti lze v tomto smyslu rozumět jako propojující dva aspekty - kognitivní (znalostní, poznatkový, obsahový) a dovednostní (tzn. způsobilost nejen pro praktickou konkrétní aplikaci znalostí, nýbrž i pro maximální využití dispozic a schopností jedince pro naplňování a zlepšování potenciálu, který demokracie nabízí).

Demokratické klima ve třídě

Pro vytvoření prostředí důvěry, otevřenosti a spolupráce je dobré dohodnout se se žáky nejméně na těchto základních pravidlech:

  • Respektovat navzájem své myšlenky a pocity, v prvopočáteční fázi je nehodnotit ani nekritizovat, poděkovat za příspěvek. V diskusi je důležité, aby učitel sehrál spíše roli moderátora, tj. v případě odchýlení od tématu vrátit žáka(y) konkretizací otázky zpět. Důležité je každou diskusi uzavřít, shrnout, případně navázat výkladem celé problematiky, při kterém se učitel bude odkazovat na názory, které zazněly s tím, že je potvrzuje nebo bude argumentovat určitými fakty, vypovídajícími o tom, že pohled na problém může být interpretován jinak.

  • To, co zazní v rámci třídy a bude mít nádech subjektivnosti, emotivnosti či osobní (např. rodinné) povahy, zůstane "uvnitř" třídy a nebude zneužito - zde apelujeme na odpovědnost a "řízenost" těchto záležitostí učitelem. Je nutné počítat i s tím, že žáci budou úmyslně provokovat a zazní i názory krajně nevhodné. Nelze penalizovat za projevený názor (viz bod 1), ale je třeba reagovat použitím racionálních a logických argumentů, které daný problém vysvětlí.

  • Nikdo nebude umlčován ani zesměšňován druhými při své aktivní účasti (na začátku nutno zdůraznit celé třídě). Je vhodné vysvětlit pojem brainstorming, tj.metodu, která se používá v nejvyspělejších firmách mezi managery - každý říká svůj bezprostřední nápad, který většinou bývá v čisté podobě odmítnut, nicméně může inspirovat a iniciovat další a dobré podněty. Buďte si vědomi také toho, že studenti podstupují určité riziko při projevování svých emocí. Proto je povzbuďte, podpořte a oceňte jejich snahu. Stane-li se, že se nechají příliš unést a vy registrujete pro ně "nebezpečné" reakce na jejich otevřenost, lze to korigovat sdělením analogického zážitku z vlastní zkušenosti. Otázkou také je, jak iniciovat aktivitu žáků, kteří zůstávají pasivní. Doporučuje se, zejména z počátku, to tolerovat. K zapojení do diskuse lze použít přímý dotaz na jejich názor. Při týmové práci (např. při řešení dílčích úkolů v projektu) je vhodné napomoci žákům při dělbě práce na společném úkolu, aby se každý pokud možno "našel" (někdo umí kreslit, někdo lépe pracuje s počítačem, někdo lépe formuluje atd.).

  • Účastněte se aktivit, kdykoli je to možné, a podělte s žáky i o některé své pocity. Nezapomeňte ale, že žáci potřebují vytýčit rámec, tj. hranice a směr - potřebují vědět, kde se nacházejí, kde byli a kam směřují. Proto nezapomeňte vždy věnovat chvíli na začátku každé hodiny definici cíle. Na každou aktivitu pak bude pohlíženo jako na část celku, nikoliv jako na izolovanou jednotku.

  • Pozorně naslouchejte také zpětnovazebním projevům žáků.

  • Pokud jsou žáci za svou činnost zároveň hodnoceni, je nutné předem stanovit kritéria hodnocení a seznámit s nimi žáky. Lze využít i jistého prostoru pro dohodu, na základě toho, co si myslí že by mělo být hodnoceno.

  • Kázeň ve třídě si vybudujete svou důslednosti, nikoliv svou formální autoritativností, zvyšováním hlasu a sankcemi "za každou cenu".

Metodické shrnutí

Vytvořte ve třídě atmosféru, ve které se budou žáci cítit bezpečně.

Měla by platit tato pravidla:

  • "neshazujte" se navzájem a nezesměšňujte názory ostatních
  • nechte druhého v klidu dokončit myšlenku, nepřerušujte se navzájem
  • dohodněte se na principech etické komunikace

Poslouchejte žáky a soustřeďte se na to, co se jich dotýká a na čem jim záleží.

Úkolem učitele v diskusi je především umět naslouchat. Nesnažte se opravovat mylné informace ihned, je tu nebezpečí, že sklouznete do roviny poučování a výkladu. Navíc přitom můžete žáka pořádně znejistět. Když budete své žáky poslouchat, dejte jim najevo, že vás to zajímá. Pokuste se vžít do jejich pozice. Často zjistíte, že to, co žáci řeknou, nemusí být přesně to, co mají na mysli. Pomozte jim proto s formulacemi. Zpětnovazební informací pro naslouchajícího učitele je také uvědomění si toho, o čem žáci nemluví.

Citlivě korigujte nesprávné informace.

Nesprávné informace a názory často pramení z mylného pochopení problému. Pomozte proto žákům ptát se a nebojte se odpovídat na otázky přímo a jednoduše.

Dodejte žákům jistotu.

Nejlepší způsob, jak dodat žákům jistotu, je brát je vážně. Zabývejte se jejich pochybnostmi, obavami a strachem. Dejte jim najevo, že nejsou samotní v hledání řešení, že i ostatní zajímá a "pálí" určité problémy.

Buďte opatrní při vyjadřování vlastních názorů.

U učitelů bývá často silná tendence podělit se s žáky o své pocity, prezentovat své osobní názory. Zvažte riziko před tím, než tak učiníte. Můžete je snadno ovlivnit, čímž jim zkomplikujete hledání jejich vlastního názoru.

Uplatňujte konstruktivní způsoby řešení konfliktů.

Zvláště při skupinové práci se objeví vzájemné konflikty. Ukažte žákům, že konflikty jsou hozenou rukavicí a dobrou příležitostí řešit problémy. Ukažte žákům, že konflikt může být pozitivní. Pokud uznáváme zásady pluralismu, musíme počítat s růzností zájmů i názorů.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
PhDr. Věra Jirásková CSc.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Téma článku:

Výchova demokratického občana