Pro zdárný průběh projektu je důležitý jeho počátek, to znamená způsob, jakým dětem předložíme problém, který pak společně budeme řešit. Můžeme využít četby knihy, kdy následně reagujeme na situaci, ve které byli hlavní hrdinové, nebo můžeme vyjít z konkrétní situace, ve které se s dětmi nacházíme – např. rádi bychom jeli na výlet, ale nemáme za co koupit jízdenky; v blízkosti školky je útulek pro opuštěná zvířata, který jsme s dětmi navštívili, a nyní mu chceme pomoci; děti samy přišly s tím, že se dozvěděly o nějaké události (např. záplavy), a řešíme, jak můžeme pomoci. Důležité je, aby děti problém viděly jako důležitý, dotýkající se jich, a byly osobně zainteresovány na jeho řešení.
Necháme děti vymýšlet řešení:
Co můžeme udělat, abychom získali peníze, které pak použijeme na ...? Shodneme-li se na cirkusovém představení:
Co tě napadne, když se řekne cirkus?
Všechny nápady zaznamenáváme, diskutujeme o nich.
Společně s dětmi vytváříme plán, jak budeme postupovat. Výsledek napíšeme na velký arch, kdy jednotlivé body doplníme piktogramy, aby děti rozuměly tomu, co nás všechno čeká. Každý splněný bod s dětmi odškrtáváme a průběžně hodnotíme, zda směřujeme k cíli. Je dobré stanovit hned na začátku konkrétní termín představení, a to ze dvou důvodů – aby si rodiče mohli udělat čas a abychom my měli časový rámec a určitý mantinel, kde se pohybovat. Pokud dětem vizuálně přiblížíme den představení, usnadní jim to plánování a rozhodování, co je důležité, co méně, co můžeme vynechat.
V našem případě jsme se s dětmi shodli na následujících úkolech, které nás čekaly:
Každý den s dětmi pracujeme na věcech, které naplánovaly, přičemž jim nabízíme i další související činnosti, které pokrývají vzdělávací oblasti.
Společná koláž, domlouváme se, co na plakátu chceme mít, jak se cirkus bude jmenovat. Děti si rozdělí činnosti – některé kreslí jednotlivé postavy, které v cirkusu vystoupí, některé malují podklad plakátu, některé vystřihují a nalepují písmena tvořící jméno cirkusu, které děti vymyslely apod.
Pomůcky:Žongléři [2]
Je to málem k nevíře,
jak tu víří talíře.
Kdo vás vidí, žongléři,
ten vám lehce uvěří
i když je to k nevíře
že létají talíře.
Nezkoušej to, jsem si jist,
že bys neměl z čeho jíst!
![]() |
1. Klaun Autorka: E. Rybárová |
![]() |
5. Klauni Autorka: E. Rybárová |
Tanečnice na koni [2]
Na koníčka obláček
snesl se tak lehce,
jako motýl usedá
k vodě na pomněnce.
Nebyl to však obláček
ani něžná víla,
tanečnice na koni
dětem zatančila.
![]() |
2. Krasojezdkyně Autorka: E. Rybárová |
Drezura tygrů – děti se rozdělí do skupin po čtyřech a připraví si své číslo. Musí se dohodnout, kdo bude krotitelem, jakým způsobem se budou domlouvat, co asi budou dělat. Následně své číslo předvedou. V manéži připravíme obruče představující stupínky pro tygry, krotitel má „bičík“ (několik špejlí k sobě slepených izolepou a obalených alobalem, na konci je přilepená stuha). Při samotném představení také děti vystupují po menších skupinách.
![]() |
3. Krotitelé Autorka: E. Rybárová |
Kouzelník [2]
Stojí, stojí bednička
v té bedničce holčička.
Čáry, máry fuk –
a už je z ní kluk!
![]() |
4. Kouzelníci Autorka: E. Rybárová |
Technika tisku z výšky, vyrobíme si razítko – dětem připravíme písmena z mechové gumy (zakoupíme v papírnictví a obchodech pro výtvarníky), které děti nalepí podle vzoru na pruh čtvrtky. Vzor musí být psán zrcadlově, aby po natištění vznikl nápis Cirkus, tzn. dítě začíná lepit obrácené S atd. Nejde nám o znalost písmen, ale o napodobení vzoru, zrakové rozlišení tvaru. Po zaschnutí přes vzniklé razítko přejedeme válečkem namočeným v hustší temperové barvě a razítko otiskujeme na papír. Po zaschnutí nastříháme vstupenky.
Pomůcky:
písmena z mechové gumy, tácek s barvou, váleček, čtvrtky, lepidlo, nůžky
Zpíváme píseň Cirkus Rámus (hudba Jiří Templ, text Václav Fišer). [3]
Děti hrají na hudební nástroje – činelky, tamburíny, ozvučná dřívka, bubínky.
Nástup do manéže – pochodový krok, vnímání rytmu a tempa hudby.
Jak již bylo uvedeno, v průběhu projektu provádíme společně s dětmi evaluaci naší činnosti. S blížícím se termínem představení by děti (i my) měly mít poměrně jasnou představu, jak představení bude vypadat, co budeme mít na sobě, společně s nimi domluvíme pořadí jednotlivých čísel apod. Osvědčilo se v den představení udělat generální zkoušku – neboli vystoupení pro jinou třídu mateřské školy.
Na představení předem prodáváme vstupenky – rodiče by měli být srozuměni, za jakým účelem je žádáme o finanční příspěvek, jak budou peníze použity, a jejich účast musí být naprosto dobrovolná. V herně připravíme manéž – dostatečně velký prostor ohraničený lany, molitanovými kostkami apod., a šapitó – padák pro psychomotorickou hru, zavěšený a po stranách připevněný ke stropu. Představení samotné patřičně uvedeme – dítě či učitelka rodiče přivítají a seznámí je s tím, co všechno diváci uvidí.
V průběhu projektu musíme stále mít na paměti, že se jedná o projekt dětí, tzn. ony samy by měly mít rozhodující vliv na výslednou podobu představení. Nejde nám o to, abychom nacvičili dokonalou besídku apod., ale probudit v dětech iniciativu, odhodlání, podporovat jejich samostatné myšlení, plánování a vzájemnou spolupráci. I ze samotného vystoupení by měla být patrná tvořivost dětí, měl by zůstat prostor pro improvizaci (klauni, krotitelé tygrů, kouzelník). A stále platí to nejdůležitější – děti si to mají užít!
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.