Metodická řada podporuje především přirozené zařazení základů gymnastických aktivit do vzdělávací nabídky MŠ. Obecným cílem pedagogů je rozvíjení fyzické a psychické zdatnosti dětí, podporování rozvoje jejich pohybových a manipulačních dovedností.
"Gymnastika je individuální sport zaměřený na ovládnutí těla a na uvědomělou kultivaci pohybu. Vychází především z obratnostních schopností, dalšími schopnostmi jsou pak dynamická síla a pohyblivost. Důležitou limitující složkou je i centrální nervový systém, který polohy těla řídí." (Dvořáková, RAABE, 2006)
Nácvik - opakování - upevňování
Zajistit dostatečný cvičební prostor na žíněnce, a tak předcházet možným zraněním.
Zvolený průřez metodikou nácviku kotoulu je pro děti předškolního věku přiměřená činnost, pojatá zajímavou a zábavnou formou. Takto pojatá metodika gymnastiky je pro děti přirozenější a vede je k správné koordinaci pohybů, orientaci v prostoru, správnému držení těla, samostatnosti, sebeovládání, prohlubuje důvěru v kolektiv a upevňuje organizační, bezpečnostní a hygienické zásady.
Dvořáková, H.: Pohybové činnosti pro předškolní vzdělávání. RAABE, 2006
Hájková, J.: Kapitoly z gymnastiky na 1. stupni základní školy. Praha 1998.
SPRÁVNÝ NÁCVIK KOTOULU VPŘED V PŘEDŠKOLNÍM VĚKU
Hana Dvořáková, Katedra tělesné výchovy PedF UK v Praze
Nácvikem kotoulu vpřed v mateřské škole předcházíme špatným pokusům samotných dětí, které by mohly vést ke zranění. Přispíváme tím k rozvoji koordinace, schopnosti orientace v tělním schématu a orientace v prostoru při přetáčení těla, pomáháme dětem připravit se pro základní školu.
Období předškolního věku, především mezi pátým a šestým rokem věku, je období s předpoklady pro rozvoj obratnostních dovedností. Pokud dětem takové činnosti nenabízíme, ztrácejí možnou a potřebnou úroveň obratnosti, která je i pro běžný život velmi důležitá, stávají se neobratnými, neohrabanými – takovými, na jaké si často stěžujeme. Kotoul vpřed je dovedností, která je v tomto věku při správném postupu nácviku dětmi lehce zvládnutelná.
Metodika nácviku obsahuje cvičení „kolébky“ a samotný kotoul vpřed s dopomocí. Sbalování v lehu na zádech (tzv. vajíčko, klubíčko či koblížek) je možné cvičit už s dětmi nejmenšími. Kolébku s dopomocí lze nacvičovat již po třetím roce, samotný kotoul podle vyspělosti dětí – ve čtyřech letech jsou děti většinou schopné chápat instrukce a řídit se jimi.
Kolébka nacvičuje sbalení, které je pro kotoul důležité, a také druhou část kotoulu – tedy po převalu pokračování sbalením do sedu. Pro děti je obtížné udržet trup a hlavu ve sbalení, a to z těchto důvodů: hlava je proporcionálně stále větší oproti trupu a svaly, které ji předklánějí, jsou slabé, běžně mají tendenci k ochabování, i svaly břišní jsou slabé a děti nedokážou dostatečně zakulatit (vyhrbit) záda. I když si děti drží kolena, záda zůstávají plochá, děti se tedy nemohou pohoupat na zádech. Proto je důležité, aby poloha sbalení byla nacvičována například v lehu na zádech, sbalením (skrčit přednožmo, chytit se za kolena a přitáhnout hlavu), pohoupat se v této poloze na zádech „jako vajíčko, jako koblížek“. Lze říci, že kolébka je pro děti často obtížnější než samotný kotoul.
Kolébku dítě cvičí ze sedu, drží si kolena, čímž se přitahuje do sbalení, snaží se udržet hlavu čelem u kolen. Tomu napomáháme dlaní na krku (netlačíme na hlavu, tím bychom příliš zatěžovali krční páteř). Druhou dlaní pomáháme dětem zhoupnout se zpět do sedu tlakem na holeně.
Velmi nevhodné je učit děti kolébku s polohou paží skrčených připažmo s dlaněmi nad rameny (u uší) – tato poloha totiž spontánně napřimuje páteř a mírně zaklání hlavu. Pak je zhoupnutí po kulatých zádech pro malé děti v podstatě nemožné, dokonce hrozí, že dítě padne plochými zády na žíněnku, může si i vyrazit dech. Tato poloha již předpokládá, že kolébka je dobře zvládnutá a je krokem k nácviku kotoulu vzad. Pozor tedy na nesprávnou metodiku v článku výše.
Kotoul začínáme ze stoje rozkročného, dítě stojí přinejmenším ve stejné výši, v níž bude kotoul provádět (tedy např. na žíněnce, nikoli před ní!), nebo první pokusy provádíme z mírně šikmé plochy, což napomáhá překulení. Stoj rozkročný je nezbytný proto, aby dítě ze vzporu dřepmo nemuselo překonávat odrazem svoje kolena, která mu překážejí (opět viz článek). Poloha stoje rozkročného umožňuje velmi jednoduché překulení bez aktivního odrazu nohama. Ve stoji rozkročném není nutné, aby dítě mělo napjaté nohy, stojí zcela přirozeně. Předkloní se a dlaně položí blízko chodidel, nikoli vpřed (častá chyba) – pak by se stavělo na hlavu. Podívá se do „okénka“ z rozkročených nohou a učitelka mu pomůže více podtočit hlavu a postrčením zadečku druhou dlaní napomůže přetočení. (Viz fotografie a videa. Na obrázcích chlapec ve věku 3 roky a 8 měsíců, který není nijak cvičen.)
Po přetočení některé děti uvolní hlavu a sbalení trupu a zůstanou ležet na zádech. Tady částečně pomáhá vedení hlavy dlaní učitelky, kdy je možné ještě dát přiměřený impuls k přitažení hlavy a pokračování do sedu. Jindy je na místě dítě podněcovat v pokračování kolébkou do sedu aktivním předpažením (natažením paží vpřed), což napomůže udržet sbalení a pokračovat v pohybu.
Je důležité, aby dítě při zkoušení kotoulu nespěchalo, pak se příliš rozkročí, dlaně dá daleko vpřed a rychle se postaví na hlavu. Snažte se vždy děti uklidnit a dopřát jim dostatek času, aby pochopily, co jim říkáte a co a jak mají udělat, případně jim postavení nohou a dlaní upravte dotykem, posunutím. Kotoul dětem nabízejte, nevyžadujte, aby jej dělaly všechny ve stejnou chvíli a hned napoprvé. Nabízejte jej opakovaně, postupně to vyzkouší více dětí. Kotoul za sebou neopakujte mnohokrát, stačí 3 – 5x s přestávkami mezi pokusy jednoho dítěte.
Děti, které takto zvládnou kotoul, postupně přecházejí i do kotoulu ze vzporu dřepmo, kdy se již musí odrazit a zároveň sbalit hlavu. Děti, které mají příležitost taková cvičení postupně zvládat, dokáží už v předškolním věku třeba i kotoul na švédské bedně z rozběhu a odrazu na zemi. První kroky v nácviku kotoulu však musí dětem umožňovat jejich bezproblémové zvládnutí tím, že volí nejsnazší polohy a vhodnou dopomoc.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.