Deskriptor úrovně C1

Společný evropský referenční rámec pro jazyky stanovuje úrovně receptivních, produktivních, interaktivních a mediačních řečových dovedností. Ze zmíněného referenčního rámce vybíráme hlavní kategorie užívání jazyka pro deskriptor C1. Výběr provedla Mgr. Gabriela Baladová.

Sebehodnocení

• Porozumění/poslech
  Rozumím dlouhým složitým textům, a to jak faktografickým, tak beletristickým, jsem schopen/schopna ocenit rozdíly v jejich stylu. Rozumím odborným článkům a delším technickým instrukcím, a to i tehdy, když se nevztahují k mému oboru.

• Porozumění/čtení
  Rozumím dlouhým složitým textům, a to jak faktografickým, tak beletristickým, jsem schopen/schopna ocenit rozdíly v jejich stylu. Rozumím odborným článkům a delším technickým instrukcím, a to i tehdy, když se nevztahují k mému oboru.

• Mluvení/ústní interakce
  Umím se vyjadřovat plynule a pohotově bez zjevného hledání výrazů. Umím používat jazyk pružně a efektivně pro společenské a pracovní účely. Umím přesně formulovat své myšlenky a názory a vhodně navazovat na příspěvky ostatních mluvčích.

• Mluvení/samostatný písemný projev
  Umím jasně a podrobně popsat složitá témata, rozšiřovat je o témata vedlejší, rozvíjet konkrétní body a zakončit svou řeč vhodným závěrem.

• Psaní/písemný projev
  Umím se jasně vyjádřit, dobře uspořádat text a podrobně vysvětlit svá stanoviska. Umím psát podrobné dopisy, pojednání nebo zprávy o složitých tématech a zdůraznit to, co považuji za nejdůležitější. Umím zvolit styl textu podle toho, jakému typu čtenáře je určen.

Kvalitativní aspekty užívání mluveného jazyka

• Rozsah
  Dobře ovládá široký rozsah jazyka, který mu/jí umožňuje vybírat si formulace tak, aby se vyjádřil(a) jasně a na odpovídající stylové rovině k široké škále obecných, akademických, profesních témat či témat týkajících se volného času, aniž by musel(a) jazykově redukovat to, co chce vyjádřit.

• Správnost
  Dodržuje důsledně vysoký stupeň gramatické správnosti. Zřídka se dopouští systémových chyb a tyto chyby jsou sotva postřehnutelné, ale pokud se objeví, obvykle jsou opraveny.

• Plynulost
  Dokáže se plynule a spontánně vyjadřovat bez většího úsilí. Pouze koncepčně obtížný předmět hovoru může přibrzdit přirozený a plynulý tok jazyka.

• Interakce
  Dokáže vybrat vhodné fráze z celé řady diskusních funkcí, které má pohotově k dispozici, aby svými poznámkami upozornil(a) na to, že se ujme slova, a aby své vlastní příspěvky dovedně přizpůsobil(a) tomu, co říkají ostatní mluvčí.

• Koherence
  Dokáže vypracovat věcnou, plynulou a správně strukturovanou řeč a přitom prokazuje ovládání slohotvorných postupů, spojovacích výrazů a kohezních prostředků.

Ústní projev - všeobecná stupnice
Dokáže podat jasné a podrobné popisy a srozumitelně a podrobně se vyjadřovat o složitých tématech, rozšiřovat je o vedlejší témata, rozvíjet konkrétní body a zakončit svou řeč vhodným závěrem.

• Souvislý monolog

  • Popis zážitku
    Dokáže vytvořit jasné a podrobné popisy na složitá témata, vytvořit propracované popisy a vyprávění, začlenit do nich vedlejší témata, rozvíjet konkrétní myšlenky a vhodně je uzavřít.
  • Argumentace (např. v debatě)
    Deskriptor není k dispozici.



• Veřejná hlášení
  Dokáže plynule pronést hlášení, většinou bez námahy, využívá přízvuku a intonace, aby přesně vyjádřil jemnější významové odstíny.

• Oslovování různého publika
  Dokáže srozumitelně přednést dobře uspořádanou přednášku na složité téma, dostatečně rozvést a podepřít své názory vedlejšími argumenty, důvody a vhodnými příklady. Dobře zvládá poznámky z publika, reaguje spontánně a téměř bez námahy.

Písemný projev - všeobecná stupnice
Dokáže napsat jasné, dobře uspořádané texty týkající se složitých témat a zdůraznit důležité otázky. Přitom dokáže za pomoci doplňujících argumentů a vhodných příkladů podrobně rozvést a podepřít svá názorová stanoviska a vhodně zakončit.

• Samostatný písemný projev
  Dokáže napsat srozumitelné, podrobné a syntakticky správně uspořádané a rozvinuté popisy a imaginativní texty v přesvědčivém, osobitém, přirozeném stylu vhodném pro čtenáře, kterému jsou určeny.

• Zprávy a pojednání
  • Dokáže napsat srozumitelnou, syntakticky správně vystavěnou stať týkající se složitého tématu a zdůraznit sporné otázky.
  • Dokáže dostatečně podrobně rozvést své názory a podpořit je dalšími argumenty, důvody a vhodnými příklady.

Plánování
Dokáže si dopředu naplánovat, co je třeba říci a jak to říci, přičemž zvažuje účinek na posluchače.

Kompenzování
Dokáže užít opisů a parafrází, aby zakryl(a) mezery ve své slovní zásobě a gramatice.

Monitorování a přeformulování
Dokáže se vrátit zpět, když narazí na problém, a přeformulovat svoji výpověď, aniž by úplně přerušil(a) tok řeči.

Poslech s porozuměním - všeobecná stupnice
Rozumí natolik, že dokáže sledovat delší promluvu na abstraktní a složitá témata, která se netýkají jeho/jejího oboru, ačkoli občas může potřebovat potvrzení podrobností, zejména pokud jde o méně běžnou variantu výslovnosti. Dokáže rozpoznat širokou škálu idiomatických a hovorových výrazů a postřehnout stylistické posuny. Dovede sledovat dlouhý ústní projev, i když nemá jasnou strukturu a vztahy jsou vyjádřeny pouze v náznacích.

• Porozumění interakcí mezi rodilými mluvčími
  Snadno sleduje složité interakce mezi účastníky skupinové diskuse a debaty, dokonce i pokud se týkají abstraktních, složitých a ne zcela běžných témat.

• Poslech v živém publiku
  Poměrně snadno dokáže sledovat s porozuměním většinu přednášek, diskusí a debat.

• Poslech hlášení a pokynů
  • Dokáže získat konkrétní informace z veřejných hlášení, navzdory jejich špatné slyšitelnosti a akustickému zkreslení, např. na nádražích, sportovních stadionech atd.
  • Rozumí složitým technickým informacím, jako jsou návody k obsluze různých zařízení, údaje o běžných výrobcích a službách.

• Poslech médií a nahrávek
  Rozumí širokému rejstříku nahraného i vysílaného materiálu, do určité míry i v nespisovném jazyce, a všímá si drobnějších detailů včetně slovně nevyjádřených postojů a vztahů mezi mluvčími.

Čtení s porozuměním - všeobecná stupnice
Rozumí podrobnostem v dlouhých a složitých textech, ať se vztahují k jeho/jejímu oboru či nikoli, za předpokladu, že má příležitost si znovu přečíst obtížné pasáže.

• Čtení korespondence
  Rozumí jakékoli korespondenci, pokud může čas od času nahlédnout do slovníku.

• Orientační čtení
  • Dokáže rychle přehlédnout dlouhý, složitý text a najít důležité podrobnosti.
  • Dokáže rychle určit obsah a důležitost novinových zpráv, článků a hlášení týkajících se širokého okruhu profesních témat a umí se rozhodnout, zda má smysl je podrobněji prostudovat..

• Čtení pro informaci a pochopení argumentace
  Dokáže dopodrobna porozumět širokému okruhu dlouhých, složitých textů, se kterými se může setkat ve společenském, profesním nebo akademickém životě, a rozpoznat jemné významové odstíny postojů a vyřčených i nevyřčených názorů.

• Čtení pokynů
  Dokáže detailně porozumět dlouhým, složitým návodům týkajícím se nového zařízení nebo postupu bez ohledu na to, zda se vztahují k oblasti jeho/její specializace nebo ne, a to za předpokladu, že si může znovu přečíst obtížné pasáže.

• Sledování televize a filmu
  Dokáže s porozuměním sledovat filmy, ve kterých se do značné míry užívá slangu a idiomatických výrazů.

Rozpoznávání klíčových signálů a vyvozování významu (mluvený i psaný jazyk)
Dovedně využívá kontextových, gramatických a lexikálních signálů k vyvození postojů, nálad a záměrů a k předvídání toho, co bude následovat.

Ústní interakce - všeobecná stupnice
Dokáže se vyjádřit plynule a pohotově, téměř bez námahy. Dobře ovládá široký repertoár slovní zásoby, což mu/jí umožňuje, aby výrazy, které mu/jí chybí, nahradil(a) opisy. Není zřejmé, že by někdy nemohl(a) najít vhodné slovo nebo se některým výrazům snažil(a) vyhnout. Pouze pojmově náročné téma může bránit přirozenému a plynulému toku jazyka.

• Porozumění rodilému mluvčímu jako partneru v komunikaci
  Dokáže do detailu porozumět ústnímu projevu týkajícímu se abstraktních a složitých témat odborné povahy mimo jeho/její vlastní obor, ačkoli občas musí požádat o upřesnění podrobností, zejména pokud má mluvčí méně obvyklou výslovnost.

• Rozhovor, konverzace
  Užívá jazyka pružně a účinně ke společenským účelům, včetně vyjádření emocí, narážek a vtipu.

• Neformální diskuse (s přáteli)
  Dokáže snadno porozumět složité interakci probíhající mezi účastníky skupinové diskuse a přispívat k ní, i když se jedná o abstraktní, složitá, méně známá témata.

• Formální diskuse a schůze
  • Dokáže se snadno účastnit debaty, i když se týká abstraktních, složitých a neznámých témat.
  • Dokáže přesvědčivě obhajovat svou formální pozici, odpovídat na dotazy a komentáře a v rámci složité polemiky plynule, spontánně a vhodně reagovat..
• Spolupráce zaměřená na dosažení cíle
  • Spolehlivě rozumí pokynům do všech podrobností.
  • Dokáže přispět k rychlému průběhu práce tím, že přizve ostatní, aby se zapojili, řekli, co si myslí apod.
  • Dokáže jasně vysvětlit danou věc nebo nastínit problém, uvažovat o možných příčinách nebo následcích a zvažovat výhody a nevýhody různých přístupů..
• Vyjednávání za účelem získání zboží a služeb
  • Dokáže se jazykově vyrovnat se situací, kdy musí projednat řešení sporu, např. jde-li o pokutu, finanční zodpovědnost za škodu v bytě a vinu za nehodu.
  • Dokáže v hlavních bodech uvést důvody k odškodnění, přičemž využívá přesvědčivých jazykových prostředků, aby se domohl(a) zadostiučinění, jasně vysvětlí meze ústupků, které je připraven(a) učinit.
  • Dokáže objasnit problém, který nastal, a vysvětlit, že dodavatel/zákazník musí učinit ústupek..
• Výměna informací
  • Dokáže chápat a vyměňovat si složité informace a rady v širokém okruhu záležitostí spojených s jeho/její rolí v daném povolání.
  • Dokáže spolehlivě předat podrobné informace.
  • Dokáže jasně a podrobně popsat, jak provést určitý výkon.
  • Dokáže shrnout a skloubit informace a argumenty z řady zdrojů a podat o nich zprávu..

• Pohovor (interview) v roli tazatele/dotazovaného
  Dokáže se plně účastnit pohovoru jako tazatel nebo jako dotazovaný, rozšiřuje a rozvíjí diskutovanou myšlenku plynule a bez jakékoli pomoci, dovede si dobře poradit s přerušováním mluvy.

• Ujímání se slova (střídání partnerů v komunikaci)
  Dokáže ze svého rejstříku promluvových funkcí pohotově vybrat vhodnou frázi, kterou patřičně uvede svůj příspěvek tak, aby se mohl(a) ujmout slova nebo aby během přemýšlení získal(a) čas a ponechal(a) si slovo.

• Spolupráce
  Dokáže obratně reagovat na to, co říkají ostatní.

• Žádost o objasnění
  Dokáže klást doplňující otázky, aby se ujistil(a), zda porozuměl(a) tomu, co chtěl mluvčí říct, a aby získal(a) objasnění víceznačných formulací.

Písemná interakce - všeobecná stupnice
Umí se jasně a přesně vyjádřit, přičemž se pružně a účinně obrací na adresáta.

• Korespondence
  Dokáže se v osobní korespondenci vyjádřit jasně a přesně, jazyka užívá pružně a účinně, včetně vyjádření emocí, narážek nebo vtipu.

• Poznámky, vzkazy a formuláře
  • Dokáže zaznamenat vzkazy týkající se dotazů a vysvětlení problémů.
  • Dokáže napsat krátká sdělení obsahující jednoduché informace bezprostředně důležité pro přátele, pracovníky ve službách, učitele a ostatní lidi, kteří jsou součástí jeho/jejího každodenního života, a srozumitelně přitom vyjádří, co považuje za důležité..

• Zapisování poznámek (z přednášek, seminářů atd.)
  Během přednášky si dokáže dělat podrobné poznámky týkající se témat z oblasti svých zájmů, zaznamenává informace natolik přesně a věrně vzhledem k originálu, že jeho/její poznámky mohou být užitečné i pro jiné lidi.

• Zpracování textu
  Dokáže shrnout dlouhé a náročné texty.

Rozsah všeobecných znalostí jazyka
Umí vybrat vhodnou formulaci z širokého rozsahu jazyka tak, aby se vyjadřoval(a) jasně, aniž by musel(a) jazykově redukovat to, co chce vyjádřit.

Rozsah slovní zásoby
Dobře zvládá široký repertoár slovní zásoby, což mu/jí umožňuje pohotově nahrazovat chybějící lexikální jednotky opisnými prostředky; je jen málo zřejmé, že hledá určité výrazy nebo že se jim vyhýbá. Dobře ovládá idiomatické a hovorové výrazy.

Ovládání slovní zásoby
Ojediněle udělá malou chybu, ale nedopouští se podstatných chyb ve slovní zásobě.

Gramatická správnost
Dodržuje důsledně vysoký stupeň gramatické správnosti; zřídka se dopouští chyb a chyby jsou sotva postřehnutelné.

Ovládání zvukové stránky jazyka
Dokáže správně rozlišit použití intonace a větného přízvuku tak, aby vyjadřoval i nejjemnější významové odstíny.

Ovládání ortografie (pravopisu)
Úprava textu, výstavba odstavců a interpunkce jsou důsledné a napomáhají porozumění textu. Pravopis je správný s výjimkou několika nahodilých chyb.

Adekvátnost z hlediska sociolingvistiky (souvislosti jazyka a společnosti)

• Dokáže rozpoznat širokou škálu idiomatických a hovorových výrazů a uvědomuje si možné posuny mezi funkčními styly, ale může si občas potřebovat objasnit některé detaily zejména v případě, kdy není obeznámen(a) s určitým (např. regionálním) přízvukem.
• Dokáže sledovat filmy, které ve značné míře používají slang a idiomy.
Dokáže pružně a účelně používat jazyk ke společenským účelům, včetně emotivního vyjádření, narážek a žertování.

Diskursní kompetence

• Přizpůsobivost
  Dokáže uzpůsobit to, co říká, i vyjadřovací prostředky situaci a příjemci sdělení a dokáže si zvolit vhodnou úroveň formálnosti, která odpovídá daným okolnostem.

• Ujímání se slova (střídání partnerů v komunikaci)
  Dokáže ze svého rejstříku promluvových funkcí pohotově vybrat vhodnou frázi, kterou patřičně uvede svůj příspěvek tak, aby se mohl(a) ujmout slova nebo aby během přemýšlení získal(a) čas a ponechal(a) si slovo.

• Rozvinutí tematických složek
  Dokáže podat spletité a pečlivě promyšlené popisy a vypravování, přičemž do nich umí začlenit vedlejší témata, umí rozvinout určité myšlenky a zakončit je vhodným závěrem.

• Koherence
  Dokáže vypracovat věcnou, plynulou a správně strukturovanou řeč a přitom prokazuje ovládání slohotvorných útvarů, spojovacích a kohezních prostředků.

Funkční užívání jazyka

• Plynulost promluvy
  Dokáže se plynule a spontánně vyjadřovat bez většího úsilí. Pouze koncepčně obtížný předmět hovoru může přibrzdit přirozený a plynulý tok jazyka.

• Přesnost propozice
  Dokáže přesně hodnotit názory a výroky v závislosti na stupni, například, jistoty/nejistoty, přesvědčení/pochyb, pravděpodobnosti atd.

Použitá literatura:
Společný evropský referenční rámec pro jazyky, Council for Cultural Co-operation, Education comittee, Modern Lenguages Division, Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2002. ISBN 80-144-0404-4