Učební plán školy v přírodě

Při plánování školy v přírodě a její náplni jsme vycházeli (MŠ Klubíčko Kolín) z prostředí Krkonoš, vládce hor Krakonoše, krásné přírody a ubytování uprostřed hor.

Tematické okruhy: Ochrana přírody - KRNAP, les, počasí
Motivace: Krakonoš, pohádky a příběhy o Krakonošovi
Činnosti:

• poznávací (smyslové);
• praktické;
• tvořivé a hudební činnosti;
• tělovýchovné;
• turistické;
• rekreační;
• vycházky.

Motto:
"Dítě v přírodě objevuje, rozvíjí cit, fantazii pro krásno, rozvíjí aktivitu. Celá příroda je jak nádherná poezie, kterou stačí jen číst."

Objev: uspokojení zvídavosti, nečekané kombinace, co nejvíce přiblížit dětskému světu.
Cit: v předškolním věku má dítě bohatý citový život, pozitivně laděný, založený především na rodinných vztazích.
Fantazie: přiblížit přírodní jevy a dát jim symbolický význam.
Poezie: představit dětem svět přírody, nikoliv v duchu materialistického realismu, ale ponechat prostor pro vlastní představivost (nezastírat tajemnost a neprobádanost života v přírodě, naopak vybídnout k samostatnému objevu).

Aktivita: dát možnost si okamžitě vyzkoušet to, co dětem představujeme.

Ukázky tematických celků:

Motivací je čtení pohádky

1. Perníkářská pohádka

V Krkonoších se od pradávna pekl výborný perník a z něho nejlepší byla perníková srdce. Perníčky zdobily různé růžičky, modré pomněnečky, bílé vlnky, kudrlinky, sem tam zazářil střep zrcátka s nápisem "Z lásky". A ta srdce pekla perníková bába v chlebové peci ve své perníkové chaloupce. Jednoho roku na jaře se zamilovala pohledná, pracovitá Anička z chudé chaloupky do hodného a bohatého Kuby. Kubovi rodiče bránili jejich lásce, protože se jim chudá nevěsta nelíbila. Rozhodli, že se Kuba a Anička mohou vzít jen tehdy, pokud bude mít Anička nejpěknější chalupu v celé vesnici. Anička chodila jako tělo bez duše. Kuba se trápil na každém kroku. Oba věděli, že tuto podmínku budoucí nevěsta nemůže nikdy splnit. Se svou pomocí přispěchala bába perníkářka. Napekla a nazdobila Aničce z perníku opravdu krásnou chalupu. Ale Kubovi rodiče to nechtěli uznat. Tvrdili, že to není opravdovská chalupa na bydlení. To už musel zasáhnout Krakonoš. Máchl svou kouzelnou holí a místo perníku tu stála opravdová chalupa ze dřeva - roubenka, krásně vyzdobená od báby perníkářky. To bylo radosti! Hned se konala veselá svatba. Od té doby se staví v krkonošských horách krásně nazdobené dřevěné chalupy, jako by je napekl někdo z perníku.

2. Jak se lidé usadili v Krakonošově království

V dávných a dávných dobách, ještě dříve, než lidé pamatují, kraloval v Krkonoších Krakonoš. Vládl laním, liškám, medvědům, vlkům, veverkám i těm malým zajíčkům. Jednoho dne přišli do Krakonošových hor lidé. Nepřišli tam dělat nic pěkného. Káceli stromy, stavěli z nich chalupy, pálili je na dřevěné uhlí, obraceli lesním žínkám palouky kořeny nahoru a seli do toho obilí, hrách, brambory a lněné semínko. Kdyby si občas ulovili něco k snědku, to by Krakonoš přimhouřil oko, to udělá i liška, ale oni hned okolo sebe šíří rámus a smetí. S tím se musí hned něco udělat! A tak na ně udeřil Krakonoš se vší svou mocí. Nejprve vypustil větrné koně z maštale, potom déšť a krupobití a nakonec sněhovou vánici. Byla z toho pořádná mela. Vyděšení lidé slíbili Krakonošovi, že za každý pokácený strom vysadí dva nové a bez příčiny neutrhnou ani jednu kytičku. Potom se schovali do svých chalup k roztopeným kamnům a nad hrnkem horkého čaje si vyprávěli pohádky o Krakonošovi. A od té doby posílá vládce hor lidskému pokolení déšť, kroupy, vítr a sníh. A také dohlíží na to, aby v Krkonoších byl pořádek a vládla tu spravedlnost.

3. Statečný krejčík a Krakonoš

V malé vísce v Podkrkonoší bydlel kdysi chudý krejčík. Mezi sousedy byl oblíben pro svou veselou mysl, dobrou povahu a srdce. Jednoho dne navštívila jeho vesnici paní Bída. Obcházela všechna stavení a ťukala na okénka. Byla to paní nesmiřitelná a krutá. Pobrala všechno, na co přišla. Když byla nouze největší, vzpomněl si krejčík na starou pověst o Krakonošovi. Usmyslel si, že ho najde a požádá o pomoc. Ale cesta do Krkonoš, sídla pána hor, nebyla jednoduchá. Krejčík musel překonávat mnohé překážky. Zdolat vysoké kopce, sejít do hlubokých údolí, přebrodit prudké řeky, přelézt vyvrácené stromy. Na konci svých sil došel na opuštěné místo v horách a posledním dechem zavolal horského vládce. Hned se před milým krejčíkem objevil Krakonoš a tázal se, co si přeje. Krejčík prosil Krakonoše, aby pomohl hladovějícím v jeho vesnici a vyprávěl Krakonošovi o Bídě, která s sebou přinesla samé neštěstí. Vládce hor ho pozorně vyslechl a slíbil svou pomoc. Na krejčíka čekala strastiplná cesta domů. Vrátil se pozdě v noci a doma ho čekalo překvapení. Krakonoš splnil svůj slib a do vesnice nadělil to nejdůležitější, co lidé potřebovali. Všichni obyvatelé vesničky přišli krejčíkovi poděkovat za jeho dobrý skutek. Ještě dnes vyprávějí babičky svým vnoučatům o štědrém Krakonošovi a statečném krejčíkovi.

4. Jak Krakonoš soudil

Bylo, nebylo. Jednoho večera, když Krakonoš uložil celé království ke spánku, nečekaně někdo klepe na vrata. Klepe, a není datel, dupe, a není ježek, funí, a není jezevec, nese pytel, a není ani křeček, ani sysel. A tak Krakonoš otevřel a kouká, kdo se to hrne do světnice, do tepla. "Dobrého zdraví vespolek všem vinšuji," povídá podivný mužíček. "A komu zdravíčko neslouží, jak by se patřilo, tomu nesu znamenité bylinky tady v tom pytli." Krakonoš se spravedlivě rozzlobil: "Jak se opovažuješ pustošit v mé zahrádce a ničit rostliny, co jsou pod mou ochranou?" Už se hnal po pytli, zašmátral v něm a vysypal obsah na podlahu. Malý mužíček se dotčeně ohradil: "Jestli dovolej pane Krakonoš, já jsem mastičkář a kořínkář Beneš a s bylinkami nosím nemocným naději na zdraví. Vyrábím různé masti, čaje a elixíry, které pomáhají od bolesti těla i duše." Když se Krakonoš pozorně podíval, poznal, že má Beneš ve svém pytli opravdu léčivé rostliny, jako například podběl, smetanku lékařskou, kopřivu, meduňku, měsíček lékařský. I tak si ale mastičkář udobřil Krakonoše až svou přísahou: "Slibuji při kočičkách na jívě, při bledulích, co vítají jaro, při kořeni hořce, že budu svého léčitelského umění užívat ke prospěchu živáčků, nikdy k jejich škodě. Že nepoškodím rody bylin a nevezmu víc, než je člověku potřeba." A od těch dob se v Krkonoších nesmí nadarmo utrhnout ani jedna travička, ani jedna kytička, ani jedna rostlinka.

5. Jak Krakonoš obdaroval chuďase

V krkonošských horách bydlel dělník Bartoš, který měl 12 dětí. Šest chlapců, šest děvčat. Muž toho mnoho nevydělal a žena se celý den starala o neposedné děti. V létě chodil Bartoš do lesa na dříví, které potom prodával na trhu. Jednoho jitra si nabrousil pilu a vydal se znovu do lesa. Došel až na místo, kde předtím nikdy nebyl. Začal řezat dříví, když tu se před ním objevil neznámý stařec a osopil se na něj: "Jak se opovažuješ vstoupit do mého království a kácet mé stromy?" Vyděšený Bartoš poznal, že má před sebou samotného Krakonoše. Zdvořile se mu omluvil a vysvětlil důvod svého počínání - musí nakrmit 12 dětí. Krakonoš se zamyslel a nakonec řekl: "Protože jsi spořádaný a hodný muž, daruji ti tento pozemek. Zítra si dojdi k rychtáři pro potvrzení, že je tento les tvůj." Než stačil udivený Bartoš poděkovat, Krakonoš zmizel. Teď teprve se Bartoš lépe rozhlédl, kolem něj se tyčili vysoké smrky, rozložité borovice, voňavé modříny. Mezi nimi se bělaly břízy, šuměly duby a buky. Brzy ráno se chudý muž vypravil k rychtáři. Ten vůbec nevěděl nic o darovaném lese a považoval Bartoše za blázna. Najednou se zvedl vítr, který vyrazil okno a na stůl slétla svinutá listina. Překvapený rychtář ji rozbalil a pomalu četl, že se Bartošovi odkazuje ten a ten les. Od onoho dne vydával les mnoho krásného dříví, které Bartoš dobře prodal ve městě a nikdy nebyl chudý. Na Krakonošovu štědrost nezapomněl do smrti.

Hodnocení

Na závěr každého dne je vhodné zařadit hru nazvanou například "Hádej, hádej hádači", při níž děti odpovídají na otázky zaměřené na zážitky a poznatky z celého dne. Každá otázka musí být obtížností "ušitá" přímo na určité dítě. Tím si shrneme program celého dne a děti si zopakují, co za celý den prožily. Za každou odpověď dáme dětem malou sladkou odměnu.

Na závěr celého pobytu všechny otázky zopakujeme ve "Velké hádačské soutěži". Tím si zopakujeme celý pobyt na škole v přírodě. Zde je vhodné dát větší odměny.