Vánoční pohádky

Východiskem pro veškeré činnosti se staly některé pohádky Zbyňka Malinského z knihy Vánoční pohádky [1]. Na začátku každé části děti seznámíme s vybranou pohádkou – můžeme ji vyprávět, hrát jako loutkové či maňáskové divadlo, přečíst úryvek. Čtení celé pohádky doporučuji až ke konci dané části, aby zůstal prostor pro tvořivost dětí, jejich nápady a způsoby řešení vzniklých situací. Proto níže uvádím jen příklad toho, jakým způsobem je možné text uchopit. 

1) Jak šiška Anežka přála lidem

Nohy, kam se podíváš

• Kdo má nohy? Co má nohy? – hledáme souvislosti, zkoumáme věci ve třídě
• Tvoření dvojic homonym – nejprve tvoření dvojic obrázků, následně děti zkouší vymýšlet samostatně (ucho, stolička, koruna, zámek, zvonek, liška, kohout, kolo, taška apod.)
• Záměna nohou – vytváření fantaskních obrázků – dáme dětem z časopisů vystříhané a na části rozstříhané fotografie lidí, zvířat, věcí, které děti mohou libovolně kombinovat, nalepovat a dokreslovat, následně zkusí vymyslet jméno pro nového „tvora“ či předmět. Úkol můžeme zadat jako skupinový – děti se rozdělí do skupin (2–4 děti) a společně vytváří 1 obraz, musí se domluvit, co a jak použijí, na jméně, společně představí svůj výtvor ostatním.
• Počítání nohou – práce s pracovním listem (příloha 1), děti zaznamenávají značkou (čárka, křížek, puntík) počet nohou
• Co dokáží moje nohy – rozvoj lokomočních dovedností... Moje nohy umí běhat, skákat, přeskakovat, umí se skrčit, natáhnout, umí tančit, umí chodit pozadu, umí chodit rychle i pomalu, umí chodit po špičkách i dupat apod.

Šiška a fotoaparát

• Co je to vánoční pohlednice – ptáme se dětí, zjišťujeme jejich zkušenosti. Jak vypadá vánoční pohlednice? Proč se posílají? Máte doma nějaké? Možno ve spolupráci s rodiči uspořádat výstavu vánočních pohlednic.
• Vytvoříme vánoční pohlednici – dáme dětem k dispozici přírodniny (větvičky, šišky, jmelí), vánoční ozdoby, řetězy,... Necháme je vytvořit vánoční pohlednici, kterou si děti, umožňují-li to podmínky, vyfotí. 

                                         Obr. 1 Vánoční pohlednice
                                         Autor fotografie: E. Rybárová

• Posíláme pohled – jdeme koupit vánoční pohlednici – každý si vybere sám, místo textu nakreslí nějaký vánoční obrázek, pokud chce, může nadiktovat, co by rodičům k Vánocům přál, podepíše se, pohled opatří známkou a společně je odneseme na poštu či vhodíme do poštovní schránky. Dětí se ptáme: Kde je v blízkosti poštovní schránka? Všiml si někdo při procházce? Kdo nás k ní zavede? Pokud nikdo neví, může se naším dalším úkolem při vycházkách stát hledání poštovní schránky.
• Hrajeme si na fax – děti sedí v řadě za sebou, prstem „nakreslíme“ na záda posledního dítěte jednoduchý motiv (kruh, hvězda apod.), dítě pak stejný motiv nakreslí na záda dítěte sedícího před ním, tak pokračujeme až k poslednímu dítěti, které má před sebou arch papíru a na něj zaznamená, jaký obrázek „přišel“.
• Vánoční přání – barvení pokladu krepovým papírem, kresba vánočního motivu (kapr, stromeček, svíčka, zvoneček)
  • postup: Krepový papír natrháme na kousky a klademe jej na čtvrtku, kterou jsme navlhčili štětcem a čistou vodou. Pak ještě přetíráme štětcem, dokud se kousky papíru „nepřilepí“. Necháme uschnout. Po zaschnutí krepový papír sejmeme a na obarvený podklad kreslíme (případně lepíme) zvolené motivy.
  • pomůcky: čtvrtky, štětce, voda, krepový papír (odstíny zelené, červené, modré, fialové – děti si volí vždy 2 barvy, které se podle nich k sobě hodí, ty pak střídavě kladou na podklad)

2) Jak se vánočka dala pojistit proti připálení

Už to voní ze všech spíží,
Vánoce se kvapem blíží.
Těšíme se na Ježíška,
hladíme si prázdná bříška.
Máma peče, děti zdobí,
táta koupil nové boby.
Pak je schoval někde v domě,
ale já vím, že jsou pro mě. [2]

• Příprava těsta – mísení, vážení, rozlišování ingrediencí. Podle možností a zájmu dětí volíme, co upečeme – štrůdl, cukroví, vánočku. V ideálním případě zaděláváme těsta dvě – jedno kynuté, druhé linecké či tažené, pozorujeme rozdíly. Pečení poskytuje další možnosti pro rozvíjení předmatematických představ: 

• vykrajované cukroví – statistika – Potřebujeme zjistit, zda máme stejný počet koleček plných a koleček s vykrojeným středem. Jak to uděláme? Necháme děti hledat řešení – možné je zaznamenávání na arch papíru – dostatečně velký formát rozdělíme na čtverce, do každého čtverce děti zaznamenávají (čára, tečka, křížek) vykrojený tvar, následně jinou barvou přidají záznam o vykrojení tvaru s vykrojeným středem. Děti tak samy mohou sledovat, kolik a jakých tvarů je třeba ještě udělat.
• kladení na plech – serialita – cukroví vykrajujeme tak, abychom pokračovali v započaté řadě, např. hvězdička, srdíčko; hvězdička, srdíčko, ryba apod.
• kladení na plech – kombinatorika – jak můžeme poskládat cukroví na plech, aby žádné stejné tvary nebyly vedle sebe? Uvedené činnosti můžeme samozřejmě provádět i s „cukrovím“ vystřiženým z kartonu, pokud nám místní podmínky nedovolují opravdové pečení. Jinou možnou variantou je manipulace s cukrovím z moduritu, slaného těsta, hlíny – klademe ho na podnos.

Obr. 2 Vánoční cukroví Autor fotografie: Eva Rybárová

• Hudebně pohybová hra Naše máma řekla (viz příloha 2) – děti samostatně navrhují, co by máma mohla všechno na Vánoce péct (linecké, ořechy, rohlíčky, vánočku,...) a jakou část těla máme dát dohromady (nohy, záda, lokty...). Výchozí postavení je v kruhu, děti se drží za ruce, do taktu dělají jeden krok vpřed a vzad s doprovodným pohybem paží. Při 5. taktu jdou všechny děti do středu kruhu a dotýkají se navzájem jmenovanou částí těla, na 6. takt se vrací na své místo, 7. a 8. takt jsou shodné s 5. a 6.
• Co to znamená, že každý je z nějakého těsta? Hledáme, v čem jsme stejní a v čem jiní, co má kdo rád a co nerad.
• Pleteme vánočku – z těsta, modelíny. Udělat váleček, pletení ze tří pramenů  (rozvoj seriality)
• Plech s cukrovím- vystřihujeme girlandy lineckého cukroví - hvězda, kruh, půlkruh, kosočtevrec, po rozložení lepíme na „plech“ - černou čtvrtku, zdobíme prstovými barvami (marmeláda)

              pomůcky – žlutý papír, šablony tvarů, nůžky, lepidlo, červená prstová barva, černé čtvrtky

• Motivované cvičení – těsto, motivace básní „Váleček na nudle“ [3]

Váleček na nudle život si chválí,
čím více pracuje, tím víc se válí.
Válí se na břiše, na zádech, na uchu,
zpívá si tralala, hopsasa, ejchuchu.
Válí se dopředu a zase nazpátek,
na čem se vyválí, rázem je na plátek.
Váleček na nudle život si chválí,
čím více pracuje, tím víc se válí.

• Potřebujeme nádobí – běh k obrázkům či skutečným předmětům – vál, váleček, struhadlo, měchačky, mísy; umístěné na dobře viditelných místech v herně. Procvičujeme orientaci v prostoru, postřeh, příprava na průpravné cvičení.
• Sypeme mouku a cukr – vydýchání, stoj spatný, s nádechem vzpažit, s výdechem dřep, připažit.
• Vážíme – ve dvojicích, stoj spatný, čely k sobě, držet se za ruce. Střídavě dřep a stoj.
• Přidáme vejce – leh na zádech, chytnout se pod koleny, hlavu přitáhnout ke kolenům – uděláme vajíčko, rozklepneme – opět leh na zádech, ruce ve vzpažení. Několikrát opakujeme.
• Mícháme těsto – leh na zádech, přednožit jednu nohu, kroužíme v kotníku, koleni, kyčli, nohy vystřídáme.
• Válíme těsto – převaly na měkké podložce.

• Před čím bychom se chtěli pojistit? Co nechceš, aby se stalo? Diskuse, výtvarné zpracování (kresba, koláž), uzavíráme „pojistné smlouvy“ – co můžeme udělat, aby se nestalo...požár, zlomená noha, zaskočená kost v krku...

3) Jak to bylo s jedličkou a červeným ptáčkem

• Pohybová hra Jedlička a ptáček – děti se rozdělí na dvě skupiny – jedna skupina dětí představuje jedličky, děti jsou volně rozmístěny po prostoru herny, druhá představuje červené ptáčky. Učitelka je ptáčníkem, který by chtěl ptáčky lapit. Ptáčci se pohybují mezi stromy, pokud se chtějí před ptáčníkem zachránit, schovají se u stromu – obejmou dítě představující strom. Obě skupiny se vystřídají.
• Grafomotorické cvičení – Ptáček. Tato činnost navazuje na předchozí pohybovou zkušenost – jak se ptáček pohyboval mezi stromy, kudy letěl? Dětem dáme velké archy papíru (A3) – přichycené na dveře, tabuli, případně položené na stole (v obou případech děti pracují ve stoje), na které děti nakreslí či nalepí 5 stromů. Následně mezi nimi zakreslují pohyb ptáčka.
• Skládáme z papíru vánoční stromeček – pak ho zdobíme podle fantazie – nalepování vaty, prstové barvy, odzdoby vystřihované z papíru apod.
• Motivované cvičení Vánoční ozdoby – jaké ozdoby bychom si mohli dát na stromeček?
  • krásnou špičku – stoj spatný, vzpažit, dlaně spojit nad hlavou, vytáhnout se z pasu co nejvýše
  • zvonečky – stoj spatný, vzpažit, ruce spojené nad hlavou, hlavou úklony do stran
  • andělíčky – leh na zádech, ruce suneme pomalu po zemi z upažení do vzpažení a zpět, dlaně směřují vzhůru
  • hvězdičky – leh na břiše – čelo opřené o podlahu, nohy zvedneme ze země, roznožíme a položíme na podlahu
  • koule – leh na zádech, chytneme se pod koleny, hlava ke kolenům, zkoušíme se rozhoupat
  • svíčky – leh na zádech, nohy zvednout ke stropu, bříško vtažené, hlavu zvednout z podložky – podíváme se, zda je svíčka rovně 

• Výroba vánoční ozdoby – z bílého papíru nastřiháme cca 1,5 cm široké proužky, ty pak střídavě navlékáme spolu s barevnými korálky. Vánoční řetěz – navlékání střídavě kousků stébel slámy a ústřižků látek či barevných papírů.
• Společně zdobíme stromeček.
• Cvičení na balančních míčích – Vánoční koule [4] 

4) Jak kapr poprvé v životě uviděl prskavky

• Lovení kaprů – z barevných čtvrtek vystřihneme ryby, umístíme na ně kancelářské svorky. Na provázek přivázaný na tyčce připevníme magnet, snažíme se „chytit“ rybu určité barvy.
• Pohybová hra – Rybičky a rybáři. Proti sobě v dostatečné vzdálenosti stojí dítě-rybář a ostatní děti-rybičky. Na rybářovo zvolání „Rybičky, rybičky, rybáři jedou!“ se děti rozběhnou proti sobě a rybář se snaží dotykem někoho „ulovit“. Chycené dítě se stává také rybářem, společně se chytnou za ruce a tvoří síť. Znovu se vydávají na lov, takže postupně se počet dětí-rybiček snižuje a síť se zvětšuje.
• Kolik kdo chytil ryb – ryby jsou představovány PET víčky, které děti umisťují podle diktátu na obrázek (viz příloha 3) – např. v prostřední kádi jsou tři ryby, v kádi vlevo je ryb méně než uprostřed, vpravo je stejně ryb jako uprostřed. (Jinou variantou může být nalepování papírových ryb, kreslení ryb, případně tisknutí razítkem.)
• Kreslíme vánočního kapra – technika vymývané klovatiny.

postup – klovatinou a štětcem děti nakreslí velkého kapra. Po zaschnutí kapra i pozadí vybarví suchým pastelem – křídou na plocho, pak rozetřít prsty. Následně celý obrázek ponoříme do nádoby z vodou a klovatinu vymyjeme. Obrázek usušíme.
pomůcky – čtvrtky, klovatina, štětce, barevné suché pastely, umyvadlo s vodou

                                                               Obr. 3 Kapr, technika vymývané klovatiny
                                                               Autor fotografie: E. Rybárová

• Společná koláž vánočního kapra – na různé zbytky vánočních papírů si děti obkreslí šablonu velké šupiny, kterou vystřihnou a nalepí na předkreslené kapří tělo (formát A1)
• Co ještě může zářit – zapalujeme prskavky, vyrábíme vánoční svícny
• Co všechno je potřeba, abychom mohli mít Vánoce – s dětmi vymýšlíme, co vlastně k Vánocům patří, jak se slaví u nich doma, co ještě potřebujeme ve školce připravit, aby mohly Vánoce přijít i k nám apod.
• Zpíváme koledy, skládáme vánoční hudbu – improvizace na hudební nástroje, poslech různých instrumentálních skladeb – rozhodujeme, zda se hudba hodí k Vánocům či ne, necháme děti, aby svůj názor odůvodnily.

pomůcky – dřívka, bubínky, rolničky, triangl, činelky, nahrávky nejrůznějších skladeb (např. J. J. Ryba, Česká mše vánoční, A. Vivaldi – Čtvero ročních období, J. S. Bach, Fugga)

5) Jak si kamna o vánocích zakouřila

• Vyrábíme vánoční dárek pro rodiče
• Vytváříme balicí papír – otisky bramborových tiskátek, otisky různých předmětů (stavebnice, víčka, kola, šňůry, kukuřice apod.), necháme děti experimentovat s tvary, povrchy, reliéfy
• Hra „Na slepou bábu“ – klasická hra, naučíme děti lidové doprovodné říkadlo:

Slepá bábo, kam tě vedu? Do kouta.
Co v tom koutě? Kohouta.
Co v kohoutu? Klubko.
Co v tom klubku? Jehla.
Co v té jehle? Nit.
Tak si mě, slepá bábo, chyť! 

• Hra „Škatulata batulata“ – připravíme na podlahu tolik obručí, aby bylo o jednu méně než dětí (pro starší děti možno i o více). Děti si vyměňují místa, dítě, které nebylo v obruči, se snaží do nějaké dostat. Jak bylo naznačeno výše, starší děti mohou hru hrát s obměnou – ve dvojicích či trojicích (musí stále zůstat pohromadě, spolupracovat), či tak, že v každé obruči je vždy určitý počet dětí (rozvoj početních představ).
• Pro koho je... – sluchová paměť, dětem přečteme úryvek pohádky, ve které se dozví, komu patří jaký dárek, následně dárky přiřazují konkrétním postavám z příběhu.
• Rozlišujeme dárky hmatem bez zrakové kontroly – do krabice s otvorem vložíme nejrůznější předměty (nádobíčko pro panenky, auto, kostka, míč apod.), děti hádají, co to je.
• Nejmenší/největší – řazení balíčků podle velikosti, můžeme použít nejrůznější krabičky pro skupinovou činnost, pro indidviuální můžeme využít vystřihané obrázky, které děti nalepují a následně zdobí či vybarvují (viz příloha 4).

Závěr

Výborné texty Zdeňka Malinského, plné humoru slovního i situačního, nás i děti budou zajisté inspirovat k příjemnému prožití předvánočního času. Během celého období si všímáme, zda si děti téma a činnosti opravdu užívají, zda u nich dochází k rozvoji vzájemné komunikace, spolupráce, rozvoji fantazie při řešení nových situací.