Vzdělávací nabídku, uspořádanou v ŠVP do integrovaných bloků, je vhodné průběžně doplňovat projektem reagujícím na spontánní poznávání dítěte. Jde vlastně o témata, o která se děti aktuálně zajímají. K organizaci témat přistupujeme tak, aby nebyla omezována nabídka vzdělávacích aktivit zakotvených ve ŠVP. Projekt může být rozpracován i o nabídku spolupráce s rodiči. Z didaktického hlediska je v něm používána především metoda situačního a prožitkového učení (spontánní zájem dítěte).
Navrhované aktivity v rámci celého projektu jsou určeny zejména pro 5-6leté děti a děti s odkladem školní docházky. Jsou zařazovány dle jejich zájmu a podle množství, kvality i dostupnosti podnětů.
Spontánní zájem o cokoliv v životě dítěte, například:
Podle daných pravidel za otázkou následuje žádost, že má dítě zájem otázku vyřešit, že má zájem se tímto problémem zabývat.
Učitelka (rovněž podle dohodnutých pravidel) otázku nezodpoví. Opakuje ji v nejbližším vhodném okamžiku před kolektivem (komunitní kruh). Zvídálek vyzve kamarády ke spolupráci na řešení problému.
Učitelka připraví podněty ve třídě (encyklopedie, literatura, časopisy, fotografie, modely apod.), případně nabídne vhodnou aktivitu (návštěva určitého místa, pozvání profesionála do MŠ, přístup na internet...). Danou otázku zveřejní pro rodiče.
Přístup k informacím děti volí samostatně. Navzájem diskutují, předávají si poznatky získané i mimo mateřskou školu, přijímají či nepřijímají nabídky učitelky.
Učitelka se snaží v roli pozorovatele a rádce poznávací proces podněcovat, děti aktivizovat, povzbuzovat. Vzájemná informovanost probíhá krátce, ale denně, aby zájem neopadal.
Učitelka ukončí bádání ve fázi, kdy budou děti schopné se pochlubit výsledky svého snažení. Vhodně motivovaný kolektiv své kamarády vyslechne.
V běžné vzdělávací nabídce bude dětem dáván prostor, aby takto osvojené poznatky, schopnosti a dovednosti samostatně uplatňovaly. Budou nápomocné ostatním při poznávání prostřednictvím vlastních aktivit. Vše se děje při zachování pravidel vzájemného soužití a respektování potřeb druhého.
Po shlédnutí filmu "Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách" se rozvinula diskuse, zda je či není možné cestou vodovodního potrubí cestovat nebo posílat balíky. Učitelka záměrně rozvíjela fantazijní představy dětí. Problém byl tedy nastolen. Zvídálci (dva chlapci a jedno děvče) hovořili s rodiči, sourozenci. Navzájem se přeli a některá tvrzení vyvraceli. Své představy vyjadřovali výtvarně. Postupně se přidali ještě dva chlapci. K dispozici měli odborné časopisy (půjčeno VaK), encyklopedie a především učitelku. Ta dílčí dotazy zodpovídala, ale konečný závěr neformulovala. V této hře bylo jasné od samého začátku, že se jedná o pohádku, ale fantazie a představivost dokázaly své. Děti přistoupily na rovinu "co kdyby". Řešení již ale odpovídalo realitě. A aby bylo jasné, jak se balíky posílají, šli jsme si na poštu jeden sami sobě do školy poslat.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.