Výuka formou CLIL umožňuje žákům používat cizí jazyk přirozeně; většinou brzy zapomenou na jazyk a soustředí se na téma výuky. Přesto taková výuka vyžaduje od žáků i vyučujících větší pozornost k využití jazyka a přizpůsobení než běžná výuka. Při běžné výuce je někdy obtížné vyjít vstříc odlišnostem ve stylu učení, protože se opírá o standard (Using Languages, 2000). V cizím jazyce musí žák vynakládat větší úsilí porozumět, ať jde o prezentaci nového učiva, formulace zadání úloh apod. Jazykový projev učitele, tvořený všeobecnou kompetencí v cizím jazyce navýšenou o znalost odborné terminologie nejazykového předmětu, je třeba naopak přizpůsobovat úrovni žáků. Při pozorování reakcí žáků bylo zjištěno, že lépe a rychleji reagují ti žáci, kteří mají vyšší schopnosti v nejazykovém předmětu, než ti, kteří jsou považováni za lepší v cizím jazyce, ale odborný předmět nepatří k jejich silným stránkám.
Je třeba si uvědomit, že i omezená schopnost užívat různé jazyky má příznivý vliv na rozvoj myšlení. Na středně pokročilé úrovni jazyka je běžným doprovodným jevem „přepínání jazykového kódu“, tj. střídavé užívání českého a cizího jazyka, což odpovídá „vnitřní mluvě“. Přítomnost těchto jevů lze dokázat např. při nedostatečně regulované práci ve dvojicích nebo skupinové práci, kdy žáci při přípravě úkolu diskutují řešení problému v češtině.
To, že jsou žáci schopni nazírat tentýž problém z různých úhlů, jako by se dívali přes „brýle“ různých jazyků, může podstatně ovlivnit jejich schopnost myslet a rozumět. Zkušenosti ze škol, které s formou CLIL již delší dobu pracují, ukazují, že osvědčeným řešením je interaktivní styl výuky. To znamená, že učitel žákům poskytuje co nejvíce příležitostí zapojit se aktivně do komunikace v cizím jazyce, klást otázky o probírané látce, reagovat na podněty učitele apod.
Doporučené metodické postupy, které učitel může využít pro usnadnění porozumění, odpovídají strategiím, které si žáci vědomě či nevědomě volí v procesu osvojování. Je vhodné, aby učitel působil na pracovní paměť žáků tak, aby mohli pro zpracování nových informací využít rozmanité smyslové vstupy (Hasher, 1991). Klíčem k vytvoření trvalé paměti je schopnost dávat nová fakta do souvislostí s těmi, která jsou již v mozku uložena. Učitel může žákům pomoci nové informace třídit. Techniky, které napomáhají lepšímu porozumění, jsou např. (Novotná, Hofmannová, 2002)
a) na verbální úrovni:
využití
apod.;
b) na neverbální úrovni:
využití
apod.
Co dalšího lze doporučit? Pro úspěch při výuce (nejen) formou CLIL by mělo být přirozené, aby učitel vytvářel podmínky vhodné pro přepínání mezi různými strategiemi řešení úloh. Při prezentaci nového učiva je elicitace účinnější než přímý výklad. Při procvičování se osvědčuje práce ve dvojicích, práce v malých skupinách, hry, simulace a předvádění rolí. To vše má za úkol pomoci žákům naučit se správně dekódovat nové informace.
Z metodologického hlediska se zdá být pro výuku formou CLIL nejvhodnější kombinace komunikativního a kognitivního přístupu.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Tento článek je zařazen do seriálu Pojetí CLIL a bilingvní výuky.
Ostatní články seriálu: