Projekt Kurátorský experiment - reflexe média malby v médiu fotografie jsme připravili spolu s Martinem Kolářem (doktorand KVV PF UJEP) pro Výstavní prostor Na chodbě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Výstava proběhla v termínu květen - červen 2006. Představila fotografickou tvorbu pěti vybraných umělců - Štěpánky Bláhovcové (1981), Vanesy Hardi (1971), Luďka Proška (1978), Alice Tomáškové (1977) a Martina Zeta (1959).
Koncepce výstavy byla zaměřena na vztah malby a fotografie a na proměnu informace při přenosu z jednoho média do druhého. Projekt se konkrétně zabývá přenosem malířské "kvality" a její udržitelnosti ve fotografickém médiu. Polemika mezi oběma médii má samozřejmě hlubší historický základ. Vzhledem k tomu, že tento oboustranný a komplikovaný vztah bývá prezentován převážně jako diference mezi zobrazivými způsoby vyjádření, tedy že se kritická srovnání většinou odvíjejí od možnosti zachycení skutečnosti, zaměřuje se projekt na snímky oscilující mezi monochromním a geometrickým zobrazením.
Fotografie zastoupených umělců vznikaly různým způsobem a za různými účely. Některé intuitivně, téměř turisticky, jako je tomu v případě Vanesy Hardi či Štěpánky Bláhovcové, která nadšena a oslněna prostorem vídeňské Albertiny snímala jeho zákoutí. Některé z cyklů jsou provázeny konceptuálním přístupem autorů - Martin Zet archivuje nedokonalé snímky ze začátků a konců kinofilmů, Luděk Prošek vytváří série snímků zvětšených barevných obrazců z rekonstruovaných fasád panelových domů, Alice Tomášková se dlouhodobě věnuje vztahu mezi fotografií a malbou v prostředí i prostřednictvím různých interiérů.
 |
| 1. |
 |
| 2. |
 |
| 3. |
Vanesa Hardi
 |
| 4. |
 |
| 5. |
 |
| 6. |
Štěpánka Bláhovcová
 |
| 7. |
 |
| 8. |
 |
| 9. |
Alice Tomášková
Co spojuje tyto snímky kromě podvědomě podobného vizuálního účinu? Spojuje je například inspirace architekturou nebo využití technických mezí digitální i klasické fotografie (pixelizace obrazu u Štěpánky Bláhovcové, okraje kinofilmů u Martina Zeta), ale především přenesení nezobrazivého projevu do technického obrazu, fotografie.
Médium fotografie vytváří zdání skutečnosti, svou podstatou, "otiskem" události diváka klame: zachycuje scény, jež nám vnucují představu, že jsou skutečné, že se někdy staly. Vystavené snímky však působí zdáním klasického obrazu. Nahlížíme na ně podobně jako na malby, hodnotíme především nově vzniklé formální vztahy - kompozici, barevné kontrasty, rytmus atp. Snímky často zachycují a vydělují detail zobrazovaného, ale vzdalují se od zrakové zkušenosti. Nezobrazují ani dům, ani krajinu. Jsou krokem mimo dohodnutý kód. Jsou mnohoznačné i konkrétní zároveň - vycházejí z konkrétní zobrazované věci, ale způsobem zpracování rozvolňují původní konotace a nabízejí nové významy a obsahy. Vzdávají se nápodoby skutečnosti a přinášejí novou, "malířskou" kvalitu.
Není jednoduché připravit na takto tematicky zaměřenou výstavu zajímavou a poutavou galerijní animaci. V koncepci výstavy jsme se ve prospěch čisté barevné plochy (fotografického) obrazu vzdali narace, příběhovosti a symboliky, které mohou být zpětně pro jakýkoliv druh interpretace určitým odrazovým můstkem.
Autorka animace Není obraz jako obraz a současně jedna z vystavujících autorek, Alice Tomášková, se zaměřila na reflektování média fotografie a vystavěla ji na kombinaci pracovních listů pro žáky ZUŠ (9 až 12 let) a na přímé komunikaci s animujícím.
 |
| 10. První fáze animace byla založena na pracovních listech. Žáci se v univerzitním Výstavním prostoru Na chodbě pohybovali zcela přirozeně, obcházeli a zkoumali vystavené fotografie. Svoje nápady, myšlenky či pocity zapisovali do pracovních listů. |
Pomocí jednoduchých úkolů se žáci snažili vyvodit ze svých osobních zkušeností a následně interpretovat:
Odpovědi byly překvapivě sebevědomé, upřímné a bystré (např.: "Fotografie je obrázek, který vytvoříme pomocí přístroje. Vystavené fotografie jsou jako malované, umělecké...")
Žáci tedy sami a zcela přirozeně definovali fotografii jako technický obraz, specifikum vystavených fotografií pak intuitivně našli ve spřízněnosti s malbou.
Stěžejním bodem animace se stala vlastní tvorba žáků, která měla více fází. Animující provedla žáky od konkrétní fotografie, přes vyčleněný, od reality oproštěný detail, až po nalezení nového významu a uplatnění tohoto motivu v malbě. Žáci si vybrali fotografii (nejedná se o vystavené fotografie, ale o různě tematicky zaměřené fotografie klasického formátu 9 x 13 cm), na které byl zřejmý motiv (ruka, oslava, náměstí apod.). Pomocí pohyblivého rámečku hledali na své fotografii nové nečekané momenty.
 |
| 11. Vlastní tvůrčí aktivita animace vycházela z drobných fotografií formátu 9 x 13 cm. Žáci se nejprve pomocí rámečku vytvořeného dlaněmi a prsty rukou rozhlíželi kolem sebe, a měnili tak své zorné pole. To samé zkoušeli pak i na fotografiích - pomocí papírového rámečku vybírali zajímavé detaily, a měnili tak fotografický obraz. |
Prvním úkolem bylo vybrat tímto rámečkem motiv, jež neponese význam - dojde k proměně fotografie do nezobrazivé polohy. Tento motiv žáci vymezili rámečkem a připevnili ho barevnou izolepou.
 |
| 12. |
Pro vybraný motiv pak hledali osobitý význam, který již nesouvisel s původním zobrazením na fotografii (část kostelní věže - raketa, detail dřevěného polínka - zimní stadión, detail lžičky - pochodeň apod.) a byl posléze dotvořen malbou na samostatný papír.
 |
| 13. |
Působím jako učitelka výtvarného oboru na ZUŠ Chabařovice. Žáci, kteří se zúčastnili animace ke zmíněné výstavě, jevili zájem v této problematice pokračovat. Věnovali jsme jí včetně návštěvy animace skoro celý měsíc. Pracovně jsem tuto tematickou řadu nazvala Mezi malbou a fotografií.
Pracovali jsme s fotografiemi, které jsme přinesli ze svých domovů a které jsme mohli postrádat.
Věnovali jsme se třem výtvarným úkolům či problémům. V samotném procesu tvorby jsme vždy vyšli z určité fotografie a výtvarný problém dále zpracovávali převážně malířskými prostředky.
Úkol první
Vyšli jsme z předpokladu, že fotografie zachycují scény (momentky, rodinné sešlosti, aktuální události...). Ale fotografie i fotografové si tyto scény vybírají, hledáček fotoaparátu ohraničuje jen ty momenty, které nám připadají zajímavé. Co se skrývá za ořezem fotografie? Jak by vyfotografovaná scéna mohla pokračovat? Nechybí na fotografii něco?
Síla klasické i digitální fotografie mnohdy nespočívá v tom, co zobrazuje, ale naopak v tom, co nezobrazuje či potlačuje.
 |
| 14. |
 |
| 15. |
V druhém úkolu jsme se pokusili převést fotografii a zachycenou scénu do malby. Snažili jsme se odhlédnout od detailů fotografie a vystihnout její atmosféru čistě malířskými prostředky, včetně určitého obrazového zjednodušení, stylizace. Původní fotografii jsme stejně jako u prvního úkolu do díla nalepili. Scéna byla tedy na výsledném díle dvakrát - jednou jako původní fotografie, podruhé jako malba.
Výsledné práce působily celistvě - fotografie doplňuje malbu a naopak.
 |
| 16. |
 |
| 17. |
Úkol třetí
V třetím úkolu jsme se vrátili k animaci a zopakovali postup, který byl v animaci uplatněn. Na fotografii jsme vybrali určitý detail, který jsme ohraničili lepicí páskou. Nově vzniklý obraz jsme přenesli do malby a hledali jeho nové významy a interpretace.
 |
| 18. |
 |
| 19. |
Je třeba zmínit, že žáci prošli jak animací Alice Tomáškové, tak dalším výtvarným zpracováním této problematiky zcela přirozeně, což opět potvrzuje jiný vztah nejmladší generace k technickým obrazům a komunikačním i informačním technologiím. Mladí lidé se v tomto prostředí pohybují přirozeně, sebevědomě, ale také intuitivně a podvědomě. Animace a její odezva u žáků v podobě další práce s fotografií jednoznačně ukázala na to, že je třeba dále rozvíjet osobní zkušenosti žáků s vizuálně obraznými prostředky, nespokojit se pouze s jejich pasivním užíváním, ale aktivně vstupovat do procesu jejich tvorby, interpretace a inovace.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
