Člověk a lidství je tématem, které otevírá letošní nabídku měsíčních projektových témat v Inspiromatu 2009. Pětice týdenních podtémat nabízí několik různých pohledů na jedno z nejtragičtějších období naší národní i evropské historie. Vyžitím všech pěti, nebo jen některých z nich, může škola pomoci žákům porozumět složitosti konkrétních lidských osudů, motivů a chování, které rozdělilo lidi na oběti, agresory i zachránce. Je to příležitost k diskusi a společnému přemýšlení o lidech v situacích, které si většina dnešních žáků jen stěží dokáže vůbec představit. Příspěvky vznikly ve spolupráci s institucemi, které usilují o zachování historické paměti národa na toto období našich dějin. Zkušenosti mnohých pedagogů ukazují, že není důvod se vyhýbat moderním dějinám a že žáci oceňují příležitost seznámit se s událostmi, o kterých se nemluví a nepřemýšlí zrovna lehce.
Cílem této aktivity je seznámit žáky s terezínskými dětskými kresbami a s tím, jak události druhé světové války a holocaustu v českých zemích vnímaly židovské děti. Žáci se pokusí vcítit do situace dětí, jejichž život je omezen protižidovskými nařízeními a které jsou uvězněné v ghettu.
Žáci jsou předem seznámeni s protižidovskými opatřeními v Německu a na našem území buď výkladem učitele, nebo samostatnou prací. (www.holocaust.cz, www.neztratitviru.net). Vypracují si přehled vydaných protižidovských opatření.
Potom žáky rozdělíme do skupin. Každá skupina dostane sadu kreseb terezínských dětí. Ke každému obrázku žáci dostanou také podrobnější informace, např. jméno autora, datum narození, datum odjezdu do Terezína. (Tyto informace jsou u většiny kreseb známé.)
Žáci pomocí kreseb odpovídají na otázky:
Práci ve skupinách zakončíme společně: mluvčí skupin představí odpovědi na otázky. Žáci pak diskutují o shodách a rozdílech v odpovědích.
Poznámka: Poté, co byly židovské děti deportovány spolu s rodinami do ghetta Terezín, se jejich život změnil ještě dramatičtěji než vyhlášením protižidovských opatření. Jednou z možností, jak se odreagovat, jsou hodiny kreslení pořádané rakouskou výtvarnicí Friedl Dicker-Brandeisovou, která vedla děti k práci s barvami, se světlem, rozvíjela jejich cit pro tvar a kompozice. Metodou rytmických cvičení převáděla vnímání sluchových vjemů do podoby kreseb a grafiky.
Dále žáci pracují individuálně. Každý žák si představí sebe jako autora některé kresby a pokusí se písemně zpracovat „svůj" životní příběh. Každý si může vybrat vlastní formu (životopis, deník, dopis).
Po dokončení příběhu si žáci navzájem představí „svoje děti", přečtou si příběhy a diskutují o životech a osudech autorů kreseb.
Žáci se také zamýšlejí nad otázkami:
Žáci si uvědomují, že židovské děti byly omezeny takřka ve všech svých dětských radostech a aktivitách. Měly však podobná přání a zábavu, jako mají děti dnes - nebyly ničím výjimečné, pouze byly židovského původu a nacisté je na základě nesmyslných parametrů označili za škůdce světa. V terezínském ghettu netoužily po nesplnitelných věcech, ale po základních potřebách života, jako jsou jídlo, domov, rodiče, kamarádi, dětské hry.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.