Ekologická výchova – je lepší sedět u počítače, nebo chodit po lese?

Příspěvek byl převzat z časopisu pro další vzdělávání v geografii - Geografické rozhledy.

„Populace ČR není dostatečně informována o principech udržitelného rozvoje a není ani dostatečně připravena na jejich uplatňování v praxi," říká Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty, zveřejněný na stránkách ministerstva životního prostředí. Jako jeden z nástrojů pro změnu tohoto stavu navrhuje environmentální vzdělávání, výchovu a osvětu. Důležitými hráči jsou v této oblasti neziskové organizace a škála přístupů je neuvěřitelně široká - „od sekání trávy po klikání myší".

Kvantita definic

Existuje řada definic, ale i způsobů, jak k ekologické výchově přistupovat. Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta (EVVO) jsou ve zmíněném dokumentu definovány takto: „Výchova, osvěta a vzdělávání se provádějí tak, aby vedly k myšlení a jednání, které je v souladu s principem trvale udržitelného rozvoje, k vědomí odpovědnosti za udržení kvality životního prostředí a jeho jednotlivých složek a k úctě k životu ve všech jeho formách." (Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, § 16.)

Nutno podotknout, že pojmy ekologická nebo environmentální výchova či vzdělávání se často v praxi zaměňují, budeme je tedy pro potřeby tohoto článku považovat za synonyma. Taktéž pojmy výchova a vzdělávání mají v češtině jiný významový odstín, hranice jsou však neostré. Poznamenejme, že v převzatých informacích na toto téma z angličtiny je ještě daleko těžší pojmy rozlišit, neboť angličtina používá pro výchovu i vzdělávání termín jediný - education.

Ať už jsou definice, ale i formy ekologické výchovy jakékoli, měly by vést ke konečnému cíli, kterým je vzdělání, jež se vztahuje k prostředí. Zahrnuje nejen vzdělání o, ale také pro prostředí, to znamená soubor poznatků, dovedností, vyznávaných hodnot, které vedou ke schopnosti realizování praktických akcí, je zdůrazňováno i rozvíjení informovaného zájmu o prostředí. Zkrátka by si dotyčný měl uvědomovat široké souvislosti svého chování (v dnešní době asi nejvíce spotřebního), měl by dospět k takovému žebříčku hodnot, které by ho vedly k tomu, aby mu nebylo lhostejné, jaké dopady jeho působení má, a svoje chování podle toho řídil.

Dá se tedy říci, že ekologická, nebo chcete-li také environmentální, výchova bourá meze tradičních přístupů. Protože se nedá uchopit v rámci úzké škály jednoho konkrétního předmětu či oboru, začleňuje témata vztahu člověka a prostředí a environmentálních souvislostí a problémů do celé řady školních předmětů. Přitom klade důraz na interdisciplinaritu a pochopení vzájemných vazeb. V českém kontextu se v současné době hovoří o „průřezových tématech"; jedním z nich je právě ekologická výchova.

Nová vize vzdělání

UNESCO ve svém dokumentu z konce devadesátých let zavádí dokonce slovní spojení „vzdělání pro udržitelný rozvoj", jež je součástí procesu budování informované, zainteresované a aktivní populace. „Zahrnuje iniciativy pro rozvíjení kultury vzájemného respektu v komunikaci a rozhodování, čímž dochází k přesouvání ohniska pozornosti od pouhého přenosu informací."

Má odpovídat na otázky:

• Jak lze lépe porozumět světu kolem nás?
• Jak jsou problémy, kterým náš svět čelí, vzájemně propojeny a co to znamená pro jejich řešení?
• Jak bychom chtěli, aby náš svět v budoucnu vypadal, ovšem v hranicích, které nám stanovují životodárné systémy?
• Jak je možné sladit zájmy ekonomické, sociální a zájmy životního prostředí?

Environmentálně vzdělaný člověk je také ekologicky gramotný. Základním cílem tzv. ekologické gramotnosti je kvalitativní posun myšlení - zájem o souvislosti. Ekologická gramotnost se vyznačuje širším porozuměním vztahům lidských společenství a přírodních systémů. Dalo by se říci, že prakticky se může jednat i o sledování energetických a materiálových toků, které jsou součástí cyklu metabolismu Země či společnosti, a jejich provázanosti. A dovolím si uvést ještě další pojem, environmentální gramotnost. Jedná se o ještě širší pojem, který vede k vytváření občanských postojů, schopnosti vyvodit závěry a odpovědět jednáním.

Globální rozměr

Jedním z hesel ekologů, environmentalistů, ochránců přírody či ekologistů je slogan: „Jednej lokálně, mysli globálně." Ekologické vzdělávání je součástí takzvané globální výchovy, která se rozvíjí již od počátku dvacátých let. Vychází ze systémového chápání světa a směřuje k pochopení mnohavrstevného systému, kde se věci a jevy vzájemně ovlivňují, kde lokální je zároveň globální a naopak. Pozorovatel se stává součástí pozorovaného. Je kladen důraz na to, že naše poznání je nekončící proces, vyvíjí se a mění, že neexistuje jenom jeden pohled na svět. Studenti si mají také uvědomit prostorové souvislosti - od jedince až po celou planetu, nebo časové - vztah minulosti, přítomnosti a budoucnosti.

Trhat trávu nebo klikat myší

Dnes již existuje řada výukových programů, které posilují zejména u dětí a mládeže dnes tolik opomíjený vztah k přírodě a povědomí o závislosti lidí na ní. V mnoha ekologických centrech je možné vidět chov zvířat, vyzkoušet si na vlastní kůži, co to obnáší se o ně starat, či jak žili naši předci, poznávat přírodu přímo v terénu apod. Děti či studenti mohou být vedeni formou nějaké hry, která staví na principech zmíněných výše (může probíhat v místnosti nebo venku). Na konci tohoto článku čtenář nalezne řadu odkazů na různé organizace, které nabízejí množství výukových programů.

V poslední době se rozvíjí také výuka, při níž je vědomí globálních souvislostí spojeno s užíváním informačních technologií. Prostřednictvím interaktivního webu či her se zvyšuje informační gramotnost populace a schopnost aktivně vyhledávat a třídit informace. Jedním takovým pokusem je například internetová Hra o Zemi.

Definice udržitelného rozvoje:
Principy (trvale) udržitelného rozvoje formulovala ministerská předsedkyně Norska G. H. Brundtlandová v roce 1987: Udržitelný rozvoj je takový rozvoj, který uspokojuje potřeby současnosti bez ohrožování možností budoucích generací uspokojovat své vlastní potřeby. Je v podstatě procesem změn, ve kterém jsou využívání zdrojů, orientace vývoje technologií a transformace institucí zaměřeny na harmonické zvyšování současného i budoucího potenciálu uspokojování lidských potřeb a aspirací. (BRUNDTLAND G. H.: Our Common Future, Oxford University Press, Oxford, 1987).

Drobné zamyšlení - nejen pro učitele zeměpisu:

Ekologické cítění dětí je možné formovat a rozvíjet nejrůznějším způsobem. Zkuste seřadit uvedené aktivity od těch, které jsou podle vašeho názoru nejúčinnější, až po ty, které naopak na rozvoj ekologického cítění příliš velký dopad nemají:

Nyní se pokuste se najít pořadí, na kterém se shodnete se svými kolegy. Konečnému výsledku bude zřejmě předcházet velmi zajímavá diskuse.

OTÁZKY A ÚKOLY:
Rozdělte si ve třídě odkazy na ekologické hry uvedené u článku do skupin a připravte o jednotlivých webových stránkách krátkou informaci pro své spolužáky. Informace by měla obsahovat název organizace a její činnost a ukázku jedné hry nebo aktivity s vysvětlením jejího smyslu. Přečtěte si definici ekologické (environmentální) výchovy. Zamyslete se nad tím, zda ve škole pracujete na úkolech, které pomáhají měnit vaše postoje k ochraně životního prostředí. Ve kterém předmětu je to především?