Jako inspirující literaturu k hlubšímu vhledu do oblasti Umění a kultura a k pochopení teoretického zázemí pro koncepci Výtvarné výchovy v rámcových vzdělávacích programech pro základní vzdělávání a gymnázia je možné využít publikaci Jaroslava Vančáta Poznávací a komunikační obsah výtvarné výchovy v kurikulárních dokumentech, kterou v roce 2003 vydalo Sdružení MAC.
Hutný text 30stránkové publikace nabízí možnost si kdykoliv osvěžit a připomenout argumenty pro nepostradatelnost výtvarné výchovy ve vzdělávání, důležitost uměleckého procesu pro poznání a komunikaci i důvody, proč byl obsah výtvarné výchovy rozšířen i za oblast umělecké tvorby. Vysvětleny jsou rovněž pojmy vizuálně obrazné vyjádření a vizuálně obrazné vnímání i vztah neuměleckých a uměleckých prostředků. Poslední kapitola se pak ve stručnosti ještě pro náročnější čtenáře zabývá sémantickým přístupem k vizuálně obrazným vyjádřením.
Další inspirující publikací je pak Výchova k tvořivosti ve Školním vzdělávacím programu (Praha 2006) taktéž od Jaroslava Vančáta, vydaná v rámci grantu EduArt s podporou MŠMT ČR a Evropského sociálního fondu.
Publikace přímo navazuje na podstatné a progresivní myšlenky Rámcových vzdělávacích programů (konkrétně odkazuje na ty části dokumentu, kde je tvořivost přímo zmiňována) a skrze definování změny, kterou by měla kurikulární reforma přinést, odhaluje význam rozvíjení tvořivosti v systému vzdělávání.
Text se tak stává základním teoretickým východiskem proto, aby se tvořivost (výchova k tvořivosti) nestala jen formálním či "vyprázdněným" pojmem, ale aby mohla být přijata jako metoda, která systémově napomůže realizaci školních vzdělávacích programů a vnese do vzdělávacího procesu důležitou a celoživotně uplatnitelnou metodu poznání, založenou na využívání osobního tvůrčího potenciálu každého žáka.
Skrze nabízenou metodu tvořivosti dochází k definování podstatných článků kurikulární reformy (zainteresovanost žáka v procesu výuky; komplexnost vzdělávacích obsahů; proměna postavení učitele a týmu školy - s. 10) a otvírá možnost k reformě přistupovat nikoliv jako k autoritou státu zadanému úkolu, ale jako k výzvě k reflexi školy jako instituce. Je pak na osobní zodpovědnosti každého pedagoga, zda bude školu pojímat tak, jak tomu bylo dosud, či tak, jak změna společenských podmínek a nároků na vzdělání příštích generací vyžaduje, tedy jako "učící se organizaci".
Za zcela zásadní je možné považovat obsah V. kapitoly Systémová podpora tvořivosti žáků.
V úvodní části Dosavadní a nastupující role žáka autor na příkladu školního prostředí dobře vysvětluje přínosy pluralismu pro rozvoj osobnosti žáka. Pro úplnost je možné ještě podotknout, že stejnou šanci pluralismus přináší i pro rozvoj osobnosti učitele. Nelze ani jinak, neboť škola jako "učící se organizace" je na vzájemné spolupráci žák-učitel-učitel-žák založena.
To, že tvořivost, snažící se najít své místo ve vzdělávání, "pochází" z uměleckých oborů, bylo vždy celkem bez problémů přijímáno, pro vzdělávácí proces však dosud nebyly pojmenovány a systematizovány její "etapy" tak, aby z tohoto procesu nebyl nikdo předem vyloučen. (Často se tak dělo na základě "označení" žáka za talentovaného či netalentovaného, a to jen z moci "autority učitele" znajícího spíše předepsané učivo, než svého žáka).
Etapám tvořivosti je věnována pozornost v jednotlivých kapitolách (Uvědomění tvořivé podstaty své osobnosti; Sebepřesah skrze označení - experimentální praxe; Výsledek činnosti jako autorský produkt; Ověřování výsledků - interpretace a komunikační uplatnění; Portfoĺio jako doklad cesty), které jsou pro pochopení možností její aplikace a využití v každodenní školní praxi zcela zásadní a rozhodující.
V kapitole Ověřování výsledků - interpretace a komunikační uplatnění se pak opět vhodně přibližuje rozdíl mezi univerzalistickým a pluralistickým přístupem a jejich důsledků pro "dosahování pravdivého poznání".
Portfolio je v současné době velmi často užívané slovo, zvláště pak v souvislosti s evaluačním procesem. Má-li však být portfolio skutečným "dokladem cesty", nikoliv jen založenými a pro kontrolní orgány připravenými výstupy, není možné jeho vznik a naplňování oddělit od tvůrčího procesu. Podstatné je i to, že kvalita portfolia může reflektovat vzdělávací proces z hlediska tvořivosti nejen pro žáka, ale i pro učitele, přestože tím nejdůležitějším portfoliem učitele "...se stává každé žákovo sebeuvědomění tvořivého přírůstku své osobnosti a tedy i všechny osobnosti, které jeho přičiněním na škole vznikly, byly odhaleny, vytvořeny a odeslány na dráhu takto otevřeného, svobodného života." (s. 28).
Publikace se svým pojetím a obsahem obrací na učitele-čtenáře se zájmem rozvíjet svoji schopnost "nekončící reflexe" i odvahu a chuť dále zrát nejen profesně, ale i jako lidská bytost.
Publikace byla v souhlasu se zacílením projektu distribuována celorepublikově na mimopražské školy II. stupně, na pedagogická centra a vzdělávací zařízení. Její text je možné si stáhnout ve formátu PDF na adrese www.eduart.cz/stranky/SVPTvorivostEduArt.pdf (na portálu www.eduart.cz, v rubrice Metodické materiály).
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.