Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Pedagogická evaluace
Odborný článek

Pedagogická evaluace

25. 10. 2006 Základní vzdělávání
Autor
Danuše Nezvalová

Anotace

Charakteristika pedagogické evaluace a přesné rozlišení jednotlivých pojmů.

V současné době se termín evaluace stal jedním z nejvíce frekventovaných jak v pedagogické teorii, tak i v dokumentech vzdělávací politiky a v pedagogické praxi. Co vlastně tento pojem vyjadřuje?

Výraz evaluace je v češtině poměrně nový. Původ termínu je v latině, sloveso valere znamená být silný, mít platnost, závažnost. Z latiny se toto slovo přeneslo do angličtiny, kde anglický výraz pro evaluaci je evaluation a znamená obecně určení hodnoty, ocenění.

Evaluace je proces systematického shromažďování a analýzy informací podle určitých kritérií za účelem dalšího rozhodování (Bennet a kol., 1994).

Tato definice naznačuje, že evaluace by měla být:

  • systematická, tzn. explicitně vymezená oblast a její struktura;
  • provedena správně metodicky;
  • prováděna pravidelně;
  • řízena podle předem stanovených kritérií;
  • použitelná pro rozhodování a další plánování.

Současně s pojmem evaluace se vyskytují i další pojmy: hodnocení, sebehodnocení a autoevaluace (sebe-evaluace). Pokusme se i tyto pojmy velmi stručně objasnit a uspořádat vztahy mezi nimi. Termín evaluace pokrývá širší, komplexní význam. Evaluace vyjadřuje souhrnně teorii, metodologii a praxi veškerého hodnocení nejrůznějších vzdělávacích jevů.

Hodnocení se častěji užívá v širších kontextech běžné školní praxe, např. hovoří se o hodnocení žáků, práce učitelů apod. (Průcha, 1995)

Sebehodnocení je pojímáno jako neplánované a necílené nahodilé hodnocení každodenní praxe, které provádí každý jedinec bez dlouhodobější přípravy.

Pod pojmem autoevaluace (sebe-evaluace) rozumíme systematicky připravené a plánovité hodnocení, směřující podle předem stanovených kritérií k předem stanoveným cílům. (Roupec, 1997)

Autoevaluace je proces systematického sběru a analýzy informací za účelem vytvoření soudů o hodnotách založených na spolehlivých důkazech (Rogers a Badham, 1994). Tyto soudy se zaměřují na zjištění stavu dosažených konkrétních cílů. Měly by tedy vést rozhodování v oblasti rozvoje. Autoevaluace je často stavěna do kontextu cyklu monitorování, analýzy a revizí. (Tipple, 1989):

  • Monitorování je proces sběru a prezentování informací ve vztahu ke konkrétním cílům na systematickém základě. Vždy by mělo být vedeno s konkrétním úmyslem, toto úsilí by mělo být něčím zdůvodněno.
  • Autoevaluace přivádí tento proces o krok dále tím, že jsou informace analyzovány a vytvořeny soudy o hodnotách.
  • Revizí se rozumí reflexe postupu prostřednictvím dat z autoevaluace za účelem vytvoření rozhodnutí pro strategického plánování.

Autoevaluace (sebe-evaluace) školy je systematickým hodnocením dosažených cílů dle předem stanovených kritérií, prováděným pracovníky školy. Je autoregulačním mechanismem vlastní pedagogické práce školy. Poskytuje zpětnou vazbu o kvalitě a úrovni dosažených cílů vzhledem k projektovaným cílům. Vzhledem k tomu, že v české pedagogické literatuře je využíváno pojmů sebe-evaluace a autoevaluace ve stejném významu, doporučujeme rovněž využívat těchto pojmů stejným způsobem.

Schematicky lze tyto rozdíly mezi hodnocením a evaluací shrnout následujícím způsobem:

HODNOCENÍ
(neřízené hodnocení)
EVALUACE
(řízené hodnocení)
Kritéria:
  • nejsou vymezena;
  • indikátory výkonu nejsou stanoveny explicitně;
  • nejsou sdílena mezi partnery.
Kritéria:
  • jsou vymezena explicitně a odsouhlasena;
  • jsou stanoveny specifické oblasti priorit založené na vymezených cílech;
  • jsou formulovány indikátory výkonu.
Evaluační plán:
  • není přesně stanoven;
  • není jasné, co kdo bude dělat;
  • není konzistentní s cíli;
  • není připravován záměrně, je použit v případě potřeby.
Evaluační plán:
  • je strukturovaný;
  • je daná jasná odpovědnost;
  • jsou definovány explicitní vztahy s cíli;
  • vyžaduje detailní plánování.
Metody:
  • nejsou předem stanoveny;
  • metody jsou nekonzistentní;
  • nepromyšlená analýza dat.
Metody:
  • systematické;
  • přesně určené zdroje dat;
  • použit reprezentativní vzorek;
  • evaluační nástroje odpovídají metodám použitým pro sběr dat;
  • systematická analýza dat;
  • vypracování zprávy.

Literatura a použité zdroje

[1] – BENNET, N.; GLATTER, R.; LAVARIC, R. London, 1994.
[2] – NEZVALOVÁ, D. Kvalita a její řízení ve škole. Učitelské listy č. 2, roč. 9, s. 6 - 8. 2001.
[3] – NEZVALOVÁ, D. Jak pojímáme kvalitu a řízení kvality ve vzdělávání. Referát na konferenci Řízení kvality ve vzdělávání, Olomouc. 2001.
[4] – NEZVALOVÁ, D. Pedagogická evaluace ve škole. Učitelské listy č. 4, Příloha pro ředitele, s. I - IV. 2001.
[5] – NEZVALOVÁ, D. Pedagogická evaluace ve škole. In: Eger, L.: Komunikace školy s veřejností, s. 52 - 65. Plzeň, 2001.
[6] – PRŮCHA, J.; WALTEROVÁ, E.; MAREŠ, J. Pedagogický slovník. Praha, 1995.
[7] – PRŮCHA, J. Pedagogická evaluace. Brno, 1996.
[8] – ROGERS, G.; BADHAM, L. Evaluation in the management cycle. In: Bennett, N. (ed): Improving educational management through research and consultancy. London, 1994.
[9] – ROUPEC, P. Vedení školy. Autoevaluace. Praha, 1997.
[10] – RÝDL, K. et al. Sebehodnocení školy. Praha : Strom, 1998.
[11] – TIPPLE, C. Measuring achievement. Education, 29. 1989.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Danuše Nezvalová

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

RVP do 2024

Téma článku:

Autoevaluace školy