Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Taneční a pohybová výchova – metodická podpora
Odborný článek

Taneční a pohybová výchova – metodická podpora

26. 2. 2010 Základní vzdělávání
Autor
Markéta Pastorová (ed.)
Spoluautoři
Romana Lisnerová
Eva Blažíčková
Jiří Lössl

Anotace

Odborný příspěvek se zabývá taneční a pohybovou výchovou, jejím významem v celostním rozvoji jedince a úlohou v procesu všeobecného vzdělávání. Článek dále obsahuje zhodnocení dosavadních zkušeností pedagogů ze ZŠ s tímto oborem a závěry z panelové diskuze ke vzdělávacímu obsahu taneční a pohybové výchovy. Na konci textu je rozsáhlý seznam studijní literatury a odkazy.

Význam taneční a pohybové výchovy ve všeobecném vzdělávání

Pohyb je jedním ze základních projevů života, a proto je důležité věnovat mu odpovídající pozornost. Je to aktivní proces (záměrný nebo instinktivní), probíhající podle fyzikálních a fyziologických zákonitostí.

Pohyb je komplexní proces řízený nejstaršími oblastmi mozku, asociačními korovými oblastmi a také limbickým systémem.

Mezi rozvojem intelektu a rozvojem motoriky existuje obousměrný vztah, což znamená, že pohybové činnosti zpětně významně ovlivňují intelekt. Z těchto důvodů se pohybových a tanečních aktivit úspěšně používá například při diagnostice a terapii nejen pohybových, ale také duševních poruch.

V současné době je ve vzdělávání akcentován intelektuální vývoj jedince. Somatomotorický vývoj je při výchově jedince podceňován. To vede k psychosomatické asymetrii ve smyslu akcentování intelektu a podceňování somatické vybavenosti. Tento fakt se do současného vzdělávacího systému promítl natolik, že dochází ke snížení fyzické kultivace jedince s dopady na celou populaci, která je ohrožena hypokinezí a v jejím důsledků nebezpečím zhoršení biologických dispozic jedince.

Při nedostatku pohybu dochází v organismu k funkčním i strukturálním změnám – k úbytku svalové hmoty, ke zkrácení vazivových struktur, ke změnám na skeletu, zhoršení krevního oběhu, zhoršení metabolických pochodů v organismu, zmenšení kapacity plic. Klesá tak celkový výkon a dochází ke strukturálním změnám fyzického i psychického stavu člověka. Rovněž při nadměrné zátěži (přetěžování) se celkový pohybový systém postupně poškozuje (vrcholový sport).

Při úměrné pohybové zátěži, kterou poskytuje taneční a pohybová výchova, se pohybový systém udržuje v přirozené funkci i struktuře a jeho výkon se postupně zlepšuje podle dávkování zátěže, struktura se obnovuje a pohybové projevy se obohacují. Člověk je schopen vyvolávat a spojovat intelektuální a citové podněty s fyzickými, cítí pohyb jako zdroj sebejistoty a sebeuvědomění, rozumí sobě samému jako integrované bytosti (holistický přístup). Pro tento přínos k rozvoji osobnosti žáka patří taneční a pohybová výchova do systému všeobecného vzdělávání.

Předmětem taneční a pohybové výchovy je optimální souhra pohybů posturálně – lokomočních s pohyby jemné motoriky, tedy s pohybovou obratností a pohybovou sdělností. Pohyby jemné motoriky jsou pohyby ideokinetické, tedy záměrně cílené, charakteristické pro „homo faber“ (člověka tvůrce), který je schopný tvůrčí činnosti. Pohyby mají přímou vazbu na intelekt a paměť. Tato vazba umožňuje velkou variační šíři jednotlivých úkonů i jejich kombinací a je základem rozvoje inteligence těla.

Taneční a pohybová výchova pojímaná a ve výuce důsledně uplatňovaná jako tvůrčí umělecká činnost přináší do výchovného a vzdělávacího procesu další hodnoty. Využívá specifik tance k formování žákovy osobnosti, ke kultivování přirozeného (zdraví prospěšného) pohybu, k vytváření trvalých vztahů mezi myšlením, emocemi a tělem žáka tak, aby byla rozvíjena jeho tvořivost, citlivost, citovost a inteligence těla.

Tak je dán předpoklad pro harmonický rozvoj žáka, který se prostřednictvím taneční a pohybové výchovy stane vnímavějším vůči prostředí, bude rozvíjena jeho sociální inteligence a schopnost spontánního projevu i sebekázně. Bude lépe zvládat negativismus a učit se pracovat s agresí (zvlášť důležité například v dospívání).

Taneční a pohybová výchova vychází z holistického principu výchovy – zdůrazňuje nutnost harmonického propojení rozvoje tělesných a duševních schopností.

Zkušenosti pedagogů – závěry z panelové diskuze ke vzdělávacímu obsahu taneční a pohybové výchovy

Dne 30. listopadu 2009 se v prostorách Konzervatoře Duncan centre konala závěrečná panelová diskuze ke vzdělávacímu obsahu taneční a pohybové výchovy (TPV). Diskuze se zúčastnil tým autorů vzdělávacího obsahu TPV (Eva Blažíčková, PhDr. Romana Lisnerová, Bohumíra Cveklová) a pedagogové ze škol (Radim Klásek, ZŠ a MŠ Praha 5 – Slivenec; Lucie Plachá, ZŠ Praha 4 – Braník; Petra Blau, ZŠ a ZUŠ Karlovy Vary; Ludmila Rellichová, Taneční a pohybové studio Magdaléna Rychnov u Jablonce nad Nisou; Zora Breczková, ZUŠ Klášterec nad Ohří). Východiskem pro panelovou diskuzi, kterou moderoval Jiří Lössl, byly závěry z elektronické diskuze, která probíhala ve dnech 15. června – 15. října 2009 v prostředí Metodického portálu.1 Z jednotlivých příspěvků panelové diskuze byl pořízen zvukový záznam a podstatné informace byly zpracovány do následujícího textu.

Kvalifikace pedagoga taneční a pohybové výchovy

Nezbytnou podmínkou pro výuku TPV je kvalifikovaný pedagog. Navrhovaná charakteristika a vzdělávací obsah jsou zpracovány v takovém rozsahu a na takové odborné úrovni, že nekvalifikovaný pedagog ji ani vyučovat nemůže. Podmínky pro zařazení TPV do školních vzdělávacích programů proto jednoznačně stanovují kompetence kvalifikovaného pedagoga.

Vzdělávání pedagogů 1. stupně se specializací TPV by bylo možné realizovat na pedagogických fakultách a akademiích múzických umění s tím, že právě tato pracoviště by garantovala výuku po odborné stránce. V tuto chvíli se na pražské katedře tance Hudební akademie múzických umění (HAMU) připravuje k akreditaci kombinovaná forma studia pro pedagogy s pracovním názvem Taneční propedeutika. Již nyní je však zřejmé, že katedra nepokryje zájem o tento obor, a proto by bylo vhodné, aby Taneční propedeutika byla realizována rovněž na pedagogických fakultách. Zájem o kvalitní a kvalifikovanou TPV se v narůstající míře objevuje i v dalších uměleckých oborech (hudební výchova, dramatická výchova). Bylo by proto vhodné zúročit bohaté zkušenosti Konzervatoře Duncan centre a otevřít zde šestiletý studijní program s danou specializací zakončený bakalářskou zkouškou.

Podpora pro zavedení taneční a pohybové výchovy v základních školách

Pro podporu výuky TPV v základních školách je důležité, aby o jejích cílech a přínosu pro rozvoj žáka byla informována jak pedagogická veřejnost (včetně ředitelů škol), tak rodiče i žáci samotní. Pozornost je třeba věnovat vysvětlování a popularizaci toho, čím je TPV specifická. Nejedná se totiž ani o balet, ani o „tanečky“, ale o rozvoj osobnosti žáka tanečně pohybovými prostředky. Ty vycházejí z přirozeného pohybu, nevyžadují speciální předpoklady, a jsou proto dostupné celé populaci žáků. Dále je třeba, aby byly průběžně zveřejňovány a aktualizovány informace o školách, kde již výuka probíhá, včetně zkušeností učitelů a reflexe výuky samotnými žáky i jejich rodiči. Učitelé pak sami mohou podpořit realizaci TPV ve školách tím, že budou společně sdílet své zkušenosti, budou zpracovávat metodické materiály v podobě ukázek vyučovacích osnov a popisovat metody a formy práce podporující rozvoj kreativity žáků právě tanečně pohybovými prostředky.

Zkušenosti ze základní a mateřské školy, Praha 5 Slivenec (www.skola-slivenec.cz)

Základní škola se vzdělávacím programem Bez zábran do školy zařadila od školního roku 2009/2010 do výuky taneční a pohybovou výchovu. V současné době výuka probíhá v 1. ročníku s časovou dotací 1 hodina týdně. Vyučovací hodina je půlena, počet žáků ve skupině je 12. Podrobné informace budou na webových stránkách školy zveřejněny v průběhu 2. pololetí školního roku 2009/20010.

Praxe v této škole ukázala, že vypracovat komplexní osnovy TPV pro všech devět ročníků základní školy najednou je vhodné pouze za předpokladu, že jsou osnovy pojaty obecně a jako „výchozí rámec“. Zpracovat osnovy v definitivní podobě a podrobně pro jednotlivé ročníky je při počátcích výuky TPV nejen obtížné, ale i nereálné. K osnovám je třeba přistupovat jako k pracovnímu materiálu, který se postupně vyvíjí podle zkušeností z praxe. Učební osnovy je vhodné vytvořit pro jeden školní rok a podle zkušeností z výuky je průběžně upravovat a současně vytvářet učební osnovy pro rok následující. V průběhu výuky a vytváření učebních osnov by si učitel měl být neustále vědom „vlastního pedagogického rukopisu“, svých silných i slabých stránek a tuto vlastní pedagogickou reflexi přijmout jako východisko pro další rozpracování vzdělávacího obsahu TPV do podoby „nové verze“ vyučovacích osnov. K jejich reálnému „doladění“ dochází na základě interakce mezi konkrétní skupinou žáků a pedagogem. Přitom nelze opomenout každoroční specifické složení žáků ve třídě, jejich schopnosti, zájmy a potřeby.

Výuka TPV má význam pouze tehdy, pokud se týká všech žáků ve třídě. Pouze na základě takové výuky může docházet k regulérním korekcím vzdělávacího obsahu. Důležité je o procesu vývoje výuky i učebních osnov vést dokumentaci tak, aby bylo možné kdykoliv zpětně rekonstruovat jednotlivé kroky i důvody změn. Při zachování uvedeného postupu vzniknou na konci školního roku osnovy, které jsou reálné a využitelné pro roky následující. Navíc vzniká bohatý metodický materiál dobře využitelný učiteli základních škol, studenty pedagogických fakult a dalších institucí.

Pilotní projekt základní školy, Praha 4 Braník

Jedná se o pilotní projekt školy, v níž se taneční a pohybová výchova vyučuje již třetím rokem, od září 2007. Vyučování je zařazeno vždy do obou paralelních tříd daného ročníku. TPV je tedy vyučována celkem v šesti třídách (ve třech ročnících). Do vyučování tohoto předmětu jsou plošně zapojeni vždy všichni žáci ze třídy. Vyučování probíhá pod vedením kvalifikovaného tanečního pedagoga a pedagoga-hudebníka (díky spolupráci s Konzervatoří Duncan centre), pro každou třídu je organizováno vždy jednu vyučovací hodinu týdně.

Zkušenosti potvrzují, že záleží na vůli ředitele školy, jakou důležitost poskytne zařazení TPV do školního vzdělávacího programu a jak pro tento počin motivuje pedagogický sbor. V případě této školy je výuka TPV zabezpečena nejen po odborné stránce, ale i organizačně.

Škola si začlenění TPV do školního vzdělávacího programu vysoce cení a hodlá postupně (vždy 1. ročníkem počínaje) zavádět tento vyučovací předmět do všech svých tříd. Rozšíření školního vzdělávacího programu o TPV přineslo škole vyhledávanou profilaci.

Od ledna 2010 se tato škola propojuje se ZŠ Praha – Slivenec nad tvorbou metodického materiálu (verbálního i filmového).

Zkušenosti ze Základní a základní umělecké školy Karlovy Vary (www.zsazus.cz)

V základní škole, jejíž vzdělávací program má název Škola plná dětí od rána do večera, probíhá od 1. ročníku rozšířená výuka hudební, výtvarné a taneční výchovy. Žáci si z nabídky estetických předmětů volí navíc podle svého zájmu jeden vyučovací předmět s vyšší časovou dotací. Pro taneční a pohybovou výchovu je na 1. stupni vymezená časová dotace 2 hodiny týdně, na 2. stupni 3 hodiny týdně.

Výuka tanečního oboru v základní umělecké škole (ZUŠ) navazuje na učební osnovy rozšířené výuky TPV v základní škole. V 1. ročníku I. cyklu ZUŠ je časová dotace pro taneční obor 1 hodina týdně, od 2. ročníku pak 2 hodiny týdně. II cyklus má časovou dotaci 3 hodiny týdně v každém ročníku. Výuka v základní umělecké škole je však otevřená všem žákům, bez ohledu na to, jakou základní školu navštěvují. Vedle tanečního oboru zde výuka probíhá také v hudebním, výtvarném a literárně dramatickém oboru, a to v I. cyklu (včetně přípravného studia) i ve II. cyklu (včetně studia pro dospělé).

Žáci základní školy jsou do tříd s rozšířenou výukou TPV přijímáni na základě talentové zkoušky. V lednu se konají talentové zkoušky do 1. tříd a talentové a rozdílové zkoušky pro žáky, kteří přestoupili z jiné školy. V květnu se pak konají náhradní talentové zkoušky. Vedle výuky v základní škole mohou žáci navštěvovat také výuku v ZUŠ a účastní se podle daného oboru buď individuální, nebo kolektivní výuky. V objektu ZUŠ je taneční sál, který je v dopoledních hodinách k dispozici pro výuku žáků ZŠ a odpoledne pro výuku žáků ZUŠ. V dopoledních i odpoledních hodinách je rovněž zajištěna korepetice.

Vztah mezi taneční a pohybovou výchovou v základních školách a tanečními obory v základních uměleckých školách

Ozývají se obavy ze strany některých pedagogů tanečních oborů ZUŠ, aby TPV, zařazená do systému základního vzdělávání, neodvrátila pozornost rodičů i žáků od vzdělávání v tanečních oborech ZUŠ (TO ZUŠ). Tato obava se nám jeví jako bezpředmětná, protože plošně zavedená TPV bude pro studium tance naopak motivovat i ty žáky, kteří by jinak do styku s tímto předmětem nikdy nepřišli. Takto motivovaní žáci budou naopak výuku v TO ZUŠ vyhledávat. Ve stejné situaci jsou ostatně všechny další vzdělávací obory zastoupené v obou typech škol – obor hudební, dramatický a výtvarný.

TPV tedy do výuky v základních školách patří. Její hlavní přínos spočívá v tom, že učí žáky koncentraci, rozvíjí vnímavost, fantazii a kreativitu. Podporuje fyzický i duševní rozvoj, rozvíjí sociální komunikaci, spolupráci, ohleduplnost a empatii. Umožňuje cíleně pracovat s vlastními emocemi a učí je projevovat prostřednictvím tanečně pohybových prostředků. Nezanedbatelnou skutečnost hraje i to, že TPV má v naší zemi bohatou tradici, vysokou kulturu a systematizované metodické a didaktické postupy.2

TPV v základní škole si s výukou v tanečním oboru základní umělecké školy nekonkuruje – naopak spolu vytváří vynikající vzdělávací systém, ojedinělý v celoevropském kontextu.

Prostorové podmínky pro výuku taneční a pohybové výchovy v základních školách

Prostorové podmínky jsou důvodem častých obav, zda právě ony se nestanou kamenem úrazu pro výuku TPV v základních školách. Zkušenosti z praxe v současné době nabízejí několik řešení:

  • školy často disponují multifunkčním prostorem, který lze postupně vybavit tak, aby odpovídal potřebám výuky;
  • na přechodnou dobu může být využívána tělocvična; její prostor lze modifikovat na prostor pracovně intimnější, například jeho rozčleněním pomocí jednoduchých grafických prvků, podstatné však je, aby se „nouzové řešení“ nestalo řešením definitivním;
  • bylo by nešťastné odkládat výuku TPV na dobu, až budou podmínky ideální; je třeba začít s vybavením, které je k dispozici, a postupně se snažit o dosažení ideálního, nebo alespoň vyhovujícího stavu.

I při těchto úvahách je třeba mít na paměti, že ústředním bodem pro úspěšnou výuku TPV je zájem pedagoga a ředitele školy o obor a vztah k tanci a pohybu vůbec.

Závěr

Účastníci panelové diskuze vyjádřili naléhavou potřebu podpořit implementaci TPV do praxe základních škol. Je zapotřebí systematicky mapovat vše, co se dosud na poli TPV událo, a jednotlivé zkušenosti soustředit do metodického materiálu s názvem První zkušenosti s výukou taneční a pohybové výchovy v základních školách. Metodický materiál by měl shromáždit a mapovat zkušenosti zejména v následujících oblastech:

  • organizace a legislativa;
  • metodika výuky a didaktika oboru;
  • reflexe výuky, problémy, které se vyskytly, návrhy řešení;
  • dosažené výstupy taneční a pohybové výchovy, přínos pro žáky;
  • kritéria a formy hodnocení;
  • seznam kontaktních pracovišť a osob, na které je možné se obracet o radu, či sdělit svoji zkušenost;
  • metodická podpora jako prevence neúspěchu „jak ne“ (jak se „neprovinit na dítěti“, nedostat se do rozporu s legislativou, odkud čerpat časovou dotaci, jak finančně zabezpečit výuku apod.);
  • náslechy a konzultace pro ředitele základních škol se zájmem o zavedení výuky ve školách (formou náslechů a konzultací by ředitelé na příkladech konkrétní školy získali informace o legislativním, organizačním a finančním zajištění výuky, včetně možnosti navštívit vyučovací hodinu).

Informační zdroje

Studijní literatura

Batťeková, L.; Jurkovič, P.: Neseme, neseme májíček. Praha: Muzikservis, 2000.
Batťeková, L.; Jurkovič, P.: Co slabika, to muzika v pohybu. Praha: Muzikservis, 2001.
Bláhová, E.: Pohyb – rytmus – výraz. Brno: Spolek Vesna, 1928. Praha: Česká grafická unie, 1941.
Bláhová, E.: Tělesná výchova rytmikou dětí školních a předškolních.
Bláhová, E.: Verše a říkadla pro rytmický výcvik dětí. Praha: Česká grafická unie, 1935.
Blažíčková, E.: Metodika a didaktika taneční výchovy. Praha: KDC, 2007.
Fišer, V.; Eben, P.: Elce – pelce – kotrmelce. Praha: Supraphon, 1985.
Jeřábková, J.: Taneční průprava. Praha: SPN, 1979.
Jeřábková, J.: Taneční průprava. Praha: NIPOS-ARTAMA, 2004.
Jeřábková, J.: Od jara do zimy. Praha: Rotag, 2002 (vydáno včetně hudební nahrávky).
Kröschlová, J.: Výrazový tanec. Praha: Orbis, 1964.
Kröschlová, J.: Výrazový tanec – Taneční tvorba. Praha: NIPOS-ARTAMA, 2002.
Kröschlová, J.: Nauka o pohybu. Praha: SPN, 1975.
Kurková, L.: Hudebně pohybové hry v mateřské škole. Praha: SPN, 1989.
Kurková, L.: Dětská tvořivost v hudbě a pohybu. Praha: SPN, 1981.
Kurková, L.: Říkáme si, zpíváme si, hrajeme a tančíme. Praha: KPÚ, 1968.
Kurková, L.: Tanec a hudba. Praha: SPN, 1987.
Kurková, L.; Eben, P.: Hudebně pohybová výchova. Praha: SPN, 1988.
Kurková, L.; Lukáš, Z.: Od jara do zimy – taneční hry. Praha: NIPOS-ARTAMA, 1999.
Kytýřová-Záděrová, M.: Základy taneční gymnastiky. Praha: SPN, 1980.
Kytýřová-Záděrová, M.: Základy taneční gymnastiky. Praha: NIPOS-ARTAMA, 2002.
Linc, R.: Nauka o pohybu. Bratislava: Osvet,a 1993.
Lössl, J.: Rytmická, pohybová a taneční výchova mladšího žactva – deset lekcí pro začínající pedagogy. Praha: NIPOS-ARTAMA, 2007.
Minn, Mc R. H: Anatomie člověka (barevný atlas). Bratislava: Slovart, 1977.
Plicka, K.; Volf, F.; Svolinský, K.: Český rok. Praha: Odeon, 1978.
Payenová, H.: Kreativní pohyb a tanec. Praha: Portál, 1999.
Švandová, L.: Taneční výchova dětí předškolního věku. Praha: NIPOS-ARTAMA, 2007.
Šimanovský, Z.: Hry s hudbou a techniky muzikoterapie. Praha: Portál, 1998.
Rellichová, L.: Taneční tvorba pro děti a s dětmi ukázky taneční tvorby jako výsledku výchovně vzdělávacího procesu. Praha: NIPOS-ARTAMA, 2009.
Véle, F.: Kineziologie pro klinickou praxi. Praha: Grada.

Přehlídky a festivaly

Kutná Hora
Celostátní přehlídka dětských skupin scénického tance
Termín: květen, Městské Tylovo divadlo Kutná Hora
Kontakt: NIPOS-ARTAMA, Jiří Lössl, P. O. BOX 12, Blanická 4, 120 21 Praha 2
tel.: 221 507 967, mobil: 724 949 347, e-mail: lossl@nipos-mk.cz, www.artama.cz

Tanambourrée
Otevřený celostátní festival scénického tance – Varnsdorf
Termín: červen, Městské divadlo Varnsdorf, exteriéry i interiéry města
Kontakt:  Jarmila Šenová, ZUŠ Varnsdorf, Národní 512, 407 47 Varnsdorf
tel.: 412 372 323, mobil: 602 406 129, e-mail: zusvarnsdorf@tiscali.cz

Siraex
Festival současného tance s mezinárodní účastí – Klášterec nad Ohří
Termín: srpen, ZUŠ Klášterec nad Ohří, exteriéry a interiéry města
Kontakt: Zora Breczková,ZUŠ Klášterec nad Ohří, Komenského 677, 431 50 Klášterec nad Ohří
mobil: 737 731 525, e-mail: zusklasterec@kabel1.cz, www.zusklasterec.cz

Tanfest
Festival scénického tance – Jaroměř
Termín: září, Městské divadlo Jaroměř, exteriéry města
Kontakt: Lenka Vrzáková, Lenka Halašová, Skupina scénického tance Flash, TJ Sokol, Lužická 426, 551 01 Jaroměř
e-mail: tanfest.jaromer@seznam.cz

Tanec, tanec
Celostátní přehlídka scénického tance mládeže a dospělých – Jablonec nad Nisou
Termín: říjen, Městské divadlo o.p.s. a Eurocentrum s.r.o., Jablonec nad Nisou
Kontakt: NIPOS-ARTAMA, Jiří Lössl, P. O. BOX 12, Blanická 4, 120 21 Praha 2
tel.: 221 507 967, mobil: 724 949 347, e-mail: lossl@nipos-mk.cz, www.artama.cz


1 V prostředí Metodického portálu v sekci diskuze http://diskuze.rvp.cz/viewforum.php?f=85 je od 1. 6. 2009 zveřejněn návrh vzdělávacího obsahu TPV a videozáznam z pracovního setkání, které se uskutečnilo ve spolupráci VÚP a konzervatoře Duncan centre. Na setkání autorského týmu TPV, zástupců VÚP a učitelů z různých typů škol se diskutovalo o otázkách spojených s možnostmi realizace TPV ve školách. Elektronická diskuze probíhala ve dnech 15. června – 15. října 2009 a navštívilo ji celkem 1 638 účastníků, z toho 49 vyjádřilo svůj názor formou příspěvku. Závěry diskuze včetně výběru nejzajímavějších podnětů jsou zveřejněny rovněž na Metodickém portálu. Charakteristika i vzdělávací obsah TPV byl účastníky přijímán jako srozumitelný, zvláště byl oceňován přínos k rozvoji základních osobnostních kvalit žáka formou praktických pohybových dovedností.

2 V této souvislosti je třeba připomenout pedagogický odkaz pohybové výchovy Elišky Bláhové. Systém hudebně pohybové výchovy s orffovskými postupy vytvořila Libuše Kurková. Za zakladatelku taneční výchovy dětí je považována Jarmila Jeřábková. Současnou nositelkou této „štafety“ je Eva Blažíčková, která umělecký a pedagogický odkaz Jarmily Jeřábkové dále obohacuje a rozvíjí ve své pedagogické, taneční i choreografické tvorbě. V informačních zdrojích je uvedena základní pedagogická literatura.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Markéta Pastorová (ed.)

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Článek pro obor:

Zdravotní tělesná výchova 2. stupeň