Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Hry v hudební výchově na základní škole
Odborný článek

Hry v hudební výchově na základní škole

7. 2. 2008 Základní vzdělávání
Autor
Libuše Čulíková

Anotace

Příspěvek obsahuje jedenáct inspirativních námětů v podobě hudebních her (rytmické, rytmicko – pohybové apod), které autorka sama vyzkoušela a zařadila do výuky.


Příspěvek vznikl v rámci projektů pořádaných o.s. Aisis.


Hry v hudební výchově na základní škole

Hry s hudbou na základní škole jsou příležitostí, jak dát žákům možnost prožít na vlastní kůži spontánní tvořivý proces, poznávat sebe i druhé, zkrátka jen nesedět. Protože vyučuji hudební výchovu na základní škole, chtěla bych popsat některé hry s hudbou, které je možné a vhodné hrát s žáky přímo ve škole ve vyučovacích hodinách hudební výchovy. Jedná se o hry, které rozvíjejí hudební sluch, hudební paměť, rytmické cítění, tvořivost, muzikálnost, fantazii, odvahu, smysl pro humor. Následující hry jsou voleny tak, aby žákům mimo jiné umožňovaly zažít pocit sounáležitosti a bezpečí, mezilidské vztahy, orientovat se v nich, prožívat sami sebe, reprezentovat se. K uvedeným hrám by se dal přiřadit i jakýkoli nácvik (případně samostatná tvorba) všech vícehlasých písní, pohybových a instrumentálních doprovodů.

1. Perpetuum mobile

Pomůcky: žádné
Čas: 30 minut
Počet účastníků: tři sedmičlenné skupiny
Hra pomáhá rozvíjet pohybovou představivost, prostorovou orientaci a spolupráci.

Popis

Tuto hru jsem sama hrála ve skupině asi 10 studentek pedagogické fakulty jako rozcvičku před dramatickou tvorbou. S žáky jsem ji realizovala na letním táboře, kde jsem byla jako oddílová vedoucí. Oddíl se skládal z devíti dětí (osmi- až dvanáctiletých). Po prvním dni tábora začalo pršet. Jednalo se o vytrvalý déšť. V podmínkách tohoto tábora (stany s podsadami, dřevěná kuchyně a jídelna) je takové počasí vždy problém. Druhý den jsme tedy v mírném dešti, v holinkách a pláštěnkách vyrazili na procházku po lesních cestách. Cestou jsme si vyprávěli, sbírali jsme maliny. Po určité době bylo patrné, že už to děti přestává bavit. Napadlo mě, že bychom si mohli „sestavit stroj". Vysvětlila jsem pravidla. Každý je součástka, která v pravidelném rytmu vykonává pohyb a zvuk. Jeden začne, ostatní musí navazovat. Hra nastartovala atmosféru spolupráce v tomto oddíle, kterou jsem pak ještě mnohokrát ocenila při soutěžích v rámci celotáborové hry. Oddíl jsem pak ještě asi dvakrát zahlédla, jak „sestavuje stroj" i s dětmi z jiných oddílů ve volném čase na louce.

Ve škole jsem hru zařadila v rámci hudební výchovy ve 4. ročníku. Tuto třídu jsem rozdělila na tři sedmičlenné skupiny. Vysvětlila jsem pravidla. Domluvili jsem se, kdo začne a bude držet základní metrum. Jako další součástka se připojí ten žák, který už ví jak, bez předem určeného pořadí. Pak začaly skupiny samostatně pracovat. Výhodou u všech tří skupin bylo, že ti nejdravější byli sami součástkou hned od začátku. Za prvé - byli tak vitální, že vydrželi udávat metrum po celou dobu sestavování strojů. Za druhé - ti méně draví dostali prostor zařadit se podle svých představ bez rad a manipulace druhých.

Po sestavení strojů měla každá skupina asi pět minut na to, aby si o svém stroji povídala. Z těchto hovorů mimo jiné vyplynul i zájem o stroj druhých skupin, takže si je skupiny ještě vzájemně ukázaly. Tím se tato aktivita samozřejmě protáhla ještě přibližně o 15 minut proti času uvedenému na začátku. Pak následovala debata o všech třech strojích.

Název Perpetuum mobile jsem začala pro hru používat, když jsem ji hrála s žáky 8. ročníku při tělesné výchově. Tělocvična byla mimořádně mimo provoz a venku pršelo. Dívky se tehdy pokusily sestrojit ve třídě stroj tak, aby poslední součástka navazovala opět na první.

Popis této hry jsem našla později i v knize Zdeňka Šimanovského (Šimanovský, 2001) pod názvem „Máslostroj". Pan Šimanovský ji doporučuje až pro dospívající. Osobně jsem ji sehrála i s dětmi mladšími, ale u dospívajících doznala „spolupráce" obdivuhodné úrovně.

Další varianta této hry je uvedena v učebnici Hudební výchova pro 4. ročník základní školy (Lišková, Hurník, 1998). Má název „Hra na řetěz". Každý žák si připraví tři jakékoli pohyby (jsme ve 3/4 taktu). Každý pohyb odpovídá jedné době taktu. Zpíváme píseň ve 3/4 taktu, nebo použijeme reprodukovanou hudbu. Pohyby jednotlivců na sebe musí plynule navazovat.

2. Hudební přihořívá

Pomůcky: drobná věc (poklad)
Čas: 20 - 30 minut
Počet účastníků: jednotlivec i skupina
Hra navozuje radost ze hry a uvolněné zpívání, rozvíjí spolupráci jednotlivce a skupiny, smysl pro souhru.

Popis

Skupina nejprve vybere nějakou drobnou věc (poklad), kterou bude schovávat. Vybraný jednotlivec jde za dveře a skupina „poklad" schová. Jedinec se vrátí a drobnou věc hledá. Všichni jej navigují tak, že zpívají tím hlasitěji, čím víc se „hledač" blíží k „pokladu", a tím tišeji, čím víc se hledač od pokladu vzdaluje. Když hledač najde poklad, zvolí nového hledače (Šimanovský, 2001).

Tuto hru jsem hrála s žáky 5. ročníku v rámci hudební výchovy. Zařadila jsem ji pro oživení dynamických pojmů (pp - p - mf - f - ff). Do hry se zapojili spontánně všichni žáci. I ti, kteří kromě zpívání ve vyučovacích hodinách hudební výchovy příliš nespolupracují. Shodou okolností jsem asi čtvrtého „hledače" vybrala já, protože ten předchozí nechtěl nikoho vybírat. Vybrala jsem hocha, který v kolektivu nemá příliš dobré postavení. Obdivuhodně přesně reagoval na dynamické změny zpěvu a velmi rychle „poklad" našel. Po nalezení pokladu žáci téměř vždy řekli několik poznámek o předchozím hledání. Velmi mě potěšilo, když tentokrát zaznělo několik pochvalných hlasů.

Varianty

Čím více se hledač blíží k pokladu, tím zpíváme tišeji, a naopak.
Čím je hledač blíže k pokladu, zpíváme rychleji, a naopak.
Kombinujeme způsoby, např. když se hráč blíží, zpěv zrychluje a slábne a naopak.

3. Hledáme písničku

Pomůcky: tužky, papíry
Čas: 25 - 35 minut
Počet účastníků: asi pět přibližně pětičlenných skupin
Hra rozvíjí hudební představivost, hudební paměť, spolupráci.

Popis

Hra, tak jak je uvedena v učebnici Hudební výchova pro 5. ročník základní školy (Lišková, 2001), je orientována na výkon. Proto jsem ji trochu pozměnila. Žáci se rozdělili do pěti skupin. Já jsem potom vytleskávala po sobě osm písniček.

Nejprve první píseň, zopakovala jsem ji, dala jsem skupinám čas na zapsání, pak druhou atd. Po této části jsem ještě jednou všech osm písniček zopakovala s menšími pauzami. Následně jsme provedli společnou kontrolu s debatou o možných záměnách.

4. Na dirigenta

Pomůcky: žádné
Čas: 25 - 35 minut
Počet účastníků: kolem 20
Hra pomáhá rozvíjet hudební tvořivost, smysl pro dynamiku, tempo. Upevňuje znalost základních dirigentských gest, rozvíjí přizpůsobivost skupiny vůči jedinci, jedince k jedinci a jedince ke skupině. Hra podněcuje smysl pro humor a spolupráci, neverbální komunikaci.

Popis

Hru hrajeme s žáky 6. ročníku pro oživení učiva o hudebních výrazových prostředcích. Nejdříve si žáci z mých gest při dirigování odvodí, co musí dělat, aby „sbor" zrychlil nebo zpomalil, přidal na dynamice nebo ztišil atd. Každý žák si vybere píseň, kterou by chtěl dirigovat, může si promyslet, jak chce, aby píseň „pod jeho taktovkou" vypadala. Před pěvecký sbor (= třídu) předstoupí jen ten, kdo chce.

Dopředu svůj „umělecký" záměr sboru nesděluje, sbor musí tzv. „jít podle ruky". Velmi často dochází k humorným situacím, zejména když se „sbor" rozběhne jinak než „dirigentovy" ruce. Z toho přirozeně vyplývají debaty o vlastních pocitech při realizaci písně (jak dirigentových, tak pěvcových), případně o tom, jakou práci asi dá vynikající souhra hodně velkých hudebních těles, o obrovské zodpovědnosti dirigenta a hráčů.

Po této hře dávám žákům podnět, aby nám v některé další hodině „zadirigovali" reprodukovanou skladbu. To pak bývají velmi osobitá vystoupení. Žáci přinášejí skladby vážné hudby i populární.

5. Prázdninová setkání s hudbou

Pomůcky: přehrávače, nosiče, hudební nástroje, zpěvníky
Čas: první hodinu 15 - 20 minut, druhou hodinu 30 - 45 minut, několikaminutové části dalších hodin
Počet účastníků: kolem 20
Hra pomáhá rozvíjet sebepoznání, poznávat druhé, respektovat jejich soužití s hudbou, což je základem tolerance.

Popis

Námět jsem získala v učebnici Hudební výchova pro 6. ročník (Charalambidis, Hurník, Císař, Pilka, Matoška, 2000). Hru hrajeme s žáky 6. ročníku v rámci hudební výchovy. Ve školním roce 2002/2003 jsem v obou třídách 6. ročníku první vyučovací hodinu po prázdninách uspořádala besedu o našem prázdninovém setkávání s hudbou. Žáci vyprávěli o tom, co poslouchali, co zpívali či hráli např. u táborových ohňů. Když už nikdo neměl potřebu se s námi podělit o jeho setkávání s hudbou, uzavřela jsem besedu s tím, že další hodinu může (kdo chce) zazpívat, zahrát, pustit to, co sám zpíval, hrál, poslouchal o prázdninách.

Druhou „prázdninovou" vyučovací hodinu hudební výchovy žáci zpívali části písní, přehrávali ukázky z oblíbených nosičů. Po celé této velmi příjemné části se přihlásili někteří žáci, kteří si nic nepřipravili, zda by mohli mít „svou ukázku" další hodinu. S touto časově posunutou prezentací jsem se setkala i v předcházejících ročnících. Méně jistí žáci jako by poslechem ostatních získávali jistotu sami pro sebe.

6. Melodram

Pomůcky: papír, tužka, hudební přehrávače, hudební nástroje, básně
Čas: 45 minut
Počet účastníků: jednotlivec, dvojice, trojice... až pětičlenné skupiny
Hra rozvíjí cit pro emotivitu hudby, výslovnost, nonverbální projev, spolupráci a přizpůsobivost, tvořivost.

Popis

Melodram vytvářejí žáci 7. ročníku v rámci hudební výchovy. Po poslechu některých melodramů (např. Z. Fibich: Vodník, Štědrý den) dostanou žáci za úkol vytvořit si skupiny (maximálně pětičlenné), vybrat si báseň a k ní hudbu. To však je podnět k mimoškolní činnosti. Skupiny pak předvedou „hotový" melodram.

Ve školním roce 2002/2003 měla jedna skupina připraveného Vodníka K. J. Erbena na okresní recitační přehlídku. K této poezii pak přidali hudbu a měli „melodram", který předvedli i na školní akademii. Tito žáci však největší práci udělali ve vyučovacích hodinách českého jazyka.

O rok dříve (tj. ve školním roce 2001/2002) jsme melodramy vytvářeli se žáky 9. ročníku (při výuce českých skladatelů). Jeden chlapec vytvořil melodram samostatně. Použil báseň Vítězslava Nezvala Levitace a píseň Phila Collinse Another day. Celý melodram však nepředváděl „naživo", ale přinesl již hotový přímo na kazetě.

Pozn.: Tvorba melodramů tuto třídu inspirovala k tomu, že uspořádala naprosto samostatně pěveckou soutěž pro žáky celé naší školy (včetně cen a dvou předtančení taneční skupiny ATAK). Mě osobně a několik dalších kolegů oslovili žáci tohoto 9. ročníku pouze s žádostí, abychom byli členy poroty.

7. Pravěký obřad

Pomůcky: Orffův instrumentář
Čas: 45 minut (2 x 45 minut)
Počet účastníků: skupiny po čtyřech nebo pěti žácích
Hra pomáhá rozvíjet rytmické cítění, spolupráci, smysl pro souhru, tvořivost. Umožňuje sebereflexi, rozvíjí smysl pro humor.

Popis

Námět na hru jsem získala v učebnici Hudební výchova pro 8. ročník základní školy (Charalambidis, Císař, Pilka, Matoška, 2001). Většinou ji s žáky realizuji na přelomu září a října v 8. ročníku.

Ve školním roce 2002/2003 probíhala hra tak, že si žáci rozlosovali do čtyř skupin po čtyřech nebo pěti. Zástupci skupin si pak vzali kartičku s vepsaným úkolem zinscenovat pravěký obřad. Na každé kartičce byl obřad jiný: oběť bohům, přivolání deště, přivolání dobrého lovu, odehnání nemoci apod. Následoval čas pro tvůrčí práci skupin. Na rozdíl od předchozích let jsem této třídě dala možnost využít nástrojů Orffova instrumentáře. To způsobilo velké nadšení (ačkoli jsem to u žáků ve věku 14 let nepředpokládala) a zároveň prodloužení nácviku tak, že celá hra trvala 2 x 45 minut. Po skupinové tvorbě předváděli žáci „svůj obřad" ostatním. Průběh této hry způsobil, že jsem začala podstatně více využívat nástrojů Orffova instrumentáře i při výuce hudební výchovy na 2. stupni základní školy.

8. Pantomima

Pomůcky: hudební nahrávky podle výběru žáků, hudební nástroje
Čas: 2 x 25 minut
Počet účastníků: skupiny po čtyřech nebo pěti žácích
Hra pomáhá rozvíjet hudebně pohybovou tvořivost, sebereflexi, spolupráci, smysl pro humor.

Popis

Hru zařazuji v prvním čtvrtletí pro žáky 8. ročníku, kdy se učíme o starověké pantomimě. Třída se rozdělí stejně jako při hře Pravěký obřad na skupiny po čtyřech nebo pěti žácích. Pak skupiny tvoří pantomimu, jejíž námět vybírá skupina sama, zároveň přidává hudbu. Hudba může být živá i reprodukovaná. Žáci mají možnost přípravy na další vyučovací hodinu, kdy skupiny pantomimu předvádějí ostatním.

Ve školním roce 2001/2002 třída sestávající ze třinácti žáků požádala o možnost vytvořit jednu společnou pantomimu. Skupině jsem samozřejmě vyhověla. Následující vyučovací hodinu jsem byla velice mile překvapena. Skupina sehrála pantomimu o dvojici, která se do sebe zamilovala. Pantomima vrcholila tím, že si dvojice hlavních protagonistů podávala pomyslná srdce a zároveň zazněl hlavní motiv z Beethovenovy 5. symfonie (Osudové).

9. Ke známé melodii vytvořte nová slova

Pomůcky: psací potřeby, papíry
Čas: 20 - 35 minut
Počet účastníků: tři asi pětičlenné skupiny
Hra umožňuje sledovat, jak různé pohledy mohou mít lidé na jednu věc a jak odlišné je u různých lidí jejich emociální vnímání. Pomáhá uvědomit si, které podněty na hráče zapůsobily příjemně a které nepříjemně. Hra pomáhá rozvíjet spolupráci a adaptabilitu.

Popis

Hru hrály ve školním roce 2001/2002 tři skupiny žáků 9. ročníku v rámci hudební výchovy. Skupiny dostaly za úkol vybrat si libovolnou píseň, kterou znají všichni členové skupiny. Na papír napsali její název. Potom tvořili nová slova tak, že se účastníci museli pravidelně střídat, každý musel napsat nejméně jedno slovo, nejvíce jednu větu. Dvěma skupinám zabral výběr melodie poměrně dlouhou dobu. Nakonec vybrali složitější melodie písní „Pramínek vlasů" a „Když jsem byl malý". Třetí skupina vybrala mnohem rychleji jednoduchou melodii lidové písně „Kdyby byl Bavorov".

První skupina se snažila vymýšlet příběh o chlapci na výletě. Využívali některých obratů z písně. Tři členové skupiny se snažili, aby měl příběh jasnou dějovou linii, ale jeden jim vždy „ujel". Po odezpívání ve společné diskusi přiznali, že dva členy aktivita vůbec nebavila.

Druhá skupina rozvíjela mnoho dějových linií (fantasticko - hororových). Ve společné diskusi (opět po odezpívání písně) vedli velmi živou a nadšenou besedu o tom, jak je napadaly další a další roztržky a rozuzlení.

Třetí skupina rozvíjela jeden jednoduchý příběh, který během pěti slok ukončila. Všichni členové této skupiny se shodli na tom, že to byla velmi poklidná práce, kde i bez dorozumívání bylo jasné, že všechny mají stejný cíl a po celou dobu k němu směřují.

Obměna: Ve školním roce 2002/2003 jsem tvořila nová slova k melodiím se žáky 8. ročníku. Tentokrát nová slova tvořily dvojice a trojice žáků. Nebylo však dáno žádné pravidlo, jak se mají účastníci střídat atd. Velice mě překvapily dvě dívky, které psaly nová slova na nápěv písně „Řekni, kde ty kytky jsou". Zejména pro jednu z nich je většinou všechno otrava a nuda. Tentokrát pracovala s nadšením.

10. Vytvořte melodii

Pomůcky: magnetické tabulky s notovými osnovami
Čas: 20 - 30 minut
Počet účastníků: tři čtyřčlenné skupiny
Hra pomáhá respektovat představy jiných, tolerovat názory druhých a přizpůsobovat svou činnost měnícím se podmínkám.

Popis

Tuto hru jsem hrála ve školním roce 2001/2002 se žáky 9. ročníku v rámci hudební výchovy. Každý žák si vytáhl z uzavřeného obalu jeden magnet. Žáci, kteří měli černý magnet, vytvořili jednu skupinu, červení druhou a zelení třetí. Každá skupina dostala jednu magnetickou tabulku s notovou osnovou. Vysvětlila jsem úkol: každý žák si vezme dva magnety (představující noty). Žáci budou po řadě klást vždy jeden magnet a pak druhý do notové osnovy tak, aby skupina vytvořila uzavřený melodický motiv v C dur, který nakonec zazpívá, přičemž nepracujeme s metrem ani délkami not. Noty se mohou opakovat.

Jedna skupina (dvě dívky a dva chlapci) začala pracovat bez rozmyslu ihned, a vznikl tak motivek, jenž nerespektoval ani základní princip, který děti znají: melodie působí jako ukončená, když končí 1. nebo 3. stupněm. Žáci se při práci nedomlouvali, ani je (z mého pohledu a následné diskuse) práce moc netěšila.

Druhá skupina (čtyři chlapci) začala tvořit od konce, neboť jeden z chlapců ostatní upozornil, že by bylo dobré skončit 1. stupněm. Tak první chlapec položil svůj magnet na konec notové osnovy na první pomocnou linku pod notovou osnovou, tj. na tón CI. Druhý chlapec okamžitě reagoval tím způsobem, že i magnet na první pozici dal na CI. Ostatní pak vytvořili melodii, která se pohybovala v krocích (tj. v sekundových intervalech), byla uzavřená a podle not snadno zpívatelná.

Třetí skupina (dvě dívky a dva chlapci) využila znalosti intonačních cvičení. Konkrétně tyto dva modely: do-re-mi-re-do a do-re-do. Spojením těchto dvou modelů vznikl motiv: do-re-mi-re-do-re-do. Takto měli využitých pouze sedm magnetů, a přidali tedy ještě jednou CI. Melodie byla opět logická, uzavřená, podle not (na solmizační slabiky) snadno zpívatelná.

Po této části ukázala každá skupina ostatním svou melodii a zazpívala ji. První skupina pouze s mou dopomocí. Následovala diskuse ve skupinách o společné práci. Ve druhé a třetí skupině tvořili ihned spontánně další melodie (osm opakujících se tónů, osm tónů jdoucích po sobě, tj. stupnici C dur vzestupně i sestupně...). První skupina se teprve v této části dostala k tomu, čím by měla melodie končit, jaké všechny znalosti mohla využít.

11. Na playback (dabing)

Pomůcky: hudební přehrávače, hudební nosiče, židle
Čas: 15 - 20 minut
Počet účastníků: dvojice, jednotlivci
Hra pomáhá rozvíjet hudebnost, empatii a spolupráci, smysl pro rytmus, smysl pro humor.

Popis

Námět na hru jsem získala v knize Zdeňka Šimanovského (Šimanovský, 2001). Hráči se rozdělí do dvojic, v nichž si domluví píseň, kterou oba znají. Tuto píseň pak realizují následujícím způsobem. Jeden hráč předstoupí před publikum, kterému neslyšně „zpívá" domluvenou píseň. Na židli nebo v dřepu proti němu sedí spoluhráč a píseň skutečně zpívá. Cílem je co největší souhra dvojice. Hru jsem ve školním roce 2002/2003 hrála s žáky 8. ročníku v rámci hudební výchovy. Když na jednoho chlapce nezbyl spoluhráč, požádal mě, abych mu zpívala. Domluvili jsme si tedy píseň. Na „pódium" pak začaly chodit dvojice se svým vystoupením. Většina dvojic si i s radostí vyměnila role. Naše dvojice byla poslední. Když chlapec začal otvírat pusu a ozýval se můj hlas, ozval se ve třídě obrovský smích. Ihned se začaly hlásit o slovo nově vzniklé dvojice kontrastního typu. Myslím, že tato událost velmi přispěla ke zlepšení vzájemných vztahů.

Protože jsme malá škola a mezitřídní vztahy fungují dobře, projevil se ohlas této hry také tak, že si ji vyžádaly některé další třídy.

Zařadila jsem ji v 9. ročníku. Vzhledem k tomu, že se zde vytvořilo hodně dvojic dívka - chlapec, byla hra velmi zábavná a humorná.

Varianta

Žák pustí reprodukovanou hudbu a snaží se „přesvědčit" diváky, že on je interpret .

Tuto hru jsem hrála ve školním roce 2002/2003 se žáky 6. ročníku v rámci hudební výchovy. Sdělila jsem jim, že si na další vyučovací hodinu mohou přinést nějakou hudební nahrávku a předvést její playback. Shodou okolností byla další hodina den po velmi vydařené školní akademii. Když pak jedna žákyně začala velice uvolněně a přesvědčivě „zpívat z playbacku" závěrečnou píseň z filmu Titanic, byl to tak silný zážitek, že ještě značnou dobu po skončení této písně jsme nebyli schopni slova.

 

Použitá literatura a zdroje:

Charalambidis, A. - Hurník, L. - Císař, Z. - Pilka, J. - Matoška, D.: Hudební výchova pro 6. ročník základní školy. Praha: SPN, 2000.
Charalambidis, A. - Císař, Z. - Pilka, J. - Matoška, D.: Hudební výchova pro 7. ročník základní školy. Praha: SPN, 1998.
Charalambidis, A. - Císař, Z. - Pilka, J. - Matoška, D.: Hudební výchova pro 8. ročník základní školy. Praha: SPN, 2001.
Charalambidis, A. - Císař, Z. - Pilka, J.: Hudební výchova pro 9. ročník základní školy. Praha: SPN, 2001. Jurkovič, P.: Instrumentální soubor na základní škole. Praha: SPN, 1988.
Kukla, J. - Poledňák, I. - Pražáková, Z.: Psychologie pro konzervatoře. Praha: SPN, 1988.
Kurková, L.: Hudebně pohybové hry v mateřské škole. Praha: SPN, 1989.
Linka, A.: Kapitoly z muzikoterapie. Rosice u Brna: Gloria, 1997.
Lišková, M. - Hurník, L.: Hudební výchova pro 4. ročník základní školy. Praha: SPN, 1998.
Lišková, M.: Hudební výchova pro 5. ročník základní školy. Praha: SPN, 2001.
Mátejová, Z. - Mašura, S.: Muzikoterapia v špeciálnej a liečebnej pedagogike. Bratislava: SPN, 1992.
Mouryc, F.: Hrajeme si, zpíváme. Praha: Svoboda, 1993.
Pausewangová, E.: 100 her k rozvoji tvořivosti v předškolním a mladším školním věku. Praha: Portál, 1993. Pausewangová, E.: 150 her k utváření osobnosti. Praha: Portál, 1994.
Uherek, M.: Zpíváme ve sboru. Praha: SPN, 1990.
Šimanovský, Z.: Hry s hudbou a techniky muzikoterapie ve výchově, sociální práci a klinické praxi. Praha: Portál, 2001.

Literatura a použité zdroje

[1] – HERMOCHOVÁ, S. Hry pro život 1, 2. Praha : Portál, 1994.
[2] – HOLAS, M. Psychologie hudby v profesionální hudební výchově. Praha : Hudební fakulta AMU, 1993.
[3] – HURNÍK, I.; EBEN, P. Česká Orffova škola (I a II. díl). Praha : Editio Supraphon, 1969.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Libuše Čulíková

Hodnocení od uživatelů

Radka Černíková
19. 10. 2022, 19:22
5 z 5
Děkuji za inspiraci. Bavily mě i popisy zkušeností.
5 z 5

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Klíčové kompetence:

  • Základní vzdělávání
  • Kompetence komunikativní
  • rozumí různým typům textů a záznamů, obrazových materiálů, běžně užívaných gest, zvuků a jiných informačních a komunikačních prostředků, přemýšlí o nich, reaguje na ně a tvořivě je využívá ke svému rozvoji a aktivnímu zapojení se do společenského dění
  • Základní vzdělávání
  • Kompetence sociální a personální
  • účinně spolupracuje ve skupině, podílí se společně s pedagogy na vytváření pravidel práce v týmu, na základě poznání nebo přijetí nové role v pracovní činnosti pozitivně ovlivňuje kvalitu společné práce

Průřezová témata:

  • Základní vzdělávání
  • Osobnostní a sociální výchova
  • Rozvoj schopností poznávání
  • Základní vzdělávání
  • Osobnostní a sociální výchova
  • Kreativita

Mezioborove presahy:

Organizace řízení učební činnosti:

Skupinová

Organizace prostorová:

Školní třída

Nutné pomůcky:

Dle druhu aktivity.