Přírodovědné portfolio

Příspěvek byl převzat z publikace nakladatelství Verlag Dashöfer "Školní vzdělávací program krok za krokem."(Kapitola 4/5.9.3, s. 1 - 2, Kapitola 4/5.9.4, s. 1 - 4. Aktualizace listopad 2006.)
www.dashofer.cz

Přírodovědné portfolio je od letošního školního roku základním prostředkem pro sběr a archivaci produktů žáků a také bude sloužit jako prostředek průběžného vyhodnocování jejich práce. Pracovat s portfoliem začali i někteří učitelé na prvním stupni hlavně proto, že v přírodopisu a dalších přírodovědných předmětech na druhém stupni budou učitelé zohledňovat materiál žáků, který do portfolia uložili již na prvním stupni - každý žák bude navazovat na své zápisky a pozorování z prvního stupně (vytáhne si příslušný list a na něm bude stavět své další poznávání).

Hodnocení v přírodopisu

V průběhu vlastní pedagogické praxe jsem významnou měrou přešla od hodnocení vědomostí k evaluaci procesu učení a nemám pocit, že by se to negativně odráželo na vědomostech žáků. Stále se vyskytují žáci, kteří chtějí pracovat na úkolech biologické olympiády a v okresním měřítku jsou úspěšní. Většina ostatních žáků pracuje s větším zájmem. Zpočátku jsem však cítila nedůvěru rodičů a někdy i žáků v nové způsoby hodnocení - veřejnost stále ještě oceňuje objem "nabiflovaného" učiva a změna bude ještě vyžadovat dost času.

Tak, jak se žáci postupně seznamovali s aktivními metodami práce ve vyučování, vyvstala otázka: "Proč je potřeba se učit jinak?" Dostali jsme se se žáky až k diskusi o tom, co jim přinášejí jiné metody práce, a nakonec jsme se dobrali i k tomu, že potřebují znát pojem klíčové kompetence a vědět, které dovednosti se pod nimi skrývají a které konkrétně si při jednotlivých hodinách procvičujeme.

Na konci dvouhodiny přírodopisu pak hodnotíme nejen vědomosti, ale i jednotlivé složky klíčových kompetencí - komu co šlo snadno a kde se potřebuje ještě cvičit.

Co hodnotíme

V loňském školním roce jsem měla se žáky dohodnutý následující způsob hodnocení v přírodopisu (dohoda vzniká při první vyučovací hodině):

• poznávání základních přírodnin k příslušnému tématu - znalostní
• práci v hodinách na základě výstupů v zápiscích - obsah i forma zapsání (to je hodně o kompetencích, odvedené práci), hodnotím slovně, což je velmi časově náročné, ale žáci to oceňují a motivuje je to k další práci
• při práci v hodinách využíváme často hodnocení práce v týmu - kdo, čím a jak mi pomohl, kdo moji práci rušil, které kompetence jsem si procvičoval
• vyprávění k příslušnému tématu - o rostlinách, živočiších, dějích podle obrázků tak, jak se nám tematicky nabízejí; zde hodnotí slovně třída nebo skupina, která je posluchačem vyprávění (co oceňuji - co by mohlo být jinak, rada, nápad)
• souhrnné testy za tematický celek - vědomostní charakter
• sebehodnocení - probíhá zatím čtyřikrát ročně ve čtvrtletí, a to slovně a s využitím popisného jazyka; má motivační charakter - žáci si sami odpovídají na otázky: "Jaké mám cíle? S čím nemám problém, s čím mám problémy? Jak to můžu změnit, kdo mi může pomoci?" apod.; žáci hodnotí a já připojuji komentář s návrhem známky

Práce s rodiči

Proto, aby se o účincích aktivních metod výuky přesvědčili na vlastní kůži i rodiče mých žáků, sloužila modelová hodina přírodopisu pro rodiče. Zjistili tak, že i tímto způsobem práce získávají žáci dostatek poznatků a navíc mají šanci si věci prodiskutovat, dohledat a zasadit do vlastních myšlenkových struktur. Rodiče ocenili i to, že taková výuka rozvíjí u žáků také klíčové kompetence pro život, a pochopili, co se pod nimi skrývá.