Porovnání pojetí vzdělávacího oboru Český jazyk a literatura ve vzdělávacích programech

I několik let po zavedení rámcových vzdělávacích programů do školní praxe se srovnávají „staré“ a „nové“ osnovy vzdělávacích oborů. Většina připomínek a postřehů bývá subjektivního rázu. Objektivní posouzení konkrétního vzdělávací oboru v navazujících kurikulárních dokumentech zde chybí. Příspěvek proto přináší porovnání vzdělávacího oboru Český jazyk a literatura v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání (RVP ZV) a ve Vzdělávacím programu Základní škola (dále jen VP ZŠ). Analýza se věnuje jak východiskům, pojetí a cílům vzdělávacího obsahu, tak členění a rozpracování vzdělávacího obsahu.

1. Východiska, pojetí a cíle vzdělávacího obsahu

Vzdělávací obor Český jazyk a literatura je v RVP ZV součástí vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace. Vzdělávací obor Český jazyk a literatura v RVP ZV a předmět Český jazyk ve Vzdělávacím programu Základní škola mají odlišný název, ve VP ZŠ není v názvu uveden pojem literatura. Základem vzdělávacího obsahu oboru Český jazyk a literatura v RVP ZV je osvojení mateřského jazyka v jeho mluvené i písemné podobě, jak tomu bylo i ve VP ZŠ. Ovládnutí mateřského jazyka otvírá cestu k dorozumívání a poznání. Osvojení českého jazyka je také předpokladem pro úspěšné vzdělávání i v dalších vzdělávacích oborech. V RVP ZV je více než ve VP ZŠ akcentována výchovná složka tohoto vzdělávacího oboru.

RVP ZV se v pojetí jednotlivých složek odlišuje od VP ZŠ v těchto bodech:

Literární výchova:

• RVP ZV uvádí na straně 20, že se žáci v Literární výchově učí formulovat vlastní názory o přečteném díle (naopak VP ZŠ formulaci názorů na přečtené dílo ve specifických cílích předmětu ČJ neuvádí)
• RVP ZV dále na straně 20 uvádí, že žáci postupně získávají a rozvíjejí základní čtenářské návyky i schopnosti tvořivé recepce, interpretace a produkce literárního textu (VP ZŠ se o rozvíjení čtenářských návyků, schopnosti tvořivé recepce a produkci literárního textu ve specifických cílech nezmiňuje)
• v RVP ZV není zmínka o počtu knih určených pro souvislou četbu (srov. VP ZŠ, str. 18: ten stanovuje, s přihlédnutím k zájmům žáků, i tituly souvislé četby (2–3 knihy na ročník))

Jazyková výchova:

• RVP ZV explicitně neuvádí, že ovládnutí češtiny je předpokladem pro úspěšné zvládnutí cizího jazyka (VP ZŠ ano, str. 17)

Komunikační a slohová výchova:

• v RVP ZV je tato složka výrazně posílena, dokládá to i rovnocenné postavení Komunikační a slohové výchovy vedle Jazykové výchovy a Literární výchovy (VP ZŠ ve specifických cílech Českého jazyka komunikační nebo slohovou výchova nezmiňuje, specifické cíle jsou formulovány pouze pro jazykovou a literárněvýchovnou část oboru. Ale některé z cílů jazykové části odpovídají komunikační a slohové výchově.)
• RVP ZV vymezuje v této části na str. 20 specifické dovednosti, které by si žák měl v Komunikační a slohové výchově osvojit, např. vnímat a chápat různá jazyková sdělení, číst s porozuměním, kultivovaně psát, mluvit a rozhodovat se na základě přečteného, analyzovat text a kriticky posoudit jeho obsah (VP ZŠ se na str. 17 omezuje na informaci, že se výuka v jazykové části zaměřuje především na to, aby žáci získali pro život významné dovednosti, spojené s mnohostrannou komunikací člověka v moderní společnosti).

Cílové zaměření vzdělávací oblasti RVP ZV (str. 21) je na rozdíl od specifických cílů VP ZŠ (str. 17) pojato obecněji, směřuje k rozvíjení klíčových kompetencí a zahrnuje cíle, které odpovídají důrazu na jazyk a jeho ovládání jako nástroje poznání a komunikace v kulturně-společenském a historickém kontextu.

Na straně 21 uvádí RVP ZV nad rámec VP ZŠ tyto cíle vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace:

• chápání jazyka jako svébytného historického jevu, v němž se odráží historický a kulturní vývoj národa
• chápání jazyka jako nezbytného nástroje celoživotního vzdělávání
• rozvíjení pozitivního vztahu k mateřskému jazyku a jeho chápání jako potenciálního zdroje pro rozvoj osobního i kulturního bohatství
• samostatnému získávání informací z různých zdrojů a k zvládnutí práce s jazykovými a literárními prameny i s texty různého zaměření
• získávání sebedůvěry při vystupování na veřejnosti a ke kultivovanému projevu jako prostředku prosazení sebe sama.

RVP ZV daleko více než VP ZŠ upozorňuje na to, že dovednosti získané ve vzdělávacím oboru Český jazyk a literatura jsou důležité pro osobnostní rozvoj žáka (viz formulování názorů, produkce literárních textů, pozitivní vztah k mateřskému jazyku, jazyk jako nástroj celoživotního vzdělávání, sebedůvěra při vystupování na veřejnosti). Jako jeden z cílů RVP ZV oproti VP ZŠ uvádí samostatnou práci s informačními zdroji.

Samostatná práce s informačními zdroji je v současné informační společnosti nezbytností. Důraz kladený na osobnostní rozvoj žáka vytváří příležitost pro rozvoj každého jedince, je zcela v souladu s principy osobnostní a sociální výchovy. Podněcování k tvořivému myšlení je jedním z deklarovaných cílů základního vzdělávání.

2. Členění a rozpracování vzdělávacího obsahu – očekávané výstupy

V obecném úvodu obou dokumentů je sice uvedeno, že výuka má komplexní povahu a že se jednotlivé složky tohoto vzdělávacího oboru prolínají. Je ale vhodné upozornit na to, že oba dokumenty člení vzdělávací obsah odlišně. K rozdílu dochází i ve strukturaci vzdělávacího obsahu do ročníků. VP ZŠ formuluje učivo a část Co by měl žák umět jednotlivě pro každý z 9. ročníků ZŠ. V některých případech vymezuje vzdělávací obsah společně pro 2 ročníky (například Psaní 4.–5. ročník, Literatura 6.–7. ročník a 8. a 9. ročník). RVP ZV vymezuje vzdělávací obsah pro 1. stupeň ZŠ (1. období a 2. období) a 2. stupeň, distribuce očekávaných výstupů a učiva do konkrétních ročníků tedy není předepsána.

Členění ČJ v VP ZŠ:

• Český jazyk (1.–9. ročník)
• Psaní (1.–5. ročník)
• Čtení a literární výchova (1.–5. ročník)
• Literatura (6.–9. ročník)

V poznámkách k učebnímu plánu ČJ nalezneme ještě toto doplnění (str. 14):

• V 1. ročníku ZŠ má předmět komplexní charakter.
• Ve 2.–5. ročníku ZŠ má složky specifického charakteru
  • čtení a literární výchova,
  • jazykové vyučování,
  • slohový výcvik,
  • psaní.
  • V 6.–9. ročníku ZŠ má složky specifického charakteru:
    • jazykové vyučování,
    • literatura,
    • slohový výcvik.

Členění ČJL v RVP ZV:

• Komunikační a slohová výchova
• Jazyková výchova
• Literární výchova
  • všechny výše uvedené složky jsou určeny pro 1. i 2. stupeň základního vzdělávání.

V očekávaných výstupech vzdělávacího oboru Český jazyk a literatura v RVP ZV se promítají kompetence k učení (např. v Komunikační a slohové výchově se využívá základů studijního čtení – žák vyhledává klíčová slova, formuluje hlavní myšlenky textu, v Jazykové výchově žáci samostatně pracují s Pravidly českého pravopisu atd.), kompetence k řešení problémů (např. v Literární výchově žáci porovnávají různá ztvárnění téhož námětu v literárním, dramatickém i filmovém zpracování), kompetence komunikativní (celá složka Komunikační a slohové výchovy a Literární výchovy), kompetence sociální a personální (v Komunikační a slohové výchově se žáci zapojují se do diskusí, řídí je atd.), částečně i kompetence občanské (např. v Literární výchově žáci rozlišují literaturu hodnotnou a konzumní, svůj názor doloží argumenty). Do očekávaných výstupů vzdělávacího oboru ČJL není explicitně zahrnuta kompetence pracovní.

Očekávané výstupy oboru jsou novým prvkem RVP, proto je nelze zcela porovnat s předcházejícími vzdělávacími programy (částečně může očekávaným výstupům v RVP ZV odpovídat ve VP ZŠ pasáž označená Co by měl žák umět). Očekávané výstupy v RVP ZV jsou obecnější a komplexnější povahy než analogické části ve VP ZŠ. Očekávané výstupy ve složce Jazyková výchova jsou v RVP ZV obdobné jako poznávací a činnostní kompetence ve VP ZŠ (část Co by měl žák umět). Očekávané výstupy Literární výchovy RVP ZV obsahují oproti VP ZŠ tvořivé produkční činnosti. Dále zde můžeme nalézt změnu v typech sloves, která označují činnost žáků. V RVP ZV jsou používána například slovesa rozlišuje, porovná, doloží (argumenty), ve VP ZŠ všímat si (rozdílů), rozumět, formulovat názor atd. Největší proměnou oproti VP ZŠ prošla v RVP ZV složka Komunikační a slohové výchovy. Nově jsou do této složky RVP ZV zařazeny očekávané výstupy vztahující se ke kritickému přístupu k textům a sdělením (žák odlišuje fakta od názorů a hodnocení, žák rozlišuje subjektivní a objektivní hodnocení, žák rozpoznává manipulativní komunikaci v masmédiích). Další „nový“ očekávaný výstup souvisí se zapojováním žáků do diskusí.

V RVP ZV jsou oproti VP ZŠ nově formulovány tyto očekávané výstupy:

Literární výchova – 1. stupeň (str. 24)

• pracuje tvořivě s literárním textem podle pokynů učitele a podle svých schopností
• tvoří vlastní literární text na dané téma

Literární výchova – 2. stupeň (str. 25 a 26)

• rozpoznává základní rysy výrazného individuálního stylu autora
• tvoří vlastní literární text podle svých schopností a na základě osvojených znalostí základů literární teorie
• rozlišuje literaturu hodnotnou a konzumní, svůj názor doloží argumenty
• porovnává různá ztvárnění téhož námětu v literárním, dramatickém i filmovém zpracování

Komunikační a slohová výchova – 1. stupeň (str. 22)

• rozlišuje podstatné a okrajové informace v textu vhodném pro daný věk, podstatné informace zaznamenává
• posuzuje úplnost či neúplnost jednoduchého sdělení
• rozpoznává manipulativní komunikaci v reklamě.

Komunikační a slohová výchova – 2. stupeň (str. 24)

• odlišuje ve čteném nebo slyšeném textu fakta od názorů a hodnocení, ověřuje fakta pomocí otázek nebo porovnáváním s dostupnými informačními zdroji
• rozlišuje subjektivní a objektivní sdělení a komunikační záměr partnera v hovoru
• rozpoznává manipulativní komunikaci v masmédiích a zaujímá k ní kritický postoj
• v mluveném projevu připraveném i improvizovaném vhodně užívá verbálních, nonverbálních i paralingválních prostředků řeči
• zapojuje se do diskuse, řídí ji a využívá zásad komunikace a pravidel dialogu
• samostatně připraví a s oporou o text přednese referát

Literární výchova, ale i Komunikační a slohová výchova a Jazyková výchova nemají pouze naukový charakter, ale v souladu s názvem těchto složek se do popředí dostává i výchovný aspekt. Cílem výuky není vybavit žáka pouze vědomostmi, ale rozvíjet i jeho dovednosti, schopnosti, postoje a hodnoty. Tvořivé produkční činnosti, které jsou v RVP ZV zařazeny ve větší míře než v VP ZŠ, otevírají více prostoru pro kreativitu žáků, pro rozvoj jejich tvořivého myšlení, pro utváření hodnot a postojů, ale i pro osvojování specifických jazykových a komunikačních dovedností.

Posílení komunikační složky vzdělávacího oboru Český jazyk a literatura je odezvou na proměnu společnosti. Schopnost komunikace má stále podstatnější vliv na uplatnění jednotlivce ve společnosti (ve sféře profesního i osobního života). Proto je nezbytné systematicky rozvíjet dovednosti žáků týkající se práce s informacemi, včetně kritického přístupu ke sdělením různého typu.

3. Členění a rozpracování vzdělávacího obsahu – učivo

Učivo v RVP ZV je zpracováno na obecnější úrovni než učivo ve VP ZŠ. Členění učiva vychází z členění složek vzdělávacího oboru Český jazyk a literatura (viz úvodní pasáže části 2). Nejen očekávané výstupy, ale i učivo má v RVP ZV činnostní povahu (např. v Komunikační a slohové výchově můžeme nalézt učivo čtení a naslouchání).

Na 1. i 2. stupni učivo ve složce Jazyková výchova v RVP ZV odpovídá z velké části učivu ve VP ZŠ. Nové téma, jehož zařazení do RVP ZV je reakcí na aktuální poznatky v oboru, nalezneme v učivu skladby (stavba textu). Literární výchova v RVP ZV je oproti VP ZŠ více zaměřena na tvořivé činnosti s literárním textem (přednes vhodných literárních textů, volná reprodukce přečteného nebo slyšeného textu, vytváření vlastních textů, dramatizace, vlastní výtvarný doprovod k literárním textům). Tato změna se týká převážně 2. stupně. Největší proměnou oproti VP ZŠ prošla v RVP ZV složka Komunikační a slohové výchovy. Nově je v této složce učivo strukturováno do následujících okruhů: čtení, naslouchání, mluvený projev, písemný projev.

• Dovednost čtení není začleněna pouze do Literární výchovy, ale stává se nově jedním z ústředních pojmů Komunikační a slohové výchovy. Učivo v části čtení je strukturováno jako praktické čtení, věcné četní, kritické čtení, prožitkové čtení.
• Nově je do RVP ZV zařazeno jako učivo naslouchání. Obdobně jako čtení je členěno i naslouchání na praktické, věcné, kritické, zážitkové. Dovednost naslouchání není nijak nová, ale RVP ZV zařazuje tuto dovednost mezi učivo explicitně, a vybízí tak k jejímu systematickému rozvíjení.
• Další oblastí, která dostala v RVP ZV větší prostor, je mluvený projev. Důraz je kladen na rozvíjení a kultivaci komunikačních dovedností, včetně mimojazykových prostředků řeči. I tato část je v RVP ZV zpracována činnostně.
• Nejblíže si je v RVP ZV a VP ZŠ učivo v části písemný projev. V RVP ZV nalezneme na 2. stupni navíc pouze vyjádření postoje ke sdělovanému obsahu, vlastní tvořivé psaní.

V RVP ZV je oproti VP ZŠ doporučeno navíc toto učivo:

Literární výchova – 1. stupeň (str. 24)

• tvořivé činnosti s literárním textem – vlastní výtvarný doprovod
• základní literární pojmy – spisovatel, básník, kniha, čtenář

Literární výchova – 2. stupeň (str. 26)

• tvořivé činnosti s literárním textem – přednes vhodných literárních textů, volná reprodukce přečteného nebo slyšeného textu, záznam a reprodukce hlavních myšlenek, dramatizace, vlastní výtvarný doprovod k literárním textům

Komunikační a slohová výchova – 1. stupeň (str. 22)

• čtení – věcné čtení (čtení jako zdroj informací, čtení vyhledávací, klíčová slova)
• naslouchání – praktické naslouchání (zdvořilé, vyjádření kontaktu s partnerem); věcné naslouchání (pozorné, soustředěné, aktivní – zaznamenat slyšené, reagovat otázkami)
• mluvený projev – základy techniky mluveného projevu (dýchání, tvoření hlasu, výslovnost), vyjadřování závislé na komunikační situaci; mimojazykové prostředky řeči (mimika, gesta)

Komunikační a slohová výchova – 2. stupeň (str. 24 a 25)

• čtení – praktické (pozorné, přiměřeně rychlé, znalost orientačních prvků v textu), věcné (studijní, čtení jako zdroj informací, vyhledávací), kritické (analytické, hodnotící), prožitkové
• naslouchání – praktické (výchova k empatii, podnět k jednání), věcné (soustředěné, aktivní), kritické (objektivní a subjektivní sdělení, komunikační záměr mluvčího, manipulativní působení projevu, zvukové prostředky souvislého projevu a prostředky mimojazykové), zážitkové
• mluvený projev – zásady dorozumívání (komunikační normy, základní mluvené žánry podle komunikační situace), zásady kultivovaného projevu (technika mluveného projevu, prostředky nonverbální a paralingvální); komunikační žánry: připravený i nepřipravený projev na základě poznámek nebo bez poznámek, referát
• písemný projev – vyjádření postoje ke sdělovanému obsahu, vlastní tvořivé psaní

V souladu s proměnou očekávaných výstupů dochází i k proměně učiva. V učivu vzdělávacího oboru Český jazyk a literatura je více prostoru pro kreativitu a komunikaci. Učivo Komunikační a slohové výchovy je zpracováno činnostně, proto zde můžeme nalézt čtení, ale i v dosavadních učebních dokumentech opomíjené naslouchání. Obě tyto činnosti jsou dále strukturovány na čtení a naslouchání praktické, věcné, kritické a prožitkové. Toto rozlišení upozorňuje na to, že je potřeba systematicky rozvíjet různé čtenářské a posluchačské strategie. Slohové útvary, postupy a žánry jsou v RVP ZV daleko více vnímány jako prostředky k dosažení efektivní komunikace. Učivo nově také zohledňuje poznatky současné textové syntaxe.

4. Závěr

Formální změnou mezi pojetím Českého jazyka a literatury v RVP ZV a Českého jazyka ve VP ZŠ je odlišný název (ve VP ZŠ není v názvu uveden pojem literatura). Tyto vzdělávací obory jsou také odlišně členěny, ve výuce se však vzdělávací obsah jednotlivých složek vzájemně prolíná. Největší proměnou prošla složka Komunikační a slohové výchovy.

Pojetí vzdělávacího oboru je v RVP ZV a VP ZŠ zpracováno velmi podobně. Vzdělávací programy se shodují v tom, že podporují osvojení mateřského jazyka v jeho mluvené i písemné podobě, že mateřský jazyk je důležitý nástroj pro dorozumívání a poznání vůbec a že osvojení českého jazyka je předpokladem pro úspěšné vzdělávání i v dalších vzdělávacích oblastech. RVP ZV se navíc zaměřuje na dovednosti spojené s osobnostním rozvojem žáka (pozitivní vztah k mateřštině, sebedůvěra při vystupování, celoživotní vzdělávání). Jako samostatný cíl RVP ZV vytýká samostatnou práci s informačními zdroji. Do vzdělávacího oboru Český jazyk a literatura se promítají všechny klíčové kompetence, vyjma kompetence pracovní.

Očekávané výstupy oboru jsou novým prvkem kurikula, proto je nelze zcela porovnat s prvky předcházejících vzdělávacích programů. V RVP ZV jsou oproti VP ZŠ zařazeny očekávané výstupy, které souvisí s tvořivými produkčními činnostmi (Literární výchova) a s kritickým přístupem k textům a sdělením (Komunikační a slohová výchova).

Činnostní povahu nemají v RVP ZV pouze očekávané výstupy, ale i některé učivo, především to, které je součástí Komunikační a slohové výchovy (čtení a naslouchání). V RVP ZV je oproti VP ZŠ do Komunikační a slohové výchovy zařazeno učivo o stavbě textu, čtenářských a posluchačských strategiích, o produkci mluvených projevů. V Literární výchově je učivo v RVP ZV zaměřeno více na tvořivé činnosti s literárním textem.

Vzdělávací obor Český jazyk a literatura v RVP ZV oproti Vzdělávacímu programu Základní škola více podporuje osobnostní rozvoj žáka a více také vybízí ke kreativitě žáků. RVP ZV se hlouběji orientuje na rozvoj komunikačních dovedností a čtenářských strategií. RVP ZV vybízí ke kritickému přístupu k informacím a samostatné práci s informačními zdroji. Vzdělávací obor Český jazyk a literatura je tedy obohacen dovednostmi užitečnými pro život i celoživotní učení.