V řadě předškolních zařízení byly zavedeny dny v lese, existují dokonce i lesní školky. Pedagogický prospěch při využití lesa je při rozvoji dětí prokázaný.
Při přímém kontaktu s přírodou a její nabídkou děti využívají všechny smysly. V uzavřených prostorách bychom téhož cíle nedosáhli. Děti v lese slyší zvířata, mohou si sáhnout na kůru stromů, čichem vnímat mech a zrakem například spousty druhů rostlin, odstínů zelené a hnědé.
Les je ideální pro mnoho her, při nichž můžeme využít přírodní materiály — oproti již zhotoveným pomůckám, věcem cíleně vyráběným pro děti, které pocházejí ze skutečného života, přinášejí s sebou i nebezpečí a kladou zvýšené nároky na soustředění.
Děti se rozdělí do dvojic. Vždy jednomu dítěti ve dvojici zavážeme oči. „Vidící“ dítě pak kamaráda dovede ke stromu. Dítě se zavázanýma očima tento „svůj strom“ ohmatává a poznává. Paní učitelka vede děti podnětovými otázkami: Jaká je kůra, hrubá, nebo hladká? Má na sobě vroubky? Můžu přejíždět prstem přes ni i směrem shora dolů? Jak „můj strom“ voní? Jak silný má kmen? Dokážu ho obejmout pažemi? Děti se snaží zapamatovat si o svém stromu podrobné vlastnosti.
Paní učitelka pak dá dětem znamení, děti poodstoupí od stromu, „vidící“ dítě zatočí kamaráda několikrát dokola a rozváže mu oči. Kdo najde „svůj“ strom?
„Jeho strom“ vystoupil z řady stromů a stal se pro dítě speciální, protože si k němu vytvořilo vztah. Ostatně stromy nám často přinášejí nezapomenutelné zkušenosti. A děti se ke „svému“ stromu vracejí rády, navíc opakovaně.
Pomůcky: vlna, samolepicí štítky
Vlnou můžeme změřit obvod stromu – každému dítěti dáme jeho vlnu, aby si strom změřilo samo. Ve školce pak délky vln porovnáme – a tím i obvody stromů. Čí strom je tlustší, nebo tenčí, který strom byl nejtlustší – kdo má tedy nejdelší vlnu?
Pak můžeme na samolepicí štítky napsat jména dětí a sestavit z nich diagram, který znázorňuje tloušťku stromů od nejtenčího po nejtlustší. Ke štítkům samozřejmě můžeme připevnit i vlny, abychom viděli názorné ukázky.
Pomůcky: dlouhý provaz
V lese děti napínají uši a sledují, jaké zvuky slyší – poznávají ho s otevřenýma očima. Pak paní učitelka natáhne lano, v ideálním případě z lesa směrem k mýtině. Cesta vede přes kořeny a mechy. Dětem zaváže oči a po straně, kterou paní učitelka určí, děti pomalu, opatrně a mlčky procházejí. Drží se přitom provazu. Les se rázem změní v kouzelný – třeba děti uslyší i skřítky nebo ucítí dotek křídel elfů. Slyší děti lépe než předtím? Slyší víc zvuků? Voní les silněji než předtím? Čím?
Příprava před kouzelným lesem: Před upevněním provazu dbáme na to, abychom dětem na daném místě zprostředkovali různé vjemy – hmatové, sluchové i čichové – a nabídli kontrasty pro smyslové vnímání, například hrubé, nebo hladké kameny, křehké mladé listy na stromech, nebo suché odumřelé větve, listy šustící pod nohama, intenzivní vůni lesa po dešti či na jaře. Provaz můžeme navíc umístit do různé výšky – jednou se děti drží hodně vysoko, příště zase nízko. Paní učitelka rovněž může na provazu udělat uzel, jímž děti upozorní na blížící se důležitou věc – možná tam něco bude silně vonět, cítit nebo slyšet (zurčení pramínku či bublání potoka).
Před samotnou výpravou můžeme též dětem vyprávět příběh, jehož součástí jsou vůně a zvuky lesa, do něhož se budou vydávat. Tu a tam se pak zelný les?
Tato hra bývá obzvlášť působivá a silně prožívaná, když máme možnost připravit trasu předem, aby byla pro děti nová. V tomto případě ale pracujeme až se staršími dětmi (zhruba od pěti let), aby jim zavázané oči nenaháněly strach.
Na zem rozprostřeme deku, děti se posadí a vnímají zvuky okolí. Kdykoli zaslechnou zvuk ptáka, mají za úkol zvednout prst.
V tomto případě rozvíjíme soustředění a schopnost rozlišování podnětů. Je to nový ptačí zpěv, nebo jsme ho už slyšeli? Kolik různých ptačích hlasů slyšíme dohromady? Z počítání není třeba dělat soutěž. Nemusíme vědět, kdo slyšel nejvíc ptáčků, ale především se společně radujme z každého nového objevu.
Dokážeme potichu napočítat do deseti dřív, než se ozve další ptačí hlásek?
Jaké barvy najdeme v lese? Děti si stoupnou nebo se posadí a paní učitelka se ptá, jaké barvy vidí. Děti mají za úkol dívat se jedním směrem a neotáčet hlavu. Mohou pojmenovávat i různé odstíny téže barvy, například světle zelenou, tmavě zelenou, odstíny hnědé apod. V tomto případě procvičujeme schopnost vnímat podněty.
Pomůcky: různé listy a trávy, papír, velký list papíru, voskové kostky na malování, nůžky, lepidlo
Smíšený les je jako stvořený pro sbírání listů, které rostou na stromech, keřích nebo jež najdeme na zemi. Od každého druhu vezmeme jen jeden list a porovnáme jej s ostatními listy v košíku: Podobá se nějakému dalšímu, nebo trochu jinak zelený? Možná najdeme i kapradí se svinutým listem. Prohlížíme též zadní strany listů: Kolik žilek má list? Jak jsou tenké nebo silné?
Podobně sbíráme i různé druhy trávy. Je jich ohromující množství, jak sami zjistíme, až se vydáme na „vědeckou výpravu“. Navíc hodně očí hodně vidí…
Až všechny listy a trávy nasbíráme a odneseme do školky, můžeme pokračovat. Začneme naše poklady „zapisovat“: každý si vezme voskovku, papír a list nebo trávu. Položí list či trávu pod papír a voskovkou po něm bude přejíždět tak, aby se jeho obrys krásně objevil na papíře. Otisky trávy a listí pak vystřihneme a nalepíme na veliký list papíru. Pak už můžeme všechny stromy a trávy označit správným názvem. K listům dokonce můžeme nalepit obrázek nebo fotografii (vyfocenou během výletu do lesa) stromu, k němuž patří.
Pomůcky: různé přírodní materiály
Objevíme-li v lese strom s kořeny dosahujícími nad zem, můžeme je využít pro budování jeskyněk pro skřítky. Vyprávíme přitom příběh:
V jeskyňkách bydlí rodina skřítků a my se jim přírodními materiály snažíme zvelebit domeček. Děti jsou v tomto směru velmi vynalézavé.
Les jako takový se ideálně hodí k pohybu. Na to děti přijdou hned: můžeme chodit po různě širokých kmenech stromů a nechat potřebě pohybu volný průběh, samozřejmě podle dosavadních schopností dětí. Děti většinou vycítí, co si můžou dovolit a kde jsou jejich hranice. S inspirací vrstevníků nebo za pomoci paní učitelky mohou získávat nové, neobvyklé zážitky. V lese se tak můžou věšet na větve, skákat z nich, přeskakovat pařezy, podlézat pod nízkými větvemi, házet míč přes větev, aby ho na druhé straně mohl někdo chytit…
Děti si v lesní zemi, která přeje pohybu, bezesporu najdou vlastní hry.
Pomůcky: různé přírodniny, hlína
V lese se můžeme projevovat i umělecky a z materiálů, které v něm najdeme, stavět sochařská díla, například z kmínků, větviček, kamenů a listí zkoušíme nejrůznější nápady, až nakonec nestačíme žasnout, co všechno jsme zvládli a vytvořili. Památku na společnou práci zachytíme na fotografii. Samozřejmě si ji vystavíme v denní místnosti.
Také s hlínou můžeme zpestřit tvář lesa, a to doslova. Nejdříve si s dětmi popovídáme o tom, jaký obličej by ten a onen strom mohl mít: Měl by být spíš veselý, nebo smutný? Co si děti myslí?
Pomůcky: bílé papíry, provázek, voskové kostky na malování
Bílý papír přivážeme tenkou šňůrkou na strom tak, aby byl zpevněný na horním a dolním okraji (šňůrku omotáme kolem stromu). Pak děti budou voskovými kostkami přejíždět po papíru a už tu máme obrázek kůry, vlastně otisk kůry. Obzvlášť dobrodružné je malování kůry různých stromů, protože má různou strukturu.
Stejný postup můžeme vyzkoušet s pařezem, na němž jsou vidět letokruhy. S pařezy to jde dokonce ještě snáz – papír jen položíme na pařez a už po něm přejíždíme voskovkami: Kolik kruhů se na papíru objeví?
Pomůcky: 5 až 10 různých přírodních materiálů (šišky, kůra, jehličí apod.)
Paní učitelka nasbírá pět až deset druhů různých přírodnin (např. šišky, kůru, jehličí apod.) a položí je na deku. Druhou dekou je zakryje a všechny děti se kolem ní rozestoupí. Pak paní učitelka svrchní deku zdvihne a pobídne děti, aby ke každému předmětu našly druhý, jako při pexesu. Po určité době, například po pěti minutách, svolá děti opět k dece a společně rozloží nasbírané poklady. Kde chybí dílek pexesa? Kde bychom ho našli? (srov. Cornell, 1979)
Ani v tomto případě nám nejde o soutěžení a soupeření v tom, kdo nejrychleji najde většinu předmětů, nýbrž o pozorné hledání, nacházení a o skupinový výsledek a prožitek jako takový. Podařilo se nám ke každému předmětu najít druhý do páru? Máme teď na dece ode všech předmětů dva kusy? Nakolik „stejné“ jsou oba předměty, v čem se naopak liší? Při hledání odpovědí si musíme předměty důkladně prohlédnout a porovnat je v polaritách větší−menší, silnější−tenčí nebo těžší−lehčí.
|
|
Materiál byl poskytnut zdarma nakladatelstvím GRADA z publikace Rozvoj inteligence u dětí od 3 do 6 let. |
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
Článek je zařazen v těchto kolekcích:
