Výlet na hrad

Charakteristika integrovaného bloku: Výlet na hrad je zpestřením pobytu venku a života dětí v mateřské škole. Poznáváním svého okolí, zajímáním se o historii hradu, přírodu, překonáváním sebe sama rozvíjíme osobnost dítěte.
Očekávané výstupy:

• pohybovat se v nerovném terénu (kopec, most, stezka, schody);
• získat pocit sounáležitosti s přírodou, poznávat ji;
• zajímat se o historii;
• dodržovat pravidla, plnit úkoly;
• prožívat radost ze zvládnutého;
• zachytit a vyjádřit své prožitky.

Časový rozsah: 2 dny
Věková skupina: 4 - 6 let

Vzdělávací nabídka

Příprava v MŠ:

• návštěva Bílé paní, která nás přišla pozvat na svůj hrad, pokud se nebojíme strašidýlek;
• předala nám zapečetěný ohořelý dopis a v něm stálo: "ZVU VÁS NA SVŮJ HRAD ZVÍŘETICE, ALE POZOR NA STRAŠIDÝLKA";
• "My se nebojíme," a proto batoh na záda a vzhůru na hrad!

Cestou:

• vycházka na zříceninu hradu Zvířetice vzdálenou asi 1 km, chůze v nerovném terénu, po mostě, po schodech, do kopce, z kopce, přes most, po pěší stezce, cestu nám ukazuje modrá turistická značka, kterou si stále hlídáme;
• část cesty jdeme i po silnici, proto dodržujeme pravidla, upozorňujeme na nesprávné chování, bezpečnost, sledujeme dopravní značky a silniční provoz;
• pozorujeme podzimní přírodu, hledáme její znaky, vnímáme i to, co do přírody nepatří (odpadky v lesíku a po cestě), určujeme názvy stromů, zvěře, ptáků;
• zkoušíme svou orientaci - kde je MŠ, hrad, Mladá Boleslav apod.;
• v obci Podhradí se ptáme, proč se to tu tak jmenuje;
• vzpomínáme a vyprávíme si o Zvířetických slavnostech v létě;
• zpíváme si na cestu pro radost;
• při výstupu na hrad starší děti pomáhají mladším, hrají si na lanovku, vozíky apod.

Na hradě:

• vítá nás opět Bílá paní a chválí nás, že jsme vyšlapali kopec a nebáli se ji navštívit;
• Bílá paní nám ukazuje svoje sídlo a zve nás dál, nejprve musíme překonat první překážku - přejít přes dlouhý most nad příkopem - zároveň nám vysvětluje, k čemu sloužil;
• Bílá paní nám na nádvoří vypravuje o historii tohoto hradu, kdo zde žil, o věžích, k čemu sloužily, jaké tady byly komnaty, sklepy, maštale, pekárna, kuchyň apod., my pozorně posloucháme;
• prohlížíme si nejvyšší věž, která je nyní uzavřena z důvodu bezpečnosti, diskutujeme, vnímáme nebezpečí úrazu;
• na nádvoří se posadíme, napijeme a podělíme se s kamarády o svůj mls z batůžku;
• učitelka se přestrojí do strašidla a připraví další rekvizity;
• čarujeme s Bílou paní (zaklínadlo), proměňujeme případná živá strašidla na papírová, povedlo se: hledáme je v jedné z komnat, každý je úspěšný;
• zahrajeme si na rytíře (ukázka rytířů na obrázku), kteří bojují o přízeň princezny - chlapci si dají batoh před sebe na břicho jako ochranný štít, vezmou do ruky umělou tyč jako meč a předvádí boj (učitelka předem upozorní na bezpečnost a hru na "jako souboj"), dívky mají na hlavě korunky a sledují o ně sehrané bitvy, vítězové jsou odměněni (všichni);
• na nádvoří je i studna: Jak zjistíme její hloubku? Děti přemýšlí a navrhují způsoby, vyzkoušíme hodem kamenu - bezpečnost;
• slyšíme nějaké divné zvuky, že by tady přeci jen bylo strašilo? Ano. Přiběhlo k nám strašidýlko (učitelka v prostěradle s blikačkou na hlavě). Je to hodné strašidlo, které je rádo, že přišlo na návštěvu po tolika letech tolik nových kamarádů, povídáme si se strašidlem o školce, hradu, rodině, kamarádech, ale i starostech malých lidí;
• strašidýlko nás prosí, abychom se mu tady na památku podepsali, aby se mohlo pochlubit na jiných hradech, ale má to háček:musíme se podepsat v tajemné komnatě, kde svítí jen svíčka, nebudeme se bát? (v místnosti bylo světlo, jen v rohu trochu šero, tam svítila svíčka);
• my jsme děti odvážné a i když s malou obavou, šly jsme se podepsat, starší děti jménem, malé děti udělaly čárku na ohořelý papír;
• strašidýlko nám děkuje a zpívá píseň "Strašidýlko Emílek", my mu také na oplátku zazpíváme;
• strašidýlko nám prozradí, že v jednom ze tří sklepení je ukryt poklad, máme-li zájem, může být náš, většina se bez váhání dá do sestupu do sklepení, nezapomeneme ani na mladší kamarády a pomůžeme jim při sestupu;
• "Sláva, poklad se našel!" - malé figurky;
• loučíme se se strašidlem a slibujeme zase někdy "Ahóóój";
• zpáteční cesta byla provázena mnoha dojmy, a tak rychle utekla.

Ve školce:

• vyprávíme rodičům o výletě, hradu, Bílé paní, hodném strašidýlku, podpisu v tajemné komnatě, přiznáváme se i k nepatrnému strachu, který jsme překonali, rodiče si prohlíží fotografie z našeho výletu;
• druhý den si výlet namalujeme, použijeme černou tuš a vodové barvy, vzpomínáme na strašidýlko, copak asi dělá?, jak je mu samotnému?;
• stavíme hradby z malých kostek i velké Polykarpovy stavebnice;
• stříháme hradby z papíru;
• hledáme zříceninu na své bakovské mapě;
• nalepíme si obrázek Zvířetic do svého sešitku (součást jiného projektu), nakreslíme si hradby;
• při odpočinku čteme pověst o Zvířeticích;
• prezentujeme svůj výlet na podzimní výstavě.

Hodnocení dětmi

Když se nás paní učitelka zeptala, co se nám na hradě a cestou líbilo, nebyl pro nás problém to říci. Většina se shodla na setkání se strašidýlkem, hledání papírových strašidel, někomu se líbilo hledání pokladu, jinému zase boj o princeznu. Adrianka a Barunka byly spokojené s rolí princezny a do této role se náležitě vžily. Davídek zase intenzivně prožíval způsob boje a jeho techniku perfektně ovládal. A co se dětem líbilo cestou? Příroda, výhled na podzimní krajinu z hradu, barvy podzimu. Paní učitelka se nás zeptala i na to, co se nám nelíbilo. Přemýšleli jsme delší dobu, ale pak nás to napadlo: "Po cestě se nám určitě nelíbily odpadky v přírodě a co jsme jich viděli!"

"To bylo dóóbrý, kdy zase půjdeme?"
"Já bych šel dneska znova."
"My půjdeme na hrad s babičkou, já ji ochráním před strašidlem, vždyť je to můj kamarád."

Hodnocení rodičů

Při prohlídce podzimní výstavy děti rodičům líčily průběh výletu podle fotografií, kreseb, postavy strašidel. Rodiče chválili nápad i realizaci.

Realizace projektu

Děti mají rády něco nového, co je zaujme, proto jsem přijala pozvání od Bílé paní na její hrad. Po přečtení dopisu byly některé děti nejisté a nevěděly, co je tam čeká. Využili jsme příznivé počasí a vyrazili na delší vycházku na hrad. Cesta byla náročná, ale i menší děti ji zvládly i s překonáváním přiměřených překážek. Mírný strach a obava z nich opadla, když zjistily, že si budeme na hradě vlastně jen hrát. "Úkoly" plnily s chutí a vervou, obzvláště boj o princeznu měl úspěch. Menší opatrnost jsem cítila u malých dětí při vstupu do tajemné komnaty, ale žádný strašpytel se nenašel, jelikož na papíře bylo opravdu 30 podpisů, tolik, kolik šlo dětí. S každým úspěchem rostlo i sebevědomí dětí, které jsem podporovala pochvalou, povzbuzením, blahopřáním, odměnou. Potěšilo i to, že děti povídání o historii hradu zaujalo a pozorně vydržely poslouchat. Seznámily se též s novými slovy - maštal, nádvoří, zřícenina. Velice mile mě překvapilo spontánní upozorňování dětí na nepořádek a odhozené odpadky během cesty, též odsuzovaly nevhodné chování a snažily se společně si o všem povídat a hledat řešení, jak neubližovat přírodě. Jsem ráda, že moje volba delší vycházky spojená se získáváním poznatků na základě prožitků a dojmů dítěte byla správná.