Příklad americké střední školy A. Stevensona potvrzuje, že spolupráce mezi učiteli má pozitivní vliv nejen na jejich pracovní prostředí, ale především na výsledky žáků. Tato škola se totiž chlubí jedněmi z nejvyšších procent studentů, kteří po jejím skončení pokračují studiem na vysoké škole (96 %). A již čtyřikrát byla oceněna jako mimořádně inovativní a úspěšná škola. A jak to tedy funguje? Každý pedagog je zapojen alespoň do jednoho pracovního týmu, např. podle svého oboru, v němž společně s ostatními kolegy hledají optimální vyučovací metody, stanovují společně učební plány, dohadují společné standardy hodnocení žáků, domlouvají mezipředmětové aktivity apod., jinými slovy spolupracují na zkvalitňování výuky, což se samozřejmě odráží na výsledcích studentů. Sdílení informací také usnadňuje individuální přístup ke studentům.
Zavedení takového systému může zpočátku vyvolat obavy, že učitelé ztratí svou autonomii nebo že budou vystaveni kritice. Nakonec jsou ale vyučující rádi, že na řešení svých problémů nezůstanou sami. Ovšem aby byl tento systém práce úspěšný, musí být pro něj na škole vytvořeny patřičné podmínky: pro společná setkávání vymezit jasně daný čas v pracovní době pedagogů, vyjasnit si účel a pravidla spolupráce a nastavit měřitelné indikátory, podle kterých lze určit, zda se výsledky žáků skutečně zlepšují. Více informací zde.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
