Slovo storytelling pochází z angličtiny a je možné jej přeložit jako vyprávění příběhů. Nejde jen o prosté vyprávění, ale je možné v něm spojit slovní projev s nějakou další formou vyjádření, jako je například výtvarné umění. Dochází tak ke spojení více uměleckých forem, což má za následek podporu představivosti čtenáře. Klasickým příkladem mohou být různé ilustrace v pohádkových knihách pro děti. Přestože právě v dětské literatuře se storytelling vyskytuje zcela přirozeně, nachází své využití také v řadě dalších oblastí – od mezigeneračního dialogu až po netradiční formy teambuildingu či obchodní strategii.
V užším slova smyslu je možné storytelling považovat za prosté vyprávění, tak jak se začíná systematicky pěstovat v devatenáctém století nejen u nás, ale také v celém germánském kulturním okruhu. Tomuto zúženému významu se ale podrobněji věnovat nebudeme. Zajímavostí může být, že existuje dokonce mezinárodní světový den storytellingu, který navazuje na tradici z počátku devadesátých let. S touto aktivitou je možné spojit také vznik moderního storytellingu.
Z teorie informace jasně vyplývá, že každá forma sdělení má omezenou vypovídací hodnotu (obrazem ani slovem není možné popsat celý svět) a že jejich průnik představuje množinu o větší popisné síle, než jsou jednotlivé formy sami o sobě. V tomto kontextu je možné říci, že storytelling zvyšuje také vyjadřovací sílu a možnosti toho, kdo chce určitou skutečnost sdělit, předat druhému.
Storytelling má tradičně velmi významné místo v oblasti vzdělávání. Již od útlého věku jsou děti formovány pomocí pohádek, které jim umožňují budovat si hodnotový žebříček, rozlišovat dobro a zlo, ale také se v nich učí celkové reflexy vnějšího světa. Příběhy spojené s obrazem slouží pro snazší zapamatování si řady historických událostí, ale i přírodovědeckých poznatků. Mohli bychom tedy říci, že jde o zcela přirozenou metodu, kterou pedagogika využívá.
V zásadě je možné rozlišovat více forem storytellingu. Lze tak mluvit o ústním vypravování, které je obvykle živé a je spojené s interakcí s posluchačem. Vyprávěč mění tempo výkladu i jeho strukturu a formu podle toho, jakou dostává odezvu od publika. Jinou formou (a na tu se v článku zaměříme) je digitální storytelling, který využívá digitální techniku k vyjadřování. Může jít o nástroje, které umožňují snadné spojení obrazu a textu, tvorbu videa, které spojí slovo s hudbou, nebo obecně o vyprávějí, které se šíří prostřednictvím počítačové sítě.
V roce 2005 se konal v České republice Národní dramatický workshop. Na něm zazněli některé dosahy této metody, a to ve velmi širokém spektru [1] oblastí. Byly mezi nimi například:
V tomto výčtu by bylo možné pokračovat ještě dlouho. Dovolím si upozornit ještě na dva rozměry, které bývají často zanedbávány. Předně osobu nelze prostě popsat a není možné ji poznat na základě prostého výčtu jejích vlastností, povahových rysů či činů. Osoba se vždy vypráví (sděluje) v příběhu. Druhým významným úkolem storytellingu je vytvoření vazby mezi slovem a obrazem, což je relativně podceňovaná oblast výuky, která má fatální následky ve vnímání kultury. Kvalitní storytelling přirozenou cestou vytváří hermeneutiku umění – žáci budou umět mluvit o umění, přemýšlet o něm v pojmech a reflektovat je. Jde o zcela fundamentální prvek jejich kulturní výchovy.
Velice zajímavou oblastí storytellingu je jeho obchodní využití. Zde je možné hledat aplikace v komunikaci školy s okolím (ať již s rodiči, se zájemci o studium nebo s obcí) nebo třeba jen ve výuce netradičních marketingových metod, které budou moci žáci v budoucnosti využívat v řadě dalších oblastí.
V zásadě jde o navázání osobního vztahu nabízejícího a klienta. Je to krok směrem od objektivity a sterilního racionálního kalkulu k subjektivnímu pojetí. Klient je vtažen do příběhu, běžně se zde pracuje s emocemi. Storytelling představuje alternativní marketingovou strategii, která může konzumenta zaujmout.
Základními výhodami této metody je především sdělení informací v kontextu. Prostá suma faktů nemusí být vždy příliš přesvědčivá či pochopitelná. Ilustrace na příběhu působí autenticky. Tato metoda také umožňuje zvýšit důvěryhodnost sdělení, motivuje k aktivitě nebo jen umožňuje přitáhnout pozornost.
Významnou oblastí storytellingu je jeho digitální varianta. Ta nabízí velice jednoduché propojení slova a obrazu. Velice výhodné je užití speciálních nástrojů (jako je Storybird, Zimmer Twins, Little bird tales, ...), které umožňují nejen psaní příběhu, ale také jeho spojení s obrazem. Čtenář či divák má tak možnost zapojení více smyslů, čímž je podporována jeho představivost. Tím, že tyto technologie nejsou zaměřeny jen na jednu formu komunikace, je také pro žáky obecně snazší se v nich vyjadřovat.
Mohou velice dobře posloužit jako nástroje na podporu tvůrčího psaní (k čemuž se používají intenzivně i mimo formální vzdělávání), ale také na podporu čtenářské gramotnosti. Číst podobné příběhy může být pro některé čtenáře zajímavější a tím, že dochází ke spojení slova s obrazem, může jít o zajímavý umělecký prožitek.
V následující části se pokusíme zaměřit na několik nástrojů, které umožňují tvorbu digitálního storytellingu ve školním prostředí.
Zřejmě nejpropracovanější bezplatnou aplikací na podporu storytellingu je Storybird, který umožňuje vyrobit jednoduchou elektronickou knížku. Po registraci je možné se pustit do vlastní tvorby. Prvním kokem je výběr sady obrázků, se kterými chce autor pracovat. Pro jednu knihu je možné zvolit pouze jednu sadu tak, aby byl udržen jednotný grafický styl. Pokud vám výběr nevyhovuje (ač je velmi bohatý a kvalitní), je možné si vytvořit vlastní ilustrace. Po zvolení grafické kolekce se zobrazí jednoduchý editor, ve kterém již probíhá samotná tvorba.
Potěšitelné je, že Storybird nemá problém s diakritikou, je rychlý a stabilní. Text je možné vkládat do předpřipravených polí, ale není jej možné nijak formátovat. Obrázky jsou umístěny na dvou „hromadách“ v okolí aktuálně zpracovávaného listu a autor je může libovolně přeskupovat. Do samotné knížky se pak dostanou metodou táhni a pusť. Na výběr je ze tří pozic umístění, což je příjemné, neboť to dává výslednému dílu jednotný styl.
Výsledek je pak možné sdílet s přáteli nebo si nechat za poplatek vytisknout a svázat do reálné knihy. Mezi zajímavosti aplikace patří podpora školních projektů nebo možnost spolupráce více lidí na jednom příběhu. Celkový dojem z aplikace je více než dobrý – ovládání je jednoduché a intuitivní, samotný program pak rychlý a stabilní. Základní tvůrčí činnosti i prohlížení děl druhých je zdarma. Proto je možné Storybird do školního prostředí rozhodně doporučit.
O něco méně funkčně vybavený, ale také velice jednoduchý a praktický nástroj nese jméno Little Bird Tales. Po registraci se můžete pustit do tvorby. Výsledkem není kniha, ale video. Jednotlivé obrázky je možné nahrávat buď z počítače, nebo kreslit v jednoduchém integrovaném grafickém editoru. Ke každému snímku je možné připojit zvukový komentář či doprovod a textový popisek (do 346 znaků). Přítomné je jen omezení co do velikosti výsledného souboru na 25 MB.
Aplikace umí vygenerovat HTML kód, který je možné vložit na vlastní web, na kterém se pak objeví přehrávač videa.
Posledním nástrojem, o kterém se v našem přehledu zmíníme, je Zimmer Twins, který slouží pro tvorbu krátkých animovaných videí, pomocí kterých mohou žáci vyprávět určitý příběh. Základními postavami, jak již název napovídá, jsou dvojčata Zimmerovi a jejich kočka. Uživatel může nastavit, jakým způsobem spolu budou postavičky komunikovat, co budou dělat a říkat, jaké další předměty budou v příběhu vystupovat nebo jakým způsobem se budou tvářit. Měnit je možné samozřejmě také prostředí, ve kterém se postavy pohybují.
Samotná tvorba je velmi intuitivní a zábavná. Tak, jak je projekt nastaven, přímo vybízí k vytvoření třídního seriálu s příhodami dvojčat (něco jako večerníčky). Vše je velice rychlé, pohodlné a vtipné. Jediným nedostatkem je, že bez poplatku není možné výsledné video nijak publikovat, lze si je pouze prohlížet na vlastním účtu.
Jistě není nutné se omezovat jen na online aplikace. Například pro iPhone či iPad existuje řada zábavných programů, které tvorbu storytellingu umožňují také. Záleží vždy na tom, jaké technické vybavení má škola k dispozici a co bude vyhovovat pedagogovi i žákům.
Digitální storytellig představuje velice zajímavou cestu, jak podpořit tvůrčí psaní studentů. Místo obyčejné pohádky či příběhu budou moci vyrobit vlastní elektronickou publikaci (například v Storybird), kterou budou moci sdílet se spolužáky a dalšími kamarády. Psát na základě toho, co umožňují obrázky, může být pro řadu z nich zajímavou zkušeností. Zatímco někteří je užijí jen čistě pro ilustraci, jiní z nich budou skládat příběh. Tím se otvírá velký prostor pro pedagoga, aby různé kreativní postupy žáků rozvíjel a podporoval. Pro řadu mladých autorů může podobný přístup znamenat zábavnou tvorbu, zatímco obyčejné psaní je příliš neuspokojí či nebaví. Jistě není nutné všechnu literaturu tvořit tímto způsobem, ale pro řadu projektů či pro ozvláštnění se hodí velice dobře
Storytelling může pro řadu z nich představovat jeden z mála způsobů, jak zažít literaturu netradičním a přitažlivým způsobem. Nemusí jej navíc využívat jen žáci. Také pedagogové pomocí něj mohou připravit řadu netradičních studijních materiálů, které mohou žáky motivovat k zájmu o daný problém či téma. Využití je tedy více než široké a záleží na každém, jakou cestou se rozhodně v digitálním storytellingu jít. Každopádně jde o jeden z progresivních nástrojů, které je jistě možné přinejmenším vyzkoušet.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
Článek je zařazen v těchto kolekcích:
