Odborný článek

Etika v komunikaci

28. 11. 2011 Gymnaziální vzdělávání
Autor
Mgr. Michaela Lašťovičková

Anotace

Masová média jsou vlivnými nástroji komunikace a měla by proto dodržovat obecná etická pravidla. Největší sklon k manipulaci člověka se projevuje u reklamy. Média jsou na ní mnohdy finančně závislá. Přesto by i reklama měla usilovat o stejné hodnoty pravdy a svobody jako běžná mezilidská komunikace.

Pod značně širokým pojmem „etika v komunikaci“ si můžeme představit nejen etiku masových médií, jako je tisková, rozhlasová a televizní žurnalistika, ale také běžné mezilidské vztahy, vztahy v rodině (rodiče a děti) i jiné vztahy sociální. Je to tedy téma, které stojí na rozhraní několika disciplín: psychologie [1], křesťanské etiky a jazykovědy.

Ať už se však jedná o oblast mediální, nebo mezilidské vztahy obecně, je úkolem člověka jednat pravdivě. Tuto zásadu uvádí již F. W. Nietzsche, když zmiňuje, že pravda a svoboda mají být spjaté, protože pomáhají člověku, aby se stal sám sebou. V podobném duchu mluví i křesťanská morálka, která jasně uvádí, že nemáme lhát (osmé přikázání desatera) [2], máme být pravdiví jak v řeči, tak v životě, máme jednat svobodně a respektovat svobodu druhého člověka. Tyto zásady by proto měly jednoznačně platit v oblasti jakékoliv komunikace. Přitom se posuzování etiky dotýká komunikace verbální, ale i neverbální (např. „tichá domácnost“).

V dnešní době žijeme však ve společnosti, která křesťanské hodnoty mnohdy neuznává, jejich hranice posouvá, nebo je vůbec nebere na vědomí. Cit pro pravdu, upřímnost a opravdovost se z mezilidské komunikace někdy vytrácí.

Z hlediska jazykovědy totiž smyslem komunikace nemusí být jen sdělení myšlenky samotné, to je jen jednou stránkou věci, ale i využití dalších různých jazykových funkcí. Pomocí proseb, řečnických otázek, rozkazů, hrozeb a mnoha jiných jazykových prostředků se může dostat do popředí funkce persvazivní – snaha člověka ovlivnit, zmanipulovat ho, v praxi bohužel i za cenu lhaní a podvádění.

V masmédiích pravda často chybí, jsou nám prezentovány polopravdy, a to většinou v názorech samotného reportéra. Úkolem reportéra by ale mělo být předložit fakta a nechat na člověku, aby si udělal úsudek sám – ponechat příjemci zásadní prostor svobody.

Tam, kde se nedává prostor svobodě, vzniká zásadní etický problém. Otázka je, zda ještě vůbec tam, kde se nerespektuje pravda, jde o lidskou svobodu.

Tyto tendence člověka ovlivnit jsou dnes nejvíce patrné při tvorbě reklamy. Zapomíná se, že reklama je natolik etická, nakolik odpovídá realitě. Prezentuje-li mi nějaká firma nové auto za 100 000, je taková reklama jasně lživá. Tato cena může zahrnovat pouze zálohu nebo část splátek. Pakliže chybí prostor pro obě hodnoty, tj. pravdu i svobodu, stává se reklama zčásti nebo zcela nepravdivou nebo neúplnou a vede k omezení svobody člověka.

Závěr:

Masová média jsou vlivnými nástroji komunikace a měla by proto dodržovat obecná etická pravidla. Největší sklon k manipulaci člověka se projevuje u reklamy. Média jsou na ní mnohdy finančně závislá. Přesto by i reklama měla usilovat o stejné hodnoty pravdy a svobody jako běžná mezilidská komunikace.

Bibliografie:

Čechová, Marie a kol. (1997): Stylistika současné češtiny. Lidové noviny : Praha.
Fungování textu ve společenské komunikaci (1988): AUC – Slavica Pragensia XXXII : Praha.
Hoffmannová, Jana (1997): Stylistika a … Trizonia : Praha.
Macurová, Alena (1997): Ztvárnění komunikačních faktorů v jazykových projevech. UK : Praha.
Peschke, Karl-Heinz (1999): Křesťanská etika. Vyšehrad : Praha, str. 343-350.
Říčan, Pavel (2009): Psychologie. Portál : Praha.
Život z víry (1998): TFJU : České Budějovice.


[1] Autorů bychom našli celou řadu. Významným přínosem by mohly být hlavně publikace Pavla Říčana a Milana Nakonečného.

[2] Osmé přikázání desatera se původně vztahovalo na osud obžalovaných před soudem. Jejich osud závisel na svědeckých výpovědích, na jejichž základě byl vynesen rozsudek. Proto se toto přikázání spojovalo vždy s pravdivostí. 

Morální teologie uvádějí několik způsobů porušování pravdy v mezilidské komunikaci: např. otáčení se k někomu zády, neodpovídání na pozdrav a jiné projevy neposkytnutí úcty druhému člověku bývá označováno jako potupa (mohlo by se též jednat o jakýkoliv verbální způsob zesměšnění nebo i hulvátství, např. pomocí nadávek). Sdělení pravdivých chyb o druhém, které ho zdiskredituje před bližními, se hodnotí jako nactiutrhání; sdělení nepravdivých chyb o druhém se kvalifikuje jako pomluva. Nejčastěji se však objevuje lež, tj. případ, kdy se slova dostávají do rozporu s myslí a skutečnými názory člověka. Lež zbavuje druhého práva na pravdu. „I kdyby se zdálo, že určitá pravda je pro druhého bezvýznamná, porušení důvěry, způsobené lží, je prohřeškem proti bližnímu. Každá lež jedná s druhým jako s někým, kdo není pravdy hoden nebo k ní není oprávněn. Je to prohřešek proti důstojnosti druhých jakožto osob stejné hodnoty a práv.“ (Peschke 1999, str. 323)

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Mgr. Michaela Lašťovičková

Hodnocení od recenzenta

Tým RVP.CZ
28. 11. 2011
Příspěvek popisuje základní principy etiky v komunikaci. Z hlediska pragmatické lingvistiky se zabývá především maximou kvality.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Téma článku:

Jiné vzdělávací obory obecně