Domů > Odborné články > Gymnaziální vzdělávání > Nová kultura v informační společnosti
Odborný článek

Nová kultura v informační společnosti

19. 10. 2011 Gymnaziální vzdělávání
Autor
Jana Vaňková
Spoluautor
RNDr. Michal Černý Ph.D.

Anotace

Jen málokterý aspekt vzniku informační společnosti je pro pedagogické působení tak markantní, jako je rozvoj nové kultury na internetu. To, co bylo dříve vnímáno jako lidová tvorba či psaní do šuplíku, získalo s nástupem internetu zcela jiný rozměr a pedagog by toho měl umět dobře využít.

Jestliže bychom se podívali do historie literatury, možná bychom mohli rozeznat dva významné momenty, pokud jde o nárůst počtu publikujících. První vlnu je možné zahlédnout v renesanci, během které se psaní stalo společenskou módou a kdy začal psát téměř každý lépe postavený obyvatel moderního světa. Druhou vlnu je pak možné vysledovat s nástupem internetu, kterým jednak padly hranice finančních nákladů na vydání a pak také přibyla intenzivní interakce mezi autorem a čtenářem.

V posledních letech se proto stále více dostávají do módy servery, které umožňují publikování děl ať již výtvarného, literárního nebo třeba filmového druhu, a jejich hodnocení dalšími členy komunity. Vznikají tak sociální skupiny autorů, kteří nejen své umění tvoří, ale také se aktivně zapojují do hodnocení děl druhých.

Výsledkem tohoto procesu je vytváření zcela nového druhu kulturního prostředí, které má oproti běžné formě velké množství specifik. Již jsme naznačili rozměr interakce čtenáře s autorem, což je něco, co klasicky pojaté umění má jen ve velmi omezené míře. Zatímco u klasických forem jsou primárními hodnotiteli odborníci (recenzenti, kurátoři, ...), zde jsou to běžní čtenáři či diváci spolu s dalšími umělci. Jak dále ukážeme, tato intenzivní zpětná vazba má pro pedagogickou činnost významnou úlohu.

Dalším důležitým specifikem je změna lidového umění či psaní „do šuplíku“ na možnost aktivní publikace. Umění přestává být v kyberprostoru lokálním, ale zasahuje celou společnost, pro kterou je kulturně (například jazykově) přístupné. Tím, že je umělecká tvorba takto distribuována, je možné ji lépe poznávat, srovnávat a také hodnotit, což bude mít nesporný vliv na její kvalitu.

Signifikantní také je masovost těchto aktivit. Umělcem se může stát každý a to v nejrůznějších oblastech – od literatury po digitální fotografii. Umění se stává stále populárnějším – ač se často právě slovo umění z kontextu děl vytrácí – a tím dochází ke kultivaci společnosti. Osobně se domnívám, že jde o jeden z klíčových rysů nové informační společnosti.

Pokud dnes slyšíme, že mladá generace není kulturní, pak jde o zásadní omyl. Došlo jen k posunu kulturního prostředí, které je v mnohém náročnější. Kulturní člověk v něm není jen pouhým konzumentem, ale musí se na tvorbě umění přiměřeně podílet, musí o něm umět diskutovat, analyzovat jej. A právě to je činnost, kterou velké množství mladých lidí dělá. Úkolem pedagogů pak je vytvářet pro tuto jejich činnost dobré zázemí a vhodné intelektuální klima, ze kterého by mohli žáci čerpat.

Role pedagogů

Jak již bylo naznačeno, můžeme mluvit o vzniku samostatné „nové“ kultury, která se od té klasické, původní v mnohém odlišuje. Proto je zcela na místě si položit otázku, jak a proč by měl pedagog k podobným projektům přistupovat a co by o nich měl žáky naučit. Zatímco pedagog často není odborníkem v oblasti celé moderní kultury, mohou jeho roli do určité míry sehrát právě komunity na umělecky orientovaných webech.

Tvorba umění a žití v kulturním prostředí je něco, co by mělo být ze strany pedagogů jednoznačně podporováno. Dochází nejen ke kreativnímu rozvoji žáků, ale také k jejich celkové kultivaci a rozvoji jejich intelektu. K tomu, aby mohl tuto podporu poskytovat, musí mít alespoň základní představu o tom, jak který projekt funguje a jakým způsobem může být pro konkrétního žáka zajímavým.

Myslím, že projektová výuka založená na myšlence „a teď všichni napíšeme báseň a dáme ji na Písmák“ je nereálná a vedla by jen ke křeči a kýči. Je třeba, aby pedagog dobře rozpoznával, který žák je jakým způsobem umělecky zaměřený, a podle toho mu nabídl cestu k seberealizaci. Někdo bude psát divadelní hry, jiný fotografovat a pro třetího bude přirozeným způsobem sebevyjádření složená skladba či natočené video.

Domnívám se, že právě rozvoj pozitivního vztahu k umění a umělecké tvorbě bude jedním ze základních pilířů, na kterých bude informační společnost v budoucnu stát a ze kterého bude také moci významným způsobem těžit.

Role pedagogů v tomto kontextu bude trojí. Předně by měli získat žáky pro umění a krásu jako takovou. Ukázat, že tvorba je součástí rozvoje kreativního myšlení a vnímání světa, což je dnes považováno za základní intelektuální dovednost. Škola musí učit kreativitě. Druhou složkou by pak mělo být vytváření dostatečně bohatého a podnětného prostředí, ze kterého může umění vycházet. Posledním důležitým prvkem pak bude nasměrování žáka do vhodné umělecké komunity.

Umělecky orientované weby dokáží dát žákům nejlepší možnou zpětnou vazbu a jsou asi tím nejsilnějším stimulem pro další tvorbu. Zaznívají zde často jak rady technického směru („fotografie je přepálená“ atp.), tak i tematického („báseň je o ničem“) charakteru. Pokud žáci překonají počáteční kritiku (a v tom by jim měl být pedagog nápomocen), mohou se vhodným způsobem velice rychle zlepšovat.

Mimo to se sami postupně zapojují do komunity jako hodnotitelé a diskutující. A i zde by měl citlivě pedagog ukazovat, jak s těmito věcmi nakládat, jak poznat umění a kýč. Tímto způsobem se z nich mohou stát relativně kulturní osobnosti s názorem i přehledem, což je jistě pozitivní výstup. 

Umělecké komunitní weby

V následující části článku se pokusíme upozornit na vybrané projekty, které mohou žáci ke své umělecké činnosti využívat. 

Písmák

Zřejmě nejznámějším a největším českým projektem, který se věnuje amatérské literární tvorbě, je Písmák. Autor po zaregistrování může vkládat svá literární díla, jejich omezenou část (měsíční limit) je možné doporučit čtenářům přednostně. Pokryty jsou téměř všechny literární žánry a směry, nicméně je pravdou, že aktivní je především komunita okolo poezie, kde jsou díla hojně čtena i komentována.

Uživatel může vstupovat do různých myšlenkových skupin, komunikovat s dalšími autory nebo o sobě sdělit nějaké další informace. Díla je možné organizovat do sbírek, což jistě ocení především vytrvalejší přispěvatelé. Pokud mohu hodnotit, jsou komentáře věcné a kvalitní a žákům mohou rozhodně pomoci posunout se dál.

Web je velice aktivní, takže je neustále co číst či komentovat. Mimo tuto řádnou činnost jsou organizovány různé srazy, autorská čtení nebo vychází internetový časopis Kafe. 

Pište-Povídky.cz

Na prózu je pak zaměřený projekt Pište-Povídky.cz, který může být pro žáky zajímavý také tím, že se na něm poměrně aktivně soutěží. Při pravidelné činnosti je tak možné si také něco odnést. Osobně si myslím, že účast v soutěžích je pro žáky dobrá také proto, že se naučí psát na nějaké téma či ve vybrané formě. Jde tedy o zábavné cvičení.

Uživatelé mohou psát fejetony, romány, úvahy, povídky či básně, které jsou ale spíše okrajové. Projekt vznikl v roce 2007 a dnes má již více než osm tisíc členů. Články je možné komentovat a nechybí ani možnosti komunikace s dalšími autory, možnost stát se fanouškem některého autora atp.

Mezi další české významné projekty patří Poeta s více než dvěma tisíci autory a téměř desetitisíci díly, který je poměrně jednoduchý a zvláště pro školní využití může být poměrně vhodný. Sáhnout je pak možné také po Liter, který patří k nejstarším a čeká na zásadnější redesign. 

DevianArt

Je jedním z nejznámějších a největších světových uměleckých webů, za kterým stojí práce Scotta Jarkoffa, Matthewa Stephense a Angela Sotiry, kteří jej v roce 2000 uvedli do chodu. Aktuálně má přibližně 13 miliónů registrovaných členů, denně je nahráno na sto tisíc děl, která si prohlíží 35 miliónů návštěvníků za měsíc. Je tedy zřejmé, že se jedná o projekt poměrně masový a rozsáhlý. Tím, že je globální, je možné získávat kontakty a ohlasy z celého světa a překračovat tak hranice tuzemského kulturního prostoru.

Web má poměrně široký záběr, nicméně lze rozlišit tři privilegované oblasti. Jednak jde o výtvarné umění, pak o užitý design v softwaru (skiny pro přehrávače hudby atp.) a pak počítačová grafika a ilustrace. Je zde možné najít také řadu návodů či kulturně orientovaného textu. Jestliže vaši žáci mají ambice výtvarného charakteru, DevianArt  je svojí velikostí a rozsahem jistě uspokojí. 

HumanArt

Částečným českým klonem DevianArt je HumanArt, který se mimo výtvarné aktivity zabývá také prezentováním hudby, fotografií, literárních děl či počítačové grafiky v nejrůznějších variantách. Komunita je poněkud menší než v případě globálního projektu, ale příjemný je přesah do dalších uměleckých kategorií a je poměrně čilá.

Jde o místo pro hudebně aktivní žáky nebo kreativní grafiky a fotografy. Jistým omezením může být možnost zřízení účtu až od 16 let. 

YouTube

Pro ty žáky, kteří se chtějí zabývat videem, je možné doporučit YouTube. Jistě se nejedná o klasický umělecký web, ale komunita je poměrně živá a film je dnes vnímán jako součást kultury, která může být blízká všem. Výhodou je velice jednoduché ovládání, nedostatkem pak absence umělecky zapáleného prostředí. Případnou náhradou může být kupříkladu Vimeo.

Závěrem

Nabídka webů, které nabízejí komunitní uměleckou spolupráci a interakci mezi tvůrci a čtenáři, je mnohem více. Pro fotografie je možné použít například galerii Digiareny, kde funguje poměrně odborně silná skupina hodnotitelů i fotografů. Z literárních projektů je možné zmínit ještě například Epiku či BlueWord.

Na otázku, co soudí o perspektivách krásné literatury na internetu, Petr Bílek (předseda Nadačního fondu Obce spisovatelů) na konferenci Mezinárodního výzkumného střediska elektronického publikování odpověděl: „Je zajímavé sledovat i nový typ beletrie, psané primárně pro hypertextové prostředí, anebo adaptace klasických textů do tohoto prostředí. A o dostupnosti odborné literatury už ani nemluvě.“ Pokračuje slovy: „Nová média prostě asi povedou k novému typu senzitivity, ale jestli to bude horší nebo lepší, to se teprve uvidí“ (Zdroj: Lupa).

Umění na internetu nabízí řadu různých specifik a nových forem. Mimo tyto charakteristické rysy nového umění je možné sledovat projekty, jako jsou open-source filmy, různé romány na pokračování nebo interaktivní a multimediální formy literární tvorby. V oblasti fotografie je pak zřejmé, jakou revoluci znamenalo užívání počítačových úprav snímků při nástupu digitálních fotoaparátů a rychlá jejich publikace.

Stojíme před novými možnostmi využití sítě k podpoře kreativity a kulturnosti žáků a jistě by byla škoda, kdyby ji nedokázal edukační proces s výhodou využít. 

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Jana Vaňková

Hodnocení od recenzenta

Tým RVP.CZ
19. 10. 2011
Současní prostředí internetu přímo vybízí kreativní jedince, aby se podělili se svými díly s veřejností. Nekreslit pro sebe, nepsat do šuplíku, najít odvahu a jít se svojí "kůží na trh". Je to dost velká výzva pro ty, kdo se bojí nepříznivých reakcí, stydí se a nebo jsou příliš skromní. Dnešní svět ale preferuje jedince kreativní, sebevědomé a kurážné. Autoři článku nás na tuto skutečnost upozorňují a současné předkládají možnosti seberealizace na internetu na konkrétních webových stránkách. Je pak na nás, zda své žáky k těmto možnostem povedeme.

Hodnocení od uživatelů

Ivan Ryant
19. 10. 2011, 22:44
Tohle se mi opravdu líbí. Taky si myslím, že dnešní lidé jsou tvořivější než byli konzumenti černobílé a později barevné televize přikovaní večer co večer po dlouhé hodiny k domácím oltáříčkům namodralým světlem magického oka/okna televizní obrazovky (myslím, že to jsou Slavnosti sněženek, kde na začátku filmu sledujeme okna chat ve večerním Kersku zářící jednotnou televizní modří). Tak to už je snad pryč...
Taky by se mi líbilo, kdyby všeobecné vzdělávání (řekněme na gymnáziu) mohlo mít formu, kterou popisuje autorka v článku - dovednosti vyhasínají, vědomosti zapmínáme, ale zážitky nás proměňují nevratným způsobem (slovem "nás" myslím učitele a studenty). A každý by měl na sobě pracovat individuálně, podle svého nadání, svým tempem a na své úrovni dokonalosti. To všechno (vedle spousty jiných, mnohdy méně lákavých možností) podporují moderní technologie, zejména ty informační - jen jich správně využít!
Ovšem s tím slovem moderní bych byl asi opatrnější. Nad větou "Zatímco pedagog často není odborníkem v oblasti celé moderní kultury,..." se možná leckdo podiví: copak současná kultura je stále ještě moderní? Moderní doba asi začíná v renesanci, jak se autorka zmiňuje. Moderna v umění - to je přelom 19. a 20. století. Nebo ten slavný film Charlieho Chaplina... Ale dnes? - mnoho lidí soudí, že moderní doba je už za námi.
Jaroslav Matějka
20. 10. 2011, 08:52
Díky za velmi pěkný a záslužný článek - nicméně nejde souhlasit s představou absolutní pasivity předinternetových generací. Zejména 2. polovina 60. let u nás byla dobou rozvoje kultury nejen ve filmu a knižní produkci, ale i v místní aktitivitě amaterských fotografů, výtvarníků nebo filmařů. Scházeli se aktivně v mnoha menších městech, předváděli veřejně svoji produkci. V průběhu normalizace byly ale i tyto aktivity rychle potlačeny. Ovšem počet lidí, kteří tehdy fotografovali nebo filmovali nebyl výrazně nižší než dnes, i když dnešní technika je daleko příjemnější a dostupnější.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Článek pro obor:

Informatika a informační a komunikační technologie